Heill auk Sæll!

Nejprve něco pohanské hudby z krásné Ilýrie.

Křesťané chtějí, abychom si mysleli, že existovalo keltské, skandinávské, slovanské, řecké, baltské, finské, thrácké, baskické, ilyrské, římské atd. náboženství, dělajíce ze starověké Evropy mišmaš odlišných pohanských náboženství. Z nějakého důvodu rovněž záměrně směšují lingvistické výrazy s kulturními, když mluví o starověké Evropě, jak jsem to učinil já výše, abych ilustroval, jak šíří zmatek.

Když Římané např. mluvili o galských a skandinávských božstvech pod římskými jmény, nečinili tak proto, že tato božstva se podobala jejich vlastním božstvům římským: činili tak proto, že tato božstva byla identická s jejich vlastními, která znali pod římskými jmény.

Římané ani “neukradli” řecké náboženství, aby z něj udělali své vlastní, jak se křesťané často snaží, abychom věřili; tato dvě náboženství se tak pozoruhodně podobala, protože byla stejná. Všechny původní národy Evropy měly v určitém okamžiku přesně stejné pohanské náboženství, a ačkoliv geografie a různé jazykové vlivy způsobily, že toto náboženství vypadalo poněkud odlišně u odlišných evropských kmenů, ve skutečnosti bylo stejné po celé Evropě.

Mytologie se od sebe opravdu nelišily, ale bývají prezentovány jako od sebe se odlišné, protože jedna evropská mytologie byla zaznamenána jinak a často v jinou dobu a rovněž odlišnými druhy lidí,  kteří pro to měli velmi odlišné motivy – a s velmi odlišnou úrovní chápání evropského náboženství a mytologie.

Finský Perkele je stejný jako litevský Perkunas, ruský Perun, řecký Zevs, galský Taranis, skandinávský Þôrr, italský Juppiter atd., a stejně je tomu v případě všech evropských božstev: nachází se všude po Evropě, a pokud ne, je to jen z toho důvodu, že naše znalosti o nich mají dnes mezery, protože křesťané zničili paměť o nich.

Tradice byly tytéž po celé Evropě, obřady, svátky, obyčeje, zvyky: vše bylo stejné po celé Evropě. V Evropě existuje pouze jedno jediné pohanské náboženství!

Další věcí, která mnohé mate, je skutečnost, že v evropské mytologii se vyskytuje tolik různých božstev. Můžeme ji však zestručnit na čtyři hlavní pohanská božstva: boha Nebe, bohyni Země, boha Slunce a bohyni Měsíce, nebo pokud chcete, jen na boha Nebe a bohyni Země – a všechna ostatní božstva jsou jen různými aspekty těchto čtyř nebo dvou božstev: Slunce pravicí boha Nebe, Měsíc jeho levicí, bohyně Moře tváří bohyně Země, bůh Hromu tváří boha Nebe, bohyně Lásky tváří bohyně Země, bůh Války tváří boha Nebe, bohyně Smrti tváří bohyně Země a tak dále.

Nebe je mužské, protože déšť zúrodňující půdu padá z nebe jako mužské sémě do ženy. Bohyně Země je ženská, protože z ní pochází rostliny stejně jako děti z ženského lůna.

Těhotná Matka Země:

Ani neexistují “dobrá” či “zlá” evropská božstva. Všechna jen působí po jistou dobu a za jistým účelem. Všechna jsou vítána, když vstupují na jeviště a hrají svou úlohu. Dokonce i Smrt! V pohanství není “dobro” ani “zlo”, stejně jako není “dobro” či “zlo” v přírodě. Slunce není “dobré”, když osvětluje náš svět, a není “zlé” když nás oslepuje: není “dobré”, když nás zahřívá, a není “zlé”, když nás spaluje. Všechno v přírodě je dobré; přirozené, smysluplné a nezbytné. Stává se ničivým,  když působilo pro jistou dobu, a pak zůstává stále dobré, protože ničení je rovněž nezbytnou součástí příárody. 

Pokus, aby se např. Loki jevil jako skandinávský “ďábel”, je naprostý nesmysl; Loki je blesk z oblohy, a proto ho v mytologii přirozeně stíhá Þôrr, Bůh hromu. Pokud jste na pochybách, jen se zkuste sami podívat, jestli někdy uvidíte blesk z nebe, aniž by po něm následoval hrom!

Všechna evropská božstva slouží záměru a žádné z nich není zádným způsobem “zlé”. Působí, aby vysvětlila přírodní fenomény, ideály, procesy v člověku a přírodě  – a možná zvláště v myslích mužů. Některá božstva rovněž představují samotného muže, nebo stupně života muže. Bohyně je ideálem neprovdané ženy, další ideálem vdané ženy, a ještě další těhotné ženy, a ještě další matky atd., ale ve skutečnosti jsou všechny stejnou bohyní, pouze na různých úrovních její existence. A ona je součástí ženské božské síly, kterou jednoduše definujeme jako bohyně Země. Jaké jméno použijeme k její identifikaci není důležité. Freyja, Venuše, Afrodita či jakékoliv jiné, pod nímž tato její jedna strana může být známa: všechna jsou krásná a vhodná jména!

Bůh nebe jiskřící životem!

Musíme stát pod pohanským praporem jednotni proti žido-křesťanskému klamu, lsti, zbabělosti, lžím a hanbě! Evropa je jedna, stejně jako naše tělo. Já, pravý (=pohanský) Skandinávec si nepřeji  jen bojovat a činit oběti i pro své eskadinávské evropské bratry: já toužím po této příležitosti a učinit vše, co mohu a svedu na pomoc každému lidu v Evropě, protože vím, že jsme jedno! Vaše věc je moje věc. Moje věc je vaše věc.

Až se Evropa díky našemu snažení zbaví žido-křesťanského jařma, můžeme se všichni postavit bok po boku a chválit tytéž bohy a bohyně, vykonávat tytéž obřady, oceňovat tytéž hodnoty, sdílet tytéž tradice a všichni pracovat pospolu pro zajištění prosperující a harmonické budoucnosti Evropského druhu a všech našich rodných zemí! BalðuR (Bělbog, Apollón atd.) se vrátí do Evropy, jakmile je vpustíme; tak to udělejme!

Sláva Evropě! Sláva všem pravým(=pohanským) Evropanům! Sláva všem evropským božstvům! Slávu a štěstí!

Varg Vikernes
11. října 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com