Skip to content

Na všechny strany světa; Fascinující a zamlčované migrace a civilizace bílé rasy ve všech světadílech 12

Listopad 14, 2017
tags:
by

Další podivné nálezy – hrobky a artefakty

Rovněž byla v Severní Americe nalezena pohřební plastika z tvrdého pískovce představující hlavu indiánského náčelníka v životní velikosti. Na její zadní straně jsou záhadné symboly, snad libyjského původu, a jejich překlad zní „Jasné, zářící, milující Slunce“. Sama plastika zobrazující hlavu a hlavně nápis oslavující slunce by mohl nasvědčovat jejich egyptskému původu. (Písmo je snad libyjské, ovšem víme, že v pozdním období vládli dávní bílí Libyjci právě v Egyptě.)

U zajatého indiánského medicinmana byla koncem 19. století nalezena tabulka s klínovým písmem podobným raně babylónským textům. Mělo to být dědictví po dávných bílých praotcích, kteří před dávnými věky přišli z veliké dálky.

V roce 1925 bylo v Arizoně odkryto velké naleziště s tisíci artefakty – meči a kříži z olova a na nich latinské a hebrejské texty.

V Nové Anglii byly objeveny dvě starověké řecké olejové lampičky.

V základech mohyly v Round Rock v Texasu byly nalezeny římské mince. V 70. a 80. letech byly nalezeny na dně zálivu Guanabara Bay poblíž Ria dvě amfory a spousty střepů z dalších asi 200 amfor. Bylo určeno, že odpovídají amforám vyráběným v římských manufakturách a pocházejí z 2. století pnl.

Okolo roku 1866 byl v Galvestone Bay objeven podivný vrak, který podle expertů odpovídá římské lodi. Ve stejné lokalitě byly vykopány i zbytky mostu, který odpovídá římské konstrukci.

Belfiglio pak upozornil, že existuje zarážející podobnost mezi latinou a dnes už zaniklým kmenem Karankavů.

Indicií může být i skutečnost, že vraky římských lodí se našly i na Azorech.

Existují však výhrady, že římské a řecké artefakty dopravili do Ameriky Féničané.

Na konci 19. století byly po některými moundy v Americe objeveny i chodbové hrobky (např. v Illinois východně od Dunleithu). Tento zvyk se praktikoval i v Evropě a nadto jejich konstrukce zcela odpovídá 5000 let starým hrobkám evropským. Často se nacházejí v oblastech bohatých na měď – nezapomeňme, že v Severní Americe určitě prováděly ve velkém těžbu mědi nějaké kultury z druhé strany Atlantiku.

U řeky Mill Creek v Illinois bylo v 19. století vykopáno několik komorových hrobů shodných s evropskými.

Rovněž byly u Mont Carbon v západní Virginii a u Hkintonu v Massachussetts nalezeny cairn (mohyla z navršených kamenů), jaké stavěli Keltové v Evropě, hlavně na britských ostrovech.

Ve Virginii byly nalezeny i hrobky a několikakilometrové valy z navršených kamenů připomínající keltské památky.

Pod moundem u Pattersonu v Severní Karolíně byla nalezeno dokonce soustava kuželovitých cairnů a s nimi i několik ležících či sedících koster.

V Plainville ve Vermontu byla také nalezena do kamene vytesaná tvář s evropskými rysy podobající se keltským výtvorům v Evropě. Krátce po roce 1900 byla v Merrimackpotu v Massachusetts objevena bronzová dýka velmi podobná keltským v Evropě.

Poblíž Rocky Neck v Massachusetts byla objevena vikinská sekera, navíc popsaná znaky písma tifinagh. I v Minnesotě byla objevena sekera zcela odpovídající skandinávským. V Beardmore v kanadském Ontariu byl nalezen normanský hrob, a v něm meč, sekera a štít. Meč má typickou vikinskou formu užívanou až do první čtvrtiny 11. století.

V USA byly objeveny i čtyři velmi staré halapartny, dvě v Minnesotě (jedna z nich je asi ze 14. století), jedna v Iowě a jedna ve Wisconsinu.

Ve Wisconsinu nalezené kamenné sekery se téměř shodují s těmi, které byly nalezeny v Polsku (Poznani). Ozdoby z hnědého jaspisu nalezené v Severní Americe se velmi podobají jantarovým objeveným v Dánsku.

Podle Wilkinse sdílel kmen Apačů mýtus, podle něhož předkové indiánů přišli s velkého ostrova ve východním oceánu. Tam se nacházela nádherná města a zděný přístav. Vše pak ale zničil oheň.

Některé z těchto antropologických a kulturních nálezů nepocházejí z nějaké pradávné doby od zcela neznámých lidí; jsou zjevně výsledkem cest a snad i menších migrací ze známých starověkých a středověkých národů (o nich více viz oddíl V – zde je o pozdějších předkolumbovských bílých migracích směřujících převážně do Severní Ameriky; o bílých lidech v rámci jihoamerických a mezoamerických civilizací viz výše kapitoly o Mayích atd.).

Rusí bílí obři – velká záhada dávné minulosti amerického kontinentu

Bílí obři Severní Ameriky

Indiánské legendy o ryšavých obrech se světlou pletí, s nimiž kdysi indiáni bojovali, kolují po celé Severní Americe. Legendy o gigantech se nacházejí mezi Irokézy, Osagy, Tuscarorasy, Huróny, Omahasy a mnoha dalšími národy severoamerických  indiánů. Zkazky praví, že indiáni, kteří byli v početní převaze, zahnali nepřátele do řeky nebo do jeskyně. Tak tomu bylo i v případě jeskyně v Lovelocku v Nevadě, kam zahnali poslední příslušníky lidu Si-Te-Cah. V roku 1911 se tu našlo několik obřích koster a starověkých artefaktů. Poté, co indiáni obry zahnali do jeskyně, začali po nich střílet šípy a před vchodem do jeskyně rozdělat oheň.

V roce 1821 byly nalezeny ve státě Tennessee ruiny kamenné zdi a pod ní dvě kostry lidí vysokých 215 cm. Ve Wisconsinu během výstavby skladu na obilí nalezli pracovníci v roce 1879 velké obratle, kosti a lebku „neuvěřitelné velikosti“. V roce 1885 v Gasterville v Pennsylvánii objevili archeologové kamennou hrobku s kostrou člověka vysokého 215 centimetrů. Na stěnách krypty byly vysekány obrázky lidí, ptáků a zvířat. Ve státě Utah byly v roce 1883 nalezeny mohyly, ve kterých byli pohřbeni lidé vysocí v průměru 195 cm. V nevadské poušti byly nalezeny ostatky žen, které měřily dva metry.

V Yosemitském údolí blízko vodopádu Svatební závoj (The Bridal-Veil Fall) skupina zlatokopů učinila ohromný objev. G. F. Martindale, jenž vedl jednu skupinu horníků, spatřil zvláštně rozestavěné kameny, za nimiž se nacházela uměle vytvořená stěna. Ačkoli si horníci nejprve mysleli, že našli místo ukrývající obrovské poklady, našli ohromnou mumifikovanou mrtvolu ležící na uměle vytvořené římse. Mrtvola byla zřejmě zabalená ve zvířecí kůži. Když ji horníci odhrnuli, zjistili, že jde o matku s dítětem.

Hernando de Soto, španělský conquistador  a guvernér Kuby, který v 16. století podnikl výpravu hluboko do vnitrozemí dnešních Spojených států, také popsal muže o půl metru vyšší než jeho nejvyšší muž.

U některých mohyl amerického středozápadu, často spojených s indiánskými kmeny a kulturami, se předpokládá možné spojení s posvátnými mohylami dávných obrů. Mnoho článků v novinách a časopisech z 19. století vypráví o nálezech velkých koster, od dvou do téměř tří metrů.

V roce se 1933 objevila informace, že v Catahoula Parish v Louisianě bylo nalezeno víc než 10 koster větších než 215 centimetrů, a místo bylo zkoumáno výzkumníky ze Smithsonianského institutu. Zpráva uvádí, že nález „byl považován za přínos pro teorii o skutečně žijících stavitelích prehistorických mohyl.“

Douglas Ross Hamilton, autor knihy o obrech, cituje zprávu z „Dějin okresu Miskingum“ sepsanou roku 1884. Píše se zde o nálezu pozůstatků v Ohiu, zřejmě zpopelněných po smrti: „Hned vzadu, neboli na západ od oltáře, byly nalezeny tři kostry, hluboce ohořelé a pokryté popelem, ležící tváří vzhůru, směřující k jihu, s rozměry v tomto pořadí (při překladu převedeno ze stop na metry): 2,7 metru, 2,8 metru a 2,85 metru. V dalším hrobě byla ženská kostra o délce 2,4 metru a mužská kostra o délce 2,85 metru.“

Podle prezentace Larryho Zimmermana z katedry antropologie a muzeologie na Universitě Indiana, s názvem Ztracené kmeny, ponořené kontinenty a starověcí astronauté: bláznivé objevy archeologie Středozápadu byla v roce 1879 údajně odkryta 295 cm dlouhá kostra uchovaná v kopci v Brewersville v Indianě. Pozůstatky byly nicméně zničeny poté, co voda v roce 1937 oblast zaplavila a zničila budovu, v níž byly kosti uloženy.

V roce 1871 bylo v kanadském městečku Cayuga odkryto asi 200 obřích koster, z nichž mnohé byly dlouhé až 2,7 metru a jen málo z nich bylo kratších jak 1,8 metru. Naleziště bylo otevřeno pro veřejnost a návštěvnost byla hojná. Jeden z přítomných, jistý lékař J. N. Johnstone zaslal své hodnocení výstavy do místních novin Hamilton News: „Jelikož jsem se doslechl o zajímavostech nalezených v hrobu nebo jámě poblíž Cayugy a jelikož sám takové zajímavosti vyhledávám, místo jsem navštívil a musím říci, že to byla dobrá investice a to, co jsem viděl, stálo za všechno to vynaložené úsilí. … Rozměry kostí jsou vskutku úžasné a svědčí o existenci rasy obrů, kteří v minulosti žili.“

Věstník Sdružení sběratelů relikvií severoamerických Indiánů z roku 1936 sepsaný G. I. Grovesem vypráví o zajímavé vykopávce na Spiro Mounds v Oklahomě: „Z kosterního materiálu byly nalezeny pouze čtyři nebo pět dobrých vzorků. Jedna pozoruhodná mumie měla 2,6 metru na délku. Byla zpopelněna do té míry, že tělo bylo zuhelnatělé, a zůstalo v tomto stavu v průběhu staletí.“

Skupina italských archeologů narazila v roce 1998 v Bolívii na lidské kostry 2,4 metru. Především lebeční kosti byly nápadně delší, než tomu bývá u dnešního člověka. Nálezy se kromě jiného vyznačovaly výraznou masivní spodní čelistí. Rysy lebek by odpovídaly protáhlým a robustním lebkám dávných kromaňonců.

Evropští kronikáři posléze ve svých zápisech uvedli, že mnozí z původních obyvatel Severní Ameriky byli obři. Pak byl na počátku 19. století objeven nezvratný důkaz o pradávných pokoleních obrů, když byly odkryty stovky mohyl v oblastech, které byly osídleny výše zmíněnými kulturami kmene Adena a Hopewell, včetně oblasti Mississippi. Tyto kultury jsou spojeny se zdejšími velkými kamennými valy a moundy. Jedny z největších vykopávek této doby se odehrály v roce 1883, dvě míle od Mandanu v Severní Dakotě, což byla podle následné zprávy v Scientific American stoakrová oblast posetá pohřebními mohylami plnými obrovských kostí. Spolu s obrovskými kostrami bylo nalezeno krásné hrnčířské zboží a šperky odhalující vyspělou civilizaci. Osm kilometrů nad Mandanem na opačné straně Missouri byly objeveny další mohyly a obří ostatky. Nejspíše to byli běloši, protože indiáni je považovali za odlišné. Když se archeologové zeptali jednoho starého indiána, co o těchto mohylách ví jeho lid, odpověděl jen:My o nich nic nevíme. Byli zde před rudým mužem.“

Je zajímavé, že důkazy ukazující na vyspělou civilizaci obrů byly také vykopány v roce 1858 ve státě Ohio. Podle listu Firelands Pioneer bylo nalezeno 20 obrovských mumifikovaných těl orientovaných na východ. Byly nalezeny čelisti a zuby dvakrát tak velké než u člověka moderní doby a vedle každého těla byla mísa s podivně tepanými hieroglyfickými znaky“.

Mezi nálezy bílých obrů náleží i již zmíněný objev ostatků bělochů v jeskyni Lovelock v Nevadě, kde našli roku 1911 při těžbě guána dělníci mumifikované pozůstatky několika velice zvláštních lidí. Nálezce i veřejnost velmi udivila především velikost bytostí, jejich výška se prý pohybovala od dvou do 2,5 metru. Podle jiných zpráv měřily ženské kostry kolem dvou metrů a mužské dokonce kolem tří. V guáně se zachovaly i zbytky dlouhých vlasů a vousů, které měly výrazně zrzavou barvu a potvrzovaly jejich příslušnost k bílé rase. V této oblasti žijící indiáni kmene Piutů mají mnoho legend o mocných obrech. Jak bylo již zmíněno, nazývají je Si-Te-Cach a tvrdí , že byli původními obyvateli země a že jejich pradědové, kteří sem přišli ze severu, se s nimi ještě setkávali.
Mumie dělníci zlikvidovali a asi by celá zpráva byla zahrnuta mezi nepodložené smyšlenky, kdyby se naštěstí nezachovala jedna lebka. Ta je dnes uložena v Humboltově muzeu ve Winnemuce. Lebka je vysoká 30 centimetrů a je bezesporu lidská.

V roku 1833 byla v Lompock Rancho v Kalifornii objevena 3,7 metru vysoká kostra člověka. Byla obklopená kamennými sekerami, vyřezávanými mušlemi a bloky se zvláštními symboly. Můžeme tedy předpokládat vyspělejší kulturu, která věřila v posmrtný život a vybavila zesnulého na cestu různými předměty.

Zdá se, že tito giganti jsou spjati s některými moundy, které byly v Americe objeveny. Severoamerické moundy jsou roztroušeny po celém středozápadě od Tennessee na jihu po Wisconsin na severu, na západ do Oklahomy a na východ do západní Virginie. V mnoha moundech byly objeveny artefakty a ostatky lidí normálního vzrůstu. Avšak moundy z dávnější doby obsahují kostry obřích lidí s ryšavými vlasy. Během minulého století bylo zjištěno, že některé moundy a menší pyramidy jsou pohřební místa obrovských lidí vysokých často přes 2,4 metru a s velmi sofistikovanou kulturou. Někteří z pohřbených gigantů na sobě měli složité kožené brnění a meče. Jeden takový obr byl nalezen v moundu Spiro v Oklahomě ve 30. letech.

Okres Marion v západní Virginii byl územím, kde kdysi existovala vyspělá kultura, jejímiž nositeli byli místní bílí giganti. Ti zde stavěli hliněná opevnění, pohřební moundy a cesty. Na kamenech zanechali četné piktogramy. Někdy v 50. letech 19. století byly při průzkumu root cellar v Palatinu (východní Fairmont) nalezeny dvě obří kostry dlouhé více než 2, 7 metru. V údolí Falls byly nalezeny stovky střepů keramiky, pazourkové nástroje a rytiny v kamenech společně s kostrami obrovských lidí. V roce 1875 byly nedaleko ústí Paw Paw Creek v Rivesvillu objeveny tři gigantické kostry s ryšavými vlasy přilnutými k lebkám. Měřily okolo 2,4 metru. Existuje mnoho referencí potvrzujících zdejší přítomnost obřích ryšavých lidí obývajících tento kontinent ve vzdálené minulosti.

Ve 40. letech byla prý objevena v pustinách Arizony, Nevady a Kalifornie mumifikovaná těla obřích lidí oblečená do zvláštních rouch. Stáří ostatků bylo odhadnuto na více než 18 tisíc let.

V roce 1931 bylo poblíž Mrtvého Údolí objeveno několik tunelů. Nacházelo se zde i několik obřích koster dlouhých 2,4 až 2,7 metru. Byly oblečeny do kabátů a kalhot vyrobených kůže neznámého zvířete.

Bílí obři Střední a Jižní Ameriky

O obrech v Jižní Americe se dozvěděli dokonce už první Evropané, kteří vkročili na západní polokouli. Magellan objevil obří bělochy nejen v Mexiku, ale i v jižním cípu Jižní Ameriky, kde navštívil patagonské giganty, jejichž průměrná výška činila dva až tři metry. Když se pak evropští cestovatelé přesouvali Amerikami, nenalezli pouze žijící důkazy obrů, ale také archeologické pozůstatky obřích předků.

V roce 1520 poblíž přístavu San Julian v Mexiku se slavný Magellan a jeho posádka setkali s rudovlasými obry měřícími skoro tři metry, s „hlasem jako býk“. Od místních indiánů se dozvěděl, že patří k jakémusi sousednímu kmeni. Dva obry prý zajali a chtěli dopravit do Evropy, avšak během cesty zemřeli. O 58 let později slavný anglický korzár Francis Drake při své legendární výpravě proti Španělům zaznamenal, že u San Julianu také narazil na několik ryšavých gigantů vysokých přes 2,7 metru. V následujících letech mnoho dalších objevitelů a mořeplavců (jako Španěl Desoto nebo Angličan Byron) hlásilo výskyt rusých obrů v této oblasti.

Méně známí badatelé Jacob le Maire a Wilhelm Schouten rovněž nalezli dvě obří kostry měřící kolem 2,7 metru.

Když dobyl Pizzaro a jeho invazní španělští conquistadoři v 16. století inckou říši, informovali je domorodí Inkové o legendárních osadách obrů, které kdysi v jejich části světa existovaly. V jednom peruánském městě zvaném Carumas zjistili, že tamní lidé si vyhrnovali sukně a kalhotové nohavice alespoň o 30 cm, protože trvali na tom, že budou nosit šaty takové velikosti, která by padla jejich obrovským předkům. Když se pohybovali přes Andy, slýchávali Španělé pravidelně příběhy o kmeni Virakočů, obrovských předcích Inků světlé pleti; a Garcilaso de la Vega, snad největší španělský kronikář napsal o tom, že slyšel podivné pověsti o pradávných obrech, kteří kdysi dorazili k břehům Ekvádoru a byli tak nesmírně vysocí, že obyčejní lidé jim nesahali výše než po kolena“.

Je možné, že tito bílí obři byli nejen velmi silní, ale i intelektově na vyšší úrovni než pozdější lidé. Zkazky o bílých bozích a obrech souvisejících se sofistikovanými kyklopskými stavbami z obřích kamenů mohou mít reálný základ právě v přítomnosti této bílé ryšavé rasy gigantického vzrůstu a velkých schopností.

Zatím, co Pizarro dobýval Peru, Cortéz a jeho vojáci objevovali četné důkazy o obrech v Mexiku. Podle svědectví mexických stařešinů přežívala rasa obrů v jejich zemi ještě v 10. století. Misionář a historik 16. století, Fray Diego Duran, napsal, že mu bylo řečeno, že obři se potulovali po krajině až do doby Aztéků, kteří je krutě a systematicky zaháněli na útesy a nakonec je vyhubili. Některé kosti těchto starodávných obrů byly zkoumány skupinou vedenou Hernandem Cortézem během jejich pobytu v této části Yucatanu zvané Tlascala.

Jeden z Cortezových mužů, Bernal Diaz, zaznamenal, co jim ukázali náčelníci a starší v této oblasti: „Aby nám ukázali, jak byli tito obři velcí, vytáhli náčelníci kost nohy, která byla velmi silná. Stál jsem vedle ní a byla stejně vysoká jako já a já jsem přiměřeně vysoký. Ukázali nám další velké kosti, většinou shnilé a půdou vyžrané… Všichni jsme byli při pohledu na tyto kosti ohromeni a jsem si jistý, že v této zemi museli kdysi existovat obři.“

Jiný španělský dobrodruh, Diego de Ordaz, přijel do Mexika těsně po invazi conquistadorů a také našel důkazy o obrech. Podle jeho deníků našel po dosažení vrcholu Popokatepetlu v chrámu vystavenou obrovskou kost. Ordaz o svém objevu uvádí: Tuto kost, která měří od krčku ke kolenní jamce 2,5 m, jsem si uchoval. Její šířka je v poměru s délkou. Ordaz si vzal kost s sebou a nakonec ji poslal papeži do Říma.

Naposledy se zmiňuje o obrovské kostře nalezené v Mexiku panem Charlesem Clappem list The New York Times 4. května 1908. V článku se píše: „Našel jeskyni obsahující asi 200 koster mužů, z nichž každá je více než 2,4 metru vysoká. Jeskyně byla zřejmě pohřebním místem obří rasy, která předcházela Aztékům. Pan Clapp uspořádal kosti jedné kostry a zjistil její celkovou délku 2,6 metru. Hlava měřila zpředu dozadu 45 cm.

Kostry těchto obrů byly údajně objeveny okolo roku 1560 v okolí Manta v Peru, a pak znovu v roce 1928, kdy jejich kosti odhalily, že byli vysocí 2,4 až 3,3 metru. Tisková zpráva o objevení těchto kostí byla vydána v Nayarit v Mexiku v roce 1929. Uváděla, že kapitáni D. W. Page a F. W. Devalda objevili v Ekvádoru kosti obří rasy, která byla v průměru více než 3 metry vysoká.

Někteří badatelé dávají tyto podivné rudovlasé obří lidi do spojitosti s kromaňonským člověkem, který se často vyznačoval velmi vysokým vzrůstem, robustní stavbou těla, robustní lebkou a velkou mozkovou kapacitou. Některé populace, které mohou být považovány za jejich potomky, se často vyznačují ryšavými vlasy.

Další ostatky obrů, někdy i s rusými vlasy, byly nalezeny v Číně a Austrálii (viz dále oddíly III a IV).(1)

(1) Obří kostry byly nalezeny i v místech starověkých vyspělých civilizací, kde kdysi sídlili bílí lidé, jejich tvůrci. Ti se mohli v nějakých nejčasnějších dobách s těmito nejstaršími obry, snad také bělochy, ještě setkat. Odtud možná pocházejí legendy některých starověkých národů o obrech, kteří byli nositeli některých nejčasnějších výdobytků civilizace.

Roku 1950 byly během dálniční rekonstrukce v údolí Eufratu objeveny hrobky obrů, které obsahovaly jejich ostatky. Lidé, kterým kosti patřily, byli podle vědců vysocí 4,2 – 4,8 metru.

Také v Egyptě byl nalezen sarkofág s mumií ženy s ryšavými vlasy, která měřila dva metry. Spolu s ní byl v hrobě pohřben i kojenec. Obě mumie se svými rysy výrazně lišily od tradičních obyvatel starověké egyptské říše. Podobně vypadající pozůstatky mužů a žen s červenými vlasy byly objeveny roku 1912 v jeskyni nedaleko Lovelock v Nevadě – oni známí ryšaví Si-Te-Cah.

V roce 1969 se během těžebních prací nedaleko Říma našlo 50 rakví, z čehož každá obsahovala kostru vysokou v průměru 2 – 2,5 metru. Podle archeologa Dr. Luigiho Cavallucciho všechny kosti patřily mužům ve věku asi 40 roků. I po letech výzkumu vědci neumí vysvětlit, k jakému národu tito muži patřili a kdy vlastně zemřeli.

Obří výtvory bychom mohli najít také na Maltě, kde se mimo jiné nacházejí chrámy Gigantija, což v překladu znamená „patřící obrům,“ kteří je podle legend postavili. Tato legenda by se mohla shodovat s tvrzením Římanů, kteří prohlašovali, že Kyklópové žili na Sicílii. Malta se nachází jižně od Sicílie a obři se tam mohli v jisté době přestěhovat. Zde je třeba připomenout, že na Maltě byly nalezeny ostatky kromaňonců, kteří se často vyznačovali velmi vysokým vzrůstem, robustnější postavou a velkou silou.

Dokonce i v Evropě byly nalezeny kostry bílých obrů.

V roce 1898 v Porúří (Německo) vykopali horníci zkamenělé kosti lidí vysokých od 210 do 240 centimetrů.

Na Slovensku se nachází takzvaný Val Obrů vedoucí od Dunaje až do Polska. Nikdo přesně neví, k čemu byl tento val postavený, ale vynořují se teorie, které tvrdí, že val postavili obři. Legendy dokonce hovoří, že ostatky obrů byly ve středověku na Slovensku často nacházeny.

Za druhé světové války byla na území Polska objevena zkamenělina lebky vysoká 55 cm, což je asi třikrát víc, než má současný člověk. Gigant, kterému patřila, mohl měřit až 3,5 metru.

Mohyla nalezená u španělského Toleda údajně skrývala 20 sedících koster, jejichž lebky byly otočeny na východ. Byly mnohem mnohem větší než lidé a navíc před každou bytostí byla mísa s podivnými hieroglyfy.

V ruských letopisech se píše, že v roce 1380 si Tataři do bitvy na Kulikově poli vzali giganta vysokého 4 metry. Skupina ruských bojovníků vedená Dmitrijem Donským ho zajala a odvezla neznámo kam. Možná to byl poslední lidský obr, který žil ještě před ani ne 650 lety.

V knize Dějiny a antika ze 17. století, kterou mají v knihovně na Oxfordské univerzitě, píšou o nálezu gigantické antické kostry s plnou vojenskou výzbrojí, jež byla objevena v hrobě hlubokém 4 yardy.  Na výšku měřila dokonce 4 metry a její zuby byly dlouhé 17 cm.

Tyto nálezy vyvolávají otázku: mohou být některé architektonické památky výtvorem této rasy obrů? Je možné, že některé obrovské stavby z obrovských kamenů nejsou jen výsledkem důvtipu a úsilí dávných bílých lidí, ale i obří síly nějakých dávných bílých gigantů. Na mnoha místech planety jsou pozůstatky staveb, zdí, hradů a dalších staveb, vytvořených z obrovských kusů kamene; některým se říká kyklopské. Kyklopové byli, jak víme, obři. V Egyptě se zase nacházejí pozoruhodné chrámy – některé vchody a místnosti v nich jsou vysoké 3-10 metrů. Je otázka, proč byly stavěny místnosti a dveře o takové výšce. Egyptské sochy bohů a faraónů bývají často obrovské. Některé mají 5, 10 i 18 metrů. Někde jsou malé sochy vedle velkých pospolu. Sochy obyčejných lidí sotva dosahují kotníků těch největších. Proč jsou zobrazeny v tak různých velikostech? Znázorňovaly snad skutečnou a velmi rozličnou velikost tehdejších lidí?

Nálezy podzemních sídlišť a legendy o bílé rase v podzemí

Na závěr ještě stojí za povšimnutí legendy o záhadných bílých obyvatelích obrovských podzemních prostor, komnat a umělých tunelů vyskytující se na obou částech amerického kontinentu. Navíc jsou navzájem nezvykle a nápadně podobné – i když pocházejí z rozličných míst.

V Tepoztlanu v Mexiku byly v 60. letech nalezeny velké uměle poupravené skalní útvary a vstupy do podzemních chodeb. Podle vyprávění místních lidí tam žila či dokonce ještě žije rasa nadlidí bílé pleti.

Další podobnou legendu vyprávěli Siouxové. Náčelník Bílý kůň jednou při lovu objevil ve skále zvláštní puklinu, vchod do evidentně uměle postaveného tunelu. Protáhl se dovnitř a před sebou spatřil umělé zelenavé světlo (což připomíná zvěsti o umělém studeném zeleném světle, kterými údajně disponovali bílí lidé v džunglích Amazonie). Zamířil jeho směrem a vešel do velmi prostorné a vysoké jeskyně, kde seděli muž a žena s bílou pletí a zlatými vlasy. Dozvěděl se od nich, že bílí a indiáni žili kdysi v podzemí společně, ale indiáni později vyšli na povrch, zatímco bílí zůstali dole.

Kmen Šošonů zase traduje, že původní obyvatelé Ameriky byli bílí a přišli z podzemí.

Dochovaný dokument portugalských průzkumníků z roku 1734 popisuje setkání s bílými lidmi, kteří žili v podzemí.

Dodatek – Dávná bílá civilizace v Antarktidě?

Už z dob starověku zaznívaly k novodobým objevitelům nejasné zkazky o jakési tajemné pevnině kdesi hluboko na mrazivém jihu.

Právě z Antarktidy pochází stran pyramid asi nejvíce šokující objev. Byly zde velké kamenné útvary, které se velmi podobají pyramidám. První se vypíná poblíž mořského břehu, další dvě stojí ve vnitrozemí, asi16 kilometrů od pobřeží.

Tým osmi expertů z USA a z Evropy se domnívá, že jde o dávné pyramidy. Jeden výzkumníků prohlásil, že jde určitě o lidské dílo, nikoli o přírodní útvary. Je známo, že nejjižnější kontinent se dříve těšil mnohem příznivějšímu klimatu, byl v minulosti zalesněn a vyskytovala se zde pestrá flóra i fauna. Je docela dobře možné, že zde kdysi existovalo lidské osídlení s vyspělou civilizací. Vzhledem ke geografické blízkosti se nabízí jako nepravděpodobnější varianta, že šlo o nějakou bílou migraci z Jižní Ameriky, která je tuto mrazivému kontinentu jasně nejblíže. Zde se také dávní bílí lidé věnovali stavbě pyramid dosti intenzivně.

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: