Přejít k obsahu webu

Rasa, genetika, demografie – síly určující osudy kultur a civilizací 6

22 října, 2019
tags:
by

Proti argumentaci teplým klimatem jakožto vlivem znemožňujícím vytvořit vyspělou civilizaci hovoří i skutečnost, že podmínky v teplých klimatických pásmech jsou i tak hodně odlišné; jsou zde velmi odlišné poměry, pokud jde o srážky a vegetaci, někde se střídají vlhká a suchá období (monzuny) atd. Teplé klima tedy není žádný univerzální jednolitý vliv, u něhož by bylo možné jasně určit, v čem přesně má jeho negativní působení spočívat (někde by to mělo být moc vlhkosti a s tím spojených zátop či nemocí, jinde právě naopak sucho). Přesto v celém teplém pásmu převažuje zaostalost. Také víme, že i v teplých klimatických pásmech nejenže ještě dnes existují i prosperující bílé a severoasijské státy (Austrálie, Singapur) či komunity, ale rovněž při pohledu do minulosti při uvážení časového hlediska zde můžeme sledovat střídání vyspělých a zaostalých společností a kultur. Kdysi teplé klimatické pásmo nebylo jednoznačně místem, kde převažuje zaostalost. Právě naopak: teplé regiony jižnějších částí Asie, severní Afriky a Středomoří byly kolébkami a centry prvních velkých civilizací (a v menší míře i teplé oblasti Jižní a Střední Ameriky). Pak zde ve stejných klimatických podmínkách civilizace upadla a dnes jsou tyto oblasti civilizačně vesměs na nízké úrovni. Je tedy vidět, že i při uvážení historického vývoje klimatická teorie nesedí – civilizační vyspělosti či zaostalost zjevně na klimatických podmínkách nezávisí.

Vidíme tedy, že klima stejně jako u přírodních podmínek typu zdrojů či geografické polohy není pro určování vyspělosti, zaostalosti a řízení osudů lidských kultur rozhodující.

 

Přírodní pohromy

Vedle obecných přírodních vlivů, které mohou být příznivé i nepříznivé, musíme zmínit i konkrétní jednorázové „přírodní“ události, které bývají jen nepříznivé, tedy přírodní pohromy jako zemětřesení, sopečné exploze, hurikány, povodně, tsunami, tornáda, požáry, vichřice atd. Ani ty v žádném případě nelze považovat za něco natolik silně, komplexně a dlouhodobě působícího, aby to znemožnilo vznik či způsobilo trvalý úpadek vyspělých civilizací. Vyspělé státy s nadaným obyvatelstvem jim nesporně dokážou odolávat, jak ukazují příklady USA (časté hurikány a tornáda) nebo Japonska (časté hurikány, zemětřesení, tsunami). Rovněž už z minulosti víme, že harappská civilizace dokázala odolávat častým povodním ničícím její města po celá tisíciletí. Proto také můžeme říci, že mnohé kultury a společnosti nejsou zaostalé a chudé proto, že musí čas od času čelit přírodním pohromám, třebaže je pravda, že kvůli své zaostalosti, chudobě a organizační neefektivitě je tyto pohromy více zasahují a hůře se z nich vzpamatovávají. Jejich nízká úroveň musí mít jiné příčiny.

 

Můžeme uzavřít, že přírodní vlivy nejsou pro vznik, utváření či zánik kultur a civilizací, pro jejich vyspělosti či zaostalost rozhodující. Rozhodující je, jací lidé je utvářejí. Jak uvádí Stoddard na příkladu USA (1927, s. 94-5): „… ‚národ‘ v pravém smyslu slova (odlišném od pouhého státu a vlády) musí být obdařen národních duchem a tento duch je nevyhnutelně určen krví jeho lidí. Předtím, než přišli první kolonisté, určitá oblast v Novém světě utvářela geografickou bázi Spojených států. Ale tato divočina nebyla ‚Amerika‘; ani indiáni potulující se v jejích pralesích nebyli ‚Američané‘. Ta stejná půda a klima, kterých nyní užíváme, tu byly, společně s nedotčenými zásobami přírodních zdrojů, avšak indiáni neučinili takřka nic pro využití těchto skvělých možností a ovlivnili zemi sotva víc než lovením divokých zvířat pro své přežití. Byli to bílí kolonisté, kteří obdařili panenskou zemi skutečnou civilizací a kteří jí opravdu vdechli svébytného národního ducha.“

 

Nyní můžeme obrátit pozornost k druhé, obsáhlejší a složitější části environmentálních faktorů – sociokulturním vlivům.

 

Sociokulturní vlivy

Vedle přírodních vlivů působících na lidské společnosti existují i vlivy sociokulturní, které vznikají přímo v lidských kulturách. Ty tvoří (vedle výše rozebraných přírodních vlivů) druhou a dá se říci ještě rozsáhlejší a zásadnější skupinu environmentálních vlivů, jimž se často připisuje vyspělost či zaostalost lidských kultur a společností. Sociokulturními vlivy rozumíme všechny vlivy, které tak či onak vznikly působením a činností člověka (jeho myšlením, emocemi a jednáním). Jsou to člověkem utvořené sociokulturní projevy v nejširším smyslu, které nějakým způsobem působí na lidské kultury a na samotného člověka – a to buď ve směru podpory vzniku a rozvíjení toho, čemu říkáme civilizace, nebo naopak ve smyslu degradace a destrukce. Můžeme je tedy jako přírodní vlivy rozdělit na pozitivní (příznivě působící) a negativní (nepříznivě působící).

Na rozdíl od přírodních vlivů, které nejsou výtvorem člověka a vůči civilizaci jsou něčím externím, co ji může tak či onak ovlivňovat zvnějšku, tyto vlivy vlastně přímo vyjadřují a ztělesňují vyspělost či zaostalost lidských kultur a zároveň jsou faktory, které lidské kultury ovlivňují. Nejsou však něčím, co vzniká nahodile nebo jaksi z ničeho přímo v rámci dané kultury, ale mají určité příčiny, přičemž tou hlavní a nejdůležitější je úroveň vrozených genetických kvalit populací. Od těch se z největší míry odvíjí sociokulturní projevy ztělesňující civilizační vyspělost a úspěchy (např. úspěchy ve vědě nebo umění) či naopak zaostalost a degradaci (např. nízká míra vzdělanosti nebo vysoká kriminalita).

 

U pozitivních i negativních sociokulturních vlivů můžeme rozlišit dva jejich typy – obecné a konkrétní. Začněme rozborem pozitivních vlivů.

Za prvé zde tedy máme obecné pozitivní sociokulturní vlivy, které samy vlastně ztělesňující vyspělou civilizaci, jako stabilní vyspělý systém vlády, vhodné prostředí pro podnikání, vyspělá věda a technika, nebo kvalitní vzdělávací systém, které zároveň přispívají k rozvoji civilizace. Ty mají být podle mnohých nástrojem civilizačního vzestupu, což je chybný postoj založený na myšlence, že mohou vzniknout jaksi automaticky, „jen tak“ u každé populační skupiny, kultury nebo národa. Často se pak setkáváme i s tvrzením, že stačí tyto výdobytky poskytnout zaostalým populacím a tím se povznesou na vysokou úroveň. To je však vyloučené – tyto úspěchy jsou totiž až projevem a výsledkem vrozených kvalit talentovaných populací, jsou až odvozené, sekundární. Teprve vysoká inteligence a další vrozené kvality dávají lidem v dané společnosti dostatek schopností, nadání a energie k utváření vyspělé společnosti, jejímu progresu a úspěchům. Jako jasný důkaz, že dobré prostředí je až výtvorem vysokých genetických kvalit, jsou výzkumy potvrzující silnou souvislost mezi IQ populace a efektivností státní správy, mírou úspěšnosti ve vědě, technice a kultuře nebo mírou demokratičnosti, liberálnosti ekonomiky a intelektuální svobody.

Navíc vhodné prostředí je až vnější rámec pro využívání vrozených vloh, takže jen talentované populace dokážou tyto pozitivní environmentální stimuly řádně využít, málo talentované nikoli. Tento názor často razí mnozí lidé, kteří sice nesdílejí vize o libovolné zdokonalitelnosti člověka zvnějšku, ale přesto mají za to, že každá populace se může pozvednout, pokud jí bude poskytnut „správný systém, technologie, hodnoty, stimuly“. Jako dobrý důkaz, že vhodné prostředí je pouhý vnější rámec, který jen populace s vyššími vrozenými kvalitami dokáže pořádně využít, je skutečnost, že rozdíl ve výši HDP mezi svobodnými a socialistickými ekonomikami se zvětšuje s rostoucím IQ populace – tedy čím talentovanější populace je, tím lépe dokáže využívat volného prostoru a příležitostí, které jim tržní ekonomika oproti socialistické nabízí (podle Lynna začne být rozdíl markantní nad IQ 90).

Pozitivní environmentální vlivy jako rozvinutá bohatá ekonomika, kvalitní vzdělávací systém, efektivní stabilní státní správa apod. jsou jen projevem a produktem vysokých vrozených kvalit dané populace. Čím je populace kvalitnější, tím spíše se u ní vyskytují a ve větší míře (a naopak). Tím si zároveň utvářejí dobré prostředí, které dále zlepšuje využití jejich vrozeného potenciálu. A existuje tu vzájemný vztah – čím kvalitnější populace, tím vhodnější prostředí pro stimulaci vlastních vloh si utváří – a naopak zase ono vhodné prostředí tím lépe působí, čím vyšší jsou kvality lidí – tím více má na co působit. Působí tu vzájemná synergie. Fenomény jako vyspělá ekonomika, věda atd. ztělesňující samotné úspěchy a vyspělost civilizace nevznikají tedy „jen tak“, ale musí za nimi stát lidé s dostatečným vnitřním potenciálem k jejich vytvoření. Ti je dokážou vytvořit sami od sebe. Důkazem toho je i fakt, že málo nadané populace je vytvořit nedokážou, a dokonce i v jejich pouhé nápodobě a přejímání nebývají příliš úspěšné, což je přitom mnohem snazší než tyto výdobytky vytvářet z ničeho vlastními silami.

Obecné pozitivní sociokulturní vlivy tedy skutečně jsou mocným pozitivním vlivem pro utváření vyspělých společností, ale samy jsou až sekundárním odvozeným projevem vysokých vrozených kvalit (které se vyskytují jen u některých populací). Tyto kvality jsou pro jejich vznik nezbytné – ty jsou primární.

Druhým typem pozitivních sociokulturních vlivů jsou specifické pozitivně působící situace, fenomény a události dané historií, politickým a ekonomickým děním, kulturním vývojem. Opět platí, že čím je populace kvalitnější, tím spíše se v ní budou vyskytovat, tím budou výraznější a častější (a naopak čím je méně kvalitní, tím méně a tím slabší budou). Typickým pozitivním vlivem tohoto typu, který se také často používá jako důvod rozvoje zemí severní a západní Evropy, je vznik a působení protestantské pracovní etiky. Ale ta byla jen projevem vrozené mentality bílého člověka s vrozeným sklonem k relativně vysoké míře pracovitosti, který v tomto případě dostal konkrétnější kulturní formu v podobě protestantské pracovní etiky. Navíc při vysvětlování vzestupu části Evropy přímo tímto faktorem došlo k záměně příčiny s následkem – na protestantskou víru přestupovali spíše aktivní, podnikaví lidé, protože svým důrazem na práci a aktivitu lépe odpovídala jejich vrozenému naturelu. Mnoho úspěšných lidí protestantského vyznání bylo úspěšnými díky svým vrozeným kvalitám a nikoli proto, že byli protestanty. Prvotním motorem rozvoje severní a západní Evropy bylo její bílé obyvatelstvo a příznivé podmínky pro vznik moderního kapitalismu v těchto zemích. Protestantská pracovní etika byla jen z jejich vloh odvezeným vlivem, který pak mohl do určité míry sekundárně působit na tyto vrozené vlohy a dále je do jisté míry stimulovat; klíčová pro vzestup ale nebyla. Teorie o protestantismu jako klíčovém motoru civilizačního a hospodářského progresu naráží na zjevnou skutečnost, že prosperita a vyspělé civilizace existovaly i tam, kde žádný protestantismus nebyl, a to ani v samotné Evropě. Nedokáže vysvětlit první civilizační a hospodářský vzestup Evropy za doby vrcholného středověku dlouho před vznikem protestantismu, velký rozkvět v katolické severní Itálii za doby renesance, existenci vyspělých katolických zemí jako Rakousko, Belgie nebo Francie, nebo že dnes je na tom katolický jih Německa hospodářsky lépe než protestantský sever.

Mezi obecnými a specifickým pozitivním sociokulturními vlivy navíc můžeme opět sledovat vzájemnou synergii, která opět ještě více stimuluje civilizační vzestup. Příznivě působící obecné vlivy vyspělé civilizace spíše dá zrod i konkrétnějším pozitivním sociokulturním fenoménům (fenomény jako protestanská pracovní etika, renesance nebo osvícenství spíše vzniknou tam, kde je už celkově vysoká úroveň vzdělanosti), a rovněž jim dávají lepší podmínky pro jejich působení (étos renesance nebo osvícenství se také lépe ujme a bude působit tam, kde je i všeobecně vysoká míra gramotnosti a vzdělanosti). A naopak konkrétní sociokulturní fenomény zase ještě dále podporují vyspělé prostředí rozvinuté civilizace v jeho úrovni a dále stimulují jeho vzestup (tedy např. renesance nebo osvícenství urychlily a ještě více pozvedly tehdejší evropskou civilizaci; její už i tak na svou dobu vyspělé civilizační prostředí). Opět také platí, že čím je kvalitnější populace, tím jsou tyto synergie intenzivnější: tím je pak obecné sociokulturní prostředí příznivější a tím spíše mohou vniknout i ony konkrétnější příznivé fenomény a tím jsou silnější – a tím silněji na sebe obojí navzájem stimulativně působí.

 

U negativních sociokulturních vlivů můžeme stejně jako u pozitivních rozlišovat jejich obecnější a konkrétnější formy. Obecné negativní vlivy způsobuje celkově nízká úroveň vrozených kvalit; je to trvalý faktor, který drží danou společnost na nízké úrovni. Nedostatek inteligence, kreativity, aktivity a morálních kvalit trvale vede k nedostatku iniciativy, výkonnosti a efektivity v ekonomice a schopnosti vytvářet úspěchy na poli vědy, techniky či umění a k projevům morálních selhání, dezorganizace a nekompetence: vysoká míra korupce a zpronevěry veřejných prostředků, neschopnost a celková chaotičnost ve státní správě, trvalá tendence k autoritářství, náboženská nesnášenlivost, vyšší nezaměstnanost, vyšší kriminalita, výskyt a působení gangů a další fenomény typické pro třetí svět, jejichž populace mají nižší IQ.

Jako v případě obecných pozitivních sociokulturních vlivů tak i u negativních můžeme pozorovat synergii mezi vrozenými vlohami a prostředím – tentokrát ovšem v negativním směru. Čím méně kvalitní populace, tím horší prostředí si utváří a tím menší je jeho pozitivní efekt na stimulaci kvalit lidí – a navíc je i méně na co působit, protože samy kvality populace jsou nižší. A čím méně je populace kvalitní, tím více se v ní naopak vyskytují negativní environmentální vlivy, které jsou vlastně důsledkem jejích nižších kvalit – více nestability, korupce, chudoby, kriminality, nekulturnosti, konfliktů atd., které společně s nižší mírou obecných kvalit (jichž jsou projevem) drží společnost na nižší úrovni. Tyto negativní události a fenomény mají také větší dopad, protože nacházejí větší odezvu v populacích s nižší mírou vrozených kvalit (např. vyvolávání rozbrojů nebo snahy o potlačování svobodného myšlení kvůli náboženskému dogmatismu nacházejí větší odezvu u populací s nižším IQ a s většími sklony k násilí).

Konkrétnější negativní vlivy mají podobu negativních fenoménů, situací a událostí jako období sociální nestability, státní převraty, občanské války, vnitřní rozbroje, vlny vysoké kriminality, války gangů, vysoká míra užívání určitých drog, akutní epidemie pohlavně přenosných chorob apod. Ke vzniku těchto vlivů, které společnost poškozují a snižují její celkovou úroveň, mají značně vyšší tendenci méně inteligentní populační skupiny, je to opět z velké části projev jejich nižších vrozených kvalit. Díky tomu více inklinují ke generování těchto negativních fenoménů. Jako u pozitivních sociokulturních vlivů i u negativních existuje synergie mezi obecnými a konkrétními, tedy jejich vzájemná stimulace. Ke vzniku a síle působení těch konkrétních přispívá i ona obecnější a trvalejší zaostalost, neúspěšnost a negativní působení, díky nimž i ty spíše mohou vzniknout a silněji působit (např. vlny vysoké kriminality a války gangů vzniknou a jsou silnější především tam, kde trvale působí gangy a kde je obecně vyšší kriminalita). A naopak více negativně tyto konkrétní vlivy působí v prostředí, které je už tak civilizačně zaostalé a obecně nepříznivé – a tím více ho ještě zhoršují (např. občanské války a konflikty se spíše rozšíří a budou trvat delší dobu tam, kde je obecně vyšší tendence k násilí a neschopnost řešit spory nenásilnou cestou a tím stav tohoto nepříznivého sociokulturního prostředí ještě zhorší). Obecně platí, že negativní environmentální vlivy se více vyskytují u méně kvalitních populací, a naopak v kvalitnějších méně, a to právě pro tyto rozdíly v kvalitě: méně inteligentní populace jsou spíše náchylné k tomu, aby generovaly války, nestabilitu, rozvraty hospodářské aktivity, potlačování svobody myšlení atd.

Nelze samozřejmě tvrdit, že vznik a působení negativních sociokulturních environmentálních vlivů jsou omezeny jen na populace s nižší mírou vrozených kvalit. I u vysoce inteligentních populací někdy vznikají negativně působící environmentální faktory, ať už obecnějšího dlouhodobějšího rázu (např. déletrvající potlačování svobodného myšlení kvůli náboženskému tmářství) nebo v podobě konkrétních událostí (jako války nebo vnitřní nepokoje). Obecně však u nich vznikají méně často, nebývají tak závažné a působí ne tak intenzivně a ne tak dlouho. Nicméně, někdy na delší dobu mohou civilizačně upadnout a zaostat i talentované populace, což obvykle nastává, když na ně dolehne více negativních environmentálních vlivů najednou a působí delší dobu. To jsou právě ony nefatální, dočasné úpadky civilizací. Příkladem je Evropa za temných století na počátku středověku nebo Čína od 18. do 70. let 20. století. Ale vnitřní kvality jako trvalý potenciál v nadaných populacích stále je, takže nakonec se i z takových hluboce a dlouze působících nepřízní okolností vždy vzpamatují a nastoupí cestu civilizační obrody – jen co působení negativních vlivů opadne nebo tyto vlivy samy nějak eliminují a překonají (na rozdíl od málo talentovaných populačních skupin se také z prvotní éry divošství a barbarismu vždy nakonec povznesou na úroveň civilizace, ať už vlastními silami nebo vnějším impulsem od jiné už vyspělé kultury).

Důležité rovněž je, že s civilizačním rozvojem u vnitřně kvalitních populací a národů tendence ke vzniku negativních sociokulturních vlivů slábne. Postupně roste organizační efektivita, roste celkové bohatství a životní úroveň, roste míra vědění a racionality, vzrůstá kultivovanost, morální úroveň a humanita, klesá striktnost třídního rozdělení a sociální rozdíly, společnost se posunuje k větší míře občanské emancipace a svobody. S tím klesá pravděpodobnost, že vzniknou negativní události a fenomény jako války, násilnosti, převraty a nestabilita, doby tmářství či útisku, sociální revolty a třídní konflikty vyvolané chudobou či útlakem atd. Naopak s rostoucím rozvojem roste síla, množství a celková převaha pozitivních sociokulturních vlivů (rozvíjí se vzdělanost, roste efektivita státní správy, ekonomika je stále bohatší a vyspělejší atd.), což dále stimuluje progres.

 

Opačná interpretace působení sociokulturních vlivů rovněž neplatí

U působení sociokulturních vlivů by se mohla nabízet i argumentace, kterou environmentalisté někdy užívají u přírodních vlivů – totiž že naopak nepříznivé podmínky vedou k vzestupu, protože motivují k aktivitě, překonávaní potíží. Avšak i to lze snadno vyvrátit. Třeba jižní Itálie byla ve středověku vystavena vysokému zdanění, ale žádnou motivaci k aktivitě a překonání této zátěže, která by se následně projevila vzestupem prosperity, to zde zjevně nevyvolalo. Stejně tak opačný argument demotivace kvůli bohatství a rozkvětu je u sociokulturních vlivů, jak už bylo dříve zmíněno, neudržitelný. Vícekrát v historii jsme mohli vidět u některých národů zlaté věky velké prosperity vytvořené jejich vlastní činorodostí, důvtipem a kreativitou (tj. byla to prosperita a bohatství vytvořené vlastními silami a ne díky přírodnímu bohatství, tedy šlo o sociokulturní vliv) a nepodlehly úpadku kvůli změkčilosti a zlenivění, které měly být způsobeny nadbytkem a luxusem. Ani argumentaci, že sociokulturní vlivy mohou být klíčovým faktorem tím, že nepříznivé motivují k civilizačnímu vzestupu a vyspělosti a příznivé naopak demotivují a vedou k úpadku a zaostalosti, tedy nelze přijmout.

 

Konečným hlavním vlivem vyspělosti či zaostalosti lidských společností jsou tedy genetické kvality a jejich míra. V souladu s mírou těchto kvalit lidé vytvářejí konkrétní sociokulturní vlivy, přičemž jejich podoba je dána právě jejich měrou: populace s vysokou mírou těchto kvalit generují spíše úspěchy, které pak na civilizaci dále pozitivně působí (např. vysoká úroveň vzdělanosti) a populace s nízkou mírou kvalit generují spíše neúspěchy působící negativně (např. nízká úroveň vzdělání a neschopnost ji zvýšit). Sociokulturní vlivy tedy skutečně ovlivňují společnosti a kultury, ale jsou až odvozeným projevem něčeho zásadnějšího, co je teprve utváří.

 

Sporné sociokulturní vlivy – ať působí pozitivně nebo negativně, nejsou rozhodující

Existují i specifické sociokulturní vlivy, jejichž působení je sporné, protože není úplně jasné, zda jsou pozitivní či negativní (tyto vlivy také nejsou tak úzce vázány na genetické kvality, tj. že by byly projevem jejich přítomnosti či naopak nedostatku, nýbrž jsou dány i konkrétní souhrou dění a okolností). Takovým sporným a problematickým sociokulturním vlivem je třeba kolonialismus. Ten zpočátku mohl mít pozitivní vliv na země, které ho praktikovaly díky rychle nabytým zdrojům, ale dlouhodobě byl pro ně podnikem spíše prodělečným a zatěžujícím. Environmentalisté často argumentují ve směru pozitivního působení tohoto vlivu – tedy že vyspělý Západ zbohatl díky koloniím. Ale mnohé západní země byly bohaté a vyspělé už před ziskem kolonií a kolonialismus byl až projevem jejich rozvoje a rostoucí síly. Kolonialismus byl ve skutečnosti věcí spíše prodělečnou, vyčerpávajíc lidské a materiální zdroje k dobývání a udržování nadvlády. Země bez kolonií jako USA nebo skandinávské státy či země s menším množstvím kolonií jako Německo byly hospodářsky dynamičtější než velké koloniální mocnosti jako Francie a Británie. Z kolonií nešly suroviny nutné pro moderní ekonomický rozvoj (spíše luxusní zboží) a ani nebyly klíčové jako odbytiště zboží. A i po ztrátě kolonií západní státy dále normálně fungují. Stejně tak neplatí opačný argument, že kolonialismus byl naopak vlivem negativním, který koloniální mocnosti zatížil nadměrnými výdaji, a především vedl k závislosti na koloniích a jejich bohatství, což ochromilo domácí podnikavost, aktivitu a iniciativu a vedlo tak k hospodářskému a celkovému úpadku. Pro Británii a Francii byla jejich obrovská impéria opravdu zatěžující, ale nepodlehly fatálnímu úpadku kvůli této zátěži ani proto, že by byly vlastněním kolonií demotivovány od podnikavosti a iniciativy (Španělsko a Portugalsko skutečně upadly do značné míry v souvislosti s kolonialismem, ale jak bylo výše vysvětleno, důvody nespočívaly v působení těchto vnějších/environmentálních vlivů).

Stejně tak zaostalost a chudobu zemí, které byly dříve koloniemi, nelze jejich koloniální minulostí vysvětlit. Země třetího světa byla zaostalé už před koloniální érou a vesměs zůstávají i poté, co už jsou dlouho samostatné. Země třetího světa bez koloniální minulosti jako Etiopie jsou zaostalé stejně tak. Naopak Singapur, jenž byl dlouho kolonií, patří mezi nejvyspělejší země světa – úplně stejně jako vyspělé země, které koloniemi nikdy nebyly.

Kromě toho efekt koloniální nadvlády v chudých zemích třetího světa je dokonce obojaký: na jedné straně byly tyto země skutečně zvláště na počátku koloniální éry drancovány, ale zejména později byly působením Západu do jisté míry civilizačně pozvednuty (a po skončení západní koloniální nadvlády je dokonce v některých ohledech postihl úpadek). Toto pozvednutí působením západní civilizace bylo ale přinejlepším polovičaté, neboť jejich obyvatelstvo nemá dostatečné vnitřní vlohy k plnému přejmutí západních výdobytků.

Rindermann píše (2011, s. 1): „Teorie koloniální závislosti … se pokouší vysvětlit rozdíly v bohatství asymetrií mocenských struktur. Tato teorie nedokáže vysvětlit velké rozdíly v hospodářském rozvoji mezi (dříve stejnou měrou) rozvojovými zeměmi, jako mezi Jižní Koreou a Ghanou. Některé země na konci éry kolonialismu dokonce zasáhl úpadek v podobně rozkladu infrastruktury.“

Ani nejednoznačně působící sociokulturní vlivy tedy nemohou rozhodujícím způsobem určovat osudy kultur a civilizací, ať už ve směru pozitivním (vzestup a rozkvět) nebo negativním (zaostalost a úpadek).

 

Když jsme nyní probrali problematiku sociokulturních vlivů v obecné rovině, můžeme se podívat na jednotlivé teorie, které se snaží těmito vlivy vysvětlovat, proč jsou některé společnosti vyspělé a jiné zaostalé. Uvidíme, že je nelze obhájit.

 

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: