Covid-19 a Velký reset

Občas lze v souvislosti s covidem narazit na termín Velký reset. Tak zněl i název 50. výročního setkání Světového ekonomického fóra (WEF) v červnu 2020, jehož se účastnili přední osobnosti ekonomické i politcké sféry. Letos mělo fórum setkání v květnu v Davosu a mělo se stejně jako loni zabývat světem po covidu. Fórum založil a jeho prezidentem je německý ekonom Klaus Schwab, jemuž v červenci 2020 vyšla kniha Great Reset, kterou napsal spolu s francouzským ekonomem Thierry Malleretem.  I ona se zabývá podobou světa po covidu a navrhuje změny pro změnu stavu společnosti. Kniha má tři hlavní kapitoly. První se týká dopadu covidu na ekonomické, společenské, geopolitické, environmentální a technologické faktory. Druhá důsledky pro konkrétní odvětví průmyslu a společnosti. Třetí předpokládá povahu možného dosahu na úrovni jedince.

Je zajímavé, že autoři knihy řešili otázku postcovidové společnosti v době, kdy nic nenasvědčovalo tomu, že by byl konec pandemie v dohledu (pokud ovšem o tom, co a kdy je pandemie, nerozhodují přímo politici… ). Níže přinášíme závěr zmíněné knihy, abyste si sami udělali představu o myšlenkách lidí, kteří sice nemají žádný politický mandát k vykonávání moci, ale jejich vliv na ekonomickou a politickou sféru nelze přehlížet. 

Závěr

V červenci 2020, téměř šest měsíců od počátku pandemie, se svět nachází v jiné pozici. V tomto krátkém časovém okně COVID-19 vyvolal závažné změny a zvýraznil linie zlomu, které již naše ekonomiky a společnosti trápí. Rostoucí nerovnost, všeobecný pocit nespravedlnosti, prohlubující se geopolitické rozpory, polarizace politiky, nárůst veřejných deficitů a vysoká úroveň dluhu, neefektivní a neexistující globální řízení, nepřiměřené financování, degradace životního prostředí: toto jsou některé z hlavních výzev, které existovaly před pandemií. Koronová krize je všechny zhoršila. Mohla by být katastrofa COVID-19 bleskem předcházející hrom? Mohl by mít sílu zažehnout řadu významných změn? Nemůžeme vědět, jaký bude svět za 10 měsíců, a ještě méně, co bude připomínat za 10 let, avšak to, co víme, je, že pokud neuděláme něco pro resetování dnešního světa, ten zítřejší bude hluboce zasažen. V knize Gabriela Garcii Marqueze Chronicle of a Death Foretold [Kronika předpovězené smrti] celá vesnice předvídá hrozící katastrofu, ale přesto se zdá, že nikdo z vesničanů není schopen a ani se nesnaží něco udělat, aby jí zabránil, dokud není pozdě. My onou vesnicí být nechceme. Abychom se takovému osudu vyhnuli, musíme bez otálení uvest do pohybu Velký reset. Není to něco, co by bylo “hezké mít”, ale absolutní nezbytnost. Selhat v určení a napravení hluboko zakořeněných neduhů našich společností a ekonomik by mohlo zvýšit nebezpečí, že stejně jako v historii, bude nakonec reset vynucen násilnými otřesy, jako jsou konflikty a dokonce revoluce. Je naší povinností vzít býka za rohy. Pandemie nám tuto šanci dává:  “představuje vzácné, ale úzké okno, v němž máme příležitost reflektovat, reinterpretovat a resetovat náš svět”. [165]

Hluboká krize, již pandemie vyvolala, nám poskytla mnoho příležitostí k reflektování toho, jak naše ekonomiky a společnosti fungují a jak nefungují. Verdikt se zdá jasný: potřebujeme se změnit, měli bychom se změnit. Můžeme však? Poučíme se z chyb, jichž jsme se dopustili v minulosti? Otevře pandemie dveře lepší budoucnosti? Dáme náš globální dům do pořádku? Jednoduše řečeno, uvedeme do pohybu Velký reset? Resetování je ambiciózní úkol, snad příliš ambiciózní, ale nezbývá nám nic jiného, než se o to co nejvíce snažit. Jde o to učinit svět méně rozdělený, méně znečišťujícím, méně ničivým, inkluzivnejším, poctivějším a spravedlivějším, než jak jsme ho zanechali v předpandemické éře. Nedělat nic nebo příliš málo znamená náměšíčně kráčet vstříc ještě větší sociálně nerovnosti, ekonomické nerovnováze, nespravedlnosti a degradaci životního prostředí. Selhat v konání by se rovnalo tomu, nechat náš svět, aby se stal ubožejší, rozdělenější, nebezpečnější, sobečtější a jednoduše neúnosný pro pro velké segmenty populace zeměkoule. Nedělat nic není schůdná volba.

To znamená, že Velký reset zdaleka není hotová věc. Někteří mohou odolávat nutnosti se do něj zapojit, majíce strach z velikosti úkolu a doufajíce, že pocit naléhavosti ustoupí a situace se brzy vrátí do “normálu”. Argument pro pasivitu bývá takový: několika podobnými otřesy – pandemiemi, drsnými recesemi, geopolitickými zlomy a sociálním napětím – jsme již dříve prošli a projdeme jimi i nyní. Společnosti se jako vždy přebudují a stejně tak i naše ekonomiky. Život jde dál! Odůvodňování proč neresetovat se rovněž zakládá na přesvědčení, že stav světa není tak špatný a že potřebuje napravit jen pár věcí na okrajích, abychom ho zlepšili. Je pravdou, že stav dnešního světa je v průměru výrazně lepší než v minulosti. Musíme přiznat, že jako lidské bytosti jsme to nikdy neměli tak dobré. Téměř všechny klíčové indikátory, které měří naše kolektivní blaho (jako je množství lidí žijících v chudobě či umírajících v konfliktech, HDP na hlavu, GDP per capita, průměrná délka života či míra gramotnosti, či dokonce množství zemřelých při pandemiích) se během staletí průběžně zlepšují, zvláště v posledních několika desetiletích. Zlepšují se však “v průměru” – statistická realita, jež je bezobsažná pro ty, kteří se cítí vyloučeni (a často jsou). Proto názor, že dnešní svět je lepší, než kdy byl, i když správný, nemůže sloužit jako omluva pro utěšování se současným stavem a nenapravování mnoha neduhů, které jej dál trápí.

Tragická smrt George Floyda (Afroameričana zabitého policistou v květnu 2020) toto tvrzení jasně ilustruje. Byla to první kostka domina či poslední kapka, která znamenala významný bod zlomu, kdy nahromaděný a hluboký pocit nespravedlnosti afroamerickou komunitou ve Spojených státech nakonec explodoval v masivní protesty. Uklidnilo by jejich vztek poukázání na to, že jejich úděl je dnes “v průměru”  lehčí než v minulosti? Samozřejmě ne! Na čem Afroameričanům záleží, je jejich situace dnes, ne to, jak moc se jejich podmínky “zlepšily” ve srovnání s dobou před 150 lety, kdy mnoho z jejich předků žilo v otroctví (ve spojených Státech bylo zrušeno roku 1865), nebo ještě před 50 lety, kdy byl sňatek s bílým Američanem nezákonný (mezirasové sňatky se staly zákonnými ve všech státech roku 1967). V tomto souvisí s Velkým resetem dva body: 1) naše lidské akce a reakce nekoření ve statistických datech, ale namísto toho jsou určeny našimi emocemi a pocity – narativy řídí naše chování; a 2) jak se naše lidské podmínky zlepšují, naše životní standardy rostou a stejně tak i naše očekávání lepšího a spravedlivějšího života.

Klaus Schwab a Thierry Malleret

V tom smyslu rozsáhlé sociální protesty, které se odehrály v červnu 2020, odrážejí naléhavou nutnost začít s Velkým resetem. Spojením epidemiologického rizika (COVID-19) s rizikem společenským (protesty) jasně ukázaly, že v dnešním světě je to, na čem záleží, a co určuje budoucnost systémová propojenost mezi riziky, tématy, výzvami a také příležitostmi. V prvních měsících se pochopitelně pozornost veřejnosti zaměřovala na epidemiologické a zdravotní dopady COVIDu-19. Když se však posuneme vpřed, nejzávažnější problémy spočívají ve zřetězení ekonomických, geopolitických, společenských, ekologických a technologických rizik, které z pandemie vyplývají, a jejich přetrvávajícím dopadu na společnosti a jednotlivce.

Nelze popřít, že virus COVID-19 byl častěji, než že ne, osobní katastrofou pro miliony, které jím onemocněly, i pro jejich rodiny a komunity. Nicméně na globální úrovni, z procentuálního hlediska dotčené globální populace je koronakrize (dosud) jednou z nejméně smrtelných pandemií, které svět za posledních 2000 let postihly. Pokud se pandemie nebude vyvíjet nepředvídaným způsobem, důsledky COVIDu-19 z hlediska zdraví a úmrtnosti budou s největší pravděpodobností mírné ve srovnání s předchozími pandemiemi. Na konci června 2020 (v době, kdy se COVID-19 stále prudce šíří v Latinské Americe, Jižní Asii a většině území Spojených států), zabil méně než 0.006% světové populace. Abychom toto nízké číslo uvedli do souvislosti z hlediska smrtnosti, španělská chřipka zabila 2.7% světové populace a HIV/AIDS (od roku 1981 dodnes) 0.6%. Justiniánský mor od svého propuknutí roku 541, dokud konečně roku 750 nezmizel, zabil dle různých odhadů téměř třetinu populace Byzance a o černé smrti (1347-1351) se soudí, že tehdy zabila mezi 30% a 40% světové populace. Koronová pandemie je jiná. Nepředstavuje existenční hrozbu nebo otřes, který po celá desetiletí zanechá svůj otisk na světové populaci. Ze všech již zmíněných důvodů přináší znepokojivé perspektivy; v dnešním provázaném světě se rizika slučují, zesilují své vzájemné účinky a množí své důsledky. Mnoho z toho, co přichází, není známo, jisti si však můžeme být následujícím: v postpandemickém světě se dostanou do popředí otázky spravedlnosti, od stagnace reálných příjmů velké většiny po předefinování našich společenských smluv. Podobně si prosadí cestu do politické agendy hluboké obavy o životní prostředí či otázky, jak lze nasadit a řídit technologie pro blaho společnosti. Obě tato témata pandemii předcházela, avšak COVID-19 je odhalil všem a zesílil je. Směr trendů se nezměnil, ale následkem COVIDu-19 se urychlil.

Absolutní podmínkou pro úspěšný reset je větší spolupráce a součinnost v zemích i mezi nimi. Součinnost – “vrcholně lidská poznávací schopnost”, která náš druh nasměrovala na jeho jedinečnou a  výjimečnou dráhu – lze shrnout jako “sdílenou záměrnost” jednat společně vstříc společnému cíli. [166] Bez ní jednoduše nemůžeme postupovat vpřed. Bude postpandemickou éru charakterizovat větší nebo menší součinnost? Existuje reálné riziko, že zítra bude svět ještě rozdělenější, nacionalistický a náchylný ke konfliktům, než je dnes. Mnoho posuzovaných trendů  v globální oblasti nasvědčuje, že v budoucnu náš svět bude méně otevřený a méně součinný než před pandemií. Alternativní scénář je však možný, takový, v němž kolektivní akce  v rámci komunit a větší spolupráce mezi národy umožňuje rychlejší a klidnější cestu ven z koronakrize. Jak se ekonomiky restartují, existuje příležitost vsadit do oživení větší společenskou rovnost a udržitelnost, spíše urychlující než zpomalující postup k cílům udržitelného rozvoje do roku 2030 [Sustainable Development Goals] a zahájit novou éru prosperity. [167] Co by toto mohlo umožnit a navýšit poměr pravděpodobnosti ve prospěch takového výsledku?

Vidět selhání a zlomové linie v krutém denním světle, které koronakrize vrhá, nás může nutit jednat rychleji nahrazením idejí, institucí, procesů a pravidel, které selhaly, novými a lépe vyhovujícím potřebám současnosti i budoucnosti. Toto je podstata velkého resetu. Mohla by globálně sdílená zkušenost pandemie zmírnit některé problémy, jimž jsme čelili, když krize začala? Může z lockdownů vzejít lepší společnost? Amartya Sen, nositel Nobelovy ceny za ekonomiku, si to myslí a věří, že: “Potřeba jednat společně může jistě generovat ocenění konstruktivní role veřejné akce,” [168] a na důkaz cituje příklady, jako je druhá světová válka, která lidi přiměla uvědomit si důležitost mezinárodní součinnosti, a přesvědčení zemí, jako je Spojené království, o přínosu lépe sdíleného jídla a zdravotní péče (a konečného vytvoření sociálního státu). Jared Diamond, autor knihy Upheaval: How Nations Cope with Crisis and Change [Otřes: Jak se národy vyrovnávají s krizí a změnou], je podobného názoru a doufá, že koronakrize nás přinutí věnovat se čtyřem existenčním rizikům, jimž kolektivně čelíme: 1) jaderné hrozby; 2) klimatická změna; 3) neudržitelné využívání hlavních zdrojů jako lesů, mořských plodů, ornice a sladké vody; a 4) důsledky enormních rozdílů ve standardech života mezi národy světa: “Může se zdát podivné, že úspěšné vyřešení pandemické krize nás může motivovat k zabývání se většími tématy, před konfrontací s nimiž jsme doteď couvali. Pokud nás pandemie konečně připraví zabývat se existenčními hrozbami, možná má černý mrak viru stříbrný okraj. Mezi následky viru by se mohl projevit jako největší, nejtrvalejší – a jako náš velký důvod k naději”. [169]

Tato vyjádření individuální naděje podporuje řada průzkumů, které dospěly k názoru, že kolektivně toužíme po změně. Pohybují se od průzkumu veřejného mínění ve Spojeném království, který ukazuje, že většina lidí chce v rámci zotavení zásadně změnit ekonomiku při zotavení, v kontrastu k jedné čtvrtině, která si přeje vrátit k tomu, jak to bylo,[170] po mezinárodní průzkumy, které zjišťují, že velká většina občanů po celém světě chce ekonomické zotavení z koronakrize, aby se upřednostnila klimatická změna [171] a podpořilo zelené oživení. [172] Hnutí požadujících celosvětově “lepší budoucnost” a volajících po přechodu na ekonomický systém, který upřednostňuje naše kolektivní blaho před pouhým růstem HDP, přibývá.

Nyní jsme na rozcestí. Jedna cesta nás přivede do lepšího světa: inkluzivnějšího, spravedlivějšího  a uctivějšího k Matce Přírodě. Druhá nás přivede do světa, který se podobá tomu, jenž jsme právě opustili – ale horšího a stále pronásledovaného nepříjemnými překvapeními. Musíme to tedy napravit. Vynořující se výzvy by mohly být závažnější, než jsme si doteď dovolili představit, avšak naše kapacita resetu by mohla být rovněž větší, než jsme se dříve odvážili doufat.

Poznámky:

[165] Klaus Schwab 3. března 2020; viz rovněž World Economic Forum, “The Great Reset”, 3. červen 2020, https://www.facebook.com/worldeconomicforum/videos/189569908956561.

[166] McGowan, Kat, “Cooperation Is What Makes Us Human” [Součinnost je to, co nás dělá lidmi], Nautilus, 29. duben 2013, http://nautil.us/issue/1/what-makes-you-so-special/cooperation-is-what-makes-us-human.

[167] Cleary, Seán, “Rebuild after the crisis on three pillars: Equity, security and sustainability” [Po krizi nově budujte na třech pilířích: rovnosti, bezpečnosti a udržitelnosti], G20 Insights, Policy Brief, 29 May 2020, https://www.g20-insights.org/policy_briefs/rebuild-after-the-crisison-three-pillars-equity-security-and-sustainability.

[168] Sen, Amartya, “A better society can emerge from the lockdowns” [Z lockdownů může vzejít lepší společnost], Financial Times, 15. duben 2020, https://www.ft.com/content/5b41ffc2-7e5e-11ea-b0fb-13524ae1056b.

[169] Diamond, Jared, “Lessons from a pandemic” [Lekce z pandemie], Financial Times, 27. květen 2020, https://www.ft.com/content/71ed9f88-9f5b-11ea-b65d-489c67b0d85d.

[170] Harvey, Fiona, “Britons want quality of life indicators to take priority over economy” [Britové chtějí, aby nad ekonomií získaly prioritu indikátory kvality života] , The Guardian, 10. květen 2020, https://www.theguardian.com/society/2020/may/10/britons-want-quality-of-lifeindicators-priority-over-economy-coronavirus.

[171] Gray, Emily and Chris Jackson, “Two thirds of citizens around the world agree climate change is as serious a crisis as Coronavirus” [Dvě třetiny občanů na světě souhlasí, že klimatická změna je stejně vážná krize jako koronavirus], Ipsos, 22. duben 2020, https://www.ipsos.com/en/two-thirds-citizensaround-world-agree-climate-change-serious-crisis-coronavirus.

[172] World Economic Forum, COVID-19 Risks Outlook: A Preliminary Mapping and ItsImplications, Insight Report, květen 2020, http://www3.weforum.org/docs/WEF_COVID_19_Risks_Outlook_Special_Edition_Pages.pdf.