Skip to content

Život a dílo generála Gajdy

Květen 10, 2018

15. dubna 2018 uplynulo 70 let od smrti Radola Gajdy, jednoho z hlavních velitelů českých legionářů za první světové války a hrdiny od Zborova. Doplatil na nenávist prezidenta Masaryka, který se Gajdu rozhodl zničit a společně se svou pravou rukou, dr. Benešem, a podnikal v tom aktivní kroky.  I dnes se v literatuře o našich legiích tento generál neprávem opomíjí. Připomeňme si jeho památku úryvkem z práce MUDr. Jaroslava Lhotky, kterou si můžete stáhnout zde v naší Knihovně. Osud generála Gajdy se bohužel v mnohém podobá osudu dalších legionářů, které článek rovněž zmiňuje.   

Po květnu 1945 stanul Gajda před národním soudem. Hlavní svědek, který obhajoval Gajdu, byl jeho spolubojovník z Ruska generál Karel Kutlvnašr. To mu komunistický režim „lidovědemokratické“ republiky neodpustil a po únoru 1945 byl odsouzen na doživotí. Po mlácení mladými fanatiky rudých gar, kteří si po 9. květnu hojili své zafixované mindráky, nakonec oslepl. Zemřel 15. 4. 1948 ve věku 56 let. Jeho žena Jekatěrina Gajdová zemřela 18. 7. 1974 ve věku 72 let.

Přál si být pochován mezi vojáky bělogvardějci,  se kterými se zúčastnil bojů, se kterými strádal i trpěl. Národní soud prokázal Gajdovu nevinu.

Během 1. světové války obdržel generál Gajda vysoká státní a vojenská vyznamenání, z nichž se sluší jmenovat francouzský řád Čestné legie, anglický podvazkový řád Of the Bath se šlechtickým titulem lorda a vysoké státní řády všech tříd. Jugoslávský král Alexander vyznamenal Gajdu řádem sv. Sávy, čímž se stal jugoslávským šlechticem. Král byl odpůrcem komunistů a Marseillský atentát otřásl celou Evropou, zvláště když bylo odhaleno spiknutí teroristů vedených chorvatským emigrantem Ante Pavleičem. V atentátu v říjnu 1934 měl prsty i Beneš. Také francouzský ministr Barthou podlehl zranění. Spiknutí Ustašovců bylo odhaleno a viník byl na míste zlynčován davem k smrti.

Emanuel Moravec, kterého Gajda po válce protěžoval k přijetí učitelského místa na vojenské akademii v Hranicích, se nakonec dal naverbovat k zednářům. Posluhoval Heydrichovi a vyzradil mu členy zednářských lóží. Skončil jako Jidáš. Zastřelil se před květnovým povstáním. Mnoho lidí putovalo po květnu 1945 do vězení na základě Benešových dekretů. Byl to více méně zákon msty o uklizení lidí, kteří toho moc věděli o SSSR a bolševismu a kteří věděli na lidi, co se drali ke korytu a k moci, za lupem majetku člověka uklizeného do vězení. Bylo by paradoxem podezřívat tyto lidi, kteří bojovali proti Rakousku-Uhersku, z nějaké kolaborace. Poznali bolševismus na své kůži v Rusku, varovali před ním a byli za tepla uklizeni jako tzv. kolaboranti. Žel Bohu, již tehdy hráli komunisté první housle a servilní nekomunisté-lidovci, sociální demokraté a národní socialisté – jim kývali a netušili, jak brzo dojde i na ně řada. A tak dostali první vojáci republiky nové metály v podobě mnohaletých trestů. Někteří z nich sní věčný sen o boji za svobodu na Kartouzském vězeňském hřbitově u Jičína bez kytic o Dušičkách. Do Kartouzské věznice přibyl velitelruských legií, armádní generál Jan Syrový, později i generál Jan Šípek, oba starodružiníci. Nakonec tam přibyl i generál Karel Klapálek, účastník obou odbojů. Dral tam peří. Takovou absurditou se nemůže pochluvit ani národ lidojedů. Nakonec se komunisté z vlády začali požírat mezi sebou. V Kartouzích bylo mnoho legionářů ruských, italských a francouzských. Poznali bolševismus na vlastní kůži. Rovněž byl odsouzen v nepřítomnosti a k propadnutí majetku generál Ingr, generál Číla byl také uvezněn.

Z Francie přijel po roce 1918 do ČSR generál Pellé, po něm generál Mittelhauser a nakonec generál Faucher (fošé), který zde seděl až do roku 1938, památného Mnichova. Uvězněná legionářská elita po r. v čele s generálem Syrovým vzpomínala, že neuposlechla Gajdy a nepostavila se na odpor Benešovi. Ve vězení všichni generálové říkali, že kdyby zůstal Gajda v armádě, tak by se v r. 1938 bojovalo proti Hitlerovi. Spojenci by se našli. Především to byli Srbové, kteří v Mnichovské dny demonstrovali před československým vyslanectvím v Jugoslávii: Beneš se tak stal zrádcem národa číslo jedna. Zmizel po roce 1938 i anglický vyslanec a diplomat Lockhardt, aby nás za války utěšoval těsínskými jablíčky v iluzích na svobodu národa v kvandání „Volá Londýn“.

A co řekl generál Syrový po r. 1945 ve vězení o Gajdovi: „V roce 1924 chtěl Gajda překazit Benešovi plány, a proto chtěl uskutečnit vojenský převrat a k moci aby přišli ti lidé, kteří si vybojovali zásluhy o stát ve válce a odstranit tak ty, kteří se vtlačili do funkcí. My jsme považovali Gajdu za divočáka a dnes jsme zde ve vězení proto, že jsme jej neuposlechli.“

Jak se odměnil president Beneš bojovníkům za svobodu národa:

gen. Kryštof – po roce 1945 odsouzen na 20 let do vězení. Srbský legionář-dělostřelec

gen. Šípek – v r. 1948 odsouzen na 9 let. Ruský legionář.

gen. Číla – po r. 1945 odsouzen na 12 let. Ruský legionář.

gen. Syrový – po r. 1945 doživotí. Ruský legionář.

gen. Klecanda – v roce 1947 prý spáchal sebevraždu skokem z okna. Ruský legionář

gen. Ingr – v r. 1945 v nepřítomnosti odsouzen na 20 let. Legionář

gen. Prchala – po r. 1945 v nepřítomnosti odsouzen na 20 let. Legionář.

gen. Gajda – propuštěn v r. 1926 z armády

gen. Gibiš – propuštěn v r. 1920 z armády. Přítel Mussoliniho. Velitel italských legií.

gen. Rychtrmoc – po r. 1945 popraven. Legionář.

gen. Konopásek – propuštěn z armády, odmítl vstoupit Benešovi do zednářské lóže. Legionář.

gen. Medek – po r. 1920 dán z aktivní služby na funkci ředitele Památníku osvobození. Ruský legionář. Zmapoval židovskou činnost na Rusi.

Jak vzpomíná na Gajdu a ostatní politiky a legionářské generalitu uvezněnou po 2. sv. válce politický vězeň pan Václav Bureš: „Prošel jsem mnoho galejí reálného socialismu. Byl jsem odsouzen v květnu 1945 v jednohodinovém procesu s nemožností odvolání, na základě Benešových retribučních dekretů, k doživotí. Po 2. sv. válce nastalo takové bezpráví, jaké historie nepamatuje. Zákony se zpětnou platností byly v OSN odsouzeny jako zákony msty a v západním tisku nám to vyneslo název ,národ sudičů‘. Tito stárnoucí a nemocní hrdinové od Zborova to tajemství nechtěli vzít do hrobu. Kladli nám mladým na srdce, abychom to říkali svým dětem. My jsme k těmto kdysi slavným mužům pociťovali velikou úctu a byli jsme rádi, že nám vyprávěli o věcech neznámých, nepochopitelných a neuvěřitelných. Byla to ale pravda, mnohdy poravda, která si dá načas, aby naplnila slova Bible: ,Nic neni tajno, aby časem nebylo zjevno.'“

Gen. Syrový se o Benešovi ve vězení vyjádřil, že to byla nádoba špíny a neřesti. Generál Šípek jednou řekl: „Ještě, že ten Štefánik spadl. Kdyby se navrátil do Vlasti a viděl ten nepořádek, musel by celou vládu nechat pověsit. Všechny darebáky včele s Vodičkou, Haisem, Špačkem, Kaplickým. Bestiálním činem státního hokynáře bylo, že nechal po skončení války popravit gen. Roberta Rychtrmoce, litoměřického velitele posádky, který po Mnichovu žádal, aby Beneš byl postaven před veřejný tribunál jako vlastizrádce a dostal trest smrti. To mu Beneš neodpustil a pomstil se mu po válce. Gajdu jsem poznal zblízka. Byl to rovný, přímý člověk. Protože byl důvěřivý, naletěl na Benešovy agenty v NOF. Po r. 1945 byla prokázána jeho nevina. Ve vězení jsem se sešel s jeho důvěrným druhem a zastáncem gen. Kutlvašerem i gen. Klapálkem. Ten bojoval v 1. a 2. zahraničním odboji.“

 

 

 

 

 

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

%d bloggers like this: