Smíšený původ křesťanství

Křesťanství je smíšené náboženství, složené ze směsi ukradeného a přivlastněného z mnoha rozličných kultů, sub-kultů a filozofických myšlenek, které byly převážně mnohem starší než samotná Bible. Skutečný původ některých z těchto hlavních prvků, které jsou často považovány za čistě křesťanské, je následující:

– Biblický příběh o Noemovi a potopě světa je kopií smyšleného příběhu o potopě v sumerském Eposu o Gilgamešovi, který se datuje do 2.tisíciletí př.n.l.

„Madona a dítě“ – ukradeno z pohanských náboženství

Téma „Madony a dítěte“ je považováno za výlučně křesťanské, ve skutečnosti však bylo ukradeno z dřívějších indoevropských náboženství, především z mnohem staršího egyptského kultu Isis a Horuse. Nahoře vlevo: Starověká egyptská socha z 19.dynastie (1295-1186 př.n.l.), předcházející křesťanství o jedno milénium, ukazuje téma „Madony a dítěte“ s Isis a Horusem. Uprostřed: Mozaika klasického Řecka, předcházející příchodu křesťanství, zobrazuje řeckou mytologickou postavu Dionýsa jako svatého dítěte. Toto téma bylo přidáno do křesťanství jako portrét „Madony a dítěte“, nahoře vpravo.

Ukřižování – ukradeno z řecké mytologie

Téma ukřižování, které tvoří samotné jádro křesťanství, je dalším objektem, jenž není křesťanského původu. Vlevo nahoře: Písmo na tomto řeckém amuletu, identifikuje ukřižovanou postavu jako řeckého člověka-boha Orfea-Dionýse, který v této kulturní mytologii povstal z mrtvých. Podobnosti s křesťanským ukřižováním, jak je ilustrováno vpravo, jsou zřejmé a musí být pro křesťany šokem zjistit, že příběh o ukřižování není jejich a že byl začleněn z jiných nekřesťanských náboženství.

– Pojetí posmrtného života a vzkříšení bylo odvozeno z egyptského kultu boha Usira (řecky Osirise), který byl prvním náboženstvím na světě, založeným na vzkříšení. Víra v život po životě tvořila základy egyptské praxe mumifikování.

– Představy o nebi a peklu a o galaktické bitvě mezi silami dobra a zla, byly původně konceptem indoevropského náboženství, vytvořeného prorokem Zarathuštrou. Je významné si všimnout toho, že nebe a peklo nevystupují v křesťanském Starém zákoně, ale že jsou pojetím čistě novozákonním. Samotné slovo „peklo“ (angl. Hell, něm. Die Hölle) bylo převzato od pojmenování indoevropské bohyně podsvětí Hel.

Andělé – ukradeno z řecké mytologie

Andělé jsou dalším tématem, které křesťanství zcizilo z dřívějších náboženství. Vlevo nahoře: Řecká socha cca 100 let  př.n.l. zobrazuje bohyni lásky Afroditu, odrážející návrhy kozonohého Pana – zatímco se nad jejím ramenem vznáší anděl. Srovnejte s obrázkem vpravo: „Anděl“ je velmi často považován za křesťanský prvek.

Křesťanství rovněž převzalo polo-kozu Pana za symbol ďábla, jenž je v křesťanství nejčastěji portrétován s rohy a kozlíma nohama.

Křesťanství mohutně čerpalo z mithraismu

Hlavní kostra křesťanské víry ve skutečnosti vůbec není křesťanského původu, protože její překvapivě značná část byla vytržena z perského kultu boha Mithry, který vznikl ve 2.tisíciletí př.n.l. Po celé Evropě a Asii se kult znám pod jmény Mithra, Mitra, Meitros, Mihr, Mehr a Meher rozšířil na východ přes Indii do Číny, a dosáhl všech částí Římského impéria, od Skotska po Saharskou poušť, a od Španělska k Černému moři. Ostatky mithraistických chrámů můžeme nalézt v Británii, Itálii, Rumunsku, Německu, Maďarsku, Bulharsku, Turecku, Persii, Arménii, Sýrii, Izraeli a v severní Africe.

Podobnosti mezi tímto před-křesťanským náboženstvím a samotným křesťanstvím jsou příliš zřejmé na to, aby mohly být ignorovány:

– Mithra se narodil panně, nazývané „Matka boha“;

– Mithraistický kult věřil v nadpozemské Nebe a Peklo;

– Mithraistický kult učil, že jeho následovníci budou nesmrtelní a věčně spaseni;

– Mithraistický kult učil, že nastane konečný den zúčtování, v němž budou mrtví vzkříšeni, a konečný souboj mezi dobrem a zlem, který zničí panující řád;

– Mithraistický kult vyžadoval, aby byli jeho následovníci pokřtěni;

– Mithraistický kult praktikoval ceremonii, v níž jeho následovníci pili víno a jedli chléb, znázorňujících krev a tělo Mithrovo;

– Mithraistický kult udržoval neděli jako posvátný den;

– Mithraistický kult oslavoval narození svého boha každoročně 25. prosince;

– Mithraistický kult učil, že po vykonání pozemské mise jeho boha se Mithra zúčastnil poslední večeře se svými společníky předtím, než dosáhl nebes, odkud věčně ochraňoval své věrné.

(Zdroj: Franz Cumont – „Les Mystéres de Mithra“, Dover Publications, Inc., New York 1956; Franz Cumont – „The Oriental Religions in Roman Paganism“, Dover Publications, Inc., New York 1956.)

Jiné kulty vzkříšení

Seznam před-křesťanských kultů vzkříšení je dlouhý: Osiris, Tammuz, Adonis, Baldr, Attis a Dionýsos – všichni tito bohové zemřeli a povstali z mrtvých. Mnoho klasických hrdinských postav, jako třeba Herkules, Perseus a Théseus, se zrodilo spojením panenské matky a božského otce.

Je natolik zřejmé, že všechna pohanská náboženství, svátky nebo praktiky, které se křesťanství nepodařilo potlačit, byly do něj prostě včleněny.

zdroj: http://www.white-history.com/hwr17a.htm