Skip to content

Adriano Romualdi – Kultura pro Evropu

Únor 3, 2016
by

romualdi-metanoiaV loňském roce vydal Délský potápěč v redakci Karla Velikého čtvrtý svazek své edice Metanoia. Jedná se o knihu Adriana Romualdiho Kultura pro Evropu a v rámci této řady patří nejen k zatím nejrozsáhlejším počinům, ale z mého pohledu i vůbec nejzajímavějším.

Adriano Romualdi (1940-1973) byl významným teoretikem italské radikální pravice. Za svůj život publikoval množství článků k dílům jiných autorů i vlastních prací, v nichž filosofuje o úkolu Pravice, jímž by mělo být vnášet do světa ideál nadčasového Řádu. Souznění s tímto ideálem nachází u Platóna, Nietzscheho či Evoly, za jehož nejlepšího vykladače a pokračovatele byl Romualdi pokládán. Kritizuje soudobé rovnostářské tendence   a hlásá návrat k prapůvodnímu, k Pravé Evropě, jejíž matrici nachází v indoevropské duchovnosti. Odkrývá ideologiemi převrstvené základy Evropy, aby je vyzvedl na světlo jako stále platné a nutné následování.

Samotnou knihu Kultura pro Evropu tvoří esej Pravice a krize nacionalismu, napsaný roku 1973. Autor se v něm věnuje otázkám spíše politickým – zamýšlí se nad krizí nacionalismu, rozebírá pojem nový a starý nacionalismus, přičemž vyjadřuje přesvědčení, že „Evropu mohou stvořit jen nacionalisté“ (str.24). I po několika desetiletích od napsání nám myšlenky eseje potvrzují svou platnost. Např. když v kapitole Marxismus, opium Evropanů popisuje pomýlené marxisty, jako bychom viděli dnešní neomarxistické aktéry probíhající imigrační krize: „Nevidí už nic, nerozumí už ničemu: marxistická rétorika třídního boje jim vysála zdravý rozum jak pavouk mouchu. Marx jednou napsal, že náboženství je opium lidstva. Ve skutečnosti je marxismus opium Evropanů.“

Romualdi jasně stanovuje úkoly pravice pro budoucnost. Jeho slova se stávají palčivě aktuální při konfrontaci se soudobým děním v Evropě, jež pasivně absorbuje politické, etnické a kulturní vlivy, a dobrovolně se připravuje o vše, co definuje její identitu: „Povinnost pravice, její nejposvátnější úkol, je stát se uvědoměním Evropy (tak jako se kdysi pravice stala nositelem ,národního uvědomění‘, pozn. red.). Uvědoměním, které si žádný ,blahobyt‘ ani pacifismus nemůže koupit. Je zde, aby Evropanům připomínala úpadek a nebezpečí nynější doby. Ale také, aby jim ukazovala cíl, k němuž v druhé polovině XX. století musejí směřovat a který se nazývá jednota a suverenita Evropy.“

Druhý esej knihy, Ideje pro pravicovou kulturu (z roku 1965) pojednává o podobě a úloze kultury z pravicového pohledu. Romualdi vysvětluje, proč je levicová kultura úspěšnější a jako jeden z argumentů uvádí, že levice jasně ví, co chce, zatímco pravice tápe. Proto tedy v druhé kapitole specifikuje, co vlastně znamená pravicovým být a mj. zdůrazňuje, že lze pracovat „na vytvoření pravicového světonázoru jak ze strany katolické, tak ze strany ,novopohanské’.“ (str. 50) Svými „pokyny“ a „směrnicemi“ pro novou pravicovou kulturu mu však stačí se tématu jen přiblížit, ne přímo vymezovat. Důraz totiž klade i na instinkt: „Přirozeně také zde to, co rozhoduje, je instinkt. Kdo je opravdu pravicový, kdo je vnitřně formován jistými hodnotami, zejména étosem, bude umět okamžitě rozeznat umělecké dojmy, které náležejí jeho světu. Slovo estetika pochází z řeckého aisthanomai, poznávat bezprostředním vjemem.“

Kromě zmíněných esejů, které knihu tvoří, si samostatnou zmínku zasluhují komplexně pojaté poznámky Karla Velikého. Vysvětluje v nich jednak některé zcela základní pojmy jako např. mýtus, nacionalismus, národ, ale podává i zásadní informace k myšlenkám autora či seznamuje s pozadím Romualdim zmiňovaných událostí. Tím však jeho práce ještě nekončí. Ve svém rozsáhlém dodatku ke knize totiž navazuje na práci Romualdiho a prokazuje svůj široký kulturní rozhled, když uvádí konkrétní příklady takové kultury pro Evropu v oblasti literatury, filmu a dalších oblastí umění. To vše samozřejmě s ohledem na českého čtenáře, tedy i s konkrétími příklady takové kultury u nás. Osobu autora pak K. Veliký ještě přibližuje čtenářům v devítistránkovém medailonu Adriana Romualdiho.

Kniha se celkově vymyká tím, že nejen nahlíží na svět zcela odlišně, než jak můžeme kolem sebe běžně vidět, ale činí tak vlastně z pozic, které nejsou vůbec mediálně prezentované, spíše přímo tabuizované. Skutečně, nevychází u nás mnoho knih, které hned po svém otevření čitatele uvedou podobným citátem, jako je v tomto případě ten od Pierre-Antoine Cousteaua (1958): „Jestliže jsem v roce 1941 zaujal stanovisko kolaborace, nebylo to proto, že bych chtěl zmírnit škodu… nebo hrát nějakou dvojí hru. Bylo to proto, že jsem si přál vítězství Německa…, protože to představovalo… poslední šanci bělocha, zatímco demokracie… znamenala konec bělocha.“

Už jen z těchto důvodů by stála kniha za přečtení. Nabízí však mnohem víc. Pravicově či tradicionalisticky orientovaní v ní naleznou mnoho poučného, kulturně aktivní tvůrci možná pro sebe i něco inspirativního. Může se totiž stát užitečným ideovým pramenem právě budovatelům nové pravicové kultury.

Link na objednání knihy zde.

Advertisements
komentáře 2 leave one →
  1. Andreos permalink
    Únor 15, 2016 16:27

    http://nepovinna-cetba.webnode.cz/news/paul-johnosn-intelektualove/
    – dole v odkazu „CELÝ ČLÁNEK“ pdf text ke stažení

    Něco o Marxovi a jeho díle Kapitálu. Je tam dobře shrnuto, co to bylo za člověka, i to, že ta kniha je zcela nevědecká a vlastně založená na manipulacích, lžích a vědeckých podvodech. Pochopitelně i sám marxismus, založen ta takové knize, je jeden velký nesmysl a lež (o to trapněji působí, jak se pořád označuje jako „vědecký“).

  2. Roald permalink
    Únor 3, 2016 14:29

    Dík za tip. Ten citát Cousteaua je zajímavý a všeříkající. I když mi tam výraz kolaborace moc nepasuje….Na dodatek a poznámky se těším.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: