Skip to content

Základy

Leden 22, 2016
by

08TheInvincibleÚvod z knihy Guido von Lista „Nepřemožitelný“, jejíž celý překlad je k dispozici zde v naší Knihovně.

Po celá staletí se ze všech sil snažíce zničit a vymazat naše jedinečné (národní) vlastnosti, se ti, kdož jsou u moci, ti, kdož řídí vzdělávání lidí, věnovali nedosažitelnému přeludu úplného zrovnoprávnění všech kmenových rozdílů. Řídili se nezdravým záměrem směřovati k vytvoření unifikovaného druhu lidstva. Lidé byli slepí k jasně projevenému fenoménu dějin evoluce lidských druhů, lidé byli hluší k pronikavým zjevením božské vůle při ovládání přírodních sil; zaslepeni pomýlenou bratrskou láskou předložili šílenou mámivou nauku, prosazující jednotné světové společenství (kosmopolitismus) všech národnostních skupin s falešným závěrem, obtěžkaným zmarem, míti jedno stádo s jedním pastýřem.

Již na počátku 19. století začali jednotliví myslitelé poznávat, jak katastrofální funkci mají tyto pomýlené principy a cíle při takovém nepřirozeném formování lidí, a jaká nebezpečí pro budoucnost všech národů předznamenávají již v zárodku. Zvuk polnice těchto soucítících myslitelů sestoupil jako božské jiskry ducha na evropskou rodinu národů, které nyní vedeny svými nejlepšími vrstevníky zahořely svatým ohněm neomezeného rozvíjení jedinečných národních vlastností. Z takového plamene nadšení se jako Fénix znovuzrodí lid ve své původní čistotě, zušlechtěn bez poskvrny.

Jako počátek krásnější budoucnosti se stále jasněji ukazovalo přesvědčení, že v dlouhodobé perspektivě nemůže býti žádný národ nucen cítit, myslet a konat jiným způsobem, než umožňují vlastnosti jejich vrozené duše lidu; vše, co bylo násilně naroubováno do duše lidu, v kratším či o něco delším čase zmátne a oslabí základní vlastnosti lidu – než vědomí sebe sama znovu procitne a vyloučí cizí elementy. Toto procitnutí ducha lidu, toto rozpoznání cizích a ne-národních elementů v základních předpisech, které až dosud vedly vědu o vzdělání, jest nám popudem, abychom znovu hledali nacionalistický základ vzdělávání lidu. Protože spása našich potomků může vzkvétat pouze díky dobře plánované kultivaci řízeného rozvíjení charakteru lidu v striktně nacionalistickém smyslu.

Z tohoto důvodu jakékoliv vzdělávání lidu tímto směrem musí být založeno na národní obrodě, prospěšnosti a posilování. Totéž platí tam, kde staletí útisku oslabila či zhatila toto vzdělávání. Může být znovu prosazeno a zavedeno. Kdekoliv se zdá, že upadlo do spánku, může být probuzeno k novému životu. Musíme pracovat ve směru vedení národního charakteru k dobrým cílům, abychom umožnili lidu v budoucnu dosáhnout vyšších a dokonce nejvyšších znalostí a zároveň usilovat o zušlechtění lidu, s nímž jest vše dosažitelné. Avšak tento nejvyšší cíl při vzdělávání lidu jest dosažitelný pouze, pokud se berou do úvahy neodvolatelné zákony evoluce, dle nichž jest stvořeno Vše, pomocí nichž každý podstupuje rozvíjení svého druhu a rasy. Avšak tyto cíle nejsou žádným způsobem dosažitelné, pokud cizí, a často dokonce nepřátelský duch jest vnucován duši lidu a působí proti myšlenkám a pocitům samotné duše lidu a proti věčným zákonům stvoření a vývoje.

Jest proto nade vší nutnost zříditi národní školní osnovy pro vzdělávání lidu, a toto má mít svůj počátek již na nejnižších stupních a pokračovat během školní výuky, aby bylo ustaveno plánované národní vzdělávání lidu prostřednictvím „lidově zaměřeného vyučování“ [Volkssittenlehre] (národní morálky), s nímž jest třeba nakládat jako se závazným vzdělávacím úkolem. Proto tato plánovaná národní školní výuka nabízí záměrně naplnění požadavků mnoha učitelů, kteří se k tomu dokonce snaží přimět konfesijní školy, avšak namísto náboženských nařízení chtějí, aby žáci byli instruováni ve srovnatelném morálním učení. Mladí, tedy lid budoucnosti, by zdivočeli, kdyby se odstranil vliv škol na duchovní a morální výuku. Všechny žáky různých náboženských vyznání by oslovila „*lidově zaměřená nauka“ jakožto povinný vyučovací předmět, sjednocený, plně rozvinutý morální kodex, založený na nacionalistickém základě , který by dozrál v nejkrásnější ovoce, rašící nábožně z nacionalistické pocitovosti.

Taková hluboká nábožnost, jež by nevzešla z prázdné víry v poučky, ale z nejniternější živé pocitovosti duše lidu, by byla tou nejjistější pokladnicí proti hrozícímu zhrubnut í lidu, a proto nejlepší obranou proti porážce národa, jež by měla počátek v mizejícím ideálu lidu. Jaký ozdravný efekt by tato plánovaná výuka ducha měla, zvláště v Rakousku, je jasné z toho, že ve většině škol jsou žáci tvořeni katolíky, protestanty – a nezřídka starověrci [Alt-Gläubige] – nemluvě o židech a muslimech, kteří jsou všichni národní pocitovostí odkojeni svými neobyčejnými náboženskými instrukcemi a z tohoto důvodu jsou zatahováni do náboženských, či spíše konfesijních konfliktů. Kdyby však konfesijní náboženská výuka byla ze škol vyloučena a změněna v soukromou, jakožto soukromá záležitost, a bylo místo ní ustaveno lidově-morální vyučování jakože národní morálce, kterou by museli představovat sekulární, národní učitelé, pak by školy mohly očekávat, že budou vychovávat žáky se smyslem pro nacionalismus, kteří by stačili na všechny příští bouře ve státě a v každodenním životě, protože by u nich bylo posvátného chápání vznešených nacionalistických idejí.

Tímto pokynem jest dostatečně zdůrazněno, že nacionalistické *[lidově-morální vyučování] jest samozřejmě založeno na náboženském,dobře si všimněte, na náboženském – a ne konfesijním – cítění. Protože vědomí Boha jest individuální každému jedinci, avšak žádný nepopře existenci Jediného, Velkého a Neproniknutelného, kterého naši předkové, od počátku našeho lidu – tj. dlouho před vzestupem křesťanství – nazývali Bůh. A tento Bůh, kterého všechny „právně uznávané náboženské komunity“ uctívají jako otce lidstva a jehož zákony prohlašují lásku k vlasti a lidstvu – je vždy tentýž ve všech hlavních dogmatech všech vyznáních, protože jest trvale vryto v srdci každého jedince, že tento Jediný vládne všemu.A tudíž také národní *[lidově-morální vyučování] musí být postaveno na poznání tohoto Jediného Boha a jeho věčné zákony, dřímající v srdci každého, by měly být probuzeny a vyučovány pro záchranu a požehnání našeho lidu, naší otčiny i budoucnosti obou.

Tato kniha by nás také měla posunout o krok vpřed, ačkoliv jest založena na uvědomování si Boha, není to pouze víra, avšak i vědění čtenáře, jež má být vybídnuto a rozvinuto. Žádný ze zde nabízených vjemů není v rozporu se současným stavem znalostí přírodních věd, a tak by měl i zavládnout mír mezi náboženstvím a vědou – jehož nedostatek je až dodnes největším nepřítelem „víry“. Pak čtenář shledá tuto knihu „krátkým katechismem“, jenž jest sepsán s péčí ke všem závěrům moderního vědeckého bádání, což v žádném případě nestaví do rozporu moudrost světa a výsledky odvozené z těchto vědeckých pravd, ani není neslučitelné s názory na povinnost a morálku vrozené našemu lidu.

Zde, v jednouše pochopitelných větách, jest vyjádřen světonázor v germánském smyslu slova. Jest to zrcadlový obraz duše germánského lidu, jakou jest a měla by býti. Dle názoru autora jest správná cesta ukázána v této knize, jež nastiňuje národní nauku pro morálku lidu – jak lze rozvinout vznešený germánský lid, zdravý duchem i tělem – lid, jenž bude schopen snést všechny budoucí bouře a jenž bude muset splnit nejvyšší nároky nadcházejících časů.

Advertisements
komentářů 6 leave one →
  1. Roald permalink
    Únor 15, 2016 19:50

    Po věcné stránce v jádru souhlasím, ale ta forma, se kterou svůj postoj prezentujete, je na můj vkus velmi umírněná, Andreosi. Skoro prosebná.

  2. Andreos permalink
    Únor 8, 2016 17:10

    Roald
    Vztah k jiným rasám jsem neřešil. Vyvyšování a nepřátelství mi ve vztahu k jiným rasám opravdu nevadí až tolik, ale myslím si, že to ani není tolik třeba; je to vesměs nekonstruktivní – ačkoli určitá míra negativního vztahu k jiným rasám podporuje motiv k separování, nemíšení se s nimi, odmítání jejich imigrace, což je jistě pozitivní. Hlavní by ve vztahu k jiným rasám mělo být vědomé a racionální reflektování jejich a naší odlišnosti, z čehož pak plyne fakt jedinečnosti každé rasy a také fakt, že jedinečnost každé kultury je značnou měrou vázána právě na jedinečné vrozené vlohy, mentalitu a temperament každé rasy. Z toho pak plyne kategorický požadavek na udržení naší rasové identity, separatismus, odmítnutí míšení a různých snah o otevírání hranic imigraci, budování jakési utopické společnosti postavené na „různosti“.

    Tento postoj bych také nenazýval rasismem, kterýmžto ošklivým se tak rádi ohánějí političtí korektníci, a zastánci bílé rasy se tak mohou z tohoto označení elegantně vyvázat a svoji pozici zcela bez problémů morálně ospravedlnit. Tento racionální postoj by měl znít asi takto: „Jsme pro to, aby naše rasa i konkrétní národ v dané podobě a složení přežily i v budoucnu, chceme jen právo na vlastní existenci, sebeurčení a sebezáchovu. Jiným rasám a národům neupíráme stejné právo – ale totéž žádáme i pro sebe. Nechceme jiné národy ničit nebo zotročovat, ale také nechceme být imigrací jiných ras zničeni my. Jako se jiné rasy otevřeně druží na rasovém základě, stejně tak i my chceme mít toto právo. Mimo jiné také odmítáme, že bílá rasa má nějaký zvláštní dluh k ostatním vzhledem k minulosti. Nikoli – zločiny byly v historii páchány i všemi ostatními. A právě bílá rasa přinesla lidstvu nejvíce pokroku a výdobytků civilizace. Není důvod žádat po bílé rase nějaké zvláštní oběti a de facto její sebedestrukci.“
    Tento postoj bych nazval ne rasismem, ale racionálním postojem sebezáchovy – racialismem (z angličtiny) nebo rasovým nativismem, možná rasovým identitářstvím.

  3. Roald permalink
    Leden 26, 2016 19:45

    Andreos:
    Kdybychom tu Vaší představu ještě o kousek posunuli, tak by se dal pojem „nacionalismus“ přeskočit a mohli bychom hovořit přímo o rasismu. No a ve vztahu jedné rasy k jiným rasám by nám to vyvyšování a nepřátelství nemusely zas tak vadit, co říkáte…

  4. Andreos permalink
    Leden 26, 2016 17:53

    Vcelku pravdivé a podnětné, snad jen bych dodal, že spíše než s náboženstvím bych nacionalistickou východu pojil s moderními poznatky vědy, s antropologií, genetikou, psychologií. A za druhé by ten nacionalismus neměl být moc přepjatý, aby nevedl k vyvyšování a nepřátelství k národům stejné rasy (a tím jejímu vnitřnímu oslabování uměle vytvořenou nejednotou a napětím). Nacionalistická výchova by měla být vyváženě spojena i s obecnější výchovou směřující k loajalitě k celé rase a všem jejím jednotlivým národům.

  5. Roald permalink
    Leden 23, 2016 03:26

    Nějak nemůžu uvěřit tomu, že lidé z „počátku našeho lidu“ považovali božstvo za neproniknutelné. Ona neproniknutelnost je spíše novodobým konstruktem a odpovídá všeobecnému zamlžování, zapomínání a stavu permanentní asimilace nebo tavícímu kotlíku, jak se dnes v jiné souvislosti rádo říká.
    Z toho mi vychází, že to bylo spíše naopak, charakter božského byl jasný, zřetelný a dobře odůvodnitelný, nemuselo se v ně věřit, nesloužilo jako berlička pro naše slabosti či projekce jakýchsi pochybných „morálních“ hodnot. Bylo celistvé, spolehlivé, souznící s lidskou existencí, člověk se s ním mohl ztotožnit aniž by se jím cítil otročen, bylo principem, jenž předcházel jakémukoliv počátku všech těch procesů, jejichž následkem je dnešní doba. Nevím, jestli se toto pojetí dá srovnat s tím, co dnes známe jako běžné náboženství (v Listově době nebylo moc odlišné), spíš ne.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: