Evropská tvář před sto lety – VI.díl

Španělsko. Další z dílů výběru ze zeměpisné edice Evropa z roku 1912 se budou zabývat touto rozlehlou zemí Pyrenejského poloostrova. Zemí pro našince hodně neznámou a hodně povrchně posuzovanou. Španělsko překvapuje mnoha detaily. Kromě mnoha suverénních národů, včetně nejčistších potomků nejstarších Evropanů, kteří jsou dnes nejvíce známí jako separatisté z ETA, překvapuje Španělsko také svou schopností zastupovat celý západní svět při posuzování negativních historických vlivů na budoucnost. Dnešní první díl o Španělsku proto ve sto let starém textu stručně přiblíží jeho historii. Snad pomůže lépe pochopit dlouhá desetiletí trvající neutěšený stav Španělska a upozorní na to, kam vede touha po rychlém zbohatnutí a s ní spojené zavrhnutí tradičních hodnot, korunované zbytečným válčením. Kdy se ze světové velmoci číslo jedna stal otrhaný žebrák. Velmi nápadná a varující asociace s vývojem současného západního světa.

 Důležité upozornění:

Celý původní text bude jako vždy označen uvozovkami a kurzívou a je přesně opsán podle originálu. Není v něm žádná gramatická chyba nebo překlep. Je tak zachována originalita říšské češtiny. Vysvětlivky k původnímu textu jsou v hranatých [..] závorkách.

 —

 „Jako ve Francii obyvatelé dělí se v četné národnostní kmeny, jež obývají státní svá území, historicky zaručená, a hovoří zvláštními podřečími, tak také ve Španělích v každé význačné části shledáváme jiný lid, svérázný a politicky vyspělý, jehož ideje vrcholí v národním separatismu na rozdíl od ideje lidu francouzského, jež spočívá v státní jednotě.“

 „Původní obyvatelé Iberové, jejichž potomky jsou nynější Baskové v baskyckých provinciích severních, a v úhlu zálivu Biskajského zachovali ještě svůj jazyk [Iberové a jejich potomci Baskové jsou záhadným prapůvodním evropským národem, ještě starším než jsou Keltové; dodnes nikdo nedokáže přesně určit jejich původ; ví se pouze, že nenáležejí k žádnému z indoevropských kmenů a že v Evropě žili již před jejich příchodem; na úvodním obrázku je okrasná kachle se starověkým symbolem Basků, tzv. Lauburu, a s názvem Baskicka v baskičtině].

 S nimi pomýsili se Keltové, přišedší z Gallie a dali vznik národu, jejž nazýváme Keltiberové. Potom přišli na půlostrov Féničané, zlákáni byvše rudami stříbrnými a olověnými… Po Féničanech přišli Řekové… Po první válce punské Karthaginci založili na východním pobřeží některé osady… Po druhé válce punské Římané opanovali všechnu Hispanii po území Basků. Brzy poté území stalo se z nejdůležitějších a nejskvělejších provincií římské říše… V době stěhování národů vnikli na půlostrov Germáni. Byli to Vandalové, kteří dostali se do sev. Afriky, Svévové, Alani a západní Gotové (Visigotové)…“

 „R. 711 strhla se strašlivá bitva mezi Mohamedánskými Araby a Vizigóty, v níž křesťané podlehli, a většina země přešla v moc vládců arabských. Jen na severu v pobřežních horách několik malých křesťanských států zachovalo samostatnost. Po založení Španělské marky státy rozšiřovaly se na jih… Boje jejich s Araby trvaly 800 let a skončily zatlačením Maurů do jižních končin země. Roku 1492, kdy objevena byla Amerika, padla do křesťanských rukou i Granada, poslední država maurská.“

 „Bohužel, že ustavičnými válkami (a bitvami, jichž páčí se na 3000) země byla zpustošena a vysoká kultura pilných Arabů zničena. Ještě nyní Španěly nedosáhly vzdělanostní výše, jíž honosily se v době Maurů. Zemědělství při umělém zavodňování bylo velikolepé, průmysl a obchod všestraný, umění a vědy měly pověst světovou.“

 „Objevy za mořem… způsobily všeobecný převrat v životě a v snahách národův evropských. Tehdy Španěly staly se zemí vládnoucí světem. Leč bohatství nebyla jim požehnána. S podrobenými obyvateli osad výbojci zacházeli ukrutně, nutíce je ku práci a k dodávání zlata, jehož ohromné poklady do mateřské země se dovezly ke zkáze její a k seslabení národa. Španělé oplývajíce zlatem ze zámoří, zapomínali zdělávati půdu, zavodňovati ji po maurském způsobě, zapomněli provozovati řemesla, obchodovati a nerostných pokladů dobývati.“

 „Národ oddal se nečinnosti a pohodlnému živobytí. Když však později osady se osvobodily od panství španělského, a světový obchod přešel na Angličany a Hollanďany, staly se Španěly nejnešťastnější zemí pod sluncem.“

 „Další pohromou říše byly náboženské války v době reformační, v nichž španělská vojska nabyla sice veliké slávy, ale marně krvácela po evropských bojištích za Habsburky a nedosažitelný ideál světové říše… Náboženské války připravily Španěly o nesmírné sumy peněz, o statisíce životů lidských a proměnily úrodnou a krásnou zemi v poušť. Při smrti Filipa II. (1598) zůstalo ve Španělích asi 8 millionů lidí, kdežto v době maurské bydlelo prý jich dle odhadův arabských jižně od Ebra 25 millionů (jako nyní).“

 „Ještě dobrých 68% všeho lidu neumí čísti a psáti… Příčina nízké úrovně vdělanostní spočívá v nedostatečném školství obecném. Jenom v živých provinciích baskyckých a katalonských, kde průmysl zakotvil, poměry vzdělanostní se lepší.“

 „Poněvadž ve Španělsku objevuje se tolik různorodých prvků národnostních, nelze se diviti, že hlavní města jednotlivých provincií, bývalých šestnácti království a knížectví, z nichž nynější království vzniklo, mají různý vzhled, různý způsob staveb, života a činnosti obyvatelstva, zkrátka že i na nich pozorovati lze individualitu toho neb onoho kmene.“

 —

 Příští díl: Rozbor nejvýznamnějších národů obývající území dnešního Španělska.