Přejít k obsahu webu

Obrana říše: Národní identita, dědictví a nacionalismus v black metalu

15 září, 2020
by

Kapitola prvá  – Úvod

Pro adekvátní průzkum otázky výzkumu je třeba objasnit následující výrazy.

‘Národní identita’ odkazuje na kolektivní citovost, založenou na osobním vědomí přináležení ke státu či národu. Dosahuje se jí prostřednictvím sdílení mnoha atributů s jinými lidmi, kteří mají stejné vědomí přináležení ke státu či národu. Tyto atributy jsou jedinečné pro specifickou geografickou polohu a vymezují území od jiných (Guibernau, M., 2007).

Výraz ‘dědictví’ (kulturní dědictví) odkazuje na kořeny a kulturu, z nichž lidé pocházejí. Dědictví může mít formu historických událostí, folklóru, tradic, jazyka, památek, krajiny, artefaktů, pokrevního příbuzenství atd. (English Dictionary, 1997).

‘Nacionalismus’ může odkazovat na dva významy. První se podobá národní identitě, apeluje a čerpá ze silných pocitů národní hrdosti a sdíleného dědictví bez přítomnosti rasismu či xenofobie. Tato forma nacionalismu se rovněž nazývá ‘občanský’ či ‘liberální’ nacionalismus. Klíčovou myšlenkou v této formě nacionalismu je, že  “všichni lidé, kteří žijí v rámci hranic jedné země, jsou částí národa, bez ohledu na jejich etnický, rasový a náboženský původ” (Muller, J, Z., 2008). Druhým je rasový nacionalismus, který využívá pocity národní hrdosti, v nacionalismu používaného, ale definuje se a rozděluje se dle etnicity. Definující koncept v rámci rasového nacionalismu (rovněž nazývaný etnonacionalismus) je, že “národy jsou definovány sdíleným dědictvím, což obvykle zahrnuje společný jazyk, společnou víru a společný etnický původ” (Muller, J, Z., 2008).

“Z hlediska rasového nacionalismu patří hudební žánr známý jako black metal k jednomu z  nejvýznamnějších populárních kulturních fenoménům posledních dvou desetiletí” (Kurtagic, A., 2010).

Koncept rasového nacionalismu v hudbě není novým fenoménem, přičemž související dokumentace se datuje až do 19. století. Spisy Richarda Wagnera, zvláště ‘Das Judenthum in der Musik’ (Židovství v hudbě), útočí na židovskou víru a propaguje antisemitismus v celém textu. Wagnerova hudba se považuje za hudební nacionalismus (Stein, L., 1950 str.226) , ačkoliv antisemitismus v jeho hudbě je otevřený výkladu. Nicméně mnoho z Wagnerových názorů bylo jasně antisemitských a útočilo na judaismus kulturně, politicky, sociálně a dokonce i kvůli vzhledu, když tvrdil “nepřejeme si mít nic společného s člověkem, který vypadá takto” (Wagner, R., 1894). Wagnerova hudba a politika se dokonce používala v propagandě nacistická strana při svém kulturním útoku proti Židům. K jeho hudbě se hlásil Adolfu Hitler a  líbila se mu. Dokonce řekl: “Uznávám Wagnera jako svého jediného předchůdce….Považuji ho za svrchovanou prorockou postavu” (citováno u Jacobse, R, L., 1941).

Je to pravděpodobně ten případ, kdy Wagnerovy antisemitské spisy a ideologie a jejich přizpůsobení nacistickou stranou do své propagandy poskvrnily jeho hudbu jakožto antisemitskou a zpodobňující rasový nacionalismus.

“Wagnerův hudební nacionalismus se nezakládá na používání hudebních lidových motivů či melodií. Zahrnuje podporu, a částečně i vytváření, pocitu moci, pýchy a arogance použitím patřičného a konzistentního hudebního materiálu, rytmu, harmonie, barvy a formy, v recipročním vztahu s  mimořádně hudebními asociacemi šovinistického charakteru.” (Stein, L., 1950 p.226)

Zatímco souhlasný názor na Wagnerovu hudbu jí přisoudil rasový nacionalismus, představa nacionalismu automaticky nenaznačuje rasistické tendence. Francis James Child v 19. století zkompiloval výběr anglických a skotských lidových písní, které vypráví o historických bitvách, folklorních obrazech a o zemi jejich původu (Preston, C, L., nedatováno). Tyto lidové písně neobsahovaly žádný rasový nacionalismus ani xenofobii. Příklad tohoto romantického pohledu a hrdosti na svou zem lze vidět v lidové písni ‘The Rose of England’.

Jean Sibelius bývá podobně jako Richard Wagner považován za hudebního nacionalistu. Přesto jeho hudba není spojována s pravicovou politikou či agendou a on sám je “považován za postavu národního významu” (Lyle, W., 1927). Sibelius vyjadřoval úsilí finského lidu a lásku k finské krajině. Jeho krajané věřili, že představuje Finsko hudební formou, protože Sibelius sdílel stejné zaujetí svou zemí jako oni (Lyle, W., 1927).

“[Vlastenectví v hudbě] pramení z vrozené lásky k zemi a právě tato kvalita je součástí Sibeliovy hudby.” (Lyle, W., 1927).

K dalším význačným hudebníkům, kteří byli součástí nacionalistického hnutí, patřili Ralph Vaughan Williams a Claude Debussy, kteří představovali Anglii a Francii.

Toto pojednání se dotkne tématu nacionalismu a romantismu v black metalu. Využije existující studie o národní identitě a nacionalismu a existující ‘metalové’ studie k informování o diskutovaných teoriích a konceptech.  Nejprve bude popsáno utváření black metalové scény v Norsku a Spojeném království  a spolu s tím bude zhodnocena národní identita. V úvahu se vezmou i problémy s národní identitou, jako je národně-socialistické black metalové hnutí a žhářské útoky v rámci norské scény. Budou zahrnuty názory z první ruky od hudebníků z black metalových skupin ve Spojeném království, jakož i black metalových fanoušků ze Spojeného království [v překladu vynecháno]. Nakonec z důkazů výzkumu budou vyvozeny závěry pro zajištění obecné definice nacionalismu, dědictví a národní identity v black metalu a načrtnuty paralely s Wagnerem a Sibeliem.

One Comment leave one →
  1. morgarath permalink
    15 září, 2020 09:45

    Není ten pán Stein, co tak nehezky píše o Wagnerovi náhodou jeden z těch lidí, se kterými nechceme mít nic společného, pokud vypadají takhle? Pokud ano, jak lze zajistit, že o něm bude psát objektivně a bez předsudků? To si mohl autor odpustit, dávat sem jeho komentáře… A také, nacistická strana? Zřejmě myslí národně sociální. Náckové, nacisti, takhle se urážel národní socialismus, něco jako socani v případě ČSSD, ale pokud chce psát objektivně, bez zbytečného nadržování nebo shazování, měl by psát nejlépe spisovně normální výrazy…
    Jinak to vypadá na zajímavý článek, docela se těším na pokračování. Je sice škoda, že nebudou ty rozhovory, ale upřímně se trochu i děsím, co z těch Britů při tom vypadlo… 🤔😂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: