Skip to content

Conan – Muž a mýtus

Leden 13, 2016
tags:
by
Robert Ervin Howard (22. ledna 1906 – 11. června 1936)

Robert Ervin Howard (22. ledna 1906 – 11. června 1936)

„Umění je pravou rukou přírody. Ta nás jen obdařila
bytím, umění z nás učinilo lidi.“
…………………………Schiller

Velké mýty se často rodí ze skutečných, historických skutků velkých mužů. Tyto mýty se zase potom stávají hrdinskými, idealistickými příklady, které inspirují jedince či celou rasu k vyšším úrovním činu a etnické soudržnosti. Kromě toho, na velké hrdiny legend se pohlíží jako na jedince, který se osvědčil výjimečně dobře tváří  v tvář  nelítostnému, brutálnímu či strašnému osudu, jako jedinec kvalitnější duše, energie a vůle.

Důležitost mýtu by se neměla nikdy podceňovat, protože bez ní se rasa bezcílně vznáší dějinami jako tělo bez duše. Mýtus formuje identitu a strukturu národního vědomí lidu.

Nepřekvapuje, že mnohé z mýtů severní Evropy se ztratilo během věků či bylo záměrně vymazáno působením potlačujících řídících sil církve a státu. Právě totalitarismus církve a státu podnítilo francouzského filosofa a dramatika Denise Diderota k napsání tohoto prohlášení: „Lidé nebudou nikdy svobodní, dokud nebude poslední král zaškrcen střevy posledního kněze.“ Vždy znamená podstatný krok vpřed, když se oživují staré hrdinské mýty nebo se vyvíjí nové. Ti, kdo pracují na rozvíjení těchto mýtů, prokazují svému lidu velkou službu. Jednou takovou osobou naší doby byl Robert E. Howard, který navzdory nevýhodě, že se dožil jen třiceti let (1906-1936), však vytvořil rozsáhlejší soubor inspirativní epické prózy, poezie a hrdinské literatury, jako byl „Conan Cimmeřan“, jímž debutoval v syndikátním časopise „Weird Tales“ v prosinci 1932. Jeho postava Conan byla duchovním nástupcem dřívější postavy, „Kulla z Atlantidy“, který se neujal tak, jak doufal. První příběh Conana s názvem „Meč s Fénixem“ [Phoenix On The Sword] byl vlastně přepis odmítnutého příběhu Kulla, „Touto sekyrou vládnu já“ [By This Axe I Rule].

„Civilizovaní lidé jsou více nezdvořilí než divoši, protože
vědí, že mohou být neslušní, aniž by jim zpravidla někdo roztříštil lebku.“
………………………….Robert E. Howard

Robert Howard, stejně jako před ním jeho mentor Jack London, byl hrdým árijcem s intenzivním porozuměním a cítěním svých rodných kořenů.  Velkou část z toho, co napsal, si ve velké míře vypůjčil z historické autenticity keltské kultury. Období svého fiktivního Conana vlastními slovy popsal: „……o čase, který uplynul mezi rokem, kdy oceány pohltily krásnou Atlantis spolu s ostatními skvostnými městy a  zeměmi, a mezi lety, v nichž synové Aryasovi počali svůj vzestup……“ Howard svého Conana charakterizoval takto: „Sem přišel Conan, zvaný Cimmeřan , černovlasý a zachmuřený, s mečem v pěsti, zloděj, pobuda a rváč, který choval v srdci velké smutky, sny a radosti, aby srazil zářící trůny světa pod podrážky svých zaprášených sandál…“ [oba úryvky v překladu Jana Kantůrka] Dnes by mnozí shledali zajímavým zjištění, že takový hrdinný árijský bojovník jménem Conan skutečně existoval.

Keltové ve starověkém Skotsku vymysleli způsob psané komunikace, tehdy známý jako „ogham“, což znamená „rýhované psaní“. Jedná se o abecedu tvořenou patnácti souhláskami a pěti samohláskami, spolu s několika dalšími znaky, představujícími zvuk zdvojených písmen, jako je „ng“ a dvojhlásky. Mnoho oghamových obřích kamenů, kromlechů, oltářů a podzemních kamenných komor bylo překvapivě objeveno v severní Americe (od Vermontu k Oklahomě) a datují se k období téměř 3,000 let až 800 př. n.l.  Keltové byli znamenití mořeplavci a zanechali nepopiratelné důkazy o tom, že byli v Americe přinejmenším 1,600 let před vikingy, kteří tam sami dorazili 500 let před Kolumbem. Nedávno došlo k objevu oghamského písma v kameni až na západě, v Utahu. Roku 1920 byl objeven vikinský runový kámen 30 mil severně od Spokane Washington, který popisoval bitvu, kterou tenkrát svedli s indiány a při níž utrpěli ztráty.

Ve středověku staří irští mniši sepsali knihy o starověkém pismu ogham. Ne všechny rukopisy lze označit za umělecká díla, ale některá z běžnějších provedení obsahovaly neocenitelné informace. Nejpozoruhodnější vydání je známo jako „Kniha z Ballymote“. Právě touto knihou se otevřely dveře, které měly vrhnout světlo velkého zájmu a objevu na historického Conana.

Plukovník Charles Vallancey byl učenec z Edinburské univerzity ve Skotsku. Keltská historie patřila k Vallenceyho celoživotnímu zájmu a jeho plynulá znalost galského jazyka a umění oghamu se měly v budoucím úsilí prokázat velice nápomocnými.

Vallanceyho závěry z rukopisu ohledně bitvy u Gabhry se staly klíčovým prvkem, který podnítil jeho archeologickou zvídavost. Jednalo se o bitvu, která se odehrála roku 283 př. n. l. a byla součástí epických legend Keltů, známých jako Ossianský cyklus. Tato klíčová pasáž zní v překladu takto: „Zuřivý bojovník Conan nebyl u Gebhry v mohutné vřavě; Neboť na Beltain (tj. 1. května) předchozího roku na shromáždění svolaném k uctění slunce byl odvážný hrdina věrolomně zavražděn Feniány z Fionnu. Na temné hoře Callan. Hrob mu učinili na severozápadním svahu; Smutně naříkavý byl jeho žalozpěv. A jeho jméno bylo oghamem zapsáno vo tesaného kamene.“

Vallancey věděl o hoře „Sliabh Calainn“ v hrabství Clare. Brzy si uvědomil, že na této hoře stojí starověká keltská stavba, známá jako „kromlech“ (obří kamenný monument připomínající stůl). Měl podezření, že by se mohlo jednat o hrob historického bojovníka Conana. Vallanceyho prvním šetřením bylo zjistit, zda monument vůbec někdy nesl oghamový nápis.

Bylo to roku 1784 a Vallancey se spojil se svým přítelem  Theophilem O‘ Flannaganem, který bydlel nedaleko hory, aby se ho zeptal, zda by podnikl pátrání za účelem prozkoumání kamenného monumentu. Asi osm mil západně od města Ennis nalezl  O‘ Flannagan velký oltář 3,7 x  1,2 m, směřující od východu k západu. Naneštěstí na kamenu nenalezl žádné stopy po nápisu. Místní z nedalekého města ho informovali, že na druhé straně hory je skutečně monumentu podobný kámen, který připomíná náhrobek, a že jsou na něm vyryty čáry, velmi odlišná písmena. Kámen byl 2,4 m vysoký a 1,2m široký, s nápisem, který po rozluštění a překladu do angličtiny nesl tato písmena: FA N L I DAF I CA CO NAN COL GAC COS OBMDA

Tato tajemná sekvence Vallanceyho a O’Flannagana uspokojila tím, že mohyla obsahovala tělo náčelníka jménem „Conan Colgac“, ačkoliv starověké keltské písmo se nedalo celé přeložit. O’Flannagan byl nejprve obviněn, že nápis padělal, avšak tato obvinění se časem ukázala jako nepodložená. Vallanceyho průkopnická práce v dešifrování oghamu se dále rozvíjela a přispěla k dekódování 400 takových monumentů v různých částech Britských ostrovů.

Není známo, že by Robert Howard věděl o historickém Conanovi, existují však dobré důkazy k víře, že ano. Cormac Mac Art byl další populární hrdinská postava z Howardova pera. Historicky byl  Cormac Mac Art v letech 227-266 králem Irska a jeho syn Cairbri Mac Art, který nastoupil po něm jako král Tary, bojoval v bitvě u Gabhry. Zda si byl Robert Howard vědom historického Conana, není důležité.  Na čem záleží, je životem kypící, hrdinský účinek, který se od té doby z conanovského archetypu uvolňuje a který nepochybně napomáhal vzkřísit a rozšířit spektrum evropských původních mýtů našeho lidu.

Naši etničtí bohové a hrdinové z legend nejsou dosud lidstvu vzdáleni. Zažívají množství běžných realit, strastí a soužení, která zakoušíme my sami. Napodobovat je znamená se pozvednout a dát svým životům vyšší smysl. Organicky je fúze hrdinských kvalit s našimi prostředkem, jímž můžeme do sebe vstřebat ducha a sílu borce a tímto procesem z nás činí součást jeho vlastní životní podstaty. Caesar měl v mládí úctu k Alexanderovi. Alexander měl v úctě Achilla a tak dál. Někde v oné vůli po velikosti rovněž nacházíme své vlastní místo, svůj osud. Neinspirovaný život nemá cenu žít. Conanův archetyp, ne nepodobný tomu bohu Tóra, je nejlepším příkladem árijského vitalismu. Conan je symbolem síly, syrové odvahy a železné vůle, ztělesněním árijského hrdiny, který bezpochyby bude dál inspirovat generace vnímavé mládeže v těchto bezútěšných nehrdinských časech.

„Ať si kněží a filosofové dumají nad
otázkami ohledně reality a iluze. Já vím toto: Pokud je život
iluzí, pak nejsem o nic méně iluzí ani já, a jako takový
je pro mě iluze skutečná. Žiju, planu životem, miluju, zabíjím,
a jsem spokojený.“
………………………Robert E. Howard

Advertisements
komentáře 3 leave one →
  1. Haldir permalink
    Květen 5, 2016 08:01

    Ano. Lidstvo potřebuje hrdiny. Ti kteří se vezdavají a na vzdory i svému strachu vykonají co je potřeba aby bránili své zájmy.

  2. Leden 14, 2016 12:28

    Velmi povedený článek :). Řekl bych, že ten fenomén „hrdinství“ je mnohem významnější, než si dnes většina lidí připouští.

    To s těmi Kelty a Amerikou je také poměrně zajímavé.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: