Skip to content

Příbuzenství

Říjen 13, 2016
by

Kapitola z diplomové práce Ivany  Staré „Rodina a její význam v římském právu“. Ke stažení zde v naší Knihovně.

V rodinných vztazích hrálo důležitou roli také příbuzenství. Římští právníci rozlišovali příbuzenství pokrevní a umělé, kterému bylo vzhledem k majetkovým poměrům věnováno více pozornosti než pokrevnímu.

Příbuzenství pokrevní bylo založeno na právu krve. Cognatio bylo založeno na myšlence, že jedna osoba pochází od druhé osoby. Římský pokrevní systém je nejdokonalejším systémem příbuzenství. Přejat byl částečně systémem keltským či anglosaským.

Pokrevní příbuzenství se dělí na linii přímou a pobočnou. Linii přímou tvoří osoby, které mají společného předka. Osoby pocházejí jeden ze druhého. V linii přímé byl absolutní zákaz uzavírání sňatků. Linii přímou tvořili ascedenti a descedenti. Příbuzenství se počítalo vzestupně a sestupně. Jako vzestupné příbuzenství se označuje příbuzenství rodičů a jako sestupné příbuzenství dětí. Vzestupné i sestupné příbuzenství začíná prvním stupněm.

V prvním stupni je s osobou ve vzestupné linii příbuzný otec a matka, v sestupné linii syn a dcera. Právník Paulus určoval stupně příbuznosti podle porodů, kde každá zplozená osoba pokaždé přidá jeden stupeň.

Nam quotiens quaeritur, quanto gradu quaeque persona sit, ab eo incipiendum est cuius de cognatione quaerimus: et si ex inferioribus aut superioribus gradibus est, recta linea susum versum vel deorsum tendentium facile inveniemus gradus, si per singulos gradus proximum quemque numeramus: nam qui ei, qui mihi proximo gradu est, proximus est, secundo gradu est mihi: similiter enim accedentibus singulis crescit numerus. Idem faciendum in transversis gradibus: sic frater secundo gradu est, quoniam patris vel matris persona, per quos coniungitur, prior numeratur. 

Linie pobočná je tvořena osobami, které mají společného předka. Tvoří ji sourozenci, tety, strýci, bratranci. Pobočná linie začíná druhým stupněm příbuzenství. Pokrevní příbuzenství nabylo významu až na konci republiky, kognátské příbuzenství bylo plně akceptováno v dědickém právu za vlády Justiniána.

Do republiky si privilegované postavení zachovávalo příbuzenství agnátské. Agnatio bylo příbuzenství uměle vytvořené na mocném postavení otce rodiny. Zaloţeno a zprostředkováno mohlo být pouze muži. Agnátské příbuzenství v sobě zahrnovalo všechny osoby pod mocí pater familias; agnátské příbuzenství nezanikalo smrtí.

Vznikalo na základě narození v řádném manţelství, při adopci nebo uznáním dítěte za vlastní. Zanikalo smrtí, kapitisdeminucí, emancipací. Pro starý Řím mělo agnátské příbuzenství velký význam. Zákon XII desek uznával jako dědice pouze agnátské předky.

Jest pak několik stupňů lidského společenství. Neboť abychom nehleděli jen k onomu obecnému citu pospolitosti, bližší jest společenství téhož kmene, národa a jazyka, čímž jsou lidé k sobě nejvíce připoutáni. Ještě užší svazek jest téže obce. Neboť mnoho věcí je společných občanům: náměstí, svatyně, sloupořadí, cesty, zákony, práva, soudy, volby, dále společenské a přátelské styky a mnohonásobné vzájemné vztahy a smlouvy.

Ještě těsnější jest svazek mezi příbuznými, neboť onen nekonečný cit lidské pospolitosti se tu zuţuje na nepatrný okruh. Je-li od přírody společné všem živým tvorům, že mají pud rozmnožovací, je prvním poutem společnosti samo manželství, dalším děti, potom jeden dům a společné držení majetku, tj. základ města a jakoby semeniště obce. Následují svazky mezi bratry, dále mezi dětmi sourozenců, kterých už nemůže pojmout jeden dům, a proto se rozcházejí do jiných domů a kolonií. Dále přicházejí sňatky a švagrovstva a z těch zase více příbuzných, a tak rozšiřování potomstva jest původem obce.

Pokrevní spojení poutá pak lidi láskou a přízní. Neboť jest to velká věc, míti tytéž památky na předky, míti tytéž bohoslužbné obřady a míti společné hrobky.

Ale když všechny tyto svazky s rozumem prozkoumáš a uvážíš, žádný z nich není vzácnější než ten, který poutá každého z nás s obcí. Drazí jsou nám rodiče, drahé jsou nám děti, drazí příbuzní a přátelé, ale všechny tyto vzájemné city lásky v sobě soustřeďuje vlast. 

Cicero nám naznačil, čím se římská rodina charakterizovala:

Sdružování moci pod jednou osobou

Společné náboženské obřady

Právo požívat rodového jména

Právo adoptovat do rodiny cizí osobu

Právo dědit majetek

Společné vlastnictví a společný jeden dům

Familiae appellatio qualiter accipiatur, videamus. Et quidem varie accepta est: nam et in res et in personas deducitur. In res, ut puta in lege duodecim tabularum his verbis „adgnatus proximus familiam habeto“.

Pojmem rodina se rozumí podle Zákona XII desek sdružení osob a majetku, všichni jsou spojeni pod jedinou mocí otce rodiny, kdy on má právo neomezeně vládnout ve svém domě. Začátkem i koncem rodiny je ale žena.

 

 

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: