Skip to content

HateFree logika

Srpen 23, 2016
by

hatefree

Byzantská říše a Konstantinopole – Příklad dysgenické, depopulační a imigrační destrukce civilizace VII

Srpen 15, 2016
tags:
by

Zánik zbytků říše

Zprvu se zdálo, že zbývající enklávy, jež zůstaly ještě i po pádu byzantské říše mimo tureckou nadvládu, zůstanou nezávislými. Brzy vyslaly posly k Mehmedovi, který je přijal vlídně. Situace se ale brzy začala měnit. Státy musely za svou imunitu platit velké peníze, které, jsouce v úpadku, sháněly stále s většími obtížemi. Navíc na sultánově dvoře přišli o moc starší umírněnější ministři a rádci a místo nich nastoupili mladší a agresivnější, vesměs bílí odpadlíci a konvertité k islámu, bez údělných panství, zcela závislí na sultánově přízni, jehož pak pobízeli k výbojné politice. I vývoj událostí v samotných zbývajících řeckých státečcích  k tomu sultána vybízel. Značka pro pokračování textu

Byzantská říše a Konstantinopole – Příklad dysgenické, depopulační a imigrační destrukce civilizace VI

Srpen 6, 2016
tags:
by

Konstantinopol – poslední bašta čekající na ránu z milosti

Nakonec se Konstantinopole stala posledním ostrůvkem zbývajícím z původní říše (i když několika menším krajům, především na Balkáně, ještě město vládlo, navíc mu ještě náležel Morejský despotát, malý stát na Peloponésu ovládaný bratrem císaře) a bylo jen otázkou času, kdy padne i ona.

Runciman (1970, s. 174): „Byzantské císařství bylo už odsouzeno k zániku. Mizící, vylidněné a zchudlé musilo zahynout, kdykoli by si Turci umínili dát mu poslední ránu.“

Kemp (1999, kap. 20): „… osud východní říše byl zpečetěn – rapidně rostoucí rasově smíšená populace, malá bílá menšina, ohrožované ze západu Slovany a z východu Turky … – zjevně nebylo cesty ven.“

Avšak i ona sama byla pouhým stínem své původní podoby a velikosti – s prořídlým, dysgenicky upadlým a rasově smíšeným obyvatelstvem a malými zbytky původních bělochů v podobě potomků dávné aristokracie, středních vrstev a elitních oddílů palácové stráže již neměla téměř nic společného s oním kdysi prosperujícím, vzkvétajícím a jedinečnou kulturou se vyznačujícím velkoměstem. K dysgenickému úpadku města přispělo i to, že mnozí význační obyvatelé pod dojmem jeho dekadence odcházeli do ciziny, často na Západ, kde naopak probíhal dynamický vzestup civilizace. Značka pro pokračování textu

Byzantská říše a Konstantinopole – Příklad dysgenické, depopulační a imigrační destrukce civilizace V

Červenec 29, 2016
tags:
by

Dějiny země v době prvotního úpadku

Vrcholu moci dosáhla říše na přelomu 1. a 2. tisíciletí za Basilea II. Bulharobijce – paradoxně právě v době, kdy vypukly první náznaky dekadence. Upevnil nadvládu v severní Sýrii a díky vítězství v bitvě u Strymonu roku 1014 dobyl západní Bulharsko. Tehdy Byzanc vládla velkému území zahrnující část oblasti jižně od Kavkazu, celou Anatolii, část Krymu, Kypr, celou egejskou oblast včetně Rhodu a Kréty, značnou část jižního Balkánu a část jižní Itálie. Jako jej v předcházejících staletích díky svému rozmachu postupně rozšiřovala až do tohoto maximálního rozsahu, tak jej kvůli svému úpadku, který nyní nastal, začala postupně opět ztrácet.   Značka pro pokračování textu

Byzantská říše a Konstantinopole – Příklad dysgenické, depopulační a imigrační destrukce civilizace IV

Červenec 21, 2016
tags:
by

Dějiny říše v době vzestupu a vrcholného rozkvětu

Dějiny Byzantské říše jsou z největší části tvořeny neustávající sérií vnitřních a vnějších konfliktů.

Za vlády Justiniána I. proběhl velký rozkvět, mocenský rozmach a vnitřní konsolidace říše. Justinián byl velmi schopný panovník, voják, organizátor i vzdělanec, jenž zavedl plně centralizovanou panovnickou moc, navíc podepřenou náboženskou autoritou, spojil správní a vojenskou organizaci státu, zavedl daňovou a právní reformu kodifikací římského práva několika právními sbírkami (Codex iuris civilis, Codex Justininanus a další). Roku 532 ukončil „věčným mírem“ boje s Peršany, aby se mohl soustředit na západ. Pod jeho vedením a díky schopným generálům Narsovi a Belisarovi (původem Slovan) byla dobyta většina bývalé západní části říše (Itálie, severozápadní Balkán, ostrovy v západním Středomoří, severní Afrika a jižní Španělsko). Značka pro pokračování textu

Byzantská říše a Konstantinopole – Příklad dysgenické, depopulační a imigrační destrukce civilizace III

Červenec 13, 2016
tags:
by

Konstantinopole – centrum moci a největšího rozkvětu země

Jestliže se často mluví o tom, že nejvyspělejší zemí byla koncem 1. tisíciletí maurská část pozdějšího Španělska, zapomíná se právě na byzantskou říši – a zejména pak na její hlavní město. To tehdy připomínalo moderní velkoměsto mnohem více než Cordóba a zřejmě ji převyšovala i počtem obyvatel. Občasná tendence vnímat byzantskou metropoli jako „zdegenerovaný Řím“ pozdní doby či jako despocii víceméně orientálního střihu, je zcela neopodstatněná. Středověká Konstantinopol byla městem na svou dobu velmi moderním, budícím v návštěvnících ze Západu obdiv a velkou úctu. Značka pro pokračování textu

Byzantská říše a Konstantinopole – Příklad dysgenické, depopulační a imigrační destrukce civilizace II

Červenec 5, 2016
tags:
by

Založení a první rozkvět Konstantinopole, centra byzantské říše

Konstantinopol jakožto centrum pozdější Byzance byla založena na místě, kde stávala původně řecká osada Byzantion, založená již v 7. století pnl.(2) Římský císař Konstantin I. Veliký, se rozhodl založit nové hlavní město ve východní části říše. Tak se stalo 11. května 330, kdy přesunul sídlo vlády na Bospor, kde založil novou císařskou rezidenci nazvanou Konstantinopol. Tím zdůraznil rostoucí význam hospodářsky konsolidovanější a rozvinutější východní poloviny impéria. Město se těšilo strategicky mimořádně příznivé poloze mezi Evropou a Asií, nacházelo se na spojnici obchodních tras a nejpozději v závěru 4. století se stalo trvalým sídlem na východě panujících římských císařů. Důvody asi souvisely s výše zmíněným vývojem událostí v říši a celkovými okolnostmi – byly snad právě strategické (poloha) a politické, možná na něj také působil úpadek Říma a většiny tehdejší Itálie, s nímž kontrastovala poměrná prosperita ve východnějších provinciích, jež by vládě dala pevnější základy. Na druhé straně zde panovaly větší sociální rozpory a možná jim chtěl být císař pro jejich efektivnější řešení blíže. Podle některých tvrzení ho vedla pouhá libovůle a ješitnost. Značka pro pokračování textu

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

Join 51 other followers