Skip to content

Dynasofie – Rasa: Omyl multikulturalismu II

Leden 28, 2016
by

II

Důležitost rasy vidíme všude kolem sebe. Jakmile pustíme televizi a sledujeme sportovní zprávy, vidíme převahu černochů dominujících v basketbalu, fotbalu, boxu atd., ačkoliv černoši tvoří jen 13% americké populace. Naši liberální guruové nám říkají, že tohle nemá nic společného s rasou; říkají, že nepoměrné zastoupení černochů ve sportu a zábavním průmyslu znamená pouze epizodní období amerických dějin, které skončí, až černoši přestanou být v dalších oblastech diskriminováni. Skutečnost, že američtí černoši byli vybráni k otroctví, že pouze statnější dokázali přežít onu instituci, že bylo aktivně podporováno pouze rození nejsilnějších, dokonce chovným výběrem, nemá nic společného s tělesnou zdatností moderní černošské rasy v dnešní Americe. Selektivní křížení dokáže ovlivnit dobytek a koně, ale ne lidi. Je to velmi zvláštní. Zdá se, že náhodné sledování amerických černochů ve srovnání s Afričany naznačuje, že výběr během otrokářství hrál svou roli při velikosti a zdatnosti amerických černochů.

Většina vědců studujících otázku černošské převahy v americkém sportu nicméně zavrhuje zjednodušující odůvodňování, že pokud černoši převládají ve sportu, musí být neodmyslitelně lepšími atlety. Další důvod může být, že černoši jsou hladovější po úspěchu ve sportu než jejich bílé protějšky, které mohou uspět v jiných oblastech. Studování dětí však podporuje spíše rasové než sociální důvody. Zkoumání ukázalo, že afro-americké děti mají tendenci k hustším kostem, užším kyčlím u chlapců, větším stehnům, nižšímu procentu tělního tuku a delším spodním končetinám oproti jejich horní polovině těla, než je tomu u bílých dětí, a testy ukázaly, že dokážou běžet rychleji a skákat výš. Kombinace úzkých kyčlí, silných stehen, nižšího podílu tělního tuku a dlouhých spodních končetin je ideální pro běh a skok a neuniká nikomu, kdo chce vysvětlit černošskou výtečnost v oněch dovednostech.

V naší multikulturní éře je nezbytná důkladná diskuse ohledně rasy, protože mnoho lidí toto důležité téma popírá. Někteří liberálové jdou tak daleko, že vůbec popírají existenci lidských ras, vycházejíce z toho, že jedinci ve všech rasách nesou geny charakterističtějších ras, než je jejich vlastní, což je úsudek, který ignoruje průměrné rozdílnosti mezi skupinami, které definují výraz ‘rasa’.  Pro pochopení musíme na chvíli odbočit k diskuzi o evoluci, protože rasa je počátkem odlišujícího procesu vedoucího k zformování nového druhu. Evoluční teorie je pro mnoho lidí nepřijatelná, nicméně pro lepší srozumitelnost je poučný příklad chovu psa.

Existují odlišné názory na původ dnešního domestikovaného psa, nicméně ať je přesný původ jakýkoli, je zřejmé, že pudli, kokršpanělé, dalmatinci atd. mají kvality, které je navzájem netypizují. Důvod je dobře známý: po tisíce let člověk selektivně chová psy dle svého výběru, aby zdůraznil vlastnosti, jež považuje za užitečné pro určité úkoly, zvláště při lovu. Např. jezevčík má krátké nohy, aby pronásledoval kořist do nory a člověk vypěstoval tento druh psa za tímto účelem. Totéž platí pro mnoho domestikovaných zvířat, které byly uměle vyselektovány pro určité vlastnosti a tato selekce pokračuje dodnes, tudíž princip je dobře znám a akceptuje se, že se druh může prostřednictvím selektivního chovu měnit. Tyto příklady pojednávají o umělé selekci za dozoru člověka, avšak k selekci dochází rovněž za přirozených podmínek.

To chápal Darwin, když viděl, že každý druh projevuje v rámci své populaci rozmanitost, aniž by dva jedinci byli stejní. V boji o přežití mají jedinci s výhodou, jakkoli malou, největší šanci rozmnožit svůj typ. Pokud se nějaká skupinka zvířat oddělí od hlavní skupiny tvořící její druh a ocitne se v jedinečném prostředí, kde působí selektivní faktory, s nimiž se zvířata až do svého oddělení se nesetkala, bude tato skupinka podstupovat přirozený výběr s tendencí přizpůsobit se novému prostředí. Jedinci méně schopní soutěže v novém prostředí budou čelit předpokladu přežití a zanechají méně potomků. Postupná změna populace je proto v průběhu času možná. Příroda prostřednictvím přirozeného výběru, tj.  probíráním populace, aby zůstali více ti přizpůsobení pro plození, vlastně provádí týž proces na zvířatech v divočině jako člověk na psech. Změny se objeví v oddělené populaci, která ji odliší od původní, změny, které se nejprve projeví samy jako rasové rozdíly, a případně, pokud skupiny zůstanou odděleny, dojde k zavedení dostatečné genetické rozdílnosti, díky níž nebude již  křížení mezi oběma skupinami možné. Stanou se pak rozdílnými druhy.

V populaci se nebude žádná konkrétní vlastnost projevovat stejnoměrně. Vzhledem k celkové populaci většina jedinců bude spadat do statistického průměru, kdy množství jedinců vykazujících ve větší či menší míře onen znak bude záviset na rozdílnosti jejich znaku od normálu. Pokud se populace ocitne v neobvyklém prostředí, třeba na ostrově, kam zvířata doplula, či díky všeobecné změně klimatu, vzácné genotypy, dokonce ty, které se dříve špatně vyhovovaly starému prostředí, se nyní mohou stát adaptivními favority. S každou generací díky přirozenému výběru úměrně přibývá jedinců s dříve vzácnými obměnami.

Základní ponaučení z této odbočky je, že když mluvíme o rasové odlišnosti, odkazujeme na odlišnost populací, na čísla. Fanatik ani liberál nerozeznává statistickou povahu rasy. Pokud se příslušná rasa neproslavila úspěchem, fanatik usoudí, že její členové jsou “podřadní,” dokonce i jedinec s vysokým potenciálem úspěšnosti. Dotyčný dochází k závěru z částí toho, jak se jeví celek, a ukazuje tak chybu v logice. Liberál zevšeobecňuje z příkladů několika výjimečných jedinců, avšak doložení příslušníka, který významně uspěl, nedokazuje nic ohledně kolektivu, což je problém. Když dotyčný prohlásí, že “barva kůže neodlišuje”, je to samozřejmě pravda, ale v souvislosti s jakoukoliv rasou nic neznamená. Rasa vykazující určité zvířecí adaptace může velmi dobře snést selektivní faktory zesilujícími lidskou evoluci, a tyto faktory nemusí se stejnou tvrdostí doléhat na jiné rasy. Zvířecí adaptace se mění a taková pigmentace kůže neoznačuje lepší či horší jedince, kromě přidružovacího způsobu, jak je identifikovat jako členy skupiny, která má určitou evoluční historii, historii, jež může a nemusí mít zesíleny jiné, pokročilé lidské charakteristiky.

clip_image002

Obr. 1 ukazuje dvě oblasti evoluční změny; jednu, kdy se člověk mění, pokud jde o všeobecnou inteligenci, jíž jako druh všichni podléháme, a nutně nenaznačuje proces odlučování, protože všechny rasy se mohou rozvinout ve vyvinutější lidské bytosti; druhou, čistě zvířecí adaptační změny, jako je pigmentace kůže, které neoznačují lepší či horší lidské bytosti, ale jsou principiálními změnami, dle nichž se rasa identifikuje. Jeden druh změny nevylučuje druhý, ani se oba druhy nemusí projevovat ve všech populacích ve stejné míře. Od počátečního bodu v Xo, se rasy A a B rozešly, pokud jde o lidské i zvířecí vlastnosti. Rozdílnost x, např. v množství kožního pigmentu, neznamená, jak by fanatici chtěli, abychom věřili, že jedna rasa musí být vyšší či nižší na vodorovné ose vyjadřující lidské rysy, jako je všeobecná inteligence. Naopak liberálové musí vidět, že rozdílnost y nemusí být nula. Rasy vykazující jisté zvířecí adaptace mohou velmi dobře snášet selektivní faktory zesilující lidskou adaptaci, faktory, které nedoléhají se stejnou tvrdostí na jiné větve našeho druhu.

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: