Skip to content

Co je bělošský nacionalismus?

Únor 16, 2017

Bílí nacionalisté se pustili do neohrožené mise, možná nejneohroženější za posledních 30 000 let. Tato mise má zajistit přežití bílé rasy – přežití kultury, která je jejím duchovním ztělesněním, a unikátního genotypu, který je jejím biologickým úspěchem. Tohle všechno berou jako svou misi, spolu se zdánlivě nevhodným politickým označením.

Podobně jako historický „nacionalismus“, postrádá pojem „bělošský nacionalismus“ teoretickou přesnost, dokonce spojitost. Ale co jeho kritikové nechápou je, že tento rozpor ani v nejmenším nesnižuje jeho význam nebo pravdu. Problémy s jeho použitím budou ve skutečnosti méně sémantické než praktické, je pro něj méně teorie nebo ideologie než pro ducha, hrdinský cit, hnutí obsahující vůli k moci utiskovaného lidu. Zkrátka, poté co jeho nejasná definice nezabránila nacionalismu v sehrání rozhodující role v posledních dvou stoletích světových dějin, z podobných důvodů pravděpodobně sehraje bělošský nacionalismus obdobnou roli v 21.století.

Když jsem byl dítětem, tak lidé, které jsem nejdříve obdivoval byli James Connolly a Patrick Pearse. Nejnadanější syn dělnické třídy Irska, Connolly, strávil celý svůj život organizováním proti „penězokopáčství“ světa buržoazie 19.století (svět již tehdy nasákl židovským dravým duchem) a za vše, o co bezmocný pracující lid přicházel vinou obchodnických vetřelců; naopak Pearse byl básnickým snílkem, tvůrcem mýtu, který si uvědomil – nejprve slovem, pak činy – že pouze krvavou obětí dosáhne Irsko státnosti. Tito dva muži, básník a dělnický válečník, jsou otcové moderního irského národa a jejich nacionalismus je původem mého bělošského nacionalismu.

Od té doby vstoupili do mého panteonu další, ale Connolly a Pearse zaujímají stále zvláštní místo. Věc za kterou bojovali – věc svaté Matky Irska a mé vlastní matky, jejíž domov jsem vždy upřednostňoval – pro mě zůstala nejposvátnější věcí ze všech. Jak by tomu mohlo být jinak? Obětovali své životy za nejpůvodnější věc: rodinu, svobodu, dědictví, osud, povinnost, odvahu.

Ale toto Irsko odvážných synů, bolí mě to psát, je znovu ohroženo – ještě větším nebezpečím, které slibuje zničení nejen největšího civilizačního dědictví, jehož je součástí, ale i lidí a národů, jenž jsou jeho nejbližším pokrevním příbuzenstvem. V tomto větším smyslu cítím, že je má rodina znovu pod útokem, tentokrát nikoliv Albionu, ale rasově míšené, duši zabíjející síly globálního Molocha, který hodlá přetvořit svět podle nejzhýralejšího kritéria ze všech: posvátného písma židů, peněz.

Od roku 1945 se mezinárodní síly podvracení – vedené americkým impériem a na východě rozpačitě podporované sovětským komunismem – snažily zredukovat celosvětové politické dění do politicko-ekonomického rivalství bloků studené války. Následující ideologická polarizace znamenala nejen alianci Spojených národů, ale degradování tradičních autorit, rozdělení pokrevních a historických pout, a odstranění genetických zájmů. Věrnost ke dvěma bezkrevným politicko-ekonomickým blokům tak vyžadovala degradování (a nakonec potlačení) národních institucí a národního citu.

Jak to podal židovsko-americký válečný zločinec Wesley Clark: „V moderní Evropě není místa pro etnicky čisté státy.“

Podle očekávání, nejdále pokročilo odnárodňování v Německu, kde celý lid – jehož odvaha a úspěch v uplatňování svého nacionálního projektu byly v dějinách nepřekonatelnými – byl napříště označen Kainovým znamením. Etno-sebevražedný kosmopolitanismus, který přišel sevřít zbytek bílých vlastí, není ve své podstatě pouze ideologickým nebo politickým, ale je podepřen volnými trhy a nadnárodními organizacemi, elektronickými médii a důmyslnými kondicionačními technologiemi, které se zmocňují svrchovanosti národního státu a nahlodávají jeho historickou kulturu. S pádem Sovětského svazu se tyto tendence ještě více zhoršily jak OSN, EU, NAFTA, NATO, Světová banka, MMF, Mezinárodní soudní dvůr, nevládní organizace a jiné globalistické skupiny zasahují do posledních pozůstatků tradiční národní jurisdikce.

Jak jsou naše životy nuceny podřizovat se washingtonské protibělošské nadvládě, zásady kosmopolitanismu a universalismu, ekonomismu, necitelnosti ke svému původu a rovnostářské homogenizace, vše na předpokladu implicitní nenávisti bělošského života, diktují totální přebudování našeho světa. Pouze zplanýrováním, vymícením evropských historických národů, standardizováním jejich kultury a ovládnutím jejich institucí mohou být běloši vhodně „nahnáni do stáda, podojeni, ostříháni a poraženi“ v zájmu peněžního apetitu systému. Konečná fáze tohoto podvracení se již dala do pohybu, jak poslové naší rasy a kultury zkoušejí přežít tsunami milionů a milionů nájezdníků Třetího světa, kteří jsou poskytováni na práce kuliů, nevybíravému materialismu a bezohledným myšlenkám, na kterých závisí americká judeo-oligarchie.

Historicky vyrostl bělošský nacionalismus z toho, co Yockey nazval bezvýznamným státním nacionalismem 19.století. Tento nacionalismus byl sám výsledkem dřívějších, lokalizovanějších oddaností, jak se příbuzní a příslušníci klanů vyvinuli v muže Corku a Connachtu, a poté, v moderním období, v Iry (podobně jako se Bretonci a Gaskoňci, Alsasané a Burgunďané, vynořivší se z dřívějších formací, stali Francouzi; nebo jak se Švábové, Rýňané a Prusové stali Němci).

Loajality a náklonnosti, zakořeněné v těchto dřívějších příslušnostech, již však neovlivňují stát – který se distancoval od veškerého pojetí národní oddanosti a obzvláště od lidí, kteří byli kdysi jeho tělem a duší.

V globalizovaném světě, kde se kapitál, zboží a barevní lidé stále stěhují do a skrze naši zem, a kde je politický systém stále méně a méně autonomní a národní, si „my Irové“ potřebujeme promyslet ideu národnosti. Pro obranu našich domovů před novými útočníky, je dnes nezbytné se postavit s Germány, Slovany, Latiny, dokonce (možná obzvláště) s Angličany k vytvoření záštity před protibělošskými silami, které nás ohrožují.

Vzhledem k tomu, že byl národní stát nahrazen bezkrevným ekonomicky řízeným systémem, orientovaným na nadnárodní agendu oligarchů a že je nyní existence bílého rasového národa ohrožena, je národní boj zavázán následovat globalizační proces a zaujmout k tomu vhodný postoj. V největším schématu to znamená, že nacionalisté musí bránit nikoliv pouze svou úzkou rodinu, ale svou velkou rodinu, zahrnující potomky kromaňonců a árijců, kteří obývali západní, středomořskou a východní Evropu a trans-sibiřské oblasti prapůvodní Eurasie. Jestliže tak nedokáží učinit, pokud nechají užší národní zájmy, které je v minulosti okupovaly, odvrátit je od bio-civilizačních kleští, zprovozněných judeo-oligarchickými silami, jestliže nevytvoří nejpevnější a neproniknutelnou frontu proti nájezdníkům a jejich domácím agentům – potom přestanou mít budoucnost, buď jako Irové nebo jako bílí muži.

Kathleen Ni Houlihan, Marianne, John Bull a svatý Vladimír pro nás mohou mít stále zvláštní smysl, ale naše politické loajality již nemohou déle náležet pouze lidem nebo národům nejblíže k nám – lví podíl naší loajality musí napříště směřovat k rase, která je naší velkou matkou a to nás seskupí na cestách, které nás spojí proti nepřátelům našeho ducha a jedinečného genetického dědictví. Tento druh rasového nacionalismu samozřejmě naráží na setrvačnost dřívějšího nacionalismu a činí nezbytným rozvinout nové vědomí a identitu. Bílá nacionalistická identita a vědomí již vyplývají z toho, kdo jsme. Skutečně, je to tradiční vazba, která pochází z rodiny, komunity, kraje a národa, jenž podpírá naše větší příbuzenství k bílé rase.

Ve věku, kdy byly národní hranice porušeny a stát již déle neslouží národu, může být nacionalistickým sloganem Irů, Francouzů, Američanů a všech lidí evropského původu pouze: „Naše rasa je náš národ.“ Provinční identity a lokální společenství, které představovaly hlavní část historického národního zázemí, nejsou v žádném směru popírány nebo degradovány, protože představují hlavní část meta-národního zázemí. Bílí nacionalisté se ale mohou odlišit od svých předků v míře, rozsahu a povaze úkolu, který si na sebe naložili a také bojovat za přežití a znovuzrození svého lidu. V tomto smyslu je zápas, který vedou proti genocidním silám, rozšířeným zápasem jejich předků, ačkoliv položen do vyššího stádia, diktovaného současným mezinárodním vývojem.

Konečně, co je to ten „národ“? Podle mého názoru podal nejlepší definici Walker Connor: „Největší seskupení charakterizované mýtem společného rodového původu.“ Tato definice naznačuje geneticky přesnou linii původu a „společenství osudu“. V podstatě je to rasová definice. Rozšířená a přizpůsobená globálnímu věku je tato definice neméně vhodná pro bělošsko nacionalistický pojem rasy. (Stěží to vypadá jako náhoda, že slovo „rasa“ byla kdysi synonymem pro „národ“.)

Ve své etno-historické manifestaci rozdělil historický nacionalismus svět do národů, každého s odlišnou charakteristikou a osudem; učinilo to národní loajalitu prvořadou, stejně jako boj za národní seberealizaci a autonomii. Bílí nacionalisté vidí svět v podobném směru, do té míry, že vidí rozdělení v odlišných a soupeřících rasách a jejich hlavní loajalita směřuje k bílé rase, snaží se zlepšit svobodu, jednotu a identitu bílých lidí po celém světě (což mj. znamená oddělení od ostatních ras a kultur). Rasový stát bílých nacionalistů je tedy tím druhem lidstva, jehož geneticky příbuzní lidé jako první zabrali severní a západní oblasti euroasijské pevniny, z jehož kořenů vzešla latina a řečtina a předtím proto-indoevropština, a jehož kulturní dědictví pochází ze starověkého Řecka a Říma, do něhož přispěl keltský, germánský, slovanský a jiný evropský lid.

Historičtí a bělošští nacionalisté rovněž sdílejí příbuzný osud. Dřívější formy nacionalismu se vynořily z malých skupin básníků a snílků, jimž příroda umožnila pohlížet za obyčejné denní starosti a rozeznávat kolektivní příkazy osudu jejich lidu. Zřídka bylo jejich počáteční přijetí něčím jiným než opovržení a výsměch. Ale jejich sny a básně hovořili k prvotním věcem. Zvláště v dobách krize, kdy se stát a společnost stávaly odcizenými a umožňovalo to zahlédnout jistou, obvykle zahalenou realitu, se ostatní nahrnuli na jejich pozice. Rasoví nacionalisté, kteří se zastávají svého 30 000letého rasového dědictví jsou podobně opovrhováni a vysmíváni. Všechny početné síly existujícího systému podvracení jsou ve skutečnosti připraveny, pokud to bude nutné, sešikovat se proti nim. Zatímco nesouměřitelnost opozičních táborů ukazuje silnou nesourodost zápasu, vůbec to nevyvrací spravedlnost nacionalistické věci ani její nevyhnutelnost. To byla rovněž cesta pro historický nacionalismus.

Když se Pearse a Connolly na velikonoční pondělí 1916 zmocnili Hlavní pošty, nikdo si nemyslel, že by tihle snílci, podporovaní několika stovkami a poté tisícovkami ozbrojených mužů, mohli mít šanci porazit britskou říši. Ale mýlili se. Říše spočívala na bezkrevném kosmopolitanismu, byla posedlá slabomyslným materialismem a zavázána liberálním hodnotám, které byly krátké na národ, násilně probuzený ke svému osudu.

V tomto dočasném období může stát proti věci bělošského nacionalismu všechno, ale váha dějin, kultury a přírody přesto tajně konspiruje v její prospěch. Zvláště pak, že podporuje nejpůvodnější zájmy bílých lidí v době, kdy běloši čelí zániku, že oponuje systému upřednostňujícímu smíšení a konečné zničení bílé rasy, a že je skutečnou alternativou k zániku – ze všech těchto důvodů bílé nacionalistické hnutí, a nezáleží na tom jak nepatrná je jeho současná pozice, pravděpodobně sehraje vůdčí roli v souboji ohně a oceli, který je před námi.

Přeloženo ze stránek National Vanguard

Reklamy
komentáře 3 leave one →
  1. Roman permalink
    Únor 18, 2017 12:28

    Pěkný článek. Myslím si také, že na rase záleží. Nejsme stejní. Je to dědictví, které stojí za ochranu. Stačí si uvědomit, že se snažíme chránit různé menšiny, jako jsou Romové nebo indiánský kmen někde v Amazonii a přitom my sami se stáváme menšinou na vlastním kontinentě. Hledíme na práva ostatních, své vlastní popíráme. To nejsou vhodné podmínky pro přežití.

  2. Únor 17, 2017 00:13

    Mně se tenhle článek dost líbil. Perfektní. Díky za překlad, Wolfe!

  3. Pagan permalink
    Únor 16, 2017 17:18

    To sou kydy :D To napsal Američan nebo Brit? Tady se šikuje leda banda rádoby hrdinů mávajích vlajkami,kteří se nikdy nepostavili skutečným problémům,leda bitce na ulici :D Co se ovšem znovu šikuje,jsou sionisté a muslimské hordy ke konečnému „úderu“ na tuhle společnost.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: