Skip to content

Slunce boží

Prosinec 17, 2015
tags:
by

Vprostřed zářících nebeských těles, které více než přiodívají, které oblohu oživují,
Život vlévající slunce jiných světů…..
Několik osvícených…..
ti ve své moci plesají, onou úžasnou silou myšlenky,
jež zavrhuje toto ponuré místo a oceňuje celou oblohu.
James Thomson – 1746

Slunce, jakožto symbol Boha i stvořitele a jeho představitele v podobě syna, bylo pro Egypťany symbolem nesmrtelnosti, protože zatímco slunce každou noc umíralo, znovu za každého dalšího úsvitu vycházelo. Od slunce se odvozuje koncepce Trojice, která si nachází cestu do všech velkých náboženství. Trojice ve všech případech představují trojnou formu jediné Svrchované Inteligence. Když křesťané prohlašují, že člověk může nalézt otce pouze skrze syna Ježíše Krista, je to onen Ježíš, jakožto sluneční božstvo, ne nepodobný Baldrovi z v Evropě založeného wotanismu, nebo Lug a Bel z panteonu keltského, či Apollón z olympského panteonu, nebo Ra, Hórus či Thoth-Hermés, všichni podobně slouží svému příslušnému náboženství jako Boží synové, učitelé duchovní pravdy a světlonoši. 

Bez slunce není světla ani života, jen tma a smrt. Dnes víme, že Bůh není doslovné slunce, ale že skrze sluneční světlo Bůh uvádí svou přítomnost a vliv ve známost a že díky slunci všechen život roste a prospívá. Všechno jsou jen části jednoho ohromného celku, jehož tělem je Příroda a duší Bůh. Ať už si zvolíte praktikovat jakékoliv náboženství, jedinec by se měl vždy snažit dospět k plnému slunečnímu vědomí, doslovným dveřím k dokonalosti lidské duše a pouze skrze světlou, život dávající sílu Boha může lidstvo vůbec doufat v postup na své dlouhé a náročné cestě zpět ke zdroji.

U všech forem života dává slunce vzniknout potřebné vitalitě a nutkání pokročit. V našem nitru máme vlastní sluneční oheň a cvikem naší vůle lze onen sluneční oheň využít k dosažení cíle. Na rozdíl od jiných forem života má člověk schopnost utvářet vlastní osud. Slunce nás inspiruje hledat Boha, světlo z temnoty, neskutečné ke skutečnému, smrt k nesmrtelnosti. Povinností člověka je hrát svou úlohu v tomto velkém racionálním celku, aby se podřídil vesmírnému souladu, aby podrobil svou vůli zákonu a rozumu, aby pomohl uvědomit si Boží vůli.

Ateista bude prohlašovat na základě předpokladu, že Boha nevidí, že neexistuje. Bůh nepochází z této nižší dimenze, avšak jeho bytí či přítomnost prostupuje všemi dimenzemi rozsáhlého vesmíru. Když lékař pitvá lidské tělo, nemůže v něm spatřit lidskou duši, ani mozkový chirurg nenajde  před sebou v otevřeném mozku jedinou myšlenku. A přesto duše a duch a myšlenky skrze tyto tělesné orgány působí, stejně jako Bůh působí skrze naši duši a myšlenky. Všude kolem nás jsou neviditelné entity, stejně jako mnoho mysl ohromujících sil jako elektřina, rádiové vlny, magnetismus, atomová síla atd. podobně ani myšlenka, podstata či život nelze prostým okem vidět.

Všechen živoucí život je pouze myšlenka v Boží mysli, stejně jako my sami žijeme v fyzické ‚světové myšlence‘ lidstva. Když někdo řekne slovo  ‚Paříž‘, mysl si hned vybaví Francii a možná Notre Dame nebo Eiffelovu věž. Eiffelova věž není nic víc než forma myšlenky promítnutá z mysli jejího konstruktéra. Pokud bychom měli Eiffelovu věž rozšroubovat a kus po kusu demontovat, zůstala by pouze jedna velká ohavná hromada železa bez nějakého významu. To prostá myšlenka vytváří z ničeho něco. Obdobně, jakmile v našem těle chybí duše, je stejně bezúčelné jako tělo červa nebo slimáka. Bez Boha v naší realitě a jeho tvořivé myšlenky, jež by nám poskytovala formu a smysl, bychom byli stejně bezvýznamní jako ona hromada železa. Právě Boží síla udržuje měřítka života, člověk má však svobodu výběru, jak bude nakládat se svým tělem, myslí, skutky a vztahy s druhými. Člověk často nebere v úvahu ideu, jak jeho každá myšlenka, jeho každé slovo uvádí do pohybu karmické kyvadlo.

Mnozí křesťané mylně mluví o Ježíši jako o „Bohu“ a stejně tak by bylo nesprávné, aby wotanisté vnímali svého Syna Světla, Baldra, jako Nejvyššího Boha Stvořitele. V nejlepším případě mohou sloužit jako Boží představitelé a nižší bohové nad Člověkem, se skutečnou schopností přivést lidstvo k Bohu, nejsou však zdrojem světla, tím může být jen svrchovaný Bůh. Křesťané jsou také příliš často zaháčkováni v Ježíšově osobnosti a dokonce kolem jeho osobnosti budují chrámy. Že se tohle děje v křesťanství, tak jako u většiny všech náboženství, je v podstatě z důvodu potřeby člověka uctívat osobnost lidského charakteru.

Sama křesťanská Bible započíná svůj osobní příběh o stvoření tím, že na počátku Bůh stvořil nebesa a Zemi. Bůh stvořil nebesa a Zemi, ne Ježíše! Všechny etnické panteony bohů dávají velice jasně na srozuměnou, že bohové jsou omylní. Můžeme se uvést do vztahu s těmito  nižšími božstvy, protože se nám v mnoha ohledech podobají a tím má lidstvo snazší úkol poučit se z jejich životních lekcí. Naši etničtí bohové slouží jako archetypy, které lidstvu pomáhají pochopit Boha a směřovat nás k majestátnosti jeho podstaty a tím nás oprostit od stavu nízkého uvědomování si hrubé hmoty skrze níž nyní existujeme. Stále platí zákon, že náboženské vědomí člověka se přenáší ze země na Měsíc, z Měsíce na slunce a pak dále rozvinuté a rozložené mezi množství božstev více méně úzce spojených s různými nebeskými tělesy, nakonec míří zpět k Bohu, zdroji všeho, co jest.

Měsíc (tak jako mu odpovídající „element“ vody) symbolizuje Cit; slunce (jako oheň) symbolizuje intelekt. Lidský mozek a srdce jsou mikrokosmickými analogiemi Měsíce a slunce. Posléze lidská duše nabude úplné kontroly soupeřících nižších elementů své protikladné podstaty, symbolizované jako hadí oheň uvězněný uvnitř Země. Slunce zářící ve středu lidského srdce vychází v síle a slávě, aby ozářilo pozemskou mysl a naši celou bytost a umožňuje duši, aby nadále fungovala v slunečním těle. Staří učili, že se větší životní cyklus člověka skládá z přibližně 800 fyzických životů.

Temnota nikdy nedokáže duši člověka pozvednout, ani mu poskytnout trvalé pohodlí dokonalého štěstí; to dokáže pouze Boží světlo prostřednictvím svého božského paprsku životodárné síly. Bůh je světlem, které září v temnotách (chaosu). Člověk je složeninou ducha a hmoty a skrze tuto jednotu se vytváří intelektuální princip. Nebezpečí vzniká, pokud jedincovo duševní vědění a intelektuální vývoj převyšují jeho duchovní rozvinutí, protože to vede k duševní a duchovní aroganci, které mohou zvrátit celý proces duchovního růstu. Proto se velká znalost mystérií skrývá před toho nehodnou většinou lidstva, protože nevědomost, arogance a nižší nevěrohodná podstata člověka by hrubě poškodila a zneužila taková posvátní díla vyššího učení. Pythagoras věřil, že je to nevědomost a hýření, ne věk, co ničí tělo. Ať už je příčina jakákoliv, znovu a znovu se prokazuje, že troufalost člověka zdaleka překračuje jeho schopnost a že jeho způsob myšlení od zlatých věků starověku vlastně… zdegeneroval. Přesunuli jsme se od stavu plodnosti k sterilitě. Pravda stále zůstává svrchovanou skutečností, nejpraktičtější a nejrozumnější ze všech bytostí a podstat.

Existuje nezbytná potřeba našich etnických panteonů božských archetypů, pročež ty existovaly vždy už od počátku duchovního vývoje člověka. Tyto prvotní obrazy v naší DNA zůstávají a fungují skrze nás jako lidská bytost a rasa. Muž, jehož Johann Wolfgang von Goethe velice obdivoval, Carl Gustav Carus (1789-1869), prohlásil: „Pokud idea života není ničím jiným než ideou věčné manifestace božské podstaty skrze přírodu, pak náleží mezi ony původní vhledy rozumu, které nepřicházejí k člověku zvnějšku…… Tyto vhledy se odhalují v niternosti člověka; musí se projevit a, jakmile člověk dosáhne jisté úrovně vývoje, budou se projevovat už vždy.“

Každý bůh a bohyně představují určitý aspekt přírody a božství doložený v naší bytosti a příběhy o bozích, bohyních, mýtech a legendách jsou často alegorie fenoménu naší vlastní niterné a vnější zkušenosti. Archetypy jsou schopny projevovat se jako autonomní psychoidní síly v oné říši středu, kde na sebe působí to, co nazýváme duchem a hmotou a co bychom nikdy neměli brát na lehkou váhu. Naši předkové mnohem dokonaleji rozuměli svým nádherným etnickým bohům a bohyním a prokazovali jim tu nejvyšší čest a úctu a jejich ctihodným jménům budovali nejkrásnější chrámy a monumenty světa.

Naši etničtí bohové a božstva slouží a vedou nás jako hrdinské ideály, jež mají být ceněny a napodobovány, a dokážou zasáhnout do našich každodenních životů a vědomí, zatímco nám poskytují moudrost a sílu v časech nouze. Člověk však stále potřebuje rozumět, jak mikrokosmické slunce v nitru odráží makrokosmické SLUNCE BOŽÍ  a jak Boží bytí prostupuje všechna živá stvoření, přírodu i vesmír. Teprve až člověk pochopí spojitost božských funkcí fungujících v jeho stále aktivním nevědomí, pochopí koncept skutečného potenciálu, který může pozvednout jeho bytí a duši k nejvyšší úrovni duchovního vývoje. Mnozí neurčitě mluví o tom, co by se mělo očekávat od člověka během skromného času existence jeho krátkého a pomíjivého života. Měl by se vydat tou cestou či onou, obětovat tohle nebo se kát za tamto? Měl by být u tohoto náboženství nebo onoho? Ukončete jednou provždy diskusi, co by měl dobrý člověk dělat nebo jaký by měl být…… A STAŇTE SE JÍM!!!

„Hvězda je bohem a cílem člověka. Vnitřní hvězda je „jediným vůdčím bohem“ a místem, kam po smrti putuje duše. Přiblížení se k hvězdě na zenitu jedincova vnitřního světa je mu ku pomoci. Uvědomte si, že je to rovněž slunce. Tudíž hvězda a Bůh jsou sluncem a jsou jedno. S tímto věděním o pohanské cestě vykoupení drazí zesnulí umlkají a mizí vzhůru, aby při svém putování hledali své vnitřní hvězdy.“
……………….Gustav Carl Jung

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: