Přejít k obsahu webu

Na všechny strany světa; Fascinující a zamlčované migrace a civilizace bílé rasy ve všech světadílech 11

Říjen 28, 2017
tags:
by

Kamenné kalendáře a hvězdné cesty

V Americe bylo nalezeno také několik horizontálních kalendářů majících podobu kamenných struktur (obvykle kruhových) určujících časové údaje (hlavně slunovrat a rovnodennost) podle pohybu nebeských těles, především slunce: svatyně Matsakya v Mexiku tvořená podkovovitou zdí otočenou k východu, kalendář Sališů na Thompson River v Kanadě, kamenné desky opatřené škvírami na římse Fajada Butte v Chaco Canyon v Novém Mexiku. Nejznámější je Medicínské kolo (Medicine Wheel) ve Wyomingu. V blízkosti tohoto zařízení tvaru kola se tyčí malý kruhový val, zaměřovací centrum, v němž může člověk stát a z něhož vychází 28 kamenných linií. Tuto hvězdici obklopuje oválný prstenec tvořený kameny. Na hlavních světových stranách je prstenec přerušen.

Další významný objekt z této kategorie je kamenný kruh přímo v centru Miami na Floridě o průměru 11,4 metru. Tvoří ho 20 malých a mnoho dalších menších otvorů v podloží z vápence, starý je asi 2000 let a orientován podle dráhy slunce, tj. opět typicky pro megalitické a keltské památky v Evropě.

Kamenné stavby stavěné podle nebeských těles a sloužící jako kalendáře jsou typické pro bílé kultury Starého světa.

Kromě toho byly ve státě Ohio nalezeny tzv. hvězdné cesty.

Zillmer (2005, s. 147-9): „Na existenci amerických hvězdných cest jsem byl poprvé upozorněn během svých rešerší o kdysi téměř po celé ploše rozložených, dnes vsak z velké části zničených earthworks (zemních dílech) a mounds (mohylových hrobech) v Ohiu (USA), ekvivalentu podobných děl z evropské doby Ephraim Squier a Edwin Davis zdokumentovali ve svém standardním díle Ancient Monuments of the Mississippi Valley (z roku 1848) mnoho zemních děl, která dnes už neexistují, mj. dvě zemní díla v Newarku (v Ohiu). Zakreslili z nich vybíhající rovnoběžné zemní valy a všimli si, že tato silnice ubíhá více než 2,5 míle jižním směrem. Již před 28 lety upozornil Caleb Atwater v Descriptions of the Antiquities Discovered in the State of Ohio na silnice dlouhé pravděpodobně 30 mil. Archeologové nebrali až do nedávné doby nic podobného v potaz. Musíme konstatovat, že stavby připisované hopewellské kultuře (-100 až +400) byly zkoumány málokdy a když už, tak jen v náznacích, jak jsem měl možnost zjistit přímo na místě. To lze pochopit, když pojmenujeme kulturu, z níž však známe jen pár artefaktů, ba ani nevíme, odkud ti lidé přišli, jak si sami říkali, odkud měli své znalosti a proč takové stavby budovali. Podle mého názoru odkazují americké mohylové hroby a zemní díla na transatlantické spojení s Evropou, neboť mohylové hroby byly v Evropě budovány nejen v době bronzové, ale až do středověku je stavěli také severní Germáni (Vikingové). Své nejnovější objevy zveřejnil v listopadovém a prosincovém čísle roku 1995 amerického magazínu Archaeology Bradley T. Lepper (kurátor pro archeologii při Ohio Historical Society). Sledoval cestu Great Hopewell Road vymezenou kamennými valy. Ta začíná v Newarku a vystřeluje rovně jako šipka přibližně 100 kilometrů jižním směrem až k městu Chillicothe (Ohio). Do dnešních dnů se z cesty zachovaly jen malé zbytky. Ale za pomoci infračervené kamery je možno sledovat celý její průběh. V Octagon State Memorial v Newarku (Ohio) jsou zbytky geometricky konstruovaného zařízení (Newark Works) ze zemních valů, které tvoří kruh, jenž je spojený s osmiúhelníkem. Cesty vroubené zemními valy odtud vycházejí několika směry. Na konci několik set kilometrů dlouhé cesty je několik hopewellských mounds a earthworks. Jedno z těchto zařízení je stejné jako zařízení v Newarku, vzdálené 100 kilometrů. Kruh je stejný, ale osmiúhelník v Newarku je, přestože má stejnou konstrukci, větší. Orientace obou zařízení je však vzájemně pootočena přesně o 90 stupňů. Archeoastronomové Ray Hively a Robert Horn z Earlham College v Richmondu jsou toho názoru, že tato zařízení sloužila k pozorování nebe. Jedna hlavní osa zařízení (nebeská linie) ukazuje k nejsevernějšímu bodu, kde měsíc zapadá za obzor. Tento scénář se odehrává jen jednou za 18,6 let.“

Zajímavé je, že Ohio mělo být jedním z center, kde se zabydleli Walesané z Evropy ještě několik století před Kolumbem (viz dále oddíl V, kde je kapitola věnovaná princi Madocovi z Walesu a Mandanům).

Balanced Rock a další nálezy megalitů

Hned u New Yorku se v North Salemu také nachází Balanced Rock (Vznášející se skála) – dolmen tvořený blokem žuly o hmotnosti kolem 60 tun na kuželovitých vápencích. Žula se však v tomto kraji nevyskytuje a útvar odpovídá megalitické nebo keltské kultuře, mj. i systémem měr, který byl užit při vyměřování podpěr. Později zde byly nalezeny i tři velké kruhové prstence vyznačující se odlišnou barvou od okolní půdy. Další dolmeny se nacházejí ve Westportu, kde je kamenná deska na čtyřech podpěrách a podobné velké megality jsou i u Barletu (New Hampshire) a Lynnu (Massachusetts).

Lokality se zpracováním železa

V několika oblastech Severní Ameriky byly objeveny pozůstatky po pecích na tavení železa, a to postavené obdobným stylem jako pece indoevropanů ve Starém světě. Nejvýznamnější pec se nachází v kamenném komplexu na Smrkovém vrchu (Spruce Hill), plochém vrcholku kopce v údolí Scioto (Sciotto Valley) v jižním Ohiu. Spadlé stěny obkružují tuto pevnost a další budovy – celkem na 200 tisíc tun skal užitých jako stavební materiál – jsou stále přítomny v lokalitě, která byla poprvé plně prozkoumána Arlingtonem Mallerym roku 1948 (viz jeho kniha Znovuobjevení ztracené Ameriky – (The Rediscovery of Lost America). Dalších 14 sídel s pecemi na tavení železa se nachází v Údolí Srnčího potoka (Deer Creek Valley), asi 16 km od Smrkového vrchu. Zdá se, že tato sídla jsou takřka shodná s těmi indoevropskými v Evropě. Zdá se tedy, že kdysi pronikla nějaké vlna indoevropanů do severní Ameriky, nejspíše odněkud ze severu, možná podobnou trasou jako pak Vikingové pod vedením Leifa a Thorvalda Erickssona krátce po roce 1000 nl. (Skandinávie-Island-Grónsko-severovýchodní pobřeží Severní Ameriky).

Zillmer k nálezu tavicích pecí uvádí (2005, s. 194-6): „Američtí indiáni žili údajně až do svého objevení v době kamenné a v době měděné či bronzové, nikoli však v době železné. Jen v americkém státě Ohio bylo náhodou objeveno asi 130 starých tavicích pecí – další ve Virginii (16), Georgii, Kentucky a Novém Mexiku. Ty prý sloužily k tavení mědi. Ve Starém světě je hutnické zpracování železa, jeho produkce a opracování dosvědčeno z mnoha keltogermánských sídlišť v podobě zkujňovacích výhní, pecí, kováren a milířů. Zdrojem bylo především železo z mokřadel a bažinatých terénů, nalézané volně ve vlhkých prohlubních. Železo ležící v zemi je ještě i dnes uvolňováno spodní vodou, poté se blízko povrchu vysráží s kyslíkem za pomoci mikroorganismů a ukládá se až ve dvoumetrových vrstvách jako takzvaná bahenní železná ruda. Bod tání železa je 1539 stupňů Celsia. V tehdy používaných zařízeních se však dosahovalo jen asi 1200 stupňů. Ruda se neroztavila, ale stávala se kujnou, odtud zkujňovací výhně. Severoamerickým indiánům opravdu nelze přisoudit skutečnou výrobu železa v tomto smyslu, třebaže se stejně v Americe nálezy ze železa objevily. Zajímavé však je, že v zemních mohylách (mounds) bylo objeveno i několik tavicích pecí, v nichž bylo získáváno železo, jako například v Ohiu v Turner Mound Group nedaleko Milfordu nebo v Edwards Farm Group u Readingu. Arlington Mallery tyto tavicí pece identifikoval a prozkoumal (Mallery/Harrison, 1951). Jak se do – stala tato více než 2500 let stará technologie do Ameriky? Oficiální verze zní, že se evropští osídlenci před 200 lety rozpomněli na starověkou technologii a vyráběli železo ukuté v Americe. Amatérský archeolog William Conner, jenž zkoumá tavicí pece v Ohiu již léta, bohužel na poslední chvíli odřekl schůzku, kterou si se mnou v Ohiu sjednal, a to jen proto, že jsem přesvědčený o transatlantických kontaktech před Kolumbem a v existenci tavicích pecí pro to vidím další důkaz. Conner publikoval dvoje datování vzorků, z něhož vychází stáří 160 let. Nebyl však schopen definitivně dokázat, že nálezy pocházejí z doby, kdy se tavící pece používaly (viz internet www.iway-net.net). U Glacial Kame Furnace (Ross County, Ohio) byla spolu se železnými tyčemi, bahenní železnou rudou, dřevěným uhlím a struskou nalezena 18 cm dlouhá kamenná sekyra, kterou archeologové nade vsí pochybnost určili jako prehistorickou. Takové nálezy jako směs předmětů z různých epoch vsak nejsou žádnou výjimkou, ale spíše pravidlem. Možná byli američtí osídlenci docela jednoduše uctívači prehistorických kultur, používali jejich technologie a zanechali po sobě prehistorické kousky do sbírky, jen aby zmátli naše pojetí dějin… Jak tyto tavící pece vypadaly? Z Evropy známe normálně zhruba metr vysoké šachtové pece, které byly plněny střídavě rozdrcenou železnou rudou a dřevěným uhlím. Užívaly se však také zhutňovací jámy. Tato speciální konstrukce tavicích pecí je však zdokumentována i z Ameriky! Mallery objevil několik tavicích pecí v mounds i pod nimi, tedy v záhadných zemních mohylách, jimiž byla například poseta krajina okolo Mississippi. Z mnoha tisíc takových mohyl, jichž jen v Ohiu bylo 500, se jich však dochovalo jen pár. Když nacházíme zkujňovací pece pod prehistorickými mounds, lze z toho vyvodit, že pec je přinejmenším stejně stará jako mound, pod nímž se nachází… ale kdepak, pece prý byly do mounds zahrabány dodatečně, až o několik staletí později. Stavěly mohyly jen indiánské kultury v Severní Americe? Nikoliv, najdeme je i ve střední Americe, nikdo je však nezkoumal. Klasickými budovateli mohyl byli Keltové. Avšak i Vikingové stavěli mounds, pod něž kupodivu zahrabávali i lodě, například v Osebergu nebo Gokstadu, a s nimi dřevěné komory tvaru stanu a další artefakty, například sáně.“

Byli to snad Keltové?

Zdá se, že v případě amerických megalitů nikoli. Podle srovnání památek a nálezů se zdá, že stavební aktivita Keltů a záhadných stavitelů megalitů v Severní Americe vykazuje odlišné rysy. Zillmer (2005, s. 31-2): „Z dosavadních výkladů se zdá, že v Americe žili budovatelé megalitů či Keltové. Už dlouho mě zaměstnává otázka: Kdo byli tito megalitičtí budovatelé? Existoval vůbec takový národ? O stavitelích megalitů nevíme nic, známe jen zčásti monumentální stavby. Pohrávali si s kamennými bloky, které váží až několik tisíc tun, jako by to byly krabice z lepenky. Ačkoliv to byli velcí architekti, nenacházíme žádné náznaky nějakých sídlišť nebo domů. Na druhé straně po sobě Keltové zanechali tábory a sídliště městského typu – takzvaná oppida –, pro něž vždy volili bezprostřední sousedství megalitických staveb. Zatímco stavitelé megalitů plánovali a budovali velké hrobky, keltské hroby téměř nenacházíme, s výjimkou případů, kdy Keltové otevřeli a opětně použili údajně již dávno existující megalitické hroby, ačkoliv možné porušení vrstev se normálně nedá prokázat – jev, s nímž se setkáváme i u amerických mounds.“

Ovšem některé nálezy na velkých megalitických stavbách, např. v Americkém Stonehenge na Mystery Hill, keltský původ naznačují. Některé aspekty těchto památek rovněž odkazují k Normanům.

V každém případě, u jiných památek Severní Ameriky je keltský původ docela pravděpodobný.

Zillmer (2005, s. 196-7): „Na obou stranách Atlantiku se v mohylách dochovaly dřevěné a kamenné konstrukce a také hrobky s bednami, kamennými komorami a chodbami, jak je známe ze střední a severní Evropy. Očividné paralely na obou březích Atlantiku jsou vlastně nepřehlédnutelné. Málo známou a archeology špatně chápanou stavební konstrukci představují obdélníkové valy (keltské valy), jedno z nejčastěji stavěných zařízení na světě (Geise, 2002). Jejich hlavním rysem je většinou čtvercový nebo jen málo se od čtverce lišící obdélníkový tvar, často alespoň s jedním pravým úhlem. Někdy je půdorys také oválný, tvaru vejce nebo trojúhelníku. Obdélníkový komplex obklopuje val, před nímž je příkop přerušený vchodem na úrovni terénu. Délka strany činí často 80 – 100 metrů. Stejné konstrukce byly budovány ve východní části Ameriky, a to po tisících. Ohio je například těmito earthworks, připomínajícími obdélníkové valy v Evropě, poseto. Tyto komplexy jsou v Americe i v Evropě obklopeny příkopem a zemním valem navršeným z vytěženého materiálu. Čistě náhodné paralely? V Evropě byly zkujňovací pece a keltské valy budovány zčásti ve stejné době. Uvnitř amerických earthworks byly tavicí pece, jako Turner Mound Group u Milfordu nebo Edwards Farm Group u Readingu, obojí v Ohiu. Lze z toho usuzovat, že i v Americe se budovaly současně? Oficiálně není tento pohled dovolen, neboť tavicí pece objevené v amerických mohylách a keltských valech zřizovali v zemních dílech až evropští osídlenci, kteří je nacházeli hotové, a zaváděli tak před 200 lety technologii železa starou 2000 let… Téměř samozřejmě pak vypadá skutečnost, že k vybudování zemních děl obklopených zemním valem a příkopem bylo nutno snést celé hory, aby bylo docíleno ploché roviny, jak jsem měl příležitost přesvědčit se při návštěvě velkého komplexu Fort Ancient v Ohiu. Také v Evropě existují analogické zemní valy, které byly vybudovány na místě sneseného kopce, například na Hoher Dórnberg na západním okraji Hessenské prolákliny. Okolo plošiny je kruhový val a zčásti se ještě dochoval i příkop. Ve střední Americe byla pro zřízení monumentálního komplexu v Mitle u Oaxaky (Mexiko) snesena na velké ploše hora. Teprve na místě mi bylo jasné, kolik nesmírné práce si to toto dílo, jež nijak nezaostává za pyramidou v Mitle, vyžádalo.“

Umělecké stavby u města Newark, Ohio

V roce 1860 byla v této lokalitě objevena soustava valů, které jsou uspořádány do podoby umělecky vypadajících a komplexních obrazců, většinou jde o kruhy a oblouky měřící desítky až stovky metrů. Jsou zde i malé kruhové valy i průměru menším než 10 metrů. Tyto valy – moundy – jsou podle všeho velmi staré. Dominantou komplexu je velký mound, který svým tvarem připomíná velký kamenný obrazec koně v jižní Anglii. Indiáni takové valy nestavěli a koně do příchodu moderních Evropanů neznali. I celkovým provedením se tento stavebně-umělecký komplex velmi podobá obdobným objektům ve Starém světě. Je zde možná spojitost zejména s Iry. Co více, později zde byly nalezeny i kameny s vyrytými hebrejskými znaky tvořící slova s křesťanskou tematikou. Nejspíše to tedy vypadá na nějakou dávnou keltskou migraci časných křesťanských mnichů z Irska. Irské církevní skladby často obsahují motiv osamělých poutníků někde v zemích daleko za oceánem.

V Ohiu se nachází i další zajímavý monument – několikrát esovitě zahnutý hliněný val, nazvaný příhodně Hadí pahorek. Tento násep kopírující záhyb říčky Brush Creek je dlouhý 405 metrů a údajně pochází z 1. století pnl., ale k tomuto datování chybí jakékoli potvrzení dalšími nálezy. Pravděpodobně měl rituální význam. U tohoto pahorku byly nalezeny deformované lebky Adenů, nějak asi spjatých s armenoidy založenými sídlišti – puebly – na jihozápadě USA, snad i se středoamerickými Mayi (o nich viz výše). Podobných dlouhých hadovitých útvarů je v Severní Americe více, v údolí řek Illinois a Mississippi, od Wisconsinu po Mexický záliv. Zajímavé je, že hadi hráli důležitou roli v mytologii mnoha vyspělejších kultur dávné Ameriky, například u Aztéků měl Quetzalcoatl podobu hada. Dalším záhadnou památkou je Orlí pahorek v Georgii, několik desítek metrů široká a dlouhá vyvýšenina mající tvar siluety podivného zvířete připomínajícího snad želvu s ploutvemi.

Severoamerické kultury s vyspělejší a rozsáhlou stavitelskou aktivitou

Po celých Spojených státech mezi Velkými jezery a Mexickým zálivem je rozeseto mnohem více takových umělých návrší, často funerálních; celkem je jich snad více než 100 tisíc (!). První zmínky o pahorcích poskytl Thomas Jefferson, který je považován za prvního amerického archeologa. Sám prozkoumal jeden pahorek blízko svého domova v Monticellu ve Virginii. Jak se prokopával jednotlivými vrstvami, nalezl kolem 1000 koster. Na stavbě pahorků se podílely čtyři předkolumbovské kultury nejspíše nějak spjaty s dávnými bílými migracemi do tohoto regionu. Adenové jako první kultura stavitelů pahorků žili v okolí řeky Ohio mezi lety 1000 pnl. – 200 nl. Jsou tvůrci několika tisíc pohřebních návrší s pravoúhlými hroby pro mrtvoly a doprovodné předměty, nejznámějšími jsou Orlí a již zmíněný Velký hadí pahorek. Hopewellové žijící zde v letech 300 pnl. – 200 nl., převzali jejich území v povodí řek Ohio a Illinois a pokračovali v rozvíjení kultury Adenů na vyšší úrovni. Měli propracovaný kult mrtvých, stavěli větší a komplexnější valy, na uměle zarovnaných místech budovali dřevěné márnice bez střechy. Mississippijci spadající do doby 700 nl. – 1500 nl. žili v okolí řeky Mississippi. Stavěli dokonce velké chrámových pahorků, hliněných ekvivalentů aztéckých a mayských pyramid. Jejich kulturním střediskem bylo město Cahokia ve státě Illinois, dokončené ve 14. století. Cahokia bylo největší město předkolumbovské Severní Ameriky s až 150 tisíci obyvateli. Nacházelo se v údolí řeky Mississippi, poblíž dnešního st. Luis. Mezi roky 700 – 1300 nl. zde existovala vyspělá urbanizovaná a stratifikovaná společnost se svébytnou kulturou. Snad toto město souviselo s migracemi Irů nebo jiných bílých lidí z Evropy.

Rozvaliny jsou dodnes patrné v Cahokia Mounds. Největším z asi stovky pahorků v Cahokii je Mnichovo návrší, dnes největší násep na světě – 305 metrů dlouhý, 213 metrů široký a 30 metrů vysoký. Natchezové žijící v oblasti od neznámého data až do roku 1800 nl. se stali hlavními dědici mississippské kultury, kdysi se nacházející poblíž dnešního města Natchez ve státě Mississippi. Jejich osídlení tvořilo sedm velkých vesnic, z nichž každá měla svůj pahorek. Kultovním střediskem celé kultury byl Smaragdový pahorek vysoký přes 11 metrů.

Další velký komplex earthworks na řece Mississippi – Poverty Point – se nachází v Luisianě. Byl to komplex několika dlouhých řad půlkruhových dlouhých obytných prostor a kolem se nacházelo několik moundů. Spadá prý do doby 1700 – 1100 pnl. Bylo zde nalezeno mnoho artefaktů jako keramika a nářadí. Pravděpodobně šlo o lovce a ne zemědělce. Snad mohl být vytvořen potomky kromaňonců, kteří sem před tisíciletími migrovali.

Poblíž města Tuscaloosa v Alabamě byly nalezeny i zbytky sídliště s několika velkými pozůstatky mounds – Moundville. Rozkládalo se na 121 hektarech, bylo zde celkem 29 moundů kolem velkého pravoúhlého centrálního prostranství a kolem se táhla zeď. Zřejmě šlo o středisko politické moci zahrnující širší okolní oblast. Obyvatelé byli velmi dovednými výrobci zdobené keramiky, obratní při práci s kamenem i při vytváření uměleckých reliéfů a rytin. Bylo zde rozvinuto i efektivní zemědělství, zejména pěstování kukuřice. Zdá se, že sídliště bylo zapojeno do širší obchodní sítě v oblasti. Sídlo bylo obydleno někdy mezi lety 1000 a 1450. Uvnitř zdí žilo kolem 1000 lidí a za nimi dalších asi 10 tisíc. Dá se předpokládat, že alespoň vládnoucí třída zde byla zčásti či zcela bělošského původu, reprezentující mizející bílé osídlení tohoto regionu v pozdějších předkolumbovských dobách, které se věnovalo stavbě kamenných valů, moundů a megalitů.

Vzhledem k tomu, že pokročilejší stavby v Severní Americe, u nichž máme nějaké povědomí o identitě jejich tvůrců (jako mandanské valy a pevnosti či puebla), jsou dílem bílých lidí, dá se předpokládat, že stáli i u zrodu těchto kultur vyznačujících se budováním velkých a poměrně sofistikovaných staveb. Ostatně o spojitosti kultur Adenů a Hopewellů s evropskými staviteli megalitů, moundů a earthworks píše i Zillmer (2005; viz výše). Dokonce snad mohou souviset s přítomností záhadných ryšavých bílých lidí obřího vzrůstu v dávné Americe (viz dále). U Mississippijců je zase patrná souvislost s architekturou Mayů a Aztéků, u nichž byli zakladateli a nositeli civilizace převážně bílí lidé (zejména u Mayů).

Kamenné komory a valy

Na více místech východní části Severní Ameriky byly nalezeny podzemní kamenné komory odpovídající stavbám v Irsku, Británii, Francii a Německu. Ve čtyřech státech Nové Anglie je jich celkem kolem 800. Bývají pravoúhlé nebo okrouhlé, pět až deset metrů dlouhé, tři metry široké a tři metry vysoké. Jsou velmi umně postavené – dobře zapadajícím a držícím kamenným zdivem. Některé stojí volně v kraji, jiné jsou umístěny v hlubších místech zemského terénu a některé jsou v podzemní, obvykle na stráních kopců, z nich do nich vede vchod. Nejpůsobivější jsou podzemní komory ve tvaru úlu s kuželovitým tvarem zdí a stropu a velkým podpůrným kamenem ve středu. Některé komory mají otvor pro odvod kouře a vzdušní ventilaci. Některé mají i kamenné police a lavice.

Mnohé jsou orientovány podle astronomických směrů a událostí. Jejich orientace koinciduje s nejvýznamnějšími slavnostmi Keltů během roku. Z astronomicky orientovaných komor jich je 105 v Massachusetts, 62 v Connecticutu, 51 v New Hampshire, 41 ve Vermontu, 12 ve Rhode Island a čtyři v Maine.

Nejvíce kamenných komor se nachází v kopcích okolo Bostonu, včetně nejznámější Upton Stone Chamber, jedné z největších a nejprecizněji postavených staveb tohoto druhu. Pět metrů dlouhý tunel vede do podzemní komory o průměru asi tři metry a téměř stejně tak vysoké. Precizně zkonstruované kamenné zdivo zde přetrvalo věky a stále skvěle drží. Komora je navíc postavena a orientována k určování slunovratu a poloze Plejád, jak lze určit podle kamenných objektů na nedalekém Pratt Hill.

Zillmer popisuje svoji návštěvu root cellar v Uptonu, další obdobné kamenné objekty a kamenné valy (2005, s. 28-30): V Nové Anglii jsou možná až stovky staveb nazvaných root cellars; jsou to místnosti vyzděné nasucho nacházející se úplně pod zemí. Existují dva základní druhy těchto staveb: kruhové a obdélníkové. Vyprávěli mi o kruhovém root cellaru, který měl být v Uptonu (Massachusetts). Avšak ať jsem se v Uptonu ptal kohokoli, nikdo o něm nevěděl. Už jsem to chtěl vzdát, když jsem zašel na poštu. Ano, tady jméno majitele pozemku znali. Spolu se ženou jsme se telefonicky ohlásili a Jim Laucis a jeho paní nás srdečně přijali. Root cellar tam opravdu mají. Nachází se na soukromém pozemku opuštěný uprostřed lesa poblíž jezera. Musel jsem prolézt chodbou ze zdiva nasucho (bez malty), abych se dostal do kruhové kamenné komory tvaru iglú, jež se svou falešnou (překlenkovou) klenbou připomínala včelí úl. Stavba mi hned připomněla tholos. Tyto kruhové kultovní stavby řeckého starověku byly před naším letopočtem zřizovány mimo jiné nad hrobkami. Jde však také o typické prvky sídel irských mnichů raného středověku, jako byly zejména modlitebny budované ze zdiva nasucho ve tvaru včelího úlu. Městečko Upton je obydleno od roku 1735 a o tomto kamenném včelím úlu se zmiňují již první historické záznamy. Můj hostitel potvrdil, že jeho rodina vlastní pozemek nepřetržitě již bezmála dvě stě let a že podzemní stavba tam byly vždycky. O tom, kdo ji postavil, neexistují žádné indicie. Archeologové se o těchto zajímavých stavbách oficiálně nezmiňují. Nejsou ani na mapách, vždyť se prý jedná o sklepy na zásoby, které si budovali od 18. století evropští kolonisté. Ale proč by kdo zřizoval takovou stavbu na odlehlém zalesněném území a ještě k tomu v údolní kotlině, a to tím způsobem, že by napřed vyhrabal díru, vybudoval stavbu ze zdiva bez malty, aby ji pak zase zahrnul zeminou? Rozhlédl jsem se a upoutal mě val mezi pozemky, jenž se táhne lesem až k root cellar a do něhož jsou zabudovány obrovské megaliticky působící kamenné kvádry – opravdová kyklopská zeď. Dokonce i s těžkými stroji by nebylo snadné tyto kamenné bloky do hustého lesa přivézt a vztyčit v polovině kopce. Návštěvníci, kteří jezdí po venkovských silnicích Nové Anglie, jistě viděli kamenné valy, jež jakoby vyznačovaly hranice mezi pozemky: tvoří je většinou kameny, které lze ještě unést, ale i obrovské kamenné kvádry. Nikdy dříve jsem se nad tím nezamýšlel, ale Američané oplocují pozemky jen velice zřídka. Zeptal jsem se Jima, jestli to byl on, kdo postavil kamenný val. Odpověď mě překvapila, neboť tento val tady byl vždycky a nikdo neví, kdo ho postavil. Byly existující kamenné valy v Nové Anglii ve velkém počtu již před Kolumbovým příchodem? Když spočítáme, kolik takových kamenů vlastně je, vyjdou nám obrovská čísla. Napřed mě napadlo: někdo tady posbíral balvany rozeseté po kraji a postavil stovky, ba možná tisíce kilometrů kamenných valů. Ve starých dokumentech kolonistů se o takové práci dočteme jen vzácně. Také v lokalitě America’s Stonehenge je takových kamenných valů nesmírné množství a zdá se, že spojují jednotlivé root cellars. Vzpomněl jsem si, že také v Německu, ale rovněž v Anglii, a zejména ve Skotsku existují kamenné valy, jichž jsem si dosud nevšímal, jež bývají často uspořádány podél cest. Zčásti pocházejí z keltských dob. U nás ve střední Evropě jsou také kamenné valy v lesích, kde si jich téměř nikdo nevšimne a kde nemají co ohrazovat. Když jsem se podíval do literatury, zjistil jsem, že jde o poměrně známý jev. Některé kamenné valy se pokládají za ‚ohrazení starých germánských hradišť‘ a hledají se paralely ke kultovnímu charakteru kamenných alejí jižní Anglie a Bretaně (Theudt, 1931, s. I62nn.). Stavba v Uptonu připomínající tholos není jedinou svého druhu. Ve Vermontu mě John Dunlap zavedl k několika kamenným sklepům s obdélníkovým půdorysem, u nichž bylo nápadné, že je kryjí velké a těžké kamenné desky, které lze bez použití strojů, pouze silou svalů, jen těžko přepravit. Nedalo se také určit, odkud tyto kamenné bloky pocházejí. John mi pak ukázal tři stavby připomínající tholos, jež byly ukryty na soukromém pozemku. Nad jedním rozprostřel kořeny mohutný strom. Ve dvou včelích úlech jsem musel lézt po čtyřech. V South Royaltonu (Vermont) je u podzemního sklepa vyzděného nasucho, dnes nezastřešeného, kámen, u jehož okraje je šachovnicovitý znak, jaký známe z doby bronzové v Evropě a jenž má snad astronomický význam. Na skalních stěnách v Chacao de Rapa v Portugalsku byl objeven stejný znak, a to spolu s punským a oghamským písmem.“

Keltské megality

Dolmeny jsou velké kameny, které Keltové vztyčovali jako připomínku na významnou zesnulou osobnost nebo nějakou význačnou historickou událost. Vedle se pak často nacházel pomník, do něhož byl vyryt nějaký text a symboly. V Nové Anglii je jich přes 200 a některé ukázkové jsou k nalezení až v Kalifornii.

Zillmer (2005, s. 25-26): „Krátce po roce 1900 objevil dr. C. A. Kershaw v Merrimackportu (Massachusetts) bronzovou dýku keltského typu, jež se nyní nachází v Peabodyho muzeu v Andoveru. Je docela dobře možné, že stovky megalitických lokalit ve Spojených státech a v Kanadě zůstaly až na několik málo výjimek nepovšimnuty. Akademické kruhy se zatím pouštěly do diskuse o amerických menhirech (kolmo stojících kamenech) a dolmenech (mohylových hrobech) v Americe jen proto, aby této diskusi bránili a zesměšňovali ji. Pokud se nedaří megalitické kamenné útvary v jejich neobvyklých pozicích připsat na vrub rozmarům poslední doby ledové, jsou ony i další nálezy z doby kamenné, bronzové a železné připisovány údajné usilovné činnosti kolonistů pocházejících z Evropy 18. století – resp. přesněji řečeno: jsou jim podsouvány. Jako by tito osadníci budující si novou existenci neměli na práci nic lepšího než budovat s vypětím všech sil mohyly a kamenné hrobky! Na dolmeny narážíme všude, zejména v Německu, Irsku a Anglii, ale také v Americe. V bezprostřední blízkosti města New York jsem navštívil Balanced Rock (Vznášející se skálu), velký dolmen v North Salemu. Tvoří ho blok žuly o hmotnosti asi 60 tun. Žula se však v kraji nevyskytuje. Kdyby stál dolmen v Irsku, byl by to nádherný kousek z doby stavitelů megalitů nebo Keltů. Balanced Rock stojí na kuželovitých vápencích, jež jsou uspořádány do čtyř skupin. Změření průměrné vzdálenosti tří zevních vápencových opěr udává poměr 2,99 ku 1,98 ku 3,00 megalitickým yardům, tedy v systému měr, který používali budovatelé megalitických staveb v Evropě. Tento měrný systém je však nesporný teprve od dob Alexandera Thoma (1967). Archeolog a ředitel Middeltown Archeological Research Center v New Yorku Salvatore Michael Trento pořídil v 70. letech letecké snímky oblasti okolo Balanced Rock a objevil v půdě místa s odlišnou barvou, jež tvoří tři kruhové prstence (Trento, 1978). Mohlo by zde v North Salemu jít o starý komplex, pocházející z dob dávno před příchodem evropských kolonistů. Jakmile jsem se jednou dostal na stopu, pátral jsem po dalších dolmenech. Úspěšný jsem byl ve Westportu. Je tam kamenná deska opírající se o čtyři opěry. Z dalších musím uvést velké exempláře v Barlettu (New Hampshire) a Lynnu (Massachusetts).“

Keltské valy, hrobky a písmo v Severní Americe

Na konci 19. století byly po některými moundy v Americe objeveny i chodbové hrobky (např. v Illinois východně od Dunleithu). Tento zvyk se praktikoval i v Evropě a nadto jejich konstrukce zcela odpovídá 5000 let starým hrobkám evropským. Často se nacházejí v oblastech bohatých na měď – nezapomeňme, že v Severní Americe určitě prováděly ve velkém těžbu mědi nějaké kultury z druhé strany Atlantiku.

U řeky Mill Creek v Illinois bylo v 19. století vykopáno několik komorových hrobů shodných s evropskými.

Rovněž byly u Mont Carbon v západní Virginii a u Hkintonu v Massachussetts nalezeny cairn (mohyla z navršených kamenů), jaké stavěli Keltové v Evropě, hlavně na britských ostrovech. Také na Pratt Hill v Massachusetts bylo objeveno několik cairns.

Ve Virginii byly nalezeny i hrobky a několikakilometrové valy z navršených kamenů připomínající keltské památky.

Pod moundem u Pattersonu v Severní Karolíně byla nalezeno dokonce soustava kuželovitých cairnů a s nimi i několik ležících či sedících koster.

V Severní Americe je i mnoho skal a kamenných bloků pokryto vytesaným oghamským písmem irských Keltů, například balvan ve Vermontu. V západní Oklahomě v pěti malých pískovcových jeskyních (Anúpovy jeskyně) jsou na stěnách nápisy připomínající libyjské nebo oghamské písmo. Na skále Dighton v Massachusetts se nachází nejen fénické znaky, ale i oghamské a také runy.

V Severní Americe je i mnoho skal a kamenných bloků pokrytých vytesaným oghamským písmem, např. balvan ve Vermontu.

V Plainville ve Vermontu byla také nalezena do kamene vytesaná tvář s evropskými rysy podobající se keltským výtvorům v Evropě.

Krátce po roce 1900 byla v Merrimackpotu v Massachusetts objevena bronzová dýka velmi podobná keltským v Evropě.

Doklady o rozsáhlé těžbě mědi v Severní Americe

Už kdysi dobývali běloši ze Starého světa měď v Severní Americe. Byly nalezeny stopy rozsáhlé těžby. Ze státu Michigan přišly z okolí Velkých kanadských jezer (Michigan Copper Country) zprávy o nálezu více než 5000 měděných dolů tvořených kvalitně vystavěnými a dobře vybavenými šachtami. Některé jsou dlouhé až 10-12 metrů a sahají do hloubky tří metrů. Jsou staré 5 – 6 tisíc let. Na ostrově Royal nebo poloostrově Keweekan v Hořejším jezeře se nachází četné mělké jámy, většinou široké 5 –6 metrů a hluboké kolem dvou metrů. Zatím bylo nalezeno přes 5000 jam. Stopy po těžbě asi nebudou dílem indiánů či Eskymáků, kteří se těžbou nikdy nezabývali. Kromě toho takto rozsáhlá a sofistikovaní těžba vyžadovala propracovanou organizaci a určitou technologickou vyspělost. Těžba zde započala někdy mezi 7. a 5. tisíciletím pnl., vrchol těžby spadá do doby mezi 3000 a 1200 pnl. Měď se odlévala do ingotů, slitků podobných špulkám. Ty se nalezly jak ve Středomoří, tak v mohylových hrobech v Severní Americe. Také zde byly nalezeny hlavice seker a sekáčky s otvorem pro topůrko podobající se ze soudobé jižní Asie a také z povodí řeky Volhy. Návštěvníci ze Starého světa těžící měď v oblasti Velkých jezer zde zanechali i nějaké nesporné stopy svědčící o jejich přítomnosti, například newberrský nápis a s ním tři velké hliněné sochy, které byly objeveny roku 1896 pod vyvráceným stromem na Horním poloostrově mezi Hořejším a Michiganským jezerem. Nápis je tvořen slabikovou abecedou z Kypru, kde se užívala mezi 6. a 3. stoletím pnl. a stala se široce rozšířeným obchodnickým jazykem. Jen málo výrobků z mědi od Velkých jezer bylo nalezeno v Severní Americe. I to nasvědčuje, že většina vytěžené mědi byla odtud odvezena za oceán.

Celkově zde bylo před dávnými časy vytěženo celých 45 225 tisíc tun mědi (podle kvality rudy); muselo tedy jít o velkou a vyspělou civilizaci. Tak velké množství určitě nemohla spotřebovat ani celá předkolumbovská Amerika. Určitě odtud byla odvezena. Avšak u dolů nebyly nalezeny stopy po trvalém osídlení. Zdá se, že příslušníci oné neznámé civilizace přicházeli do lokalit s měděnými ložisky pouze za účelem dobývání červeného kovu.

Pyramidy v Severní Americe

Kromě megalitických památek byly v Severní Americe objeveny i pyramidy, tato častá architektonická doména dávných vyspělých kultur. Nejsou omezeny jen na lokality ve Střední a Jižní Americe.

Na dně jezera Rock Lake v jižním Wisconsinu byly v 60. letech objeveny pyramidy – jedna větší (vysoká 33 metrů, s hladkými stěnami a orientována přesně podle světových stran) a devět malých. Jezero vzniklo asi před 10 tisíci lety, takže pyramidy musí pocházet z velmi dávné doby.

V roce 1993 byly v lese Lancing v Tennesse u hranic s Kentucky objeveny pyramidy podobající se těm mezoamerickým.

Ve státě Illinois se nachází větší množství pyramid, celkově jich tam je asi 200.

(O velkolepých stavbách v Jižní a Střední Americe viz výše kapitoly o Incích atd.)

Podivné nálezy a artefakty ze Severní Ameriky

Bylo nalezeno vícero lokalit potvrzující osídlení Ameriky dlouho před příchodem asijských předků dnešních indiánů. Většina z nich vykazuje nápadnou podobnost s pravěkým osídlením Evropy a zdá se, že jejími obyvateli byli bílí pravěcí lidé. Kultur, jež mohli v Americe vytvořit tajemní zde žijící starodávní běloši, mohlo být ještě mnohem více. Bylo učiněno více překvapivých objevů vyžadujících další výzkum. Navíc byly učiněny i mnohé nálezy svědčící o pozdějších migracích starověkých a dokonce i středověkých bílých lidí.

Nálezy v Kalifornii

Jednou z významných indicií naznačující, že alespoň některé dávné kultury v Americe mohly být vytvořeny bílými kromaňonci, byl nález lebky kromaňonského typu u San Diega v Kalifornii staré asi 65 tisíc let. Roku 1977 bylo na ostrov Santa Rosa u jižní Kalifornie odkryto sídliště pravěkých lovců staré 40 tisíc let. Podle výzkumu šlo asi o lovce z Evropy, kteří nepřišli přes Asii. V pohoří Baja byly na stěnách a v jeskyních nalezeny porůznu roztroušené kresby místní zvěře a navíc i šedé velryby. Podle hojných nánosů uhlíku zde kdysi přebývali lidé zimu a během oné doby se věnovali malbě. Docela by to vše odpovídalo životu pravěkých evropských lovců.

Mazák píše (1986, s. 319): „… u území USA, konkrétně z Texasu a Kalifornie, jsou známa naleziště kamenné industrie, jež mohou být až 40 000 let stará.“

U Avelly v Pennsylvánii byly nalezeny zbytky sídliště staré 17 tisíc let.

V Cactus Hill východně od Apalačských hor byl nalezen hrot šípu takřka shodný s těmi, které známe s Evropy.

Ve Virginii blízko řeky Nottoway 70 kilometrů jižně od Richmondu žili lovci velkých zvířat už před 15 či 16 tisíci lety.

V oblasti východních USA (státy Maine a Nová Anglie) došlo k většímu množství nálezů keramiky iberského typu.

Nálezy v Jeskyni rozeklaných skal – pravěké předměty podobné evropským

Ve státě Oregon se nachází jeskyně známá jako Jeskyně rozeklaných skal (Fork Rock Cave). Z ní pochází mnoho zajímavých předmětů. Roku 1938 zde bylo nalezeno 70 párů sandálů starých asi 9000 let. Byly zde nalezeny i zbytky ohniště s uhlíky starými 13 200 let. Sandály a i mnohé další předměty jako hroty šípů, škrabky, vrtáky, dřevěný spouštěč pastí, zbytky košů, oblečení a šídla byly vyrobeny s velkou dávkou zručnosti. Indiánským předmětům se vůbec nepodobají, naopak mnohem více odpovídají předmětům z pravěké Evropy.

Desky z Michiganu

Zajímavý nález představují tzv. michiganské desky. Tyto tajemné desky z břidlice, hlíny a mědi byly nalezeny v okolí Detroitu (stát Michigan) v rozpětí let 1847-1915 v indiánských pohřebních mohylách. Prý se jich zde vyskytovaly celé tisíce. Objevují se na nich křesťanské motivy, neznámé litery, zpodobnění indických slonů a tváří s orientálními rysy. Byly odsouzeny jako podvrhy, ale podrobnější výzkum odhalil jejich pravost. Údajně je mohli zhotovit křesťané ze Středomoří, snad z římské říše, kteří počátkem 4. století nl. odpluli do Ameriky.

Burrows Cave

Roku 1982 byl objeven ve státě Illinois podzemní systém tunelů, kde se nacházely sarkofágy s mumifikovanými těly a tisíce rytých kamenů, plastik a podivných kovových předmětů, měděných a bronzových nástrojů, zlatých šperků, a k tomu hliněné nádoby, hroty oštěpů. A na stěnách kresby podivných znaků a figur. Další prostory byly objeveny o pět let později – krypta Main Tomb (hlavní hrobka). Vchod do něj byl uzavřen velkým kruhovým kamenem pokrytým neznámými znaky. Uvnitř bylo množství lidských a zvířecích soch a obrovitý sarkofág, v němž se nacházela rakev ze zlata. V ní ležela do šátků zabalená mumie. Artefakty z jeskyní vykazují jasnou podobnost staré egyptské a fénické kultuře. Některé nápisy se prý podobají těm nalezeným v Harappě.

Mince ze starověké Evropy

V Arkansasu byla nalezena bronzová mince s anticky vypadající ženskou hlavou na jedné straně a s koňskou hlavou na druhé. V Pennsylvánii poblíž Baltimoru byla nalezena i mince s hlavou řecké bohyně Arethusy a podle dalšího nápisu snad pochází ze Syrakus. Při srovnání s mincí z Arkansasu se došlo k závěru, že jde o stejný styl ražby. Další bronzová mince byla nalezena v Oklahomě roku 1954 a spadá prý do doby cca 200 pnl. Měla být raženě ve městě Thurium, athénské kolonii založené roku 443 pnl. v jižní Itálii.

Samozřejmě některé mince mohou být později dovezené podvrhy. Nicméně velké množství nálezů těchto starověkých mincí na více místech naznačuje, že návštěvy Ameriky z dávného Středomoří jsou dost pravděpodobné.

Podivné nápisy

V roce 1685 byl v Bourne v Massachusetts nalezen kámen údajně popsaný fénickým písmem. Prý jej zde měl zanechat kartaginský Féničan Hanno při své expedici v 5. století pnl. Nález byl nicméně podroben silné kritice označující jej za podvrh. V oblasti státu Massachusetts však Féničané po sobě zanechali i další materiální stopy.

Roku 1899 byl u London County (Tenessee) nalezen v neporušené pohřební mohyle u sochy spolu s řetězem na krk a náušnicemi kámen s vytesanými znaky. Mnohem později byl nápis zkoumán a shledán jako fénický, pocházející z 1. nebo 2. století nl. Náušnice byly datovány do doby před 1450 až 1750 lety.

Na Hidden Mountain u Albuquerque v Novém Mexiku byly objeveny hebrejské texty.

U Bat Creeku byl nalezen nápis, který by odpovídal Féničanům, stejně tak ale může být hebrejský. Může pocházet z doby, kdy Židé migrovali pryč ze Středomoří před římskou nadvládou. Konkrétně mohlo jít o uprchlíky z nevydařeného protiřímského povstání.

Roku 1966 byly u Fort Benningu (stát Georgia) nalezeny dva nápisy mínojského původu, které jsou velmi podobné těm z paláce v Knóssu. To by mohlo znamenat, že někdy kolem roku 1500 pnl. se mínojští mořeplavci přeplavili ze Středomoří až do Severní Ameriky.

Poblíž Old Town ve státě Maine byla nalezena kovová destička s obrázkem silně připomínajícím zobrazení mínojské bohyně. Ve státech Wisconsin a Ohio bylo nalezeno větší množství dvoubřitých sekyr (labrys) z bronzu silně připomínající ty ze staré Kréty, ale i z kultury Tel Chalaf z Íránu doby kamenné (také v Indii byla zobrazována v rukou boha Šivy).

V Americe byly na několika místech objeveny nápisy velmi se podobající libyjskému písmu – v Quebecu, Pennsylvánii, Oklahomě, Idahu, Iowě, Kalifornii a New Hampshiru – a i v Jižní Americe v Peru a Chile.

V Severní Americe je i mnoho skal a kamenných bloků pokryto vytesaným oghamským písmem irských Keltů, například balvan ve Vermontu.

Koncem 19. století byl u Kensingtonu nalezen kámen s vytesanými runami; text je psán ve staré švédštině a má pocházet ze 14. století (o tomto nálezu více viz oddíl V).

Také objev takzvaného Bournova kamene s vytesanými znaky připomínající iberské písmo či runy naznačuje kontakty v době časného křesťanství. Zillmer (2005, s. 189-90): „Severovýchodně od New Yorku je od roku 1930 ve staré obchodní stanici v Massachusetts, Aptucxet Trading Post, zajímavý kámen s runami; při mé návštěvě byla stanice bohužel zavřená. Dříve byl tento kámen v základech domu indiánů Wampanoagů v Komassakumkanitu (Cape Cod) a později ho užívali jako práh dveří v jednom kostele. Na Bournově kameni jsou dvě řady vyrytých znaků, zčásti připomínajících runy, jež lze interpretovat různě. Podle Barryho Fella je písmo iberské (Fell, 1989, s. 162). Ale první tři znaky druhé řádky by mohly být i latinskými písmeny AVM – Ave Virgo Maria – a ukazovat na doby raného křesťanství ve Starém světě.“

V Americe na několika místech byly objeveny nápisy velmi se podobající libyjskému písmu – v Quebecu, Pennsylvánii, Oklahomě, Idahu, Iowě, Kalifornii a New Hampshiru – a i v Jižní Americe v Peru a Chile. Jazyk kmene Zaniů žijících v Novém Mexiku obsahuje prvky ze Starého světa, konkrétně jsou spřízněny s jazyky severní Afriky.

V Acadii ve východní Kanadě žije kmen Mikmaků, který má vlastní písmo, které se ovšem značně podobá egyptským hieroglyfům.

Nápisy a kresby v Oklahomě

V západní Oklahomě v pěti malých pískovcových jeskyních (Anúpovy jeskyně) jsou na stěnách nápisy připomínající libyjské nebo oghamské (irsko-keltské) písmo. Je zde i kresba velkého býka ztotožňovaná se souhvězdím Býka, kresba připomínající egyptského šakalího boha Anupa i s faraónským cepem a jasně tvarovaná ženská postava známá v Irsku jako sheila na gig, jejíž původ sahá až k žabí bohyni uctívané v Levantě před 8 tisíci lety.

V lokalitě Four Corners na březích Mississippi v Arizoně byly objeveny epigrafické památky včetně nápisů a kreseb zobrazující slony a žirafy. Údajně má jít o pozůstatky po výpravě, kterou ve 14. století zorganizoval sultán Mansa Musa vládnoucí v západoafrické říši Mali.

Reklamy
No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: