Skip to content

Národy Evropy mají invazi přátelsky uvítat

Březen 28, 2016

Kapitola z knihy Beat Christian Bäschlina „Pohltí nás islám!“ s podtitulem „Islámský útok na Evropu a evropští spolupachatelé této invaze“, kterou roku 1998 přeložil Miroslav Mach. Ke stažení zde v naší Knihovně.

Francie se stala předmostím islámské invaze a proto je dnes pro Evropu smrtelným nebezpečím. Do Francie proniknuvší masy přistěhovalců se dříve či později rozlijí i po ostatním kontinentu. Propagandistická a politická vedoucí kasta Francie prokazuje systematickou a vysoce účinnou podporu afroasiatskému přistěhovalectví. Všechno to se samozřejmě děje plánovitě a zcela záměrně!

Ve stínu otcovské postavy generála de Gaulla hrála Francie ještě roli velmoci. To bylo přirozeně myšleno pouze jako politická komedie pro ukolébání francouzského národa! Pod touto zástěrkou byl národ pomocí systematické duchovní masáže pilně zpracováván pro chystaný zázrak politické fikce – totiž pro v roce 1957 založený „společný trh“, který pak měl být r. 1993 automaticky přetaven do obrovské hospodářsko-politické jednotky, podobné pevnému státu. Hlavní role při nezbytném zardoušení národních států a vlastenectví vůbec byla přidělena přistěhovalectví – za tím účelem byl naprogramován jakýsi druh jednotného „státního národa“. Do roku 1993 měl být překonán jakýkoli německý, francouzský nebo jiný nacionalismus a na jejich místě má vzniknout jakási všeevropská lidská rasa! Masivním přimícháváním arabsko-afrických elementů má být dosaženo jednotného evropského „zbarvení“.

Tzv. demokratické vlády Evropského společenství se naprosto necítí povolány opřít toto opovážlivé úsilí o plebiscit. Osudové otázky národů byly jednoduše rozhodnuty za brokátovými závě sy a zavřenými okenicemi v malém kroužku zasvěcených politiků. A byla to právě – až do první světové války všemi apoštoly demokracie jednohlasně zapovídaná – tajná diplomacie, která na jaře 1957 vykouzlila dohodnutý evropský pakt. Ani tehdy ani později nikdo neřekl, o co přesně šlo. Co možná nejpečlivěji bylo skrýváno, že se v první řadě usiluje o dlouhodobé „zabetonování“ rozděleného Německa a poté o odstranění stávajících evropských států Francie, Itálie, Ně mecka, Belgie, Holandska a Lucemburska. K tomuto bloku měly být v blízké budoucnosti přivtěleny všechny ostatní západoevropské státy za „účelem“ likvidace jejich suverenity. V roce 1993 to již mělo být hotovo a příslušné národy se měly dozvědět, že jejich státy nejsou nadále ničím víc než provinciemi bezejmenné evropské veleříše, řízené z Bruselu anonymními diktátory.

Přesně tatáž strategie skrývaných záměrů a cílů jako při vytváření evropské veleříše platí i pro demografickou politiku: Pod záminkou, že udržení vysoké konjunktury poválečných let vyžaduje stoupající počet pracovních sil, byly otevřeny hranice všech západo-evropských zemí. Ovšem v Německu se věc neodvíjela přesně podle plánu. Poptávka Západu po nových „obyvatelích“ působila na lidi v sovětské zóně Německa jako neodolatelný magnet, takže Německá demokratická republika již tehdy zažila úbytek obyvatelstva, srovnatelný s masovým exodem.

To se ovšem světovým stratégům nehodilo. Ti si zatím ještě přáli dvoudílné „zbytkové“ Německo, což bylo ovšem ospravedlnitelné pouze tehdy, pokud zde byla jedna jeho část v sovětské sféře vlivu. Jenom tak se podařilo odstranit vzpomínky na Prusko, tento údajně tak špatný, ve skutečnosti však řádně zbudovaný stát, vedený znamenitě kvalifikovanou elitou. V roce 1961 již mezinárodní mafie politických stratégů neviděla jiné východisko, než stavbu zdi kolem Západního Berlína a napříč Německem. Následkem toho pak nemohl být nedostatek pracovníků vyrovnáván pomocí přistěhovalců ze sovětské zóny, což byla přirozeně znamenitá záminka k podrobení Západního Ně mecka drastické kúře – infiltrování země cizími, neasimilovatelnými elementy. Tím se naplnil toužebný sen suprademokratických internacionalistů – Německo bylo zaplaveno dvěma milióny Turků jako dalším stupněm k plánované „libanonské“ situaci.

Takové stěhování národů se ovšem dálo pozvolna a vyžadovalo si přirozeně spřeženectví rozhodujících politických sil k překonání odporu domácího obyvatelstva. Nenáhlým, ale ustavičným tlakem měly být takto ochromeny a zničeny přirozené obranné reflexy Němců i ostatních evropských národů.

Bylo zapotřebí vlád, které by neústupně dokázaly přimět své poddané k odhození vlastních práv ba dokonce vlastní identity. To se také postupně podařilo pomocí přísně řízených a morálně podbarvených „informací“ (tj. tisk a ostatní masmédia, školní a univerzitní výchova i dobře vycvičení manipulátoři náboženského smýšlení). Tím se dosáhlo naprostého a neprodyšného sevření evropských národů do kleští výrobců veřejného mínění. Jakékoli kritické hlasy vlastenců byly uvrženy do izolace, vydávané za „nemorální“ apod. Každá kritika přistěhovalecké politiky byla (zvláště v Německu) ihned vykřičena za projev zla, jako „posednutí hitlerovským démonem“, „zaostalost“, „zpátečnictví“ atd. atd., prostě za neslušné a nevhodné smýšlení!

Kde ani toto nestačilo, byly vydány „protirasistické zákony“, aby se ihned potlačily jakékoli výroky a projevy o tomto důležitém předmětu. Ústavně zajištěná svoboda informací a vyjadřování názoru byla bez nejmenších rozpaků odhozena, jakmile požadavky po vážném omezení přistěhovalectví zazněly příliš hlasitě.

Tím vznikla nebývalá názorová „klec“, která je hlavním prvkem „demokratické“ převýchovy (pak už jen patří k věci, že toto „demokratické mínění“ je pravým opakem toho, co slovo „demokracie“ znamená). Podle Brockhausova naučného slovníku je demokracie „vládou lidu, státní formou, v níž nejvyšší moc vykonává úhrn státních občanů“. Je prakticky zbytečné se ptát – zakazuje „lid“, aby se lid zabýval otázkami, zda a do jaké míry smí vzniknout jednotně složená státní masa? Zda a jak dalece se smí v dané zemi rozšiřovat cizí náboženství? Oprávnil „lid“ masmédia, aby jakýkoli veřejný výrok o problému přistěhovalectví označila za neslušný, morálně zavrženíhodný, za „extrémní“ či „xenofobní“?

Naši „demokraté z povolání“ by na tyto otázky měli dát jasnou a jednoznačnou odpověď. Rozhodně tedy nestačí, když noviny občas laskavě dovolí zveřejnění několika názorů v rubrice čtenářských dopisů.

Advertisements
One Comment leave one →
  1. Olfer permalink
    Březen 29, 2016 11:35

    Demokracie je podvod, kde ti, kteří vládnou, „namlouvají lidu, že si vládne sám. A lid se o tom s radostí nechává přesvědčit, neboť mu to lichotí“.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: