Brexit, Trump, Le Penová, Hofer, Wilders… – nečekejme zázraky

Mezi odpůrci současného politicky korektního paradigmatu a establishmentu poslední dobou zaznívá jásot nad překvapivými úspěchy stran a politiků, kteří se vůči zavedeným ideologickým schématům vymezují. Když však tyto události uvážíme prizmatem nejzásadnějších faktorů rasy, genetiky a demografie, dojdeme k závěru, že se toho zas tolik nezměnilo a asi ani nezmění.

O problémech vztahujících se právě ke třem zmíněným faktorům se příliš nemluví, nebo nanejvýš polovičatě a jaksi z korektního hlediska přijatelně (tedy např. se mluví o ohrožení západní kultury a hodnot islámem, ale nemluví se o tom, že západní civilizace je ve skutečnosti projevem vloh a mentality bílé rasy a že hrozbu představuje proto i neislámská imigrace – kupříkladu černochů-nemuslimů ze subsaharské Afriky). Avšak tyto fatální trendy prostě probíhají, ať o nich víme nebo ne, ať chceme nebo ne.

Základem přežití každé civilizace je udržení počtů, kvalit a identity jejích jednotlivých národů (a tedy celé rasy, k níž jednotlivé národy přináleží) – a potažmo v tom spočívá i základ přežití každého jednotlivého národa. To je naprostý základ definující přežití a sebezáchovu (onen „první zákon přírody“), až na něm je možné stavět jakoukoli existenční kontinuitu a pozitivní perspektivu do budoucna, stejně jako uchování a úctu k odkazu předků. Vzato z racionálního hlediska tedy nepochybně vyžadují nejvyšší pozornost a prioritu, zejména ze strany vládnoucích elit. Ty se jim však buď vůbec nevěnují, což je případ jejich otevřeně politicky korektních příslušníků, nebo se jim sice trochu věnují, ale naprosto nedostatečně – a přesně to se dá očekávat i od Trumpa. A přesně to je vidět u stran typu UKIP, která dosáhla úspěchu dosažením vystoupení Británie z EU.

Trump možná poněkud omezí a zpomalí imigraci a deportuje nějaké ilegály, ale zásadní změnu negativním trendů, které v USA probíhají (stejně jako v dalších západních zemích) nepřinese. Imigrace bude pokračovat, jen o něco pomaleji. O řešení úpadku porodnosti a dysgenického trendu mezi bílými Američany ani nemluvě. Stejně tak Brexit by mohl potenciálně znamenat, že Británie poněkud omezí imigraci, ale právě opět půjde nanejvýš o určité zpomalení destruktivního trendu, nikoli o jeho zastavení (navíc je otázkou, zda se vůbec omezí). A další negativní trendy se opět nebudou řešit vůbec. Obdobně tomu téměř určitě bude i v případě Hofera, Wilderse nebo Le Penové (a jejich stran), pokud se i jim podaří uspět. Ve skutečnosti jde o velmi krotké, nedůsledné a polovičaté „revolucionáře“, kteří nepůjdou ve své nekorektnosti tak daleko, jak by bylo, pokud má bílá rasa, její civilizace a její jednotlivé národy přežít, potřeba.(1)

Obecně můžeme říci, že ze tří fatálních hrozeb – imigrace ze třetího světa, vymírání bílé populace a dysgenický úpadek bílé populace – se současní politici prvním dvěma (imigraci a vymírání) vůbec nevěnují nebo jen velmi nedostatečně, a dysgenickému úpadku se nevěnuje už vůbec nikdo (o něm také skoro nikdo ani neví). Některé západní země dokonce trpí v důsledku narůstajících problémů s imigrací už i emigrací domácí bílé populace do zahraničí (Švédsko již delší dobu, nověji i Německo), což má opět depopulační a dysgenické (většinou jde o nadprůměrně nadané lidi) následky. Ani to se samozřejmě příliš neřeší, protože primární důvod tohoto fenoménu – imigrace z třetího světa – zastavena nebude; někde bude nanejvýš zpomalena.

Dokonce i politikové jednající o poznání tvrději ve snahách o zachování národního přežití a identity, jako maďarský premiér Viktor Orbán, nemají skutečně komplexní a do hloubky jdoucí program, který by dokázal udržet národ při životě. Dokázal sice zamezit imigraci, ale v zásadě skoro neřeší problémy s vymíráním a dysgenickým úpadkem domácí populace, s výraznou emigrací a s nárůstem cikánské menšiny. To se obecněji týká středoevropských zemí, které se mohou jevit jako jakási poslední bašta odporu proti v přistěhovalecké politice liberálnějším zemím více na západě.(2) Ohledně imigrace to tak do jisté míry skutečně je, avšak, jak už bylo naznačeno, imigrace není jediným fatálním trendem ohrožujícím bílé národy. Navíc to neplatí zas tak jednoznačně – například Česká republika se sice k některým výstřelkům západních nadnárodních elit staví odmítavě (zvláště k imigračním kvótám EU), ale v zásadě imigraci neodmítá a už i na jejím území vznikají komunity přistěhovalců ze třetího světa.

Kromě toho, i kdyby imigrace byla zastavena, téměř ve všech zemích obývaných bílou populací již existují početné menšiny, jejichž porodnost je obvykle vyšší než u domácích bělochů (navíc narůstají počty smíšených párů), a tak i ty už stačí v delším časovém výhledu k eliminaci její identity a samotné biologické existence.

Navíc není vyloučené, že i ve středoevropských zemích zatím nejhouževnatěji čelících imigračním hrozbám se časem nálada změní k větší benevolenci. A i kdyby dokázaly dlouhodoběji odolávat, budou muset jednoho dne čelit přistěhovalecké záplavě ze zemí západní Evropy, až ta bude přívalem z třetího světa úplně rozvrácena, a není vůbec jisté, zda mu budou národy střední Evropy se zmenšujícím se, zestárlým a dysgenicky upadajícím obyvatelstvem schopny čelit.

Z hlediska naší budoucnosti osudové a rozhodující problémy v oblasti demografie, genetiky a rasového složení původně bílých zemí se v zásadě stále řešit nebudou, i když v některých z nich vyhraje někdo „protisystémový“. Úpadek tedy bude pokračovat a je třeba s tím počítat.(3)

Poznámky

(1) Svoji roli může sehrát i to, že v opozici se často snadno radikálně mluví, ale ve skutečné funkci už hůře jedná. Dá se očekávat, že mnozí ze zmíněných politiků v případě svého úspěchu budou do značné míry zavedeným systémem „semleti“ a zpacifikováni, takže z jejich radikálních slibů toho moc nezbude.

(2) I Rusko čelí velmi obdobným problémům s imigrací, vymíráním a dysgenickým úpadkem. Žádnou baštou a záchranou před úpadkem Západu není.

(3) Specifickým problémem je i to, že ne vždy a ve všem můžeme ony „protisystémové“ posuny v politice považovat za správné a prospěšné. Například v Polsku se také dostala k moci protiimigrační vláda, ale zároveň je pod silným vlivem radikálního katolictví a konzervatismu, což v některých ohledech může polský národ spíše poškodit než mu prospět.