Přejít k obsahu webu

Oslavy zimního slunovratu: římské Saturnálie a moderní Vánoce

25 prosince, 2019
by

„Mýty se mění, kdežto zvyky zůstávají stálé; muži pokračují v tom, co dělali jejich otcové

před nimi, ačkoliv důvody, na jejichž základě jejich otcové konali, jsou dlouho zapomenuty.

Historie náboženství je dlouhým pokusem smířit starý zvyk s novým důvodem,

nalézt platnou teorii pro absurdní praxi.“

Sir James George Frazer, Zlatá ratolest, 1922

 

Jestliže oslavy Vánoc zjevně nějakým způsobem souvisejí se zimním slunovratem, proč se objevují až několik dní po slunovratu? A proč je mezi oslavou Vánoc a Nového roku období sedmi všedních dnů?

Tyto otázky jsem si kladl, a o měsíc později, po sjetí mnoha cest na informační superdálnici věřím, že jsem našel dostatek informací k tomu, abych odpověděl. Ale abych tak učinil, musel jsem zkoumat starověkou astronomii, římské svátky a křesťanské tradice, rovněž si detailně osvojit různé kalendáře a také pokračující římský odkaz, který je stále součástí našich každodenních životů.

Byl jsem na tento čas zvědavý, protože se jedná o stěžejní moment, kdy jeden rok končí a nový začíná. Na první svátek vánoční mají ve Spojených státech téměř všechny obchody zavřeno, např. dokonce i Walmart. Navíc panuje hluboký pocit, že toto období se odlišuje od jakéhokoliv jiného v roce, což je emoce, kterou lze těžko popsat, nicméně je zcela reálná.

Ale abych skutečně pochopil, cítil jsem, že se musím dostat do kůže Římanů – pryč od moderních vědeckých nástrojů, přesných hodin, elektrického osvětlení, centrálně vytápěných domů a hojnosti jídla v místním supermarketu.

Možná se ptáte, proč jsem se zaměřil na Řím. Období našeho zimního svátku pochází přímo z Říma. Např. datum Vánoc oficiálně vyhlásil papež roku 350. „Roku 350 papež Julius I. vyhlásil 25. prosinec oficiálním datem“ Vánoc. (http://www.lnstar.com/mall/main-areas/xmas-not-first-choice.htm)

Navíc, před římským přijetím křesťanství existovala římská oslava zimního slunovratu, která trvala asi týden a zahrnovala dávání dárků.

Když jsem si sebe představil v kůži Římana, spatřil jsem Řím jako velmi temné město v toto nejtemnější období roku – černém skoro jako dehet za bezměsíční noci. Jednalo se o město a kulturu, kterým vládlo množství bohů s tajemnými silami. Navíc římská zkušenost, dokonce i jejich vnímání slunovratu se zcela lišilo od našeho.

 

SOUČASNÁ SPOJITOST S ŘÍMEM

Kalendář, který dnes používáme, je v podstatě stejný římský kalendář, který před více než 2000 lety vytvořil Julius César. Tento novátorský sluneční kalendář byl na svou dobu naprosto mimořádný, protože ignoroval měsíční cykly a místo toho vytvářel způsob, jak zůstat v dokonalé sychronizaci – dobře, téměř dokonalé, protože papež Řehoř XIII. ho později musel v 15. století upravit – s pohybem Slunce v ročních obdobích, slunovraty a rovnodennostmi. Velmi se tak odlišoval od dřívějších lunisolárních kalendářů, vycházejících z Luny, kdy měsíce klouzaly z roku na rok, než se přidal přestupný měsíc, aby se kalendář vrátil do souladu s pozicí Slunce. Navíc tím, že Juliánský kalendář vycházel ze Slunce, tak se na Slunce kladl důraz – Slunce se tak stalo pro římskou kulturu ústředním. A to bylo jasné i mně, že když římské chrámy platily za posvátná místa, v kultuře, která se soustřeďovala kolem Slunce (a tehdy také kolem uctívání Slunce), období slunovratu – kdy Slunce téměř zmizelo – se považovalo za posvátný moment. Skutečně, většina našeho zachovávání času pochází z římské kultury: všechny naše názvy měsíců mají římská jména a moment, kdy končí starý rok a začíná nový, určili právě Římané – protože tato změna se mohla objevit v jakoukoli dobu ročního cyklu. Navíc pojmenování slunovrat [solstice] (latinsky solstitium = nehybné Slunce) a rovnodennost [equinox] (latinsky aequinoctium = stejný jako noc) pro čtyři klíčové momenty roku pochází z latiny. Každé město jakékoliv velikosti ve Spojených státech má hodiny s římskými číslicemi. Nemělo by tedy překvapovat, kdyby naše moderní oslava konce roku měla římské kořeny, protože jsme zdědili zachovávání času z římských tradic. Pro detailnější vysvětlení viz poznámky na konci tohoto blogu.

Pak jsem si vzpomněl, co poznamenal moderátor předpovědi počasí na naší lokální televizi. Zatímco vědecky se slunovrat objevuje ve specifický den, dny před a po slunovratu jsou téměř stejně dlouhé. To znamená, že průměrně týden trvalo období nejkratších dnů, které se délkou lišily jen o sekundy. V civilizaci bez zcela přesného způsobu, jak měřit čas, by se tyto dny zdály stejně dlouhé. Abych získal přesná data, podíval jsem se na délku dnů během slunovratu v zeměpisném pásmu Říma, abych zjistil jak by se jevilo klesající zimní Slunce. Délku dní pro zimní slunovrat roku 2015 můžete vidět v diagramu.

Výtah z přehledu o počtu hodin denního světla v Římě v období zimního slunovratu roku 2015 z linku níže.

Můžete se tam podívat sami zde.

A zde se dostáváme k zásadnímu bodu. Dle mého výzkumu nemohli Římané určit přesný den slunovratu v reálném čase, ale jen po této skutečnosti. Protože však byli schopni označit přesný den po této skutečnosti, mohli potvrdit přesnost svého kalendáře. Na konci roku nicméně věděli, že slunovrat proběhl během jejich týden trvajícího období oslav – a to bylo vše, co potřebovali vědět.

  

TRVÁNÍ ZIMNÍHO SLUNOVRATU

Je důležité zmínit, že při zimním slunovratu (latinsky: brumale solstitium) se nepohybuje Slunce, i když vlastně slovo slunovrat znamená právě to. Pochází z latinského ‚solstitium‘, což znamená „chvíle, kdy se zdá, že se Slunce zastaví “ (dictionary.com). Zatímco moderní věda říká, že se toto děje pouze v jeden příslušný den a poté, že se dny prodlužují, není to docela pravda. Délka nejhratšího dne a nejdelší noci zůstávají v zeměpisném pásmu Říma téměř stejné (v rámci několika sekund). „…vypadá to, jako by se Slunce při svém přírůstkovém putování po obloze zastavilo a v tuto dobu trochu změnilo svou pozici.“ (http://news.nationalgeographic.com/news/2002/12/1220_021220_solstice.html)

Následující metodu téměř s určitostí používali Římané a takto Ptolemaios a starověcí astronomové mohli určit přesný den slunovratu po této skutečnosti, avšak ne v reálném čase.

„Nejpravděpodovnější tedy je, že rovnodennosti a slunovraty se určovaly sériemi sledování výšky poledního Slunce po několik dní před a po této skutečnosti. [zvýraznění autora]“

„Když Slunce v poledně překračuje poledník, je relativné snadné určit jeho výšku a při znalosti geografické výšky vypočítat deklinaci. Z deklinace je snadné spočítat pozici Slunce na jeho dráze (zeměpisnou délku) a my víme, že Hipparchus znal, jak to provést. Takové snadné určení je však možné jen v poledne. Pak lze poměrně jasne odhadnout čas, kdy sluneční deklinace dosahuje specificky zaměřené hodnoty: 0° pro rovnodennost a maximum či minimum pro slunovrat.“

„Že se takové série denního měření výšky používaly k určení času podstatných událostí, lze ztěží zpochybnit… Zvláště v případě slunovratů jde v podstatě o jedinou realizovatelnou možnost, jak docílit přesnost ¼ dne.“ [zvýraznění autora] Dennis Duke, Four Lost Episodes in Ancient Solar Theory, Journal for the History of Astronomy, 39, (2008) (http://people.sc.fsu.edu/~dduke/episodes3.pdf)

„Určit čas slunovratu není snadné. Změny sluneční deklinace se zmenšují, jak se Slunce blíží své maximální/minimální deklinaci. Ve dnech před a po slunovratu je rychlost deklinace 30 úhlových sekund/den, což je méně než 1/60 úhlové velikosti Slunce… Tento rozdíl… není možné [detekovat] tradičnějšími nástroji, jako je gnómón nebo astroláb [pozn: Římané by používali právě starověké nástroje]. Rovněž je obtížné detekovat změny azimutu východu a západu Slunce na základě atmosférických změn lomu světla. Takové otázky přesnosti vyjadřují nemožnost určit den slunovratu na základě třídenního (nebo dokonce pětidenního) pozorování kolem období slunovratu bez použití komplexnějších nástrojů. [ED: které Římanům nebyly dostupné]“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Solstice)

V naší moderní vědecké době rozumíme zákonům, které řídí pohyb planet, tudíž jsme si jistí, že Slunce se každý den vrátí ze svého nejnižší pozice při zimním slunovratu. Nicméně na předky musel tento pokles Slunce nízko při jeho cestě působit docela hrozivě. Předpokládá se, že např. lidé v neolitu cítili potřebu pomoci Slunci se vrátit pomocí rituálů, při nichž používali sympatetickou magii, kdy zapalovali ohně, aby pomohli Slunci v návratu.

Když jsem se tedy podíval na čísla – délku dní a před a po dni slunovratu – přišel jsem na pravděpodobný důvod týden trvajícího svátku Římanů. Období krátkých dnů trvalo každý rok asi týden – a protože se den slunovratu může různit ve dnech 20. – 23. prosince, znamenalo to, že svátek by vždy zahrnoval konkrétní den slunovratu, ať už to byl jakýkoliv.

 

VÝZNAM 25. PROSINCE

Nyní zůstává otázka, proč byl 25. prosinec tak důležitý.

Dle římské tradice byl 25. prosinec obvykle prvním dnem po týden trvajícím období slunovratu, kdy se dny začaly očividně prodlužovat a toto bylo s existující římskou vědou možné určit v reálném čase. Staří to vnímali jako mýtické znovuzrození Slunce a z toho důvodu se k tomuto dni přistupovalo s velkou vážností. Po týden trvajícím období krátkých slunovratových dnů, kdy Slunce kleslo nejníže, bylo jasně patrné prodlužování dnů a obrácený pohyb slunce časem velkých oslav a radosti.

Podobá se to tomu, jak starověké národy přistupovali k Měsíci v novu. Vědecky vzato je Měsíc v novu v úplném stínu („když má Měsíc a Slunce stejné ekliptikální souřadnice“). Nicméně „v neastronomickém kontextu [ED: např. náboženském kontextu], odkazuje Měsíc v novu na první viditelný srpek Měsíce po konjukci se Sluncem… první srpek označuje začátek měsíce… v lunisorních kalendářích, jako je třeba hebrejský kalendář.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/New_moon)

„25. prosinec s prvním rozeznatelným prodlužováním denních hodin se bězně označoval [ED: v době Římanů] za datum zimního slunovratu [ED: což mělo podobně jako výše uváděný Měsíc v novu v dávných dobách jiný význam].“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Sol_(mythology)

 

ŘÍMSKÁ OSLAVA SATURNÁLIÍ

Po této zimně slunovratové matematice jsem chtěl pochopit římské mýtické rituály, které se zimním slunovratem souvisely. Zkoumal jsem tedy výroční římský svátek slunovratu známý jako Saturnálie, který se v toto období roku slavil.

Když jsem tento článek začal, uvědomoval jsem si, že Římané měli svátek v době zimního slunovratu, který zahrnoval zvyk dávání dárků a další podobnosti s našimi soudobými Vánocemi. Přesto k mému překvapení existovalo nejméně čtrnáct podobných zvyků a symbolů – tolik, že je  vysoce nepravděpodobné, že se jedná o podobnosti náhodné.

Římské ztvárnění boha Saturna jako starého muže s plnovousem, který je mj. bohem času. Drží srp, jenž je symbolem sklizně a úrody, ale rovněž smrti a zničení. Basreliéf z 2. století n. l.

Svátek byl pojmenován po římském bohu Saturnovi, bohu času. Téma času bylo klíčové, protože slunovrat označoval kritický bod, kdy Slunce kleslo nejníže. Toto období jistě patřilo pro mnohé ve starověku k děsivým i příznivým, protože se zdálo, že Slunce může zcela zmizet. Během období slunovratu se v Saturnově chrámu, nejstarším chrámu na  Forum Romanum, provádělo množství aktivit.

V tomto zpodobnění Saturna z 18. století se srp změnil v kosu, která se stala běžným nástrojem na sklizeň obilí. Saturn má nyní křídla, protože ta se stala symbolem času. Nicméně Saturn stále vypadá jako starý muž s plnovousem.

 

Latinské rčení „tempus fugit“ čili „čas letí “ používáme dodnes. Fotografie hřbitovního předmětu v podobě přesýpacích hodin s okřídleným časem.

 

Saturnův chrám se nechází vpravo a je nejstarším chrámem na Forum Romanum. Protože se tam nacházel dávný oltář ještě před rokem 497 př. n. l., pravděpodobně je tento svátek mnohem starší. „Jedná se o nejstarší kultovní místo v Římě a nacházel se tam ‚velice starý‘ oltář ještě před vybudováním chrámu v roce 497 př. n. l.“
http://en.wikipedia.org/wiki/Saturnalia#Theology_and_philosophical_views

Svátek římských Saturnálií na konci prosince patřil k nejdůležitějším svátkům v Římě a slavil se téměř 1000 let, počínaje rokem  497 př. n l. – asi 500 let před počátkem křesťanství a asi 800 let předtím, než se křesťanství stalo oficiálním římským náboženstvím.

Saturnálie se slavily po celém impériu včetně římských provincií. Většina historiků tvrdí, že probíhal mezi 17. – 23. nebo 24. prosincem – což, jak jsem již uvedl, obvykle zahrnovalo dny před astronomickým datem zimního slunovratu a několik dní po něm. Saturnálie patřily k jednomu ze čtyřiceti svátků v Římě – takže skutečnost, že byl nepopulárnějším a slavil se po sedm dnů, napovídá mnohé. Více si o těchto svátcích můžete přečíst zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Religion_in_ancient_Rome

Kresba z Filokalova římského kalendáře, datováno 354 n.l., zachycuje měsíc prosinec se saturnálskými aktivitami.

 

POZORUHODNÉ PODOBNOSTI S DNEŠNÍMI ZVYKY

Stejně jako dnes byly školy, obchody a vládní úřady zavřeny. Dnes je např. 25. prosinec jediný den v roce, kdy má Walmart zavřeno.

A stejně jako si dnes lidé dávají dárky, děti dostávaly hračky, zapalovaly se svíce, připravovaly se speciální jídla a lidé zpívali a nestřídmě jedli. Byly dovoleny okázalé oděvy spolu s divokými věčírky (vzpomeňte na ošklivé vánoční světry a dnešní divoké kancelářské vánoční večírky nebo na Nový rok).

Existoval dokonce obvyklý pozdrav či pokřik (ne nepodobný jako ‚Ho-Ho-Ho‘, ‚Veselé Vánoce ‚ nebo ‚Šťastný Nový rok‘). „Úsloví ‚io Saturnalia‘ patřilo o svátku k charakteristickému pokřiku či pozdravu… Zvolání se vyslovuje buď se dvěma slabikami (krátkým I a dlouhým O) nebo jako jedna slabika (se začáteční latinskou souhláskou j a vyslovováno jo). Jednalo se o silně emotivní rituál či invokaci…“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Saturnalia#Io_Saturnalia)

Dokonce ozdoby se podobaly těm dnešním.

„Ozdoby na Saturnálie tvořily velké pruhy zelených větví a cesmíny. Po domě se rozvěšovaly zlaté a stříbrné hvězdy a sluneční symboly nebo používaly se k ozdobení venkovních stromů.“ (https://reedsclassics.files.wordpress.com/2011/12/saturnalia-1.pdf)

Podobně jako dnes bylo toto období svátkem světel.

„Macrobius (5. století n.l.) uvádí interpretaci Saturnálií jako svátku světla, vedoucího k zimnímu slunovratu.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Saturn_(mythology)

 

I horečnaté sváteční přípravy byly obdobné.

„Je měsíc prosinec, kdy má největší část města naspěch… Všude můžete slyšet zvuk velkých příprav, jako by opravdu existoval nějaký rozdíl mezi dny zasvěcenými Saturnovi a těmi k vyjednávání obchodů.“ Seneca, Epistolae (http://www.ancientworlds.net/aw/Article/242252)

 

Mnozí Římané cítili, že se jedná o nejkrásnější období roku.

„Kolik let ještě tento svátek vydrží! Věk nikdy nezničí tak posvátný den! Dokud pohoří Latia zůstávají a plodí Tiber, dokud Řím stojí a Kapitol, jenž jsi obnovil světu, budou pokračovat.“ Statius, římský autor, 1. století n.l. (http://www.ancientworlds.net/aw/Article/70036)

 

A dnes? Text populární vánoční písně:

„It’s the most wonderful time of the year/Je nejkrásnější období roku

(Most wonderful time) /(Nejkrásnější období)

With the kids jingle-belling /Kdy děti zpívají Rolničky

And everyone telling you /A každý vám říká

Be of good cheer /Buďte veselí

It’s the most wonderful time of the year/Je nejkrásnějsí období roku“

(http://www.metrolyrics.com/its-the-most-wonderful-time-of-the-year-lyrics-christmas-song.html)

 

 

SMÍŠENÍ SAURNÁLIÍ S VÁNOCI

Proč Saturnálie zanikly a jejich tradice se staly součástí našeho svátku? Jednoduše byly zakázány a zákaz se přísně vynucoval. Asi 40 let poté, co v roce 350 papež Julius I. učinil z 25. prosince oficiální datum Vánoc, všechny římské svátky byly dekretem císaře Theodosia I. zakázány. Zároveň bylo zničeno mnoho chrámů těchto dřívějších náboženství.

„Mezi lety 389-391 [ED: císař Theodosius I.] vydal neblaze proslulé „Theodosijské dekrety“, které prakticky zakazovaly pohanství; zapovídaly se návštěvy chrámů, zbývající pohanské svátky se zrušily, věčný oheň ve Vestině chrámu na Forum Romanum byl zhašen, panenské vestálky rozehnány…“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Decline_of_Greco-Roman_polytheism)

Pozdější tresty se ještě zostřily: lidé, kteří praktikovali obyčeje starých náboženství, mohli přijít o majetek a sami být popraveni. Tak tento zákaz ukončil jakékoli otevřené a veřejné praktikování starých tradic a zatlačil tyto praktiky do podzemí, nebo nalezly své vyjádření  jako součást křesťanského rituálu.

„Císař Marcianus roku 451 rozhodl, aby majetek těch, kdo dál provádějí pohanské obřady, byl zabaven a oni odsouzeni k smrti. Marcianus také zakázal jakékoliv pokusy znovu otevřít chrámy a nařídil, aby zůstaly zavřené.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Decline_of_Greco-Roman_polytheism)

Přesto lidové a starší tradice po svém zákazu nalezly cestu do podzemí, aniž by skutečně zmizely. Vidět to lze v dnešní Číně. Vláda nedávno po téměř dvou stu letech diskriminace povolila praktikování čínských lidových náboženství. Náhle se počet lidí zapojených do těchto obyčejů ztrojnásobil na téměř miliardu a tradice – jež jsou snad tisíce let staré a nikdy nebyly zapomenuty, ale předávaly se v soukromí po stovky let – se znovu vynořily. Přestěte si o tom více na Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_folk_religion

Očividně každá autorita, kterou jsem četl, věří, že mnoho z našich vánočních tradic pochází ze Saturnálií, ale slaví se v křesťanském kontextu. Např. týden trvající oslava římských Saturnálií před 25. prosincem se nyní změnila v rozšířenou oslavu během dní po 25. prosinci, časový interval, které je ve větším souladu s křesťanským myšlením.

Saturnálie „zanechaly své stopy a nalezly své paralely ve velkém množství středověkých a moderních zvyků, které se objevují v čase zimního slunovratu.“ William Warde Fowler, The Roman Festivals of the Period of the Republic, 1899.

„Velký Saturnův svátek, Saturnálie, se staly nejpopulárnějším římským svátkem a jejich vliv lze stále cítit při oslavě Vánoc a Nového roku v západním světě.“ Encyclopedia Britannica http://www.britannica.com/EBchecked/topic/525167/Saturn

 

STAROVĚKÉ ZVYKY A MODERNÍ OSLAVY

Skutečnost, že se dřívější rituály smísily s pozdějšími zvyky by neměl překvapovat. Víme např., že tradice vánočního stromku pochází s nekřesťanských věr.

Dle Encyclopedie Britanniky: „Používání stále zelených stomků, věnců a girland k symbolizování věčného života byl obyčej starověkých Egypťanů, Číňanů a Hebrejců. Uctívání stromů bylo běžné mezi pohanskými Evropasny a přežilo přechod na křesťanství ve skandinávských zvycích zdobit na Nový rok dům a chlév chvojím…“

Z biblické webové stránky: „Nedávné studie prokázaly, že mnoho moderních svátečních dekorací odráží pohanské obyčeje…Napr. vánoční stromek… Od poloviny 4. století vidíme křesťany vědomě přijímat a christianizovat pohanské svátky. Známým obhájcem této praxe byl papež Řehoř Veliký, který v dopise z roku 601 n. l. píše křesťanskému misionáři v Británii doporučení, aby místní pohanské chrámy neničil, ale změnil na kostely, a aby se pohanské svátky slavily jako slavnost křesťanských mučedníků.“ (http://www.biblicalarchaeology.org/daily/biblical-topics/new-testament/how-december-25-became-christmas/

Soudobý kostel s vánočními stromky v kostele

 

DOSLOV

  • Proč zimní slunovrat nepřipadá vždy na stejný den

Stejně jako u červnového slunovratu se prosincový slunovrat liší v datu hlavně kvůli systému kalendáře. Gregoriánský kalendář, jenž se používá v západních zemích, má 365 dnů v běžném roce a 366 dnů v roce přestupném. Protože rok ve skutečnosti tvoří 365 a čtvrt dne, datum slunovratu se trochu posouvá s ohledem na kalendář. Více o tom zde: http://www.timeanddate.com/calendar/december-solstice.html

Přesná doba astronomického zimního slunovratu může nastat během 20. – 23. prosince  – ačkoliv nejčastěji 21. nebo 22. prosince. Když se jako datum týden trvajícího svátku Saturnálií obecně uváděl 17. – 23. prosinec, bylo to velmi moudré, protože to znamenalo, že zimní slunovrat nastal během svátku, ať už to byl den jakýkoliv. Římané si mohli být také poměrně jisti, že 25. prosinec je datum, kdy se dny začnou prodlužovat.

 

  • Solární kalendář a fixní data

Protože juliánský kalendář byl solární a stejný každý rok (na rozdíl od kalendáře lunisolárního), znamenalo to, že jistá každoroční data se ‚fixovala‘, i když u nich mohla existovat nějaká astronomická odchylka. Např. 25. prosinec nemusel být vždy den „prvního pozorovatelného prodloužení denního světla“, ale v průměru ano – tudíž se navrhl tento den a stal se datumem, s nímž lidé mohli počítat a dělat si na něj plány. Také proto, že juliánský kalendář byl ‚solární‘, zdůrazňoval pohyb slunce a ignoroval měsíční fáze. To znamenalo, že zimní slunovrat byl zvláště důležitý pro kulturu, jež používala Slunce jako referenční bod.

 

  • O výrazu ‚slunovrat‘ pro historiky a badatele

Slovo ‚slunovrat‘ mohlo mít v časech Říma významové obměny. Slunovrat mohl znamenat časové období astronomického slunovratu, anebo první delší den po zastavení Slunce – stejně jako má ‚nov‘ dva rozdílné významy v závislosti na kontextu (viz výše uvedené vysvětlení). Když se tedy díváme na římské prameny, měli bychom na to pamatovat. Navíc před julánským kalendářem se používal lunisolární kalendář, tudíž jakékoliv datum z onoho časového období lze těžko určit ve vztahu k juliánskému kalendáři. Rovněž juliánský kalendář se mýlil o den každých sto let, takže tento ‚posun‘ je třeba zohlednit při zkoumání zimníhoi slunovratu, než jej v 15. století opravil papež Řehoř XIII.

 

  • Pohanské prvky, které jsou součástí dnešního světa

Některé lidi by možná překvapilo, že ‚pohanské‘ praktiky a ideje, jako jsou zvyky na Saturnálie, jsou stále součástí našich moderních oslav. Existuje však mnoho památek z dřívějších období. Prvních šest měsíců našeho kalendáře např. vychází z římských bohů a svátků. Například January [leden] se nazývá po římském bohu jménem Janus a June [červen] po nejmocnější římské bohyni Juno. A poslední den našeho týdne, Saturday [sobota, v angličtině začíná týden nedělí, ne pondělím – pozn. překl.] pochází od římského boha Saturna – což označuje  konec pracovního týdne, stejně jako Saturnálie označovaly konec roku. Další dny našeho týdne se nazývají po severských bozích, kteří byli obdobou římských bohů po způsobu známém jako interpretatio germanica.

Mnohé mystické prvky tvoří velkou část zimního slunovratu a vánočních oslav. Santa je mýtická postava, která létá vzduchem – a začleňuje mnoho témat nacházejících se v Saturnáliích a dalších starověkých oslavách tohoto období roku.

 

  • Dny v týdnu

„Germánské národy přejaly systém, který zavedli Římané, ale překryly římská božstva (s výjimkou soboty [Saturday]) svými domácími bohy v rámci procesu známém jako interpretatio germanica [ED: tj. germánská interpretace].“

http://en.wikipedia.org/wiki/Names_of_the_days_of_the_week

 

Přeloženo z: https://deconstructingtime.blogspot.com/2015/11/winter-solstice-celebrations-roman.html

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: