Skip to content

Národně-socialistický black metal

Březen 28, 2017
by

Každý, kdo je obeznámen s „black metalovou“ scénou, bude souhlasit s mým postřehem, že black metal sám o sobě neexistuje. Různé definice aplikované na black metal navíc spolu nesouhlasí;  protiřečí si, až se někdy vzájemně vyruší. Proč tomu tak je? Mnoho lidí považuje black metal za odnož heavy metalu; tj. v zásadě pro mládež určenou, často asociální a někdy sexistickou formu hlasitého, pronikavého a agresivního rock ‚n rollu , v tomto případě s okultně-satanským podtextem. „Životní styl“, který je spojen s black a heavy metalem, je pro teenagery (a dospělé, kteří zapomínají vyrůst z věku adolescentů) vlastně záminka jednat jako Marvelovi komiksoví super hrdninové páchající hedonistické excesy.

Tato definice black metalu může být nakonec aplikována také na mnoho jiných „subkultur“. Jde o  vzpouru Generace X; o dopřávání si banálních „svobod“ jako je kouření, pití, flákání (ano, tohle jsou pro každého patnáctiletého úžasné svobody); a o příšerné rodiče, učitele a kazatele. Až dosud není na black metalu nic nového ani povznášejícího. Celou black metalovou éru 80. let 20. století, jejímiž průkopníky byli Venom a Bathory, lze charakterizovat dle výše zmíněného hlediska. Není třeba říkat, že celý ten nafoukaný „status rockových hvězd“ dávaný najevo skupinami jako Cradle of Filth a Dimmu Borgir je  pouze ukázkový příklad toho, o co v heavy metalu jde; o pohodlnost spojenou se sebeuspokojením. Co však tato definice nedokáže vysvětlit, pokud jde o black metal, je tendence black metalových skupin a podobně i fanoušků nechat se unášet násilnou rétorikou a celkovým pohrdáním k židokřesťanské morálce;  dokláda to ( a navždy se to vtisklo do myslí těch, kteří se podíleli a byli svědky) vzedmutí vlny vražd a žhářství ve Skandinávii na začátku 90. let minulého století.

Co, ptalo se hodně lidí tehdy i dnes, má společného pálení kostelů s možná provokujícím, přesto stále neškodným heavy metalovým „životním stylem“? Odpověď samozřejmě je, že vůbec nic. Slovník a terminologie „hudebního byznysu“ nemůže definovat to, co se stalo v Norsku, Švédsku a v menší míře i jiných evropských státech v letech 1992-1994, protože hudba byla v tomto případě prostředkem k zcela jinému účelu, než k „statusu rockových hvězd“. Byl to kulturní atavismus, náhlé a  nevysvětlitelné vnoření se zpět do předkřesťanských středověkých poměrů v téměř zřejmé realitě. Jak by řekl švýcarský psycholog Carl Gustav Jung; staré archetypy se vymanily z našeho nevědomí  a zmocnily se vnímavých myslí – které se zpravidla ještě vyvíjely, a tak byly zvláště citlivé. Takto ovlivnění teenageři se nacházeli v archaickém stavu  mysli a jako v masové hysterii vnucovali svůj stav jiným. Je úplná samozřejmost, že osmnáctiletý adolescent, který se náhle cítil rozladěný kvůli svému prostředí, postrádal porozumění pro sebeanalýzu.

Byly to pouze syrové emoce, nezformulované myšlenky a děsivá potřeba se vyjádřit.  To je důvod, aby se frenetická intenzita projevila v slovech, skutcích a hudbě těchto představitelů „Pravých satanských hord“ a „Černého kruhu“ ve Švédsku a Norsku. Jako někdo, kdo mluví jazyky, pokoušeli se přetransformovat svůj vnitřní zmatek, svůj „Weltschmerz“; ale byli stejně všemi až na několik výjimek nepochopeni. Že byl jejich živoucí anachronismus označen jako „black metal“, je bezvýznamná poznámka na okraj. Pokud jde o hudbu, byla tam podobnost s black metalovými skupinami 80. let, ale ve všem ostatním tito norští hudebníci vytvořili vlastní styl.  Byli samozřejmě silně zaměření proti „hudebnímu byznysu“. Nicméně vzhledem k spíše psychologické než sociologické povaze tohoto fenoménu by nás nemělo mást, že jsme viděli, jak se klíčové osoby norského black metalu dříve či později smířili se svým sklonem podvolit se zdrcující vnější realitě.

Nutkání k jejich extrémnímu chování se nemělo nacházet v nich samotných, ačkoliv poloha jejich domovských zemí na periferii (z pohledu Evropy) jistě zesílila symptomy pro toto nutkání. Při pohledu zpět jen pár bývalých „black metalových extremistů“ buď přemýšlí, nebo hledá logické vysvětlení pro svá dřívější slova a skutky. Mělo by se poznamenat, že asi nejčistší norský black metal se datuje do let 1991-1994 a již by nemohl být nikdy pochopen. Nicméně ony archetypy, hlavně „temné strany“ evropského pohanského pantheonu, nezmizely. Zrály spolu s těmi, které posedly, dokud je hudebníci norské black metalové tradice nepřijali a nevzali na vědomí takové, jaké jsou. Zatímco v letech 1992-1994 bylo pohanství patrné jen v zárodku a částečně zahaleno „satanským“ zpodobněním či motivy fantasy, tento black metal byl od té doby chápán pouze v pohanských termínech.

Skutečně, vzkvétající pohanský revival mezi evropskou a americkou kulturou mládeže byl iniciován a inspirován bouřlivými a často krvavými událostmi, které vyznačují nástup black metalu v 90. letech 20. století. Je těžkým nepochopením zaměňovat specifický black metal za pouhý název jiné odnože heavy metalu. Bohužel existují tzv. „black metalové“ skupiny a fanoušci, kteří propásli či ignorovali přechod archetypálního black metalu, k němuž došlo od vraždy Oysteina „Euronyma“ Arsetha z MAYHEM 10. srpna 1993. Věnují se stejnému zmatení, které postihlo protagonisty „Černého kruhu“ v letech1992/93 a které jim neumožnilo správnou analýzu mezi nimi působících sil. Toto zmatení, které vysvětluje jistá odporná prohlášení v raných rozhovorech, bylo již dávno přemoženo. Nicméně však ne mezi „misantropickými satanistickými nihilisty“, kteří považují black metal (jak ho definují) za „zbraň“(sic!) k propagaci „vyhubení lidstva“. Máme tu jedince, většinou teenagery, kteří trpí velikášstvím. Považují se za „elitu“, modlí se za „globální nukleární válku“ a sní o „smrti lidstva“ – což jsou obecně stejně jen „polozvířata“. Tato „filozofie“, která se blíží všem „satanistickým“ klišé Hollywoodu a překrucuje evropské myslitele, jako je Friedrich Nietzsche, nemá psychologickou, ale patologickou příčinu.

Právě tato ohavná definice „black metalu“ zůstává populární mezi skupinami a fanoušky z Jižní Ameriky a Asie, a tímto způsobem zde ukazuje míru klamu. Někdo může mít dojem, že jejich nepochopení black metalu pochází z jim vrozeného jezera vědění o evropských archetypech. Z tohoto důvodu nemohou pochopit a navázat vztah k ničemu, kromě nejpovrchnějších symptomů archetypů, které tam fungují. Toto je dále zdůrazněno jejich vskutku slabomyslnou interpretací národního socialismu, která je včleněna do představy o „black metalových“ skupinách jako dalším „projevu zla“. Historie národně-socialistického Německa je překroucena zcela stejně falešnými předpoklady jako každá v Hollywoodu tak často vyráběná propaganda. Kde se Židé snaží přilákat publikum, tam si však tyto nesnesitelné „black metalové“ skupiny libují v údajných „zvěrstvech“ přisuzovaných národně-socialistickému Německu.

Archetypální black metal úspěšně zvládnul a vyjádřil archetypy z našeho kolektivního nevědomí. Hrdá identifikace s pohanským dědictvím přiměla skupiny a fanoušky, aby se aktivně zajímali o národní politiku, zaměřenou na zachování a rozvoj právě tohoto dědictví.  Přece jen je pohanství lidová víra a žádný skutečný pohan se nemůže otočit zády ke konceptu krve (tj. rodové linie) a půdy (tj. původu). Archetypální black metal, který poslouchají, podpořil rasové uvědomění a národní boj mnoha současných pohanů. Tento black metal je výzva pro ty, kteří patří k naší krvi, a motivuje nás, abychom se angažovali a zůstali neústupní v tomto našem věku ragnaröku. Mnoho skupin a fanoušků rozvinulo archetypální black metal do zatím neslýchané definice; říkají, že black metal není hudba, ale poslouchatelná ideologie. Tato nejsofistikovanější definice ze všech zrodila NSBM, národně-socialistický black metal.  NSBM je ryzí nástroj agitace a propagandy. Nyní tedy již hudba  neslouží triviálnímu účelu, jako je zábava, ale je využita ve snaze přinutit posluchače k akci. NSBM je volání do zbraně! Zatímco sporadické násilí „Černého kruhu“ lze vysvětlit jako vybití nezdolné archetypální síly těmi, jichž se to týká; NSBM aktivista úmyslně útočí z vlastní vůle, s plným vědomím o příčině a následku. Správně chápaný národní socialismus je vrcholná syntéza árijských archetypů a árijského uvědomění, NSBM je zároveň vrcholná syntéza revolučního nadšení a radikální filozofie. To NSBM označuje logický závěr hnutí, které podnítila před deseti lety „Záře na severní obloze“. Ti, kteří chápou NSBM jako „hudební žánr“, o něm nic nevědí. NSBM je slyšitelná podstata znovuzrozeného národního socialismu, a jako taková je dramaticky v protikladu každé definici, která ignoruje archetypální kořeny black metalu. NSBM se znovu ptá: „Chcete totální válku?!!“

Přeloženo z již nefungujících stránek Pagan Front

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: