Zbavme se předsudků aneb přichází islámská Evropa z Izraele?

Až do roku 2010 jsem patřil mezi ty, kdož velmi citlivě a podrážděně reagovali na projevy antisemitismu s tím, že jsem zcela automaticky předpokládal, že židovské náboženství je jen trochu jinou alternativou ke křesťanství. Alternativou, která již z principu ctí a praktikuje identické principy hodnot, jaké ukládá křesťanství. Z tohoto naivního předsudku mne vyvedl až památný výrok vrchního izraelského rabína Ovadia Josef, jehož pointou bylo sdělení; že všichni gójové – nežidé, jsou oproti příslušníkům vyvoleného národa jen méněcenným dobytkem, který Bůh stvořil jen proto, aby sloužil židům.

Již dříve jsem narážel na „bludy a lži“ z propagandistických dílen antisemitů, které přičítali judaismu stejně identickou formu rasistické zrůdnosti jakou vypustil Ovadia, ale náhle byla moje jistota o tom, že judaismus je „to samé v bledě modrém“ jako křesťanství v podstatě pryč. Rabínovo sdělení bylo krutě jasné a nepopiratelné – řada těch domělých lží náhle dostala notářské razítko od nejvyšší židovské duchovní autority a stala se tak nechtěnou hanebnou pravdou. Pravdou, kterou dnes slušný člověk zavřel někam do nejtemnější komory a předstírá, že neexistuje, protože slušní a dobří lidé dnes z morální povinnosti a též strachu z trestního stíhání (či nevědomosti) předstírají, že judaismus není v podstatě stejně zrůdnou ideologií jako Hitlerovský nacismus.

Ohledně vztahu západní společnosti k židovskému fenoménu nyní panuje pokrytecky schizoidní vztah. Ortodoxní židovství v prezentaci rabína Ovadii reprezentuje tu nejzrůdnější rasisticko otrokářskou ideologii, která si obdobně jako islám, uzurpuje status náboženství, ale skrze fenomén šoa/holokaustu se faktická zrůdnost judaismu stala tabu, které nesmí býti veřejně obnaženo a kritizováno. Jedna šílená dějinná perverze – nacismus – se stala záštitou pro přežití jiné šílené dějinné perverze judaismu. Judaismus, byť je sám nestvůrou, využívá jinou nestvůrnost k tomu, aby byla přehlížena a zapomenuta nestvůrnost jeho vlastní. Téma holokaustu se stalo beranidlem všech Ovadia Josefů, s jehož pomocí zajišťují nemožnost obnažit zrůdnost judaismu v jeho nestvůrné nahotě. Kdokoli vynese i náznak kritiky, stává se neonacistou plánujícím další holokaust, a rasismus obsažený v judaismu si tak vyvydíral status nikoli zločinecké ideologie, jíž je, ale stal se nuceně respektovaným až tabuizovaným zvláštním folklórem, který je nad zákonem.

Zvláště jadrnou kapitolou, která plně obnažuje zlovolně nepřátelský vztah židovských ideologů speciálně vůči západní křesťanské (modlářské) civilizaci reprezentují názory rabína Barucha Efratiho.

Ten zkráceně řečeno oznámil, že islamizace Evropy má morální a zákonnou oporu v judaistické reflexi žádoucího Božího řádu na zemi, a z těchto eticko teologických důvodů mají Židé jásat nad skutečností, že křesťanská Evropa ztrácí svoji identitu jako trest za to, co nám (židům) bylo po staletí činěno v exilu. Dále rabín hlásá, že křesťanství, oproti islámu, je z hlediska halachy považováno za „modlářství“ a tento vyšší zákonný princip zavazuje judaisty k tomu, aby pracovali na nahrazení křesťanské kultury kulturou islámskou, která je řádnější a lepší kulturou než křesťanství. Rabín též přiznává; že Nikdy neodpustíme křesťanům v Evropě vyvraždění milionů našich dětí, žen a starých lidí. A v kontextu současného temného vývoje jak v EU tak i globálně očekává a doufá v náležitou krevní mstu; Nezůstanou žádné pozůstatky nebo přeživší po špinavém křesťanství, které prolilo mnoho krve a které nebude schopné tuto vinu odčinit.“

Toto vyznání až mytické nenávisti vůči křesťanům dokládá, jaký je skutečný postoj části (?) židovské obce vůči západní pohanské = křesťanské civilizaci. Je to kultura heretiků a pohanů, a nábožensko morální povinností Židů je tuto ohavnost před Bohem nahradit něčím co je víc košer než špinavé křesťanství a další hereze. Tím, co je více košer, je Islám, a ten pokud zachová k Izraeli respektující postoj, tak je mu již jaksi motivačně zaslíbena nadvláda nad gójimskými EU koloniemi. Tyto mu židovští multikulturní aktivisté v již natrávené formě poskytují k ovládnutí.

Obecně zavedeným předsudkem je iluze, že stát Izrael čelí všeobecné nenávisti islámského světa a automaticky je tedy vnímán (a sám se tak rád prezentuje) jako spojenec západu proti agresivnímu politickému islámu. Současný Izrael má ale skutečného nepřítele jen ve sféře šíitského islámu – Sýrie, Irák, Irán. Se sférou sunnitského islámu je vztah Izraele korektní, vzájemně respektující a poněkud symptomaticky, se odehrává se duchu výměnného obchodu.

Izrael totiž, coby nejvyšší globální patron multikulturalismu, věnuje sunnitské islámské ummě (pro začátek) EU jako území k ovládnutí, a islámská umma výměnou za tento dar přijímá Izrael jako partnera v Bohem posvěcené vládě nad tímto světem. To, že tu a tam nějací neinformovaní sunnitští teroristé zautočí na židy je prozatím nutnou kolaterální ztrátou, která dobře poslouží k tomu, aby špinavý gójský svět žil v představě, že prakticky teokratický Izrael stojí plně na straně sekulárního západu, a krutě za svoji prozápadní loajalitu platí. Jak je však zřejmé z aktuální reality vztahů Izrael versus doména sunnitského islámu, tak funguje princip, že řadoví méně vzdělaní muslimové vykazují nepřátelství vůči Izraeli, avšak vzdělanější politické elity mají vůči Izraeli podstatně vstřícnější postoj, protože velmi dobře chápou, že Izrael ctí a respektuje Islám jako „halacha košer partnera“ a dává to svou prací ve prospěch islámu velmi jasně najevo.

V tomto duchu funguje i vztah spojenců USA – Izrael, US prezident Trump dal v Rijádu 17.5.2017 světu vědět, že zdrojem všeho islamistického zla a nestability středního východu je šíitský Irán, kdežto Saudská Arábie je skvělou zemí a úžasným přítelem a spojencem ve společném boji proti terorismu. Záhadně opoměl, že řada teroristických skupin od Islámského statu po Al Kaidu vyznává sunnitskou ideologii a právě v Saúdské Arábii či Turecku čerpá finanční podporu.

A hlavně, při všem tom islámofobním humbuku, který na oko a z nezbytí „aby to neprasklo“ podněcuje také sám Izrael (zloděj křičí chyťte zloděje), by vážně vypadalo dosti hloupě, kdyby byly vztahy mezi Židy a muslimy neutrální až očividně přátelské. V EU je tolik anarchistů, neonacistů, sluníčkářů a dalších užitečných idiotů, kteří bojují za Izraelem doměle hanobené a šikanované muslimy a reálně tak pracují pro cíle „rabínů Efratiů“, že je zcela esenciálně nutné udržovat iluzi, že sunnitský Islám a Izrael opravdu nesdílí jednotný záměr a cíl.

Nejpikantnější zvráceností v kontextu těchto procesů je fakt, že zástupy domorodých západních „antiizraelských“ aktivistů od anarchistů až po neonacisty žijí v bludné představě, že muslimové jsou jejich spojenci v boji za likvidaci sionistického židovského ďábla. Muslimové se pro tyto pitomce často stylizují do rolí partnerů v boji proti Židu, nicméně faktem je to, že islámská instalace v EU je dílem „rabínů Efratiů“ se záměrem, že po vyřešení křesťanské (pohanské) otázky, si židovský rabín s muslimským imámem padnou do náruče a budou se společně radovat z toho, jak to z těmi káfiry – góji brilantně v mezi Židy populárním chucpe stylu uváleli, a na světě konečně zavládne Boží řád v duchu halachy a šaría.

V to alespoň vrcholní duchovní zástupci a některé elity vyvoleného národa doufají. Pravděpodobnější je, že jen co Islám pohltí sekulární EU západ, a získá jeho sílu, tak si vzápětí vytře řiť i se svým dočasným spojencem Izraelem. Takový scénář si sice vyvolení nejsou schopni připustit, protože jejich světovládná mise je podle nich zaštítěná samotným Hospodinem, ale copak se dá čekat normální soudnost od mentálně deformovaných sektářů, kterým byly víc než 3000 let vymývány mozky doktrínou o vlastní nadřazenosti a neomylnosti?

Archetypem vrchního popravčího naší – z hlediska halachy – špinavé křesťansko antické kultury je židovský „filantrop“ George Soros. Je totiž klíčovým sponzorem probíhající demontáže sekulárního charakteru EU k němuž časem zcela zákonitě a nevyhnutně dojde skrze import především islámských okupantů, kteří (jak doufá Baruch Efrati a další jemu podobní) vykonají svatou pomstu nad těmi, kdo tak hrozně ublížili národu vyvolenému, a nahradí tu naši křesťanskou špínu něčím přijatelnějším.

Na závěr musím ještě zmínit určité rozpaky a zvláštní pocit desorientace. Nevím totiž kde se nalézám, jsem stále ještě na svobodném Západě? Na tom místě kde svobodní lidé mohou zcela beztrestně a bez obav veřejně kritizovati společensko kulturní a náboženské nešvary – padni komu padni – anebo po zveřejnění tohoto článku časem zjistím, že svoboda slova u nás na západě platí jen v určitých thematických zónách ale neplatí tam, kde by měl někdo tu drzost míti kritický náhled na kontroverzní morálně patologický profil mnohých reprezentantů Bohem vyvoleného židovského národa?