Přejít k obsahu webu

Sedm smrtelných hříchů?

4 září, 2019

Křesťanství tvrdí, že základní lidské touhy jsou hříšné. Vyjmenovává sedm tužeb a odkazuje na ně jakožto na sedm smrtelných hříchů. Jsou jimi: pýcha, lakomství, hněv, závist, lenost, nestřídmost a smilstvo. Pohané nic takového jako hřích neznali a těchto sedm tužeb se nutně nepovažovalo za hříšné či dokonce zlé. Ve skutečnosti se pro pohana jednalo o normální tužby. Zda jsou dobré či špatné určuje to, jak se chováme a proč.

Vezměme si lakomství. Na první pohled je lakomství špatné a v jistém kontextu tomu tak je, zvláště pokud si někdo přeje poškodit své přátele, rodinu, sousedy a rod ve jménu vlastnění velkých materiálních majetků. Důvod je prostý – žádný člověk není sám o sobě ostrovem. Pokud máme být šťastní a žít dobrý život, úspěšný život, potřebujeme se zajímat o komunitu, v níž žijeme. Blahobyt komunity, což znamená vaše sousedy, by pro vás měl být stejně důležitý jako váš osobní blahobyt. To platí rovněž pro blahobyt vašich přátel, rodiny a rodu.

Všechny nás ovládá vnitřní hlas, jenž nás na podvědomé úrovni motivuje. Jedná se o potřebu zachovat svůj genetické složení. Sociobiologie tvrdí, že tento vnitřní hlas je vlastně naše DNA či geny, které k nám promlouvají. Je to první základní potřeba předat své geny další generaci. Tato touha se nejprve projevuje v naší individuální potřebě zlepšit naše materiální blahobyt. Obvykle ve formě úspěchu a schopnosti koupit si lepší dům, oblečení, jídlo, dopravní prostředky, podporovat rodinu, schopnosti se  bavit, chránit se před nepřáteli, klimatem atd. Chceme tudíž více a budeme hledat prostředky, jak více dostat. Je to prima a na této touze není nic špatného. Tato touha je špatná, pokud uděláme cokoliv pro větší bohatství, i kdyby to znamenalo ubližovat společnosti, v níž žijeme, naší rodině a rodu, protože z dlouhodobého hlediska, ubližujeme sami sobě. Ubližováním svému prostředí či  komunitě, přátelům, rodině a rodu vytváříme podmínky, jež vytvoří škodlivé podmínky zachování našich genů a dokonce by mohly naše individuální životní podmínky zhoršit.

A co pýcha? Sherlock Holmes jednou řekl, že skromnost není žádná ctnost. Pokud je někdo dobrý v tom, co dělá, měl by být na to hrdý a mít za to uznání. Falešná skromnost je stejně špatná jako falešný pýcha. Buďte pyšný na to, kým a čím jste. Buďte pyšní na svůj původ, osobní cenu, své schopnosti, činy a úspěchy. Znejte svou cenu a dosvědčujte ji.

Pak je tu nestřídmost. Je opravdu něco špatného na jezení? Musíme jíst, abychom přežili. Tak co je na tom špatného? Vše živé musí bojovat za potravu, aby přežilo a předat své geny další generaci. Na touze jíst a pít není nic špatného, ale pokud nestřídmostí myslíme obžerství, musí k tomu být důvod. Lidová víra věří, že bychom měli být zdravými duchovně i fyzicky. Měli bychom tedy jíst střídmě ze zdravotních důvodů. Pokud jíme příliš, ztloustneme a to není zdravé. A měli bychom dbát na to, co jíme. V naší víře nejsou žádné dietní omezení – protože je to nesmysl. Jezení se řídí zlatým pravidlem, které říká, že ať jíme cokoliv, měli bychom zachovávat střídmost, protože čeho je příliš, je pro nás špatné a nezdravé. Jednoduše tak.

Nyní se podívejme na hněv. Jedná se opět o touhu, která by mohla být dobrá či zlá. Pokud nás někdo ohrožuje, měli bychom se rozzlobit. Byli byste blázni, kdyby ne. a ani byste nežili dlouho, protože by toho lidé využili. Neměli bychom však dovolit, aby nás hněv ovládal. Říkává se: Nevyšiluj, srovnej se s tím. To neznamená, aby vás ovládal hněv a aby vás přiměl udělat něco nerozumného. Místo toho ovládněte svůj hněv a naplánujte pomstu i obranu proti těm, kteří se snaží ubližovat. Často je dobrý nápad  zakrýt svůj hněv lstí. Nenechte ty, co se vás snaží znervóznět, aby viděli, že máte vztek. Bude to mít dvojí důsledek:  za prvé, nebudou uspokojeni tím, že vás „vytočili“, a za druhé nebudou čekat, že se pomstíte, až na to budete připraveni. Budou zaskočeni. Ohledně hněvu platí jedno varování. Nenechte, aby vás zbavil ovládání a uškodil těm, které milujete – ty, kterým byste nikdy nechtěli ublížit. To je největší nebezpečí nekontrolovaného hněvu. Avšak hněv pod kontrolo je pud sebezáchovy. Je třeba si uvědomit, že se musíme vždy ovládat.

Závist není nutně zlá, protože vás může motivovat být více ambiciózní. Dokud se tedy vaše závist nezmění v žárlivost, mít dostatek závisti chtít konat stejně jako jiní, je zcela normální reakce. Jen touto touho nebuďte posedlí.

Smilstvo je sexuální touha. Pokrytecká náboženství se budou snažit vás přesvědčit, že vaše základní sexuální tužby jsou jaksi špatné. Nesmysl! Bez smilstva by nebylo rozmnožování. Křesťanská církev vytvořila „prvotní hřích“, abychom se cítili vinni sexuálními tužbami. Ale jako se vším, jisté sexuální skutky jsou špatné, protože překáží reprodukci a mohly by škodit předání našich genů, což je v rozporu s vývojem, zlepšováním a rozšiřováním našeho Lidu. Nepleťte si však sexuální styk se smilstvem. Smilstvo, pokud vás nevede ke zradě své rodiny ani vás nesvádí ke špatnému či škodlivému chování, je zcela normální. Člověk by měl být smyslný s těmi, koho miluje, zvláště se svým partnerem. To zajistí zdravý vztah a sňatek.

Nakonec je tu lenost. No, lze toho říct opravdu málo na obranu lenivosti, zvláště pokud jí myslíme přílišnou lenost se bránit či zlepšovat. Musíme být zodpovědní vůči sobě, rodině, přátelům a rodu, abychom učinili, co je nutné pro přežití. Pokud jsme tedy příliš líní, abychom plnili své povinnosti – ano, pak je lenost špatná. Pokud však máme na mysli strávit čas „na zklidnění“ nebo si vzít dovolenou či si odpočinout od stresu a dřiny každodenní rutiny, není na tom nic špatného, je však nutné předcházet nervovému zhroucení.

Když čtete „mýty“, ať už severské, keltské, řecké či jiné, zjistíte, že Bohové se proviňují pácháním všech sedmi smrtelných hříchů. Znamená to, že jsou Bohové zlí? Nuže, toto byla logika monoteistů, pravdou však je, že žádný hřích neexistuje. Poučení, které si musíme z „mýtů“ či příběhů vzít, je, jak Bohové jednají a proč. Příběhy se nemají brát doslovně. Jsou však lidským pokusem vysvětlit síly přírody a zákony, které přírodě vládnou, což je zápas mezi silami přírody (Bohů) a zmatku či chaosu (Obrů). Pravdou je, že Bohové jednají jako my. Mají lidskou kvalitu, nebo bych měl říci, my máme božské kvality, protože sdílíme stejnou Životní sílu jako Bohové. Stejnou Životní sílu, která naplňuje vesmír.

Musíme se zeptat sami sebe, skutečně někdo věří, že jsou tyto touhy hříchy? Odpověď zní ne. Ve 20. století se objevilo hnutí za humanizaci křesťanství. Druhý vatikánský koncil uvedl v katolické církvi do pohybu reformy, které slouplo rituály, tradice a dokonce mnoho článků víry, které byly součástí katolicismu staletí. Tvrdilo se, že tyto věci byly vypůjčeny ze starých pohanských náboženství, což je pravda, ale jednalo se zároveň o základy, na nichž byla víra založena. Jak jsem již řekl, křesťanství bylo úspěšné, protože se zpohanštělo a přizpůsobilo starým náboženstvím Evropy. Dnes však křesťanství, katolictví i protestanství, začalo své víry humanizovat, aby „drželo krok s dobou“. Sekularizovaly se tím, na což se odkazuje jako na „teorii osvobození“, což je jen další pojmenování marxismu. Křesťanství, alespoň na Západě (ačkoliv ne ve třetím světe se děje právě opak), je tedy zbavováno své duchovní podstaty – což byla podstata starých pohanských náboženství. Dnes má více společného s humanismem než s náboženstvím.

My, kdož patříme Víře Lidu neobhajujeme nové náboženství, vycházející z přirozených lidských instinktů a přírody a vědy, ale snažíme se znovu spojit se starým náboženstvím, vycházejícím z přirozených lidských instinktů, přírody a vědy. Postavme se čelem ke skutečnosti, že více a více lidí dnes nevěří v křesťanství, protože HO NEPRAKTIKUJÍ! No tak! Kolik z vás souhlasí s Vatikánem? Kolik z vás praktikuje antikoncepci? Kolik z vás většinu času souhlasí se svými církevními představiteli (protestanskými či katolickými)? Nemnozí. Avšak většina lidí se stále BOJÍ jít s pravdou ven a říci: „Už nejsem křesťan.“ Alespoň tedy ve Spojených státech. V Evropě jsou lidé upřímnější. Až 70 a 80% Evropanů přiznává, že již nepatří ke křesťanství nebo v ně nevěří. Avšak v Americe se lidé stále bojí Božího hněvu. I když většina lidí již nevěří v to, co jejich náboženství učí, bojí se přiznat si to, natož jiným. Musím se vás však zeptat, proč dál podporujete náboženství, jehož víra je opakem vaší? Proč dál podporujete církve, jejichž vůdcové jsou zvrhlíci, jenž praktikují a jsou zapojení do sexuálního chování, které považujete za  odporné a chorobné? Proč stále patříte k církvi, jejíž členové jsou vám cizí a jejichž hodnoty jsou cizí vašim?

Znám mnoho katolíků, kteří mají potíže s akceptováním nového multikulturalismu katolické církve. Chodí do své místní církve a zjišťují, že všichni kněží jsou z Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Slyší, jak jejich klér káže o revolučním boji mas v zemích třetího světa, a mluví nejen s cizím přízvukem, ale s přízvukem, jenž je podezřele podobný tomu z „Gay Pride“ pochodů. Hluboko v nitru vědí, že jejich náboženství již nemá jejich základní zájem, ale BOJÍ se přiznat si to. Důvod, proč lidé dál náležejí k náboženství, které škodí jim, jejich rodině a rodu, jejich dědictví a kultuře, je prostý – praktikují náboženství vedené pocitem VINY.

Štěstí Vám všem,

Bob Blumetti

Sláva Ódinovi! Sláva Baldrovi!

 

Přeloženo z: http://www.geocities.ws/odinistlibrary/OLArticles/Articles/sevendeadlysinsblumetti.htm

komentáře 3 leave one →
  1. Králík Ondřej ZELENÉ SLUNCE permalink
    12 října, 2019 22:02

    Co je ÁRIJSKÉ je i morální, co není v souladu s archetypem Vůle, Lásky, Inteligence není ani ÁRIJSKÉ.
    Co je v souladu s Přírodou je i morální. Jednoduše to, co vede k progresi vědomí směrem k většímu ukotvení duchovních archetypů. Základem všeho je disciplína, ne pro nějaké křesťanské potírání pohlavního rozměru člověka, nýbrž pro Nietzschovskou, Zarathuštrovskou, radost tančícího ducha z větší opanovosti svého Bytí.

  2. 6 října, 2019 16:39

    Řekl bych, že autorovi trochu křivdíte, pane Nováku. V článku píše: „Chceme tudíž více a budeme hledat prostředky, jak více dostat. Je to prima a na této touze není nic špatného. Tato touha je špatná, pokud uděláme cokoliv pro větší bohatství, i kdyby to znamenalo ubližovat společnosti, v níž žijeme, naší rodině a rodu, protože z dlouhodobého hlediska, ubližujeme sami sobě. Ubližováním svému prostředí či komunitě, přátelům, rodině a rodu vytváříme podmínky, jež vytvoří škodlivé podmínky zachování našich genů a dokonce by mohly naše individuální životní podmínky zhoršit.“
    Ten, kdo klade důraz na pokrevní pouta a vazby k lidem kolem něj, patrně nebude rozdávat DNA na potkání :-)

  3. Radek Novák permalink
    6 října, 2019 15:40

    Podstata článku je dobrá,na rozvedení těch hříchů není co dodat,ovšem to technické šíření genů,které autor zdůrazňuje se mi zdá odporné.Hlavně šiřte svou DNA za zachování rodu,bez ohledu na to,jestli si pouze užíváte sexu a třeba ani nemáte vztah k dětem.Hlavně se množte,protože DNA,protože si to vyžaduje doba,je nás málo.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: