Skip to content

Brexit, Trump, Le Penová, Hofer, Wilders… – nečekejme zázraky, rozhodující změna a důsledné řešení fatálních hrozeb není na obzoru

Leden 10, 2018
tags:
by

Odpůrci současného politicky korektního paradigmatu a establishmentu poslední dobou s nadějemi vzhlížejí k některým úspěchům jdoucím „proti proudu“ jako brexit nebo vítězství Trumpa, mnozí asi očekávají celkový nárůst odporu k zavedenému směru a nakonec i jakýsi obrat současného vývoje k lepšímu. Když však vše uvážíme prizmatem nejzásadnějších faktorů rasy, genetiky a demografie a jejich vztahu k udržení identity a úrovně naší civilizace, dojdeme k závěru, že se toho zas tolik nezměnilo a zřejmě ani nezmění.

O problémech vztahujících se právě ke třem zmíněným a naprosto stěžejním faktorům se příliš nemluví, nebo nanejvýš polovičatě a jaksi z korektního hlediska přijatelně (tedy např. se mluví o ohrožení západní kultury a hodnot islámem, ale nemluví se o tom, že západní civilizace je ve skutečnosti do značné míry jen projevem vloh a mentality bílé rasy a že hrozbu představuje proto jakákoli barevná imigrace – kupříkladu černochů-nemuslimů ze subsaharské Afriky). Avšak tyto fatální trendy nezvratně probíhají, ať o nich víme nebo ne, ať chceme nebo ne.

Co je skutečně stěžejní a v čem spočívají ta největší nebezpečí

Základem přežití každé civilizace je udržení počtů, kvalit a identity jejích jednotlivých národů – a tedy i celé rasy, k níž jednotlivé národy přináleží. V tom zároveň spočívá i přežití každého jednotlivého národa. Je to naprostý fundament definující přežití a sebezáchovu (onen „první zákon přírody“), teprve na něm je možné stavět jakoukoli existenční kontinuitu a pozitivní perspektivu do budoucna, stejně jako uchování a úctu k odkazu předků.

Jednoznačně největšími hrozbami pro bílé národy dneška je imigrace mas lidí jiných ras a kultur, a dále dysgenický úpadek (snižování jejich vrozených kvalit odlišnou porodnosti sociálních vrstev) a početní úbytek v jejich řadách. Jsou to problémy mnohem vážnější, než jakými se „protisystémoví“ a nekorektní politici a intelektuálové mnohdy zabývají – tedy například přebujelá státní byrokracie, zatěžování ekonomiky daněmi a regulacemi, deindustrializace, zadlužení, úpadek tradičních hodnot, pokles kvality vzdělání a odklon od prakticky uplatnitelných oborů ve vzdělání, přesun politického rozhodování od národních parlamentů k nadnárodním nevoleným institucím atd. Tyto problémy jsou jistě také podstatné a vyžadují si rovněž naši pozornost, ale nejsou fatální – mohou způsobit naší civilizaci problémy, ne ji však úplně zničit. A jsou řešitelné pouhými reformami systému a určitou změnou smýšlení lidí. Takže i když události jako odchod Británie z EU nebo Trumpovo odmítnutí nesmyslné hysterie kolem „klimatických změn“ můžeme brát jako kroky správným směrem, stejně jsou toliko systémové a ideové, týkají se politiky a ekonomiky, neznamenají rozhodující změnu a řešení těch největších hrozeb současnosti.

Kulturně a rasově odlišná imigrace znamená nevratný rozklad a nakonec zánik původní národní identity, harmonie a jednoty. Kromě toho má imigrace většinou i obecně dysgenický efekt, neboť většinou pochází z populací s nižší úrovní inteligence a dalších kvalit. Tyto negativní trendy plynoucí z imigrace pak dále zesilují i následné efekty – míšení mezi domácími a přistěhovalci a vyšší porodnost přistěhovalců ve srovnání s domácím obyvatelstvem.

V mezičase, který bude předcházet úplnému zničení slábnoucí bílé populace masovou imigrací, bude tato čelit negativním důsledkům rasově a kulturně odlišné a většinou dysgenické imigrace – rostoucí kriminalita a další sociální problémy (gangy, drogy, v případě muslimů i náboženský radikalismus a terorismus), rostoucí zátěž na státní výdaje a systémy (sociální výdaje, výdaje na potlačování kriminality apod.), celkový civilizační úpadek a rozklad, narušování a mizení původní etnické identity a homogenity, rostoucí napětí a konflikty mezi jednotlivými rasovými a etnickými skupinami.

Dysgenický proces v řadách bílých národů povede – souběžně s dysgenickým efektem imigrace – k poklesu úrovně všech aspektů jejich civilizace – úpadek vědy a kultury, chudnutí a pokles ekonomického výkonu, nárůst kriminality, korupce a nekompetence, všeobecný rozklad a chaos, celkový obrat vývoje od progresu k zaostalosti.

Vymírání povede k celkovému mizení bílých národů. Navíc bude podpořeno i imigrací, která paralelně s jejich úbytkem znamená jejich nahrazování odlišnou populací, a k tomu se přidávají efekty míšení a vyšší porodnosti imigrantů. S vymíráním je spojeno i stárnutí obyvatel, které bude pro bílé národy znamenat další oslabující vliv.

Ke zničení bílé rasy stačí samotné vymírání a dysgenická regrese bez imigrace. Vymírání ji může samo o sobě dovést zániku a dysgenický proces sám stačí k tomu, aby její kvality a tedy i civilizační úroveň klesly na úroveň národů třetího světa. To je třeba mít na paměti a pro hrozbu imigrace nepřehlížet destruktivní trendy v řadách samotné bílé populace. Není však pochyb, že dnes je imigrace a narůstání menšin nejvážnějším a nejakutnějším nebezpečím, neboť neznamená jen početní úbytek a pokles vrozených kvalit bílých národů, ale přímou eliminaci jejich identity masami lidí s identitou odlišnou.

Do západní části Evropy migrují hlavně etnika ze severní Afriky a Přední Asie, vrozeně odlišná a navíc s odlišnou islámskou kulturou a náboženstvím (mnohými pojímanou radikálně) a velmi vrozeně odlišné černošské populace ze subsaharské Afriky. Do střední a východní Evropy zatím nemigrují tolik, ale už i sem postupně pronikají a jejich migrace bude narůstat. Navíc v mnoha zemích tohoto regionu existují početné a rychle rostoucí cikánské menšiny přišedší před staletími z Indie, odlišné rasově i kulturně. V USA pozvolně roste černošská menšina a rychle narůstá populace etnik Latinské Ameriky (podobný vývoj později čeká i Kanadu). Do Austrálie a na Nový Zéland migrují rozličná etnika z jižnějších částí Asie (od Předního Východu po země jihovýchodní Asie) a navíc v nich početně rychle narůstají menšiny domorodého obyvatelstva.

Rusko na východě také čelí masové imigraci – z oblasti Kavkazu a z turkotatarských islámských národů střední Asie. Navíc s sebou stále nese dědictví imperiální minulosti a trvá na udržování okrajových regionů s neruským a muslimským obyvatelstvem ve svých hranicích, což však jen dále podporuje rozklad ruské národní identity. Zatímco imigrace na Západ probíhá pod vlajkou naivního humanismu, do Ruska pod záštitou řečí o jakési vyšší kulturní, duchovní jednotě Ruska a snahou o mírové rozšiřování ruské sféry vlivu do Asie (jeho orientace na středoasijské muslimské země mající podobu hospodářské integrace, jež zahrnuje i volný pohyb pracovních sil). Dokonce se zdá, že některé ruské vládní špičky rovněž poněkud sklouzly k „vítačské“ rétorice (např. proklamace o údajném přínosu islámu pro Rusko). Kromě toho není vyloučeno, že části ruského Dálného východu v budoucnu zabere Čína. V jádru je imigrační hrozba zasahující Západ i Rusko vlastně obdobná. Navíc se stejně jako bílé národy více na západě i ono potýká s úbytkem a kvalitativním úpadkem původního bílého obyvatelstva (mj. i díky emigraci mnoha bílých Rusů do zahraničí). V oblasti fatálních úpadkových trendů na Západě není Rusko žádnou skutečnou alternativou.

Současné alternativní strany a politici nepředstavují důsledné řešení fatálních hrozeb

Situace vyžaduje racionální, komplexní a důsledně uplatňovaný program, pokud mají být počty, kvality, identita a homogenita bílých národů zachovány, pokud mají přežít a zůstat samy sebou. Vzato z racionálního hlediska tyto osudové hrozby nepochybně vyžadují nejvyšší pozornost a prioritu, zejména ze strany vládnoucích elit. Ty se jim však buď vůbec nevěnují, což je případ jejich otevřeně politicky korektních příslušníků, nebo se jim sice trochu věnují, ale naprosto nedostatečně (jako Trump a další údajní nositelé pozitivní změny a obratu vývoje k lepšímu).

Trump možná poněkud omezí a zpomalí imigraci a deportuje nějaké ilegály, ale zásadní změnu negativních trendů, které v USA probíhají (stejně jako v dalších západních zemích), nepřinese. Imigrace bude pokračovat, jen o něco pomaleji. O řešení úpadku porodnosti a dysgenického trendu mezi bílými Američany a přítomnosti již přistěhovalých menšin ani nemluvě. Stejně tak brexit by mohl potenciálně znamenat, že Británie poněkud omezí imigraci, ale právě opět půjde nanejvýš o určité zpomalení destruktivního trendu, nikoli o jeho zastavení. A další negativní trendy se opět nebudou řešit vůbec. Podobný scénář můžeme sledovat v případě Austrálie, která dokázala radikálně snížit ilegální imigraci, jinak ale v imigrační politice dále setrvává na liberální pozici, takže legální cestou se do ní valí masy nebílých přistěhovalců dál. Úbytku bílých Australanů se tamní vláda samozřejmě rovněž nevěnuje.

Obdobně by tomu téměř určitě bylo i v případě Wilderse, Hofera nebo Le Penové, pokud by se jim podařilo uspět. Ve skutečnosti jde o velmi krotké, nedůsledné a polovičaté „revolucionáře“, kteří nepůjdou ve své nekorektnosti tak daleko, jak by bylo, pokud má bílá rasa, její civilizace a její jednotlivé národy přežít, potřeba. Politická korektnost již politickou scénu bílých národů zasáhla příliš hluboko, nejvíce samozřejmě u těch na západě. Přiznejme si otevřeně, že naše sebezáchova by vyžadovala natolik tvrdé kroky, jaké už dnes nikdo neučiní, a to ani takzvaně „protisystémové“ strany – například masovou repatriaci již přítomných přistěhovalců do zemí jejich původu.

„Alternativní“ strany a hnutí nejsou plně schopny fatálním a komplexním hrozbám dneška čelit. Otázkám vymírání se většinou věnují, vesměs ale nedostatečně. Kromě toho chtějí problém nízké porodnosti řešit plošnou podporou porodnosti bez zohlednění kvality, což dále zesílí dysgenický trend (porodnost se tím zvýší nejvíce u málo inteligentních, problémových částí populace). Samotný dysgenický úpadek nereflektují vůbec.

Pokud jde o imigraci, většinou ji chtějí jen o něco snížit, ne však zastavit. Kromě toho ohledně imigrace mnohé podlehly některým nedomyšlenostem. Často podporují myšlenku selektivní imigrace, tedy přijímaní nadaných lidí s odlišnou rasovou a kulturní identitou. Má-li však být udržena původní národní a kulturní identita a jednotná společnost, pak ani imigrace těchto lidí není žádoucí. I když jsou nadaní a bezproblémoví, přesto jsou od původního obyvatelstva odlišní a ve skutečnosti má být fakt odlišnosti a z něj vyplývající zachování vlastní svébytné identity a homogenity oním úhelným kamenem jakékoli racionální imigrační politiky, nikoli úvahy o obecné kvalitě imigrantů, ekonomickém přínosu atd.(1) Národní a civilizační identita obnáší víc než jen vědeckotechnickou vyspělost nebo výši HDP. Znamená i originální svéráz a elementární shodu v mentalitě, hodnotách a ideálech, politickou jednotu a svébytnou harmonickou kulturu projevující se v rozličných formách, které ale mají jakousi společnou bázi. Toho lze dosáhnout jen v rasově homogenní a monokulturní společnosti. Kromě toho i u pozitivně vybraných imigrantů se mnohdy beztak projeví specifické problémy jako jejich odlišná identita, etnocentrismus a uzavírání se do vlastních komunity, což znamená narušení původní národní jednoty, mnoho nadanějších příslušníků menšin se stává aktivisty a intelektuály lobbujícími za pro bílé národy destruktivní „diverzitu“ a otevírání hranic (skrze ně pak přicházejí i problémový přistěhovalci), zasazujícími se za bezbřehá práva menšin, nekriticky se zastávajícími problémových menšin a svalujícími vinu za jejich problémy na bílé obyvatelstvo, a nakonec se i u nich často projeví jejich obecně nižší kvalita (i když jde o pozitivní výběr, stejně se u mnoha z nich nakonec projeví laxnější přístup k práci a chaotičnost typické pro třetí svět, nižší inteligence atd.). Mnohé „pronárodní“ strany jsou navíc pro asimilaci cizinců, která ale vede ke snížení obecných kvalit a eliminaci identity u původních bílých národů (smíšení s odlišnou a méně kvalitní populační skupinou znamená změnu původní specifické mentality a vloh a tím i zničení původního národního rázu a kultury, a i celkové snížení kvalit, jako jsou inteligence nebo pracovitost). Asimilace je žádoucí jen u těch, kteří jsou rasou, kulturou a povahou dostatečně podobní, takže jejich včlenění nenaruší původní národní mentalitu, temperament a kulturní ráz.

Některá národní hnutí jsou i příliš ideologicky vyhraněná a spíše než řešení opravdu fatálních trendů dneška se chtějí více věnovat uplatňování svého ideologického programu (socialistického, křesťanského apod.), který je navíc v daném směru často hodně radikální. Tím se připravují o podporu mnoha lidí a z hlediska zásadních faktorů rasy, genetiky a demografie může být jejich politika v ledasčem nakonec škodlivá (např. otevřené odmítání eugeniky a tedy i řešení dysgenického úpadku křesťanskými konzervativci nebo snahy o zavedení masivní a plošné podpory porodnosti bez adresnosti, což jen podpoří růst málo inteligentních segmentů populace, jak o to mnohdy usilují k socialismu inklinující nacionalisté).

(1) Řešením nedostatku odborníků nemá být imigrace Indů nebo Číňanů, ale eugenická politika aplikovaná na domácí populaci, která zajistí dostatek talentovaných lidí z řad vlastního národa. Stejně tak řešením demografického úbytku a stárnutí nemá být „dovoz“ mas cizinců z třetího světa, ale populační politika vedoucí ke zvýšení porodnosti národa.

Současný stav neumožňuje trvalý konsenzus nutný ke zvrácení budoucí katastrofy

Národní hnutí bývají často vyšachována, i když získají velkou podporu, koalicí politicky korektních stran. A i kdyby zvítězila, beztak je zřejmé, že budou vládnout jen dočasně a potom budou zase vystřídána někým jiným. Navíc by beztak musela ve většině případů vstoupit do koalice s jinými stranami (nevyhrála by zas tak jednoznačně) a musela by svůj „pronárodní“ program v mnohém „změkčit“. S početním vzestupem menšin v populaci původně bílých národů bude navíc jejich volební podpora klesat. V demokraciích mají také politici sklon vidět jen do příštích voleb a nepřemýšlejí tolik o dlouhodobějších zásadnějších hrozbách a problémech. Je vidět, že snahy o zvrat dlouhodobých fatálních trendů v podmínkách stranického hašteření a neustálých změn voličských preferencí jsou předurčeny k neúspěchu. Ve skutečnosti by byl potřeba skutečný a trvalý („nadstranický“) celonárodní konsenzus na bezpodmínečném řešení depopulačních, dysgenických a imigračních trendů dneška a na tom, že udržení rasové a kulturní identity a udržení počtů i kvalit národa bude už navždy základním úhelným kamenem politiky. Šířeji by byl třeba i trvalý mezinárodní konsenzus všech národů bílé rasy, povědomí o společné rasové a civilizační příslušnosti a spolupráce v zásadních otázkách přežití, zejména v bránění se imigraci. Něco takového však zcela chybí.

Na neúspěších Le Penové a dalších je navíc vidět, že v západních zemích je už i veřejnost politicky korektními dogmaty do značné míry zpracována, byť ne tolik jako elity. Není schopna se opravdu jednotně a důsledně fatálním hrozbám současnosti postavit a zvolit si do čela lidi odhodlané je řešit. Podpora pronárodních a protiimigračních stran není ve většině bílých zemí nijak závratná, mnohde je takřka nulová. Ve Švýcarsku má veřejnost pomocí referend možnost imigraci zastavit, přesto se kromě zcela nedostačujících rozhodnutí jako mírné zpomalení imigrace nebo zákaz minaretů na nic nezmohla a Švýcarsko je přistěhovalectvím z třetího světa zahlcováno dál. Z velké části je problém také v celkové laxnosti a nezájmu lidí (imigraci sice nechtějí, ale nakonec je to zas tolik nezajímá a zvolí někoho, kdo se tímto problémem nezabývá, jen když něco líbivého naslibuje). To se ve velké míře týká i zemí bývalého sovětského bloku. Jejich veřejnost ještě tolik politickou korektností zpracovaná není, ale ani u nich se, s částečnou výjimkou Maďarska, nedá mluvit o skutečně hlubokém zájmu lidí řešit osudové problémy vztahující se k budoucímu přežití národa.

Střední a středovýchodní Evropa není zcela stranou fatálních hrozeb

Dokonce i politikové projevující opravdovou snahu o zachování národního přežití a identity – především maďarský premiér Viktor Orbán – nemají skutečně komplexní a do hloubky jdoucí program, který by dokázal udržet národ při životě. Dokázal sice zamezit imigraci, ale jinak skoro neřeší problémy s vymíráním a dysgenickým úpadkem domácí populace, s výraznou emigrací a s nárůstem cikánské menšiny. To se obecněji týká středoevropských zemí, které se mohou jevit jako jakási poslední bašta odporu proti v přistěhovalecké politice liberálnějším zemím více na západě. Ohledně imigrace to tak do jisté míry skutečně je, avšak, jak už bylo naznačeno, imigrace není jediným fatálním trendem ohrožujícím bílé národy. Navíc to neplatí zas tak jednoznačně – zdá se, že se i tyto země přistěhovalectví ze zemí třetího světa začínají otevírat, i když pozvolněji. Například Česká republika se sice k některým výstřelkům západních nadnárodních elit staví odmítavě (zvláště k imigračním kvótám EU), ale v zásadě imigraci neodmítá a už i na jejím území vznikají komunity přistěhovalců z třetího světa.

Krom toho není vyloučené, že i ve středoevropských zemích zatím nejhouževnatěji čelících imigračním hrozbám se časem nálada změní k větší benevolenci. A i kdyby dokázaly dlouhodoběji odolávat, budou muset jednoho dne čelit přistěhovalecké záplavě z třetího světa i ze západní Evropy, až ta bude přívalem z třetího světa úplně rozvrácena, a není vůbec jisté, zda jí budou národy střední Evropy se zmenšujícím se, zestárlým a dysgenicky upadajícím obyvatelstvem schopny čelit.

Zcela stranou imigrace jsou dnes jen Bělorusko, Ukrajina, Moldávie a země v Pobaltí, avšak ty zase čelí razantnímu populačnímu úbytku kvůli nízké porodnosti a emigraci (zejména pobaltské země jsou emigrací zasaženy velmi silně). Dysgenický úpadek u nich probíhá rovněž (a i sama emigrace má dysgenické, nejen depopulační účinky). Není ani vyloučeno, že se někdy v budoucnu stanou stejně jako středoevropské země terčem přistěhovalců z masovou imigrací rozvrácené západní Evropy a Ruska.

Shrnutí – stav snah o řešení osudových hrozeb je tristní

Obecně můžeme říci, že ze tří fatálních hrozeb – imigrace ze třetího světa, vymírání a dysgenický úpadek bílé populace – se současní politici prvním dvěma (imigraci a vymírání) vůbec nevěnují nebo jen velmi nedostatečně, a dysgenickému úpadku se nevěnuje už vůbec nikdo.

Západní část bílých národů, která neprožila éru reálného socialismu (klasická „západní civilizace“) je dnes už v otázce imigrace ztracený případ; zde otevírání hranic přistěhovalectví z důvodu utopických ideologií a prospěchářských motivů zašlo za bod návratu. I eventuální vítězství některé z protiimigračních stran povede nanejvýš k jejímu zpomalení. Některé západní země dokonce trpí v důsledku narůstajících problémů s imigrací už i emigrací domácí bílé populace do zahraničí (Švédsko, Nizozemí nebo Británie již delší dobu, nověji i Německo), což má opět depopulační a dysgenické (většinou jde o nadprůměrně nadané lidi) následky. Ani to se samozřejmě příliš neřeší, protože primární důvod tohoto fenoménu – imigrace z třetího světa – zastavena nebude. Blok zemí střední a středovýchodní Evropy byl, paradoxně díky éře jinak neúspěšného a úpadkového socialismu, imigrace z třetího světa po tu dobu ušetřen, ovšem nyní se jí i on už začal otevírat a v budoucnu pro ni bude – s rostoucím rozvratem západní Evropy – stále atraktivnější.(2)

Kromě toho, i kdyby imigrace byla zastavena, téměř ve všech zemích obývaných bílou populací již existují početné menšiny, jejichž porodnost je obvykle vyšší než u domácích bělochů (a vzrůstá i míra míšení mezi domácími a přistěhovalci), a tak i ty už stačí v delším časovém výhledu k eliminaci její identity a samotné biologické existence.

Vymírání je všude v bílých národech univerzálním jevem, liší se jen míra. Snahy o řešení jsou vyvíjeny jen v některých zemích, a jsou naprosto nedostatečné. Existuje několik málo zemí, kde se porodnost alespoň přibližuje míře populační obměny, to však celkový trend mizení bílé rasy nezvrátí. Navíc i tyto země jsou tak jako tak zahlcovány plodnějšími imigranty.

Dysgenický trend je univerzální všude a nezabývá se jím vůbec nikdo. Podporuje ho navíc i nepromyšlená podpora porodnosti v některých zemích, která je plošná a nezohledňuje kvalitu příjemců dávek. Navíc tyto benevolentně udělované dávky přitahují imigraci z třetího světa. Když už tedy mají elity snahu alespoň jeden stěžejní problém řešit, zase tím kvůli nedostatečnému povědomí o klíčových skutečnostech zesilují druhé dva. Je vidět, že ohledně osudových hrozeb chybí hlubší porozumění a skutečný vhled do věcí.

Z hlediska naší budoucnosti osudové a rozhodující problémy v oblasti demografie, genetiky a rasového složení původně bílých zemí se stále řešit nebudou, dokonce i když v některých z nich vyhraje někdo „protisystémový“. Rasové, genetické a demografické základy naší civilizace budou dál erodovat. Úpadek tedy bude pokračovat a je třeba s tím počítat.

(2) Na druhou stranu však byly za socialismu a ještě více po jeho pádu zasaženy emigrací velkého množství lidí, navíc vesměs nadprůměrně inteligentních, do bohatších západních zemí.

Otázka na závěr: Co by mělo být učiněno?

Víme-li nyní, co je hlavně špatně a v čem spočívají ty největší hrozby, pak je na místě alespoň stručně zodpovědět otázku, jak by měla vypadat politika schopná osudové trendy zvrátit a zajistit bílým národům existenční kontinuitu a pozitivní výhled do budoucna.

Imigrace přistěhovalců odlišných kulturních okruhů a odlišných rasových skupin by měla být kategoricky, naprosto a natrvalo zastavena. Již přítomní takto odlišní imigranti by měli být pomocí nějakých pobídek podníceni k návratu do svých domovských zemí, eventuálně by jim mělo být vyhrazeno nějaké autonomní území. Jedinou přijatelnou národní imigrační politikou do budoucna by měl být příchod rasově a kulturně blízkých přistěhovalců, a to navíc v přiměřených počtech v přiměřeném čase, aby bylo možné je efektivně asimilovat (kromě toho by i u nich byl na místě selektivní přístup – tj. preference těch kvalifikovaných a bezúhonných). Jen tak může být zachována civilizační identita a národní jednota.

V oblasti depopulace a dysgenického úpadku by mělo být vyvinuto prostřednictvím racionální propopulační a eugenické politiky takové úsilí, aby bylo dosaženo alespoň stabilního stavu a rovnováhy (počet narozených a zemřelých by byl zhruba vyrovnaný a nadprůměrně kvalitní část populace by měla stejnou porodnost jako podprůměrně kvalitní), eventuálně i obratu k mírnému populačnímu růstu a k pozvolnému zvyšování kvality národa (obrat od dysgenické k eugenické diferenční porodnosti). Jen tak může být zajištěno přežití národa, jeho civilizační úroveň a další vývoj pozitivním směrem.

S tím vším by měla být spojena i celková změna myšlení ve společnosti a rozšíření povědomí o těchto stěžejních biologických realitách – nezbytných pro přežití národa i celé rasy a zajištění jejich identity, civilizační úrovně a dalšího progresu – mezi širokou veřejnost a elity, které rozhodují o budoucnosti. Je smutnou skutečností, že právě elity, v jejichž rukou osud bílých národů spočívá, selhaly v řešení osudových hrozeb a elementárních otázek přežití na celé čáře. V otázkách imigrace a zachování národní identity dnes mají intelektově „nižší“ vrstvy mnohdy rozumnější názory než vrstvy vysokoškolsky vzdělané. Ale nakonec ani širší veřejnost neprojevuje o odvrácení fatálních trendů dostatečný zájem. Jen podnícením zájmu lidí o elementární síly řídící osudy civilizací může být dosaženo skutečně hlubokého a trvalého společenského konsenzu na úrovni jednotlivých bílých národů i celé bílé rasy, který by vyústil v trvalé přijetí potřebných kroků.

Je třeba si nicméně otevřeně přiznat nejen to, že jak současné elity, tak i veřejnost není schopna zformulovat a s dostatečnou vůlí prosazovat opravdu komplexní a důsledný program, který by ještě bílé národy mohl zachránit, nýbrž i fakt, že nějaký čistě demokratický a dobrovolný konsenzus v těchto věcech trvale vzniknout možná ani nemůže. Jediným dlouhodobě přijatelným řešením by zřejmě bylo ustavení nějaké Nejvyšší Rady složené z odborníků (demografové, etnologové, genetici atd.), jejíž úlohou by bylo pomocí nejrůznějším opatření trvale udržovat národ, jeho identitu, počty a kvality, a to bez ohledu na běžnou politiku a veřejné mínění. Tyto elementární principy národního přežití by měly být zakotveny i do ústavy.

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. L.Ch. permalink
    Květen 21, 2018 00:31

    Vynikající článek pro jeho pravdivost. Liberálně-konzervativní „judenfreundlich“ opozice „Judenhumanismu“ je pouze delší cestou do téhož pekla. Dává zdánlivě více času na nápravu, avšak ve skutečnosti společnost spíše ukolébává k pohodlné nečinnosti.

    Jen bych ve stručnosti doplnil, že pro záchranu evropské rasy, kultury a národů by bylo nezbytné především eliminovat vliv židovských zájmů a následně vrátit ženám jejich nezastupitelnou roli matek, a to vykořeněním jejich kariérismu. Kariérismu žen je nutno zabránit, neboť má zásadní vliv nejen na snížení počtu potomstva, ale také dysgenický efekt. Nadanější ženy se více věnují kariérám a v důsledku toho jsou méně ochotné pečovat o potomky než ty méně talentované. Vyšší vzdělání z toho důvodu musí být ženám zásadně odepřeno.

    L. Ch.

  2. Andreos permalink
    Květen 14, 2018 16:27

    http://www.protiproud.cz/politika/3305-muslimove-utoci-take-u-protinozcu-saria-versus-pravni-stat-i-australie-je-na-sikme-plose-sexualni-utoky-a-vyhruzky-se-stupnuji-stejne-ustupky-stejne-zamlcovani-stejne-nebezpeci.htm

    Důkaz, že eliminace cizorodé ilegální imigrace není řešením; legální cestou se do Austrálie valí problémoví imigranti dál. Řešením je stopnutí jakékoli takové imigrace, legální i nelegální. Australský „imigrační model“ zaměřený jen proti ilegálnímu přistěhovalectví, zároveň bez problémů připouštějící legální imigraci z třetího světa, neřeší nic. Obecně – jakékoli menší úpravy, kosmetické změny, roční limity imigrace, ztížení podmínek pro imigraci (jak dnes vidíme v Rakousku) nic podstatného neznamenají, nanejvýš imigraci o něco zpomalí.

    http://www.protiproud.cz/politika/3379-zapadni-mytus-o-uspesnem-pobalti-lide-obvykle-z-raje-neprchaji-tretina-bez-obcanskych-prav-demokracie-jen-pro-vybrane-skonci-jako-bezcenna-a-vylidnena-frontova-linie-zapadu-proti-neexistujicimu-nepriteli.htm

    Dobrý text o masivním emigračním vylidňování Pobaltí (asi i s dysgenickými následky). Zjevně jsou i jiné problémy než imigrace, které mohou být pro národ fatální. Pobaltí je stranou imigrace z třetího světa, zato je zasaženo odlivem vlastního obyvatelstva.

  3. Andreos permalink
    Březen 12, 2018 22:08

    morgarath
    Já jsem si toho přece všiml, jak je to v závěru článku jasně naznačeno.

    Bohužel dnes vskutku čím je kdo vzdělanější a inteligentnější, tím hloupější názory na zachování národní identity apod. má, i když intuitivně bychom čekali opak (že inteligence a rozum půjde ruku v ruce). Selhání elit (jejich zrada národních zájmů, zběhnutí ke kosmopolitismu a preference vlastního prospěchu před vlastními kořeny) je bohužel častým jevem po celou historii. Ale na rozdíl od jiných se nijak nad tím, jak intelektově prostší vrstvy často mají rozumnější názory a ti inteligentnější hloupější, nijak neraduju. Tento stav ve skutečnosti není žádným důvodem k oslavě, naopak je jen důkazem toho, v jak tragickém stavu naše společnost je.
    Dnes by se dokonce svým způsobem mohlo zdát, že určitý dysgenický úpadek by mohl být vlastně prospěšný, protože by v populaci mohli převážit více pronárodně smýšlející lidé. Tento vývoj však bude draze vykoupen celkovým úpadkem civilizace.
    Ať se nám to líbí nebo ne, má-li naše civilizace pokračovat i v budoucnosti, bude elity potřebovat. Národní hnutí, má-li nést pochodeň naší civilizace dále do budoucnosti, potřebuje i nadané lidi, nemůže být jakési „pivně-hospodské“ úrovni. To je tvrdá skutečnost. Velké civilizace minulosti si nepamatujeme proto, že měly krčmy, kde se chlastalo, ale protože disponovaly elitami, které vytvořily jejich velkolepá díla a úspěchy, které obdivujeme dodnes. Z této tvrdé danosti není úniku.

    Hodně se třeba mluví o Orbánovu Maďarsku. Jistě – je tam snaha o záchovu národní identity, což je fajn, ale řekněme si zase na rovinu, že nějaký zářný obraz hospodářské prosperity a kulturního rozkvětu dnešní Maďarsko nepředstavuje. Mj. i proto, že hodně Maďarů emigrovalo za lepším do ciziny, mnozí i proto, že jim poněkud autoritářský styl Orbánova vládnutí neseděl. Pravda, značná část těchto lidí byla tím, co můžeme označit jako pravdoláskaře, ale nic to nemění na tom, že na druhé straně šlo většinou o nadprůměrně nadané, kvalifikované a podnikavé lidi, kteří by zase svými schopnostmi mohli k pozvednutí ekonomiky a kultury Maďarska přispět. V tomto ohledu tihle lidé teď Maďarsku chybí. Velké schopnosti elit a zároveň jejich zrada národních zájmů je smutný paradox – ale nelze tím popřít, že jejich schopnosti jsou pro rozkvět národa přínosem.

    Tím vším neříkám, že mezi pronárodně smýšlejícími jsou jen omezenci a hospodští povaleči, ale zdá se mi, že inteligentními lidmi to mezi nimi zrovna nepřetéká. Bylo by třeba takové lidi nějak přitáhnout nebo utvářet jakési vlastní alternativní elity. Tím zase na druhou stranu nechci říci, že v národním hnutí mají být jen samí intelektuálové, dnešní společenská realita je o něčem jiném než jen o nějakém teoretizování a filosofování. Ale chtělo by to vytvořit jakousi intelektuální páteř, která by se věnovala promýšlení kroků, co se má dělat, propracovala nějaký ideový program, psala knihy apod.

    Existují ale i námitky z druhé strany. Sice se hodně mluví o tom, jak je široká veřejnost úžasně pronárodní na rozdíl od kosmopolitních elit, jenže ve skutečnosti to zas takový zázrak není. Spíš se mi zdá, že veřejnost je takové stádo ovcí, které jde na porážku – sice dává najevo, že se mu na porážku moc nechce, ale nakonec stejně jde. Kromě toho jako je vidět třeba na prohře Le Penové ve Francii, ona už i značná část veřejnosti je v mnoha zemích nablblá podobně jako elity. Ve Švýcarsku má možnost referendy leccos zvrátit, ale na nic moc se nakonec také nezmohla. Nevěřím, že veřejnost se může stát jakýmsi spasitelem a zachráncem. Na to je moc pasivní, nerozhodná a nejednotná.

    Dříve jsem nápravu věcí viděl jednodušeji – že stačí jakási rasová a eugenická obroda; dnes už je mi jasné, že s tím by ruku v ruce musela jít i obroda myšlenková, protože dnes vskutku čím je kdo inteligentnější, tím pravděpodobněji bude pro otevírání se imigraci, proti národním zájmům atd. – bohužel. Právě proto také v závěru onoho článku píšu i o nezbytnosti změny smýšlení.

    Moje představa jakési ideální budoucnosti – samozřejmě je to dnes jen sen – má stále podobu jakéhosi eugenického zlatého věku, v jehož rámci by se bílá rasa zušlechtila na vyšší úroveň (jak já to vidím, měli bychom se snažit se postupně stát kvalitnějšími lidmi, než jsme dnes) a zároveň by si byla vědoma svého dědictví a dbala na udržování vlastní rasové a kulturní identity. Bohužel dnes je to utopie, protože vývoj jde přesně opačným směrem – bílá rasa naopak kvalitativně upadá a ti kvalitnější zároveň spíše tíhnou k názorům, které dnešní bílou rasu ničí. Dnes máme k takovému ideálnímu stavu téměř nekonečně daleko.
    Po jistou dobu jsme ale k tomuto ideálu měli vlastně našlápnuto – totiž počátkem 20. století, kdy mnoho příslušníků elit hlavně v anglosaském světě bylo eugenicky a pro-rasově smýšlejících (Galton, Stoddard, Grant, L. Darwin, Davenport, Laughlin a mnozí další; eugeniku podporoval třeba i Churchill nebo velkopodnikatelé jako Andrew Carnegie). Tehdy to vypadalo docela nadějně – porodnost byla ještě dostatečná, masová imigrace z třetího světa skoro nepřipadala v úvahu (Stoddard se dnes musí obracet v hrobě), jen už probíhal dysgenický proces, ale ten byla tehdy nově se rodící disciplína eugenika odhodlána zastavit, a byly i představy o obratu k postupnému eugenickému zušlechťování bílé rasy. V USA byla zavedena první eugenická opatření, byly přijaty zákony proti míšení a byla razantně omezena imigrace, což bylo základem pro stabilizaci amerického národního života a vesměs úspěšnou asimilaci většiny imigrantů z Evropy, takže až do 60. let se Amerika těšila rostoucí národní jednotě a homogenitě (přesně toto předpověděl Lothrop Stoddard ve své knize Re-Forging America z roku 1927, kterou napsal vlastně v odezvě na prosazení Imigračního Aktu roku 1924; bohužel nemohl tušit tu pohromu, že v roce 1965 otevřou USA hranice dokořán celému světu a odkaz správné a přísné imigrační politiky, na kterém se podílel, tak bude pohřben). Eugenická opatření začala být zaváděna i v některých evropských zemích, třeba Švédsku (v nacistickém Německu až jako poslední – to jen k tomu, jak někteří lidé, hlavně katolíci, dělají z eugeniky nacistickou záležitost; je to nesmysl). Kdyby se toto smýšlení udrželo, nedošlo by k otevření hranic a multikulturnímu šílenství (od 60. let) a pozdější pokles porodnosti pod populační obměnu u bílých národů (od 80. let) by byl řešen stejně jako dysgenický úpadek. Ale bohužel místo toho se bílá rasa zachovala jako parta naprostých pitomců. Napřed se s vervou pustila do dvou bratrovražedných válek, kterými nic nezískala a jen se oslabila, pak se její východnější část pustila do experimentování se socialismem, kterým si zdevastovala tamní ekonomiky, a její západnější část – především její elity – se oddaly sebedestruktivním ideologickým nesmyslům souhrnně zvaným neomarxismus (i když nevím, jestli je tohle označení úplně přesné). Ony klíčově demografické, genetické a migrační problémy tedy úplně přestala řešit a místo toho se oddala hromadě ptákovin, z nichž některé tyto problémy jen pomohly rozpoutat naplno (hlavně západní neomarxismus velkou měrou přispěl k otevírání se imigraci z třetího světa). Takže stručně řečeno, možnosti a příležitosti, které jsme na počátku 20. století měli, jsme naprosto parádně prodrbali. Je smutné pomyslet, kde jsme už dnes mohli být, kdybychom se jich chopili.

    Situace tedy dnes je, jaká je. Můžeme ale přece jen v rámci možností zkoušet vyvíjet jakési snahy, každý podle svých schopností a toho, v čem vyniká, směřující k položení základů (jako nějaké obrozené probělošské hnutí), z nichž by tento lepší budoucí věk, v němž by došlo k jakési renesanci naší rasy a civilizace, mohl vzejít. Samozřejmě dnes to moc nadějně v tomto směru nevypadá, ale na druhé straně pak vyvstává otázka, co má dnes teda vlastně ještě smysl. Protože pokud se nepostaráme o tento základ, pak vlastně nemá smysl vůbec nic, neboť ať cokoli pozitivního dnes v rámci naší civilizace ještě dokážeme, vytvoříme, stejně to bude nakonec pod neúprosným imigračním a dysgenickým vývojem zničeno. To je vědecká jistota.

  4. morgarath permalink
    Leden 20, 2018 03:22

    Andreosi, líbí se mi tvé články a komentáře, přesto jedna věc mi na nich vadí. Podle tvého stylu psaní budeš jistě vysokoškolsky vzdělaný člověk, jenže jak je potom možné, že sis nevšiml, že ostatní VŠ vzdělaní lidé, ty tzv. elity, o kterých se zmiňuješ, jsou přesně ti lidé, kteří zde vítají migranty, sluníčkáři, havlisti a kavárníci, kteří jdou proti evropským hodnotám. Ty „elity, v jejichž rukou osud bílých národů spočívá, selhaly v řešení osudových hrozeb a elementárních otázek přežití na celé čáře“ jsou kariéristi, kterým nejde o blaho Evropy, bílých lidí, ale jen a pouze o své blaho. Buď jsou podplaceni (EU, Izraelí, nebo kým, dosaď si sám), nebo té protibělošské sluníčkářské ideologii doopravdy věří, což je neskutečný paradox, vzhledem k jejich nadprůměrné inteligenci(!). Na obyčejné lidi se dívají svrchu, jako na nějaké podřadné bytosti, přesto by bez nich nemohli dlouho existovat.Takové lidi zajímá jen kariéra a na rodinu není čas, což je opravdu škoda, jelikož tak nemohou předávat své inteligentní geny dál, na druhou stranu, pokud by jim vštěpovali tu sluníčkářskou ideologii, není to tak nakonec lepší, že se nemnoží?
    “ V otázkách imigrace a zachování národní identity dnes mají intelektově „nižší“ vrstvy mnohdy rozumnější názory než vrstvy vysokoškolsky vzdělané.“ – K tomu bych mohl dodat snad jen to, že ti méně inteligentní nezapomněli používat zdravý selský rozum. Ovšem, že ne každý se tím ale řídí. Pokud zavzpomínám na školská léta, rekrutovali se nejlépe havloidi z gymnazistů a podobných školních zařízení, kdežto na učňácích a jiných odborných školách děcka nezajímali hladovějící děti z Afriky, ale spíš to, že tady cikáni dělají bordel, Evropa se nějak zabarvuje do černa, atd. Nechci tím házet všechny do jednoho pytle, i na gymplu se mohou objevit národně smýšlející a naopak na učňáku ti humanističtěji založení, hlavně co se týče vypatlaných blbečků s rovných kšiltem kouřících trávu, co jezdili na skateu a dělali další super cool věci. Když se nad tím zamyslím dnes, dá se to rozdělit stejně – minimálně u nás ve fabrice – lidi od výroby, dělníci, ty zajímá jejich práce, jestli si ji udrží, nebo jejich místo nahradí nějaký migrant, jestli dostanou příspěvek na mateřskou, nebo to dají cikánům. Kdežto lidi z kanclu jsou stejní jako tehdy z gymplu, vítají migranty, odmítají Zemana, tleskají blbečkům v Comedy Clubu, atd…
    Inteligentní člověk je přínosem pro společnost, ale pokud má takovéto vypatlané názory, zas tak dobrým není a i ten méně inteligentní se nakonec může ukázat jako chytřejší. Rozumím tomu, že inteligentní mají inteligentnější potomky, a tím obohacují genofond, proti tomu nemůžu říct nic, s tím souhlasím. Na druhou stranu zde nevidím žádnou inteligentní elitu, která by hájila proevropské zájmy. V tom případě takovou „inteligentní elitu“ zřejmě nepotřebujeme. Dělení na elitu se děje již na základních školách, kdy jsou (alespoň za mých let byli) šprti šikanováni těmi hloupějšími a vypadá to, jako by se najednou chtěli pomstít všem, kteří jim ublížili, tím, že jim seberou práci, nahrnou do jejich zemí migranty nebo se jim alespoň vysmějou jako tupým ovcím volících Zemana.
    „Ale nakonec ani širší veřejnost neprojevuje o odvrácení fatálních trendů dostatečný zájem.“ – Přesně tak, ti méně inteligentní možná projevují nějaké zájmy na udržení národních zájmů, nesouhlasí s přílivem imigrantů, ale to je tak vše, co s tím dělají. Většinou si řeknou, ono to nějak dopadne a víc se nestarají. Zahulí si trávu, dají pár piv a zase makají dál, a tak každý den pořád dokola.

    Jestli jsi to přečetl celé, gratuluji, nechtěl jsem to tak natáhnout, ale nevěděl jsem, jak toho napsat méně, aby se dalo pochopit o co mi jde. Místo zbytečné a protievropské „elity“ raději žádnou, jestli by to tak nebylo lepší.

  5. Leden 11, 2018 10:15

    Dobře jsi na to poukázal,takhle to přesně dopadne-Evropa jako směs všeho a kultura nikoho.Politici jako Wilders a Orbán se otevřeně hlásí k Izraeli,u ostatních se to dá předpokládat.Jim to vyhovuje,dostanou zaplaceno z těchto kruhů a vezou se na slávě a populismu v jakémsi národním duchu.Možná aby vytvořili jakýsi abrahámistický stá a národ jak tu bylo napsáno v článku na tomto webu.To stejné i Trump,je to jen manipulace s lidmi,aby si mysleli,že je někdo zachrání,nezachrání,jen uklidní.Systém jede dál.To,že se jich lidé chytají jak mouchy na med svědčí o jejich hlouposti.Dokonce i lidé sympatizující s fašismem a Třetí Říší se chytli těchto „zachránců“,to už je vyloženě tupost.Jak si mohli myslet,že se někdo,kdo je opravdu politicky a společensky nekorektní dostane do vlády? By mě zajímalo,co tu zbylo z myšlení bílích lidí,asi jen památky,které budou v rámci developerské revitalizace zbourány :D

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

%d bloggers like this: