Skip to content

Hamingja

Duben 15, 2016
tags:
by

„Vnitřní hlas je hlasem plnějšího života, rozšířeného,
vnímavějšího vědomí. Proto se v mytologii
zrod hrdiny či symbolické znovuzrození kryje
s východem slunce, protože růst osobnosti je synonymem
pro sílící vědomí vlastního já. Ze stejného důvodu
vykazuje většina hrdinů sluneční atributy
a chvíle zrodu jejich větší osobnosti je známa jako
osvícení.“
…………………….C.G. Jung

Za závojem naší se zemí spjaté reality, za našimi mytologiemi, náboženstvími a individuální osobností existuje v samotném jádru naší bytosti „božské já“, nebo jak uváděli starověcí árijci v Eddách, naše „Hamingja“. Tento božský vliv vyšší lidské psýché je vlastní duši člověka. Občas nám hodně poslouží jako zasahující ochránce. Pokud bychom neměli schopnost ovládnout tento vrozený kousek božskosti ve své bytosti, jak po stránce individuální, tak kolektivní, budoucnost lidstva by byla bezradná a jeho vlastní krátký život bezvýznamný a marný. Svoje životy budujeme nebo ničíme a v životě umožňujeme či neumožňujeme svůj podíl. Naše Hamingja a naši etničtí bohové nám pomáhají a vedou nás, ale jsme to my samotní, kdo musí udělat práci a posouvat se dál.

Příroda konfrontuje naši životní cestu, zrcadlí nám věčnou moudrost pro ty, kteří mají oči k vidění. Nejstarší bohové se zrodili do naší hmotné dimenze skrze neukojitelnou potřebu člověka pochopit přírodní síly a sebe samotného, avšak v zásadě jsou na nás naši etničtí bohové stejně závislí jako my na nich. Bohové jsou zvětšeným člověkem. Jak prohlásil Dr. Carl Jung: „Člověk je kosmos v malém a není oddělen od velkého kosmu nějakými pevnými hranicemi.“

V árijském wotanismu je duše známa jako nadčasová, věčně duchovně se rozvíjející entita. To naše tělo nás váže k hmotnému světu, protože tělo se podobá rouchu, jímž se odívá duše. Homér vypravuje, že olympští bohové byli schopni se dle libosti přeměnit ve zvířata či lidi, což je proces známý jako „měnění podoby“. Tato vlastnost je rovněž známa v teutonském, wotanistickém panteonu, stejně jako v keltském. Metafyzicky řečeno, naši árijští archetypální etničtí bohové fungují v naší vědomé a podvědomé mysli jako astrální formy, projevující se jako složené entity, tvořené zčásti lidskou energií a zčásti božskou. Taková božstva mohou být zformována a oživena v naší individuální i kolektivní psýché, nebo se mohou také projevovat v našem hmotném světě. Svrchovaným patriarchálním bohem árijského člověka je Wotan, nicméně božská Hamingja, jež existuje v člověku, je známa jako matriarchální a spřízněná s Nornami (třemi sestrami Osudu).

V teutonské mytologii se píše, že ten, kdo je opuštěn svou Hamingja, je ztracen. Navíc, pokud by se z někoho stal odporný a zlý člověk,  jeho Hamingja by docela dobře mohla změnit svou laskavost v hněv a udělat z takového jedince po zásluze trosku.

V Saemundově Eddě Wotan prorokuje, že král Geirrod, jenž tak dlouho požíval boží přízně, brzy zhyne vlastním mečem. „Hněv dís na tebe ! volá Wotan na vzrušeného krále Geirroda a ten hned poté zakopne a nabodne se na vlastní meč.“ V této pasáži se jasně vyzdvihuje, že nevyhnutelná Hamingja zapříčiňuje klopýtnutí a pád nenapravitelného krále, aby ho potkal jeho spravedlivě zasloužený osud.

Naše těla potřebují duši, aby mohla žít dál, ale duše existuje i bez hmotného těla. Každou část člověka prostupuje mnohorozměrný duchovní svět, každé gesto je prodchnuto skrytou silou. Člověk je v podstatě živým talismanem netělesných úrovní bytí.

Naše Hamingja kouzlí další sféry existence. Každá z nich ztělesňuje týž proces sebeuskutečnění, od nezřetelného, ale mocného základu, přes očistný oheň kosmické mysli, který září z hlavy Absolutního Boha.

Protože je člověk z větší části nesvéprávná bytost řízená silami zvenčí, což je naše fyzické tělo a úroveň existence kolem nás. Ti šťastnější z nás, kteří dokážou prohlédnout skrze hustou vrstvu hmoty a jednat z nitra, zakoušejí velký dar osvícení a sebeuvědomění. V historii jsme svědky neustávající rozmanitosti  výjimečných hrdinů, jejichž mimořádné činy je povyšují do role polobohů, některé ještě za jejich života. Většina badatelů bude souhlasit, že takové typy se rodí na svět s pozoruhodnou houževnatostí a vědomím cíle, jako by jejich životní osud byl stanoven již před narozením. Přijmutí osudu či „orlögu“, jak na něj tradičně odkazovali naši wotanističtí předkové, má častokrát za následek, že se velcí hrdinové zdají lhostejní vůči strachu ze smrti přímo v hrozivých čelistech nevyhnutelné zkázy.

Chápat orlög znamená vědět, že od narození do smrti život každého člověka kolem sebe tká síť, vlákno po vláknu, jako pavouk svou pavučinu. Prostřednictvím naší Hamingja jsme vedeni vyššími silami či silami nižšími, které starověcí Keltové a Italikové zvali „Strážci“ (což je výraz, který se datuje až k hvězdným mystériím árijské mezopotámské civilizace). Strážci se uznávají jako dědiční, astrální duchové, kteří slouží jako hlídači vstupů i výstupů světů, které se pojí k hmotné úrovni. Jsou také dlouho známí jako „Strážci Dávné Moudrosti“ a „Hlídači Umění“, protože jako netělesné bytosti dohlížejí na směřování světa a dění v něm. Populární hypotéza je, že mnoho vlivných hrdinských postav v dějinách je trvale obklopeno a vedeno těmito astrálními bytostmi. Věky starý axióm árijského egyptského velekněze Herma Trismegita. „Poznej sebe sama“, souvisí právě s vazbou člověka na jeho Hamingja, jeho Božské já, pravou podstatu jeho bytí.

„Ti, kdož jsou mrtví, nikdy neodešli. Jsou stále přítomni
v prodlužujícím se stínu. Mrtví nejsou pod zemí;
jsou ve stromech, které šumí, jsou v lese, který sténá,
jsou ve vodě, jež spí, jsou v chýši, jsou v davu,
mrtví nejsou mrtví. Mrtví nikdy neodešli,
jsou v ňadru ženy, jsou v dítěti,
jež naříká, a v hořícím dřevě, jež hoří plamenem.
Mrtví nejsou pod zemí: jsou v dohasínajícím ohni,
jsou v trávě, jež roní slzy,
jsou v kvílících skalách, jsou v lese, jsou v domě,
mrtví nejsou mrtví!“
……………………Birago Diop

Když pak člověk vnímá celé vlákno svého orlögu, každý čin pak signalizuje hluboký smysl a my se vplétáme do sítě našeho konání. Když člověk vnitřně procitá, trhá tak řetězy nevědomého bytí a zcela tak postupuje pod moc tohoto sebou vytvářeného osudu. Skuteční velikáni činu v dějinách si jsou již v útlém věku přirozeně vědomi své vnitřní podstaty a předurčené cesty. Velcí epičtí hrdinové dějin, jakož i archetypy etnických bohů našeho lidu, slouží jako nezbytné pravzory a příklady pro plný rozvoj lidské mysli a ducha.

V rámci árijské pohanské kosmologie wotanismu je náš život zřetelně představován glyfou Stromu života, Yggdrasilu, v němž je celá stavba udržována v rovnováze sledem usměrňování. Skrze onu stále se vinoucí cestu života člověk kráčí po tenké přímce mezi protikladnými silami, což je očividně nekonečná matrice vyvažování ve všech věcech, velkých i malých. Dokonalý člověk je ten, kdo se zbavuje falešné osobnosti a udržuje vyrovnané usměrňování ve svém nitru, své rodině, své rase, uvnitř přírody, a původních mytologiích, symbolismu a archetypech bohů lidu, které řídí naši cestu. Ti, co se ocitnou v poddanství závisti, žárlivosti, chamtivosti, nenasytnosti, ješitného ega a takových negativních neřestí, negují sílu Hamingja v nitru a vždy selžou při zkoušce fyzické dimenze života.

Jakožto vtělená duše musí člověk najít své místo ve světě mezi svými lidmi a světem vnějším a naplňovat své nezbytné aktivní funkce, avšak jeho primárním cílem jakožto jedince je povznést se pěti úrovněmi bytí a projevit svou vnitřní Hamingja. Podnícení tohoto probuzení je součástí očišťujícího výcviku gnostických technik osvícení. Prostřednictvím wotanismu může jedinec zakusit nekonečnost životních mystérií a božské dovršení člověka, jak se zrcadlí skrze archetypy našeho lidu. Ohromné schopnosti se dosahují touto tvořivou silou konstruktivního myšlení a poslušenstvím vnitřní Hamingja, jež je naším zdrojem inspirace, síly, zdraví, prosperity a onoho vznešeného a nepřemožitelného ducha árijského lidu jakožto druhu.

„Nevědoucí člověk jest smýkán sem a tam přírodními zákony,
bezmocné naplavené dříví v proudu života. Avšak
znalý člověk, vystavený týmž zákonům, cvičí své
vybrané síly, udržuje v rovnováze jednu vůči druhé a získává
svou zvolenou věc; koná dle stanovených zákonů, ale vynakládá svou
životní sílu spolu se silami zákona, které jeho účelu napomáhají, a neutralizuje
ty, které mu odporují působením jiných energií.“
……………………..Annie Besantová

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: