Skip to content

Co znamená být pravicový

Březen 1, 2016

romualdi-metanoiaPodkapitolka z knihy Adriana Romualdiho „Kultura pro Evropu“, vydané roku 2015 Délským potápěčem. Recenze knihy zde.

Domníváme se, že těmito tvrzeními, která, jako všechna prav­divá tvrzení, pohorší kdekoho, se dotýkáme otevřené rány.

Co by vlastně mělo znamenat „být pravicový“?

Být pravicový především znamená rozpoznat podvratný cha­rakter hnutí vzešlých z Francouzské revoluce, jako jsou libera­lismus, demokracie nebo socialismus.

Být pravicový za druhé znamená vidět úpadkovou povahu racionalistických, pokrokářských a materialistických mýtů, kte­ré připravují nástup plebejské civilizace, vládu kvantity, tyranii anonymních a obludných mas.

Být pravicový za třetí znamená pojímat Stát jako organický celek [totalita], kde politické hodnoty převládají nad ekono­mickými strukturami a kde rčení „každému, co jeho jest“ ne­znamená rovnost, ale spravedlivou kvalitativní nerovnost.

Být pravicový konečně znamená přijmout za svou onu aris­tokratickou, svatou a bojovnou duchovnost, jíž se vyznačovala evropská kultura, a – ve jménu této duchovnosti a jejích hod­not – podstoupit boj proti úpadku Evropy.

Zajímavé je posoudit, v jaké míře se toto pravicové uvědo­mění objevuje v současném evropském myšlení. Existuje proti­demokratická tradice, která se táhne celým XIX. stoletím a kte­rá – ve formulacích prvního desetiletí XX. století – předjímala fašismus. Snad se začíná knihou Úvahy o revoluci ve Francii, v níž Burke jako první odhalil tragickou jakobínskou frašku a varoval, že „žádná země nemůže dlouhodobě přežít bez toho či onoho druhu aristokratického stavu“.

Následně tato publicistika usilovala o podporu restaurace spisy německých romantiků a francouzských reakcionářů.

Pomysleme na Novalisovy aforismy, na jejich inovativní a revoluční jiskřivé reakcionářství („Burke hat ein revolutionäres Buch gegen die Revolution geschrieben“), sugestivní a prorocké předpovědi: „Ein grosses Fehler unserer Staaten ist, dass man den Staatt zu wenig sieht … Liessen sich nicht Abzeichen und Uniformen durchaus einführen?“ Pomysleme na Adama Müllera, na jeho polemiku proti liberální atomizaci u Adama Smitha, na protiklad národního hospodářství vůči liberální ekonomice. Na Gentze, Metternichova rádce a tajemníka Vídeňského kongresu, na Görrese, na Baadera, na samotného Schellinga. Blízko k nim má Friedrich Schlegel se svými mnohostrannými dojmy: časopis Europa, manifest evropského reakcionářství, ve­lebení středověku, první bádání o indoevropských počátcích, spor s italskými liberály o patriotismus Danta, který byl patriotem „Říše“ a ne malým nacionalistou.

Pomysleme na de Maistra, onoho mistra kontrarevoluce, který opěvuje kata jako symbol mužného a pevného řádu, na vikomta de Bonalda, na Chateaubrianda, velkého reakčního spisovatele a politika, na radikalismus Donoso Cortése: „Vi­dím přicházet čas absolutních negací a suverénních tvrzení.“ Nicméně čistě reakcionářská kritika měla limity dobře patrné v potlačování těch nacionálních a buržoazních sil, které vedle osvícenských negací toužily položit základy nové pospolitosti. Arndt, Jahn, Fichte, ale i Hegel se Základy filosofie práva, patří kvůli národně-pospolitému pojetí Státu do kontrarevolučního horizontu, přestože nesdílejí jeho legitimistický dogmatismus. Potlačování nacionálních sil (i tam, kde – jako v Německu ­stály na protiliberálních pozicích) je limit politiky Svaté alian­ce. Zhroucením Metternichova systému, kvůli krátkozrakos­ti základní koncepce (revoluci potírat policií a obnovit legalitu z osmnáctého století), se kontrarevoluce rozděluje do dvou větví: jedna, předurčená zaniknout, setrvává výhradně na legitimistických a konfesních pozicích; druhá hledá nové cesty a novou logiku.

Carlyle polemizuje proti duchu doby, proti manchesterskému militarismu („není to tak, že by zbohatl Manchester jako město, v Manchesteru zbohatli jen někteří nejméně sympatičtí jednotlivci“), proti humanitářství Giuseppe Mazziniho („co jsou všechny ty růžové nesmysly?“). V hrdinech hledá klíč k historii a v demokracii vidí přechodné zatmění heroického ducha.

Gobineau uveřejňuje v roce 1853 památný esej O nerovnosti lidských plemen, přičemž ideu aristokracie zakládá na jejích rasových základech. Gobineauovo dílo najde pokračování ve spisech Němců Clausse, Günthera, Rosenberga, Francouze Vachera de Lapouge, Angličana H. S. Chamberlaina. Jejich prostřednic­tvím se koncept „původu“, pro nacionalismus zásadní, od­trhl od svévolnosti různých národních mýtů, a vrátil se zpět k nordicko-indoevropskému ideálu jako objektivnímu výměru ideálu evropského.

Koncem století je předsunuté ostří pravice v polemice Friedricha Nietzscheho proti demokratické společnosti. Nietzsche, ještě víc než Carlyle a Gobineau, je stvořitelem moderně „faši­stické“ pravice, které dal jiskřivý kontrarevoluční jazyk. Nietz­scheovské je pohrdání protivníkem, připravenost k útoku, revo­luční smělost („was fällt, das soll man auch stossen „). Nietzscheho dikci si v Itálii osvojí Mussolini a D‘ Annunzio, v Německu Jün­ger a Spengler, ve Španělsku Ortega y Gasset.

Mezitím se i v rámci nacionalismu pracovalo na „změně vlajky“. Už ve formulacích německých romantiků není národ nečleněná masa, jakobínský nation, ale ständische společnost s jejími společenskými orgány – korporacemi, s jejími tradicemi a šlechtou. Společnost – učil Friedrich Schlegel – je tím víc nacionální, čím více je spjata se svými zvyky, se svou krví, se svými vládnoucími vrstvami, které představují její dějinnou kontinuitu..

Koncem století je přepracování nacionalismu v duchu konzervatismu dovršeno. Maurras a Barres ve Francii, Oriani a Corradini v Itálii, pangermanisté a „mládežnické hnutí“ (Wandervogel aj., pozn. red.) v Německu, Kipling a Rhodes v Anglii, dodali národní myšlence tradicionalistický a autoritářský ráz. Nový nacionalismus je základní složkou řádu.

Advertisements
komentáře 3 leave one →
  1. Pure Selfless Streetcleaner permalink
    Březen 6, 2016 11:32

    Pro mě je to velmi inspirativní pokus, jak vytvořit skutečně evropskou ideologii v dobrém smyslu slova.

  2. Březen 2, 2016 01:11

    Zrovna tahle pasáž je docela dobrá. Bylo by však bláhové a mladicky jankovité myslet si, že se moderní nacionalismus přestane vracet ke zdroji, ze kterého vyšel. Že ze dne na den uvědoměle odhodí svůj prioritní důraz na národ tj na masu či kolektiv a že se přestane opíjet emocemi a začne uznávat hierarchii.

  3. Andreos permalink
    Březen 1, 2016 19:57

    Pravicoví a nacionalističtí intelektuálové jako tento jsou jistě dobrou protiváhou a jakýmsi osvěžením v rámci převládající a uniformě strnulé intelektuální scéně, která je téměř bez výjimky levicová.

    Přesto bych však měl k jejich myšlenkám a názorům své výhrady, jak konkrétně k tomuto autorovi, tak obecně.
    1. Zdá se mi, že intelektuálové tohoto typu (možná nevědomky) poněkud napodobují své . oponenty, totiž že by chtěli stejně jako levicoví sociání inženýři společnost příliš svazovat, dirigovat apod., což obvykle nevede k dobrým výsledkům. V něčem se jim dokonce až nepříjemně přibližují – např když Faye straší globální ekologickou katastrofou jako mnoho levičáků – nic takového však nehrozí.
    2. Něco se mi zdá na jejich myšlenkách příliš zpátečnické – třeba díky francouzské revoluci byla zrušena stavovská privilegia, což bylo dobře – ne vše je na moderním racionalismu a progresivismu úpadkové a špatné. Vracet se k modelu nějaké staré aristokracie založené na dědičných titulech nebo něčem podobném by asi neblo pro společnost to neprospěšnější.
    3. Také mi připadá, že jejich názory bývají často poněkud rozporné – třeba elitářství vs v ekonomice prosazovaný socialismus.

    A nakonec mi poněkud vadí jakási nekonkrétnost – jsou to nějaké myšlenky a názory, sice třeba zajímavé, ale jaksi z nich nedokážu vyvodit, o co přesně autorovi jde, jaký by byl jeho konkrétní politický program, za co by se přesně zasazoval.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: