Skip to content

Dynasofie – Omyl multikulturalismu VII

Říjen 29, 2016
by

VI

Křížení zpomaluje proces adaptace, produkuje méně schopné potomstvo, jež není přizpůsobené žádnému z prostředí, v nichž se vyvinul kmen jeho rodičů. U rostlin a zvířat je potřeba adaptace na prostředí naprostou nutností, tudíž křížení, zvláště u zvířat, vede k vyhynutí, nicméně u člověka tento důsledek není zřetelný, protože lidský druh dokáže do značné míry ovládat drastičtější vlivy svého prostředí. Nevýhody křížení se tedy mohou v případě lidských tvorů jevit jako eliminované. Co však tento závěr nezohledňuje je, že úspěšnost lidských populací ve velké míře závisí na souboru po celé generace získávaných zkušeností, který shrnuje výraz kultura, jenž je schopností osvojovat si kulturní rysy, jenž se dědí,  a že prosazování kultury populace k zvýšení schopnosti přežít závisí na výskytu nadaných jedinců. Přizpůsobivost zvířete, která se přenáší přímo geny, se u lidských tvorů stala přizpůsobivostí se učit, což má zase genetický původ. Křížení může tyto dědičné vlastnosti narušit, přičemž lze takový výskyt matematicky doložit.

Přenašeči biologické dědičnosti jsou složité molekuly, geny, jimiž samec a samice přispívají ke vzniku nového jedince. Geny se seskupují do pletenců zvaných chromozómy a jsou v párech, nicméně nemusí být pro jeden znak zcela stejné, např. geny pro barvu vlasů mohou dát barvu blond nebo tmavou. Geny pro rozdílnou barvu vlasů, světlou od jednoho rodiče a tmavou od druhého, znamenají  heterozygotní párování. Důležitost párování přesahuje nevýznamný tělesný vzhled, který je potenciálním faktorem lidské tvořivosti. Spatřujeme tedy důležitost v tom, pohlížet na rasu v rámci “genofondu” spíše jakožto na směs charakteristik, než na osobní, individuální úroveň, protože jsou to frekvence genů, co nám poskytuje porozumění biologii dynamiky lidské populace. Následuje ukázka, v níž jsou frekvence genů použity čistě jako hypotéza.

Předpokládejme populaci, kde je 400 z 1000 lidí nositelem konkrétního genu, řekněme hudebních vloh, o nichž víme, že mají genetický původ. Tato populace přijímá migranty z jiné populace, která se odlišuje onou frekvencí, v níž má tento gen průměrně 70 lidí z 1000. Směs bude zjevně obsahovat redukovaný počet na 1000 lidí než u původní populace. Jestliže počet migrantů bude tvořit 20% nové populace, nová frekvence bude 334 z 1000: redukce o 16.5% od původní (výpočty v následujícím pojednání).

Každá lidská schopnost je s největší pravděpodobností důsledkem kombinace genů, tudíž hudební talent se sám nevyjeví, pokud jedinec není nositelem množství genů s tímto talentem souvisejících. Budeme jen usuzovat, že heterozygotní pár hudební talent podpoří, a pro zjednodušení je frekvence druhého genu totožná u obou populací, řekněme u 100 lidí ze 100. Protože obou souvisejících, ale odlišných genů je nyní potřeba, aby měl jedinec hudební vlohy, mění to tak frekvenci původní populace mající tuto schopnost na 80 ze 100. Pokud se dvě populace geneticky mísí rovnoměrně, frekvence hudebních vloh se ve smíšené populaci změní na 67 ze 100, což přibližně odpovídá redukci o 16.5%.

Tabulka 1:

 

Pop.      r      q      2qr         s      t      2st      2qr x 2st
Pův.    0.4     0.1      0.08       0.60     0.2     0.240        0.0192
Mig.    0.07     0.1      0.014       0.30     0.2     0.120        0.0017
Hyb.    0.334     0.1      0.0668       0.54     0.2     0.216        0.0144

Výskyt jakékoliv nadání je nicméně z realističtějšího pohledu důsledek četných kombinací, zahrnujících velké množství genů. Hudební talent v kombinaci se silným temperamentem ještě nemusí zplodit nic, kdežto v kombinaci se zjemnělým temperamentem může zplodit věhlasného umělce. Pokud se migranti rovněž odlišují od původní populace v těchto dalších kvalitách, jako je tomu u výše uvedeného příkladu, můžeme očekávat, že frekvence talentu bude slábnout. V tabulce 1 jsou sloupce r a q zmíněné frekvence pro hudební vlohy, sloupce s a t jsou frekvence pro další charakteristiky vyžadované pro hudební vystoupení, jako je temperament, a znovu se předpokládá, že pro jedinečnou kvalitu je potřeba jednoho heterozygotního páru. Poslední sloupec ukazuje frekvenci lidí pravděpodobně hudebně obdařených u původních, přistěhovaleckých a hybridních populací. Při pohledu na poslední sloupec, se směsí 20% migrantů, je frekvence nadání v hybridní populaci 14.4 lidí z 1000 o 25% nižší než 19.2 lidí z 1000 u nepromísené populace původní. Přeloženo do reálných čísel, v desetimilionové populaci by původní populace měla 192,000 hudebně nadaných jedinců, kdežto totožné množství populace rovnoměrně promísené s migrant by jich vyprodukovalo 144,000: redukci. Toto je kulturní důsledek lidského křížení, které nevykazuje žádnou podobnost s křížením zvířat, což se liberálním genetikům a biologům nepodařilo rozeznat.  Ačkoliv je množství výjimečně talentovaných lidí ve srovnání s celkovou populací malé, je nicméně zásadní, protože v každé společnosti je tím, co rozvíjí civilizaci, genius rasy. Pokud je tato elita po celé generace oslabována z důvodu plození mimo svůj rasový genofond,  sociálních, technických a všeobecně kulturních úspěchů dané populace budou ubývat.

Liberální genetici jsou však neoblomní ve svém tvrzení, že křížení je prospěšné. Nehledě na hybridní vitalitu a redukci šance na heterozygotní kombinace, kterou křížení skýtá, náš zájem spočívá v množství talentovaných lidí v rámci populace. Pojďme nyní zredukovat výskyt s u původní populace z 0.60 na 0.06, jak ukazuje Tabulka 2. Frekvence nadání v hybridní populaci pak bude 2.9 lidí z 1000, tj. vyšší u původní či migrantské populace, což je nárůst 53% oproti 1.9 talentovaných lidí na 1000, kteří se vyskytovali v původní populace, a nárůst 71% oproti 1.7 z 1000 u migrantské populace. To znamená, že pokud by každá původní, migrantská a hybridní populace čítala 10 milionů lidí, v původní by se narodilo až 19,000 hudebně talentovaných jedinců, v migrantské až 17,000, avšak v rovnoměrně promísené, tvořené z  20% migranty, by se jich mohlo narodit až 29,000: nárůst oproti nepromíseným populacím. Nyní máme vysvětlení, proč některé význačné národy vzešly z rasové fúze.

Tabulka 2:

 

Pop.      r      q      2qr         s      t      2st      2qr x 2st
Pův.    0.4     0.1      0.08       0.06     0.2     0.024        0.0019
Mig.    0.07     0.1      0.014       0.30     0.2     0.120        0.0017
Hyb.    0.334     0.1      0.0668       0.108     0.2     0.0432        0.0029

Z letmého zkoumání těchto tabulek bychom mohli zastávat rasový nebo liberální pohled, avšak v případě 2 stojí za zmínku, že přínosné důsledky získané rasovou fúzí se objevují při příznivé a omezené směsce, kde je smíšení přínosné do s = 0.15 u původní populace; při vyšší hodnotě u populace dochází míšením k poklesu  výskytu talentu, jak ukazuje případ 1. Nemůžeme z toho tedy usuzovat, že míšení je samo o sobě přínosné, jak by liberálové rádi, abychom věřili. Ponaučením je, že pokud máme již úspěšnou populaci, cizí příměs v ní s největší pravděpodobností sníží výskyt génia a všeobecnou kvalitu. Protože jsme v našem výzkumu v předchozím oddíle viděli, že Indoevropan je nejprogresivnější v oblasti civilizační, máme vysvětlení, proč jeho míšení s sebou nese negativní dopady, jak to potvrzují dějiny úpadkem bělošských společností v obdobích kosmopolitismu. Pro bílé národy je míšení ras genetickým projevem Zákona regrese.

Advertisements
One Comment leave one →
  1. Andreos permalink
    Listopad 29, 2016 19:54

    Tohle je samozřejmě pravda. Jen dodávám, že prospěšné může být pouze křížení odlišných typů v rámci stejné rasy, což podporuje vznik určité duševní lability vedoucí často ke genialitě (hybrid vigor efekt). Příkladem je starověké Řecko nebo renesanční severní Itálie –
    https://en.wikipedia.org/wiki/Italian_Renaissance
    Do určité míry tento efekt nastal i v raně novověkém Holansku „zlaté éry“ (proslulá malířská škola atd.) – https://en.wikipedia.org/wiki/Dutch_Golden_Age
    A měl konstantní vliv v Británii, Francii a Německu, které daly světu nejvíce geniálních osobností. (Na druhé straně toto míšení může poněkud narušit původní národní identitu – třeba příměs mediteránní krve do původně nordického národa může zvýšit kreativitu, ale zároveň poněkud změnit jeho mentalitu a sociokulturní projevy.) Míšení s méně inteligentní rasou má naopak katastrofální následky.
    Pro kreativitu je však také často důležitý opačný efekt – efekt vnitřního křížení, kdy se nadání a tvůrčí vlohy naplno rozvinou při vnitřním křížení v rámci homogenního národa, což je jaksi zintenzivňuje a šlechtí. Ovšem toto vnitřní křížení může mít pozitivní efekt jen pokud je v národě už daný genetický potenciál, který je možné dále posilovat, nebo pokud následuje po onom stimulujícím přílivu krve odlišného typu stejné rasy.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: