Skip to content

Dynasofie – Národ-Stát III

Duben 21, 2017
by

Byly by tudíž na místě dvě větve národní vlády: demokratická shromáždění představující regulativní autoritu, v níž by spočívala aktuální moc a řízení, a Imperativní rada zajišťující ideologické vedení, aby se v národní vládě dosáhlo rovnováhy mezi řádem a chaosem, kterou vyžaduje dynamická společnost. Protože nedemokratický charakter Imperativní rady ji činí kontroverzní, je v pořádku prošetřit, co mohou její některá opatření znamenat. Vždy je však třeba pamatovat na to, že imperativní zákon nezahrnuje energické prostředky k jeho implementaci; spíše by měl přinášet význam odbornosti a rozumnosti, protože funkcí Imperativní rady musí být přesvědčení a to prostřednictvím racionální argumentace a jeho ho zavedení do vzdělávacích systémů. Nemělo by se brát na lehkou váhu schopnost přesvědčení formovat společnosti. Značka pro pokračování textu

Árijský věk

Duben 13, 2017
by

Závěr z knihy Ivo T. Budila Od prvotního jazyka k rase, vydané roku 2002 nakladatelstvím Academia.

Idea orientální renesance se zrodila v posledních desetiletích osmnáctého století, kdy se Západ snažil zachytit pramen orientální moudrosti a poezie tryskající prostřednictvím děl členů Královské asijské společnosti. Důraz byl kladen na revitalizační potenciál hinduistického poetismu a sanskrt jako primordiální jazyk. Přechod od jezuitské učenosti k nadvládě vzdě­lanců ve službách Východoindické společnosti způsobil v přístupu badate­lů určitý posun od původního univerzatismu k národnímu partikularismu. Informace přicházející z Kalkaty do Londýna byly zpracovávány a zobec­ňovány v Paříži, kde je získávali i vzdělanci z německo jazyčných zemí. Klíčovými osobnostmi tohoto zakladatelského údobí byli William Jones, učenec a básník v jedné osobě, který se máíem stal prorokem a světcem, „gentleman“ Antoine-Léonard de Chézy a „systematický snílek“ Friedrich Schlegel. Značka pro pokračování textu

Výhoda islámu

Duben 5, 2017
by

Národně-socialistický black metal

Březen 28, 2017
by

Každý, kdo je obeznámen s „black metalovou“ scénou, bude souhlasit s mým postřehem, že black metal sám o sobě neexistuje. Různé definice aplikované na black metal navíc spolu nesouhlasí;  protiřečí si, až se někdy vzájemně vyruší. Proč tomu tak je? Mnoho lidí považuje black metal za odnož heavy metalu; tj. v zásadě pro mládež určenou, často asociální a někdy sexistickou formu hlasitého, pronikavého a agresivního rock ‚n rollu , v tomto případě s okultně-satanským podtextem. „Životní styl“, který je spojen s black a heavy metalem, je pro teenagery (a dospělé, kteří zapomínají vyrůst z věku adolescentů) vlastně záminka jednat jako Marvelovi komiksoví super hrdninové páchající hedonistické excesy. Značka pro pokračování textu

Za krev? Za půdu?

Březen 20, 2017
tags:
by

Vím, že miluješ život svůj,
noc temnou i svítání.
Zřím lásku čistou k půdě,
jež zbabělost vyhání.

Odkaz pradávných předků,
ctíš v hlubokém nitru svém,
když kráčíš po jejich zemi,
do nohou proudí síla sfér. Značka pro pokračování textu

O křesťanství

Březen 12, 2017
by

Křesťanství není, jaké bývalo kdysi. Začalo jako čistě židovská sekta – dodám, že jako jedna z mnoha – a skončilo jako řada spíše se odlišujících se náboženství. Např. Marcus Aurelius rané křesťany pronásledoval, protože existoval důkaz, že jsou kanibalové, že rituálně vraždí nevinné děti, dokonce kojence, a že jsou také zapleteni do řady dalších lstivých aktivit  – tak jako jiní Židé té doby.

Nezdá se, že dnešní křesťanství, jeho jakákoliv verze, má mnoho společného se zjevně kanibalským, děti vraždícím a dalšími způsoby tolik zločinným křesťanstvím starověku, takže co se stalo? Dnes se nám nic neříká o hrůzných zločinech raného křesťanství, a pokud ano, tak se zmiňují jen proto, aby se ospravedlnily nebo se předstíralo, že k nim vůbec nedošlo.  Značka pro pokračování textu

Dynasofie – Národ-Stát II

Březen 4, 2017
by

Imperativní zákony se u jednotlivých společností nápadně odlišovaly a každopádně ve svědomí veřejnosti natolik zakořenily, že není ani myslitelné, aby byla společnost bez nich vůbec možná či přípustná. Na ukázku, jak tvárné je lidské schvalování, posuďte toto:  Tolerance vůči drogám může být v různých společnostech zcela opačná, kdy může mít užívání v jedné kultuře úplnou společenskou akceptaci, ale v jiné může vest k uvěznění. Jídla konzumovaná v některých zemích se v jiných považtují za odporná. Některé primitivní kultury nepřikládaly kanibalismu váhu. Většina společností světa je patriarchálních, avšak na Karibském ostrově Isla de Mujeres se vnímá pravidlo žen zcela přirozeně. Existují polygamní i monogamní společnosti, kde jsou to obvykle muži, kdo mají několik manželek, avšak existují rovněž polyandrické společnosti, kde mají ženy více manželů. Některé národy praktikují dohodnuté svatby, což je praktika považovaná na Západě za vážné omezování osobní volby. V Africe u dvaceti národů rodiče trvají na ženské ‚obřízce‘ svých mladých dcer. Morální zákon má dokonce sílu ohnout naši instinktivní podstatu, jako je srovnávání sexu s nemorálností v monoteistických kulturách, což je zcela odlišné od uvolněnějšího postoje vůči sexu u nekřesťanských a nemuslimských národů. Kámasútra byla východoindická náboženská doktrína  četného sexu, jež po sobě zanechala takové sochařské práce, že Mahátma Gándhí chtěl jejich chrámy zničit. Naše západní odsuzování homosexuality by ve starověkém Řecku vypadalo nemístně. Ve starověké Chaldeji byl chrám místem obchodu a prostituce. Gladiátorské zápasy byly v dobách Říma běžné, avšak dnes by se jako civilizovaná forma zábavy netolerovaly.  Značka pro pokračování textu