Skip to content

Pársové – relikt dávného bělošského obyvatelstva Orientu, tvůrce starověkých civilizací IV

Listopad 24, 2015
tags:
by

Bělošské rysy, projevy bělošské mentality a vyšší inteligence lze postřehnout u mnoha národů a kmenů v islámském světě (a Indii) a obecně u zdejších vůdčích elementů a vyšších vrstev, jež ještě částečně pocházejí ze staršího bělošského obyvatelstva těchto oblastí, jež zde sídlilo předtím, než zde postupně expanzemi, migracemi a obecně vyšší porodností převážily tmavší typy (a s nimi islám) a mají tak určitý podíl bílé krve.

Jmenujme alespoň některé nejvýznamnější: Kurdové rozptýleni v několika zemích Předního a Středního východu (dodnes je u nich znatelný nordický element);  Lurové ve východním Íránu (potomci starověkých Kassitů, dodnes je mezi nimi častý výskyt blond vlasů), Kalašové (původem údajně od vojska Alexandra Velikého, jež procházelo oblastí dnešního Afghánistánu; často bílí a dokonce blond, vyznávající pohanské náboženství); Kafírové a Pathánci v Afghánistánu (zejména jejich vyšší vrstvy si dodnes udržují zjevné známky nordické krve), drúzové v Palestině a Libanonu (potomci starověkých Filištínů, dodnes je mezi nimi patrný bílý mediteránní a nordický element), Koptové (jediní do určité míry přímí potomci starověkých Egypťanů, bílý mediteránní typ, vyznáním křesťané), alawíté (potomci předislámského obyvatelstva Sýrie, mají v ní dodnes dominantní pozici), maronité (komunita v Libanonu pocházející z předislámského obyvatelstva a vyznávající křesťanství, tvoří většinu vyšších vrstev); kmeny Shawijců a Kabylů pocházející z berberského, tedy starodávného bílého obyvatelstva severní Afriky, co se udrželo v horských oblastech Alžírska (převážně bílého mediteránního typu, navíc i něco nordické a kromaňonské krve) a potomci Berberů v marockém Rifu (tito Riffiané jsou směsicí mediteránních, nordických, alpinských a kromaňonských typů); Osetinci v oblasti Kavkazu (částeční potomci nordických Alanů, dodnes je mezi nimi patrná příměs nordické krve). Vedle nich existuje i mnoho dalších, méně známých.

V Indii vedle samotných Pársů představují zbývající bílou krev někteří Kašmírci (rovněž vykazují bělošské rysy, zřejmě pocházející od Árijců a pozdějších bílých migrací do Indie) a do určité míry i Rádžastánci a Marátové (obě skupiny jsou hodně zastoupeny mezi vyššími vrstvami).

Značná část zmíněných skupin je muslimského vyznání, avšak jejich povahové rysy a intelektové schopnosti související s jejich bílou krví se projevují a odlišují je od tmavších orientálních muslimů. Mnohé jsou však dodnes křesťany nebo dokonce vyznávají pohanské kulty.

Jak uvádí třeba von Schwerin (1964, s. 130-131): „… evropské rysy se mezi vůdčími ‚Orientálci‘ nedavných dob vyskytují v překvapivě vysoké míře, když srovnáme relativní vzácnost nordické a kromaňonské krve v této oblasti jako celku. (…) Není to jen zrod velkých vůdců, čím Kašmírci, Kurdové, Kabylové a další přispěli k rozvoji a pozvednutí Blízkého a Středního východu a severní Afriky. Dokonce i jako celé národy bezpochyby vytvořili vření a neklid progresu v zemích, kde žijí. Tedy například i jen povrchní student dění na Středním východě se stěží může vyhnout překvapení a údivu nad rolí, již hráli ve všech oblastech mírové aktivity Kurdové, vzhledem k jejich šetrnosti a obratnosti, a jejich energickému a dobrodružnému duchu. ‚Mnoho Kurdů je vysokých, světlé pleti a modrookých: na rozdíl od Arabů na pláních při řekách jsou tvrdě pracující a plní vervy a energie.‘

Jejich smysl pro individuální nezávislost, svobodu a důstojnost je rovněž více rozvinut, než je běžné mezi ‚orientálními‘ lidmi muslimského vyznání. Kurdská žena je poměrně svobodná a její sociální pozice respektována. Stejně jako mezi Kabyly, není nucena se zahalovat. Stejně vyvinutá – právě tak jako mezi Pathánci, Drúzy a Kabyly – je koncepce politické nezávislosti. Množství bojů za svobodu vedených Pathánci a Kurdy zde ani nelze vyčíslit. Jako u Drúzů a Kabylů, jejich neústupný vzdor vůči Francouzům … vytvořil jediná hnutí, jež během času vážně narušila francouzské impérium, a nadto byla vedena bez jakékoli cizí pomoci. Zhruba ve stejném čase čelili Italové ve svých Lybijských državách opozici hlavně ze strany kmenů v Kyrenaice, zatímco oblast Tripolisu zůstala v klidu. Až do roku 1958, během Jumblattova povstání, silná touha Drúzů po svobodě skoro vyústila v celkový zvrat v dění na celém Středním východě. Pokud jde o nedávný konflikt v Alžíru, anglické noviny přinesly postřeh, že ‚mnoho z těch nejtvrdších a nejzuřivějších bojovníků‘ náleželo k ‚často vysokým, světlovlasým a modrookým, vždy hrdým‘ alžírským Kabylům, ‚zkrátka a bezesporu nejinteligentnějším, nejpracovitějším, nejaktivnějším a nejstatečnějším ze všech alžírských muslimů,‘ s ‚nezávislostí v jejich krvi.‘“

Weyl zase shrnuje souvislost mezi sociálním statutem, křesťanskou vírou (která naznačuje původ z předsemitského obyvatelstva) a příměsí bílé krve v islámském světě (1967, s. 28-29) : „Jak Gayre přesvědčivě zaznamenává, je zde všeobecná korelace mezi blondismem a kavkazoidními rysy na jedné straně a sociálním statusem a vůdcovstvím na straně druhé. (…) Křesťanské minority v celé oblasti jsou, jak Dr. Gayre zaznamenal, téměř bez výjimky muslimům nadřazeni ve statutu, inteligenci a schopnostech, a jsou zároveň znatelně blonďatější a výrazněji kavkazoidních rysů. Navíc, nejdynamičtější, nejvyspělejší a nejprogresivnější národy v regionu – zejména Libanon a Jordánsko – jsou rovněž ty s největšími křesťanskými menšinami a největším viditelným přimíšením nordických genů.“

Typickým příkladem jsou již zmínění křesťanští maronité v Libanonu, kteří jsou o něco světlejší než muslimská část obyvatel a tvoří většinu vyšších vrstev v zemi.

Také alawíté v Sýrii, kteří rovněž pocházejí ze starého obyvatelstva Levanty (údajně z doby Alexandra Velikého), tvoří většinu vyšších vrstev v zemi a jejich náboženství je směsicí islámu, křesťanství a také právě perského zoroastrismu.

Coon dokládá množství poznatků o tom, že na mnoha místech dnešního Orientu se dodnes bílá krev vyskytuje ve vyšších vrstvách místního obyvatelstva, zejména u některých konkrétních skupin.

Například referuje o stopách bílé krve v Afghánistánu (1939, kap. XI, sekce 4): „V celkové výšce obličeje a třech obličejových šířkách tyto pathánské mluvčí nelze rozlišit od nordiků. (…) Afghánci a Pathánci, stejně jako Peršané, jsou obykle brunet, ale zároveň vykazují přetrvávající menšinu s blondismem, která v tomto případě reflektuje nordické přimíšení. (…) Kafírové z Kati kmene, kteří žijí v nejvýchodnější části Kafíristánu, jsou vyšší a větších hlav než Pathánci, ale stále v podstatě dolichocefalní a leptorhynní. Také se zdá, že mají vysoký výskyt blondismu. Jako u Pathánců, nejobvyklejší barvou pleti je středně tmavší bílá …, ale v oblasti zbarvení vlasů a očí vypadají na světlejší skupinu než paštunsky mluvící lidé. Třicet čtyři procent má smíšené nebo světlé oči, na rozdíl od 20 procent u Paštunců. Jejich barva vlasů, dle Steina, je blond nebo světlě hnědá u 28 procent skupiny. Zdá se, že horní vrstva Kafírů obsahuje mnohem větší proporci příchozího indoevropsky mluvícího nordického typu, než jaká je k nalezení u Peršanů a Afghánců. To není překvapující, neboť Kafíristán je v podstatě únikovou oblastí. Nižší třídy kafírské populace vypadají, že jsou kratší postavy, poněkud menší hlavy a mohou mít snad i širší nosy.“

Ale dokonce i mezi samotnými semity-muslimy byly a do určité míry dodnes jsou vůdčí elementy původně bělošské. Coon se zmiňuje o nordických typech spjatých s expanzí islámu a dokonce i s jeho zrodem (1939, kap. XI, sekce 2): „Nordicky vypadající lidé se obvykle vyskytují v sociální vrstvě, z níž pocházejí civilní úředníci a náboženští vůdcové, a není jen náhoda, že uznaní potomci Proroka jsou světlejší pleti a vykazují větší evidenci blondismu než zbytek populace. Mohli by možná být nordickým elementem spojeným se svatými rodinami, které vstoupily do regionu z Hejazu v časných postislámských časech.“

A dále píše o tom, že vyšší vrstvy přímo mezi Araby jsou spíše bělošské než semitské (1939, kap. XI, sekce 14): „Běžní Arabové obývající města jsou jen málo odlišní od jejich pasteveckých a zemědělských krajanů, ale toto pravidlo rozhodně neplatí pro aristokratické rodiny. Tito princové-obchodníci jsou někdy blond a nordického vzhledu; další z nich vypadají jako aristokraté z Mekky v Arábii.“.

Nejde však jen o světlejší typy s častým výskytem blondismu jako kromaňonský nebo nordický; stejně tak jsou zde dosud i zbytky právě oněch poněkud tmavších bílých typů, zejména mediteránního nebo armenoidního, k němuž náleží Pársové.

Coon píše o klasickém mediteránním typu v Jemenu, jenž převažuje ve městech, a který se odlišuje od tmavšího semitského/arabského mediteránního typu na venkově (1939, kap. XI, sekce 2): „V obyvatelstvu jemenské náhorní plošiny může bedlivý pozorovatel zaznamenat rozdíly mezi množstvím subtypů. Ve městech je koncentrována specializovaná a až přemrštěně klasicky mediteránní populace s menší postavou, užšími a menšími hlavami, užšími obličeji a nosy a světlejší barvou pleti než zbytek Jemenců. Městský typ se zdá být značně selektovaný na základě pracovního uplatnění a reprezentuje ztělesnění mediteránní rasy. Lidé na venkově, jako celek, jsou poněkud urostlejší, poněkud širších ramen a o něco vlnitějších či kudrnatějších vlasů.“  Rovněž se zmiňuje o bílém atlantomediteránním typu rozšířenému ve vyšších vrstvách (1939, kap. XI, sekce 2): „Mezi kmenovými a vesnickými šejky a důstojníky imámovy armády člověk často naráží na vysoké, velmi dlouhohlavé a dlouhým obličejem se vyznačující příklady atlantomediteránního typu, které, zdá se, formují společensky selektovanou variantu této skupiny.“

Zmiňuje se i o typu na pomezí mezi alpinským a kromaňonským typem (alpinský typ je kromaňonský derivát) v severní Africe (1939, kap. XI, sekce 2): „Členové starých rodin z Hejazu podle všeho náleží v mnoha ohledech k jasně diferencovanému typu, který, ve své extrémní formě, může být bez obtíží popsán. Jeho členové jsou muži střední až vysoké postavy; jsou širokých ramen, dlouhého těla, těžší váhy a konstitučního typu, který tenduje ke značné svalnatosti i tloušťce. Jejich hlavy jsou velké a mezocefální až brachycefalní, jejich obličeje široké i dlouhé, jejich nosy často výrazně zahnuté a mohutné. Ret je nápadný a dolní čelist silná. Jejich vlasy jsou tmavě hnědé až černé, barva očí typicky hnědá, ačkoli světlé oči rozhodně nejsou neobvyklé. Ačkoli tento alpinsky vypadající hejázký typ nemůže být etablován ve vědeckém smyslu, jeho existenci potvrdí čtenáři, kteří jsou obeznámeni s lidmi tohoto regionu. Vypadá velmi pravděpodobně, že lidé tohoto obecného typu přišli do severní Afriky s časnými muslimskými invazemi nebo je jeho původ možná ještě časnější, když je tento typ častý mezi aristokratickými rodinami v severoafrických městech, obzvláště ve Fezu, v kontrastu se zbytkem populace, která je takřka výhradně dolichocefalní. Ať už je původ tohoto hypotetického typu jakýkoli, a bylo by hloupé usuzovat bez nějaké metrické evidence, můžeme si být jisti, že není čistě mediteránního původu. Je pravděpodobně omezen na obyvatelstvo měst a na starší domorodé rodiny.“

Avšak kromě Pársů jsou i jinde v islámském světě k nalezení izolované skupiny lidí, které můžeme rovněž označit za potomky dávného bělošského obyvatelstva těchto krajů – nejen jejich vyšší vrstvy, ale jako celek.

Například některé skupiny Berberů v oblasti severozápadní Afriky. Coon popisuje nordické, bílé mediteránní, kromaňonské a alpinské typy v populaci Maroka (zejména v marockém Rifu) mezi západními Berbery a zmiňuje i odlišnost arabského tmavšího mediteránního typu mezi nomády (1939, kap. XI, sekce 14): „Riffiané, nejznámější z marockých Berberů jsou usedlí zemědělci, s výjimkou dvou kmenů… Jsou nejblonďatější a nejvíce nordičtí z Berberů a získali si věhlas pro své válečnické schopnosti. (…) Riffiané jsou růžově bílé pleti jako severní Evropané… (…) Celkově je blondismus v Rifu silně zastoupen; přes polovinu dospělých mužů vykazuje nějaké jeho stopy. Ale Rif není blonďatou zemí ve stejné míře, jako jsou blonďaté Norsko, Švédsko, Finsko nebo dokonce Anglie; nicméně je blonďatější než většina Španělska nebo jižní Itálie. (…) Z hlediska typů obličeje je zde několik dobře odlišitelných typů, které mohou být nejlépe popsány odděleně. Jeden typ má dlouhý obličej a zahnutý nos, tmavé nebo smíšené pigmentace, nejběžnější je na východě, zejména mezi nomády; tato fyziognomie je Riffiany považována za import zenatanského nebo arabského vlivu. Další je klasický mediteránní typ, s lehce se svažujícím čelem, rovným profilem nosu … a oválným obrysem obličeje; tento typ je obvykle brunet; nachází se všude, ale zejména mezi centrálními a západními kmeny. Třetí je nordik v nejstriktnějším morfologickém smyslu, obvykle s hnědými vlasy a očima smíšené pigmentace; ruffijský nordik může být zaměněn za Ira nebo Angličana, méně snadno za Skandinávce. Čtvrtý je typ s velkou hlavou a velkým tělem, tendující k mezocefalii …; obličej je široký, … nos je krátký, rovný, … ústa velká, ret výrazný a čelist mohutná. Pigmentace je obvykle smíšená, s hnědými nebo rusými vlasy, a s očima světle smíšené pigmentace. Tento typ je bez další diskuse zjevně poněkud redukovaný přeživší potomek starého kromaňonského Afalou typu. Nalézá se hlavně v nejstarších ruffijských rodinách, mezi kmenovými držiteli úřadů. V Rifu není vzácný a v omezeném smyslu je obdobou stejného nebo podobného typu v severozápadní Evropě. Jeho menší varianta je považována samotnými Riffiany za typického obyvatele pohoří Beni Urriaghel; menší postavy, rozložitého těla, s krátkýma silnýma rukama, pihovatou pletí, ryšavým vousem, modravýma očima, s krátkým širokým obličejem s hranatou čelistí a tupým nosem. Je to převaha tohoto posledního typu, koncentrovaného v uzlu mezi pohořími Beni Urriaghel a Gzennaya, který zredukoval postavu a rozměry obličeje těchto dvou kmenů… Tito muži jsou kulturně nejarchaičtějšími a nejpevněji zakořeněnými feudálními bojovníky v celém Rifu.“

Mnohá z těchto starších antropologických zjištění byla v nedávné době potvrzena dokonce i genetickými výzkumy a dobře se navzájem doplňují. Zejména jde o poměrně vysoký výskyt bělošských Y-haplogrup R1b a R1a u některých populací v islámském světě (tyto dvě haploskupiny se dnes vyskytují u většiny mužů bílé rasy; méně časté bělošské haplogrupy jsou I a N).

Dodnes relativně nejbohatší a nejrozvinutější komunity, regiony a země v islámském světě jsou ty, u nichž je patrné největší přimíšení bílé krve, a to jak antropologicky, tak z hlediska genetiky. Haplogrupy R1b a R1a se u nich vyskytují ve větší míře, než u jiných muslimských populací.

V Jordánsku je haploskupina zastoupena R1b 18 %. V Libanonu bylo při genetickém výzkumu zjištěno, že křesťanská menšina má výrazně vyšší zastoupení haplogrupy R1b než muslimská většina, u níž výrazněji převažuje arabská haplogrupa J, přičemž jejich R1b STR-haplotypy se velmi podobají těm ze západní Evropy (Zalloua et al., duben 2006). To jen z hlediska genetiky potvrzuje Weylova tvrzení o křesťanské menšině vykazující více bělošských rysů a vyšší socioekonomický status než tmavší muslimové.

Kurdové v severním Iráku mají 11,5 % R1a a 17 % R1b. Kurdové v Turecku mají 16 % R1a a 6 % R1b. Kurdové jsou mixem bílého nordického a orientálního indo-afghánského typu. Mnoho Kurdů vykazuje nordické rysy a blondismus.

Křesťanští Arméni mají 30 % R1b a je to u nich nejvíce rozšířená haplogrupa, a dále 5 % R1a (eupedie); dle jiného zdroje 28 % R1b a 8 % R1a1. V souladu s tím jsou i světlejší a výrazně podobnější Evropanům než ostatní národy v regionu. Jejich IQ se pohybuje okolo 94, čímž se blíží spíše Evropanům než většině obyvatel islámského světa. Značná část jejich národa je tvořena nordickým a alpinským typem (Coon, 1939). Jsou i celkově nejbohatší a kulturně nejvyspělejší skupinou v oblasti.

R1a1 dodnes převažuje ve vyšších vrstvách a kastách indické populace, které vykazují častý výskyt bělošských rysů a obecně jsou světlejší (Klyosov, 2009): „V současnosti je nějakých 16 % indické populace, to je okolo 100 milionů mužů, a většina vyšších kast, členy haplogrupy R1a1 (Sengupta et al., 2006; Sharma et al., 2009).“ Tuto skutečnost doplňují opět i některá antropologická zjištění.

V poznámkách Coon zmiňuje studii pojednávající dokonce o dodnes žijících zbytcích nordiků východního typu v hornatých oblastech severozápadní Indie (1939, kap. VI, sekce 5, pozn. 68): „Nepublikované série žijících lidí z hornatých regionů severního Pundžábu a severozápadní hraniční provincie, které budou publikovány Dr. Gordonem T. Bowlesem, úzce odpovídají metricky i morfologicky specifikům tohoto typu.“

Coonova zjištění, že vůdčí vrstvy islámského světa, spadaly do bílého genofondu, rovněž potvrzují některé nové nálezy z oblasti genetiky. Klyosov se zmiňuje o R1a běloších (nordicích ) mezi vůdčími elementy jinak semitských Arabů, kteří jsou potomky bílých R1a nájezdníků ze severu (únor 2012): „Jak bylo zmíněno dříve, dnes je v těchto regionech mezi 3 až 9 % R1a1, mezi nimi členové slavných kmenů jako Quraish/Quraysh (Muhammad, zakladatel islámu, se narodil v Quraysh kmeni), Al Tamimi (Banu Tamim) a další.“

Zdroje

Knihy

Kořenský, Josef: Asie jižní a západní. Československý kompas, Praha. Kap. 38. – Židé asijského východu, s. 101-104.

Kienitz, Karl-Friedrich: Národy ve stínu. Odeon, Praha 1991.

Klíma, Otakar: Sláva a pád starého Íránu. Orbis, Praha 1977.

Klíma, Otakar: Společnost a kultura starověké Mezopotámie. Nakladatelství čs. Akademie věd, Praha 1962.

Wolf, Josef: Abeceda národů. Horizont, Praha 1984.

Peroutka, Emanuel: Dějiny řecké, Díl I. – Doba předhistorická. Jednota českých filosofů, Praha 1908.

Mosso: Escursioni nel mediterraneo, 1907, s. 275, pozn. 1. (Citováno in Peroutka, s. 233 – viz výše.)

Internet

http://zpravy.idnes.cz/kliniky-plodnosti-parsove-d0b-/zahranicni.aspx?c=A121017_154812_zahranicni_ts

http://archiv.ihned.cz/c1-14979080-parsove-v-indii-vymysleji-zpusoby-jak-nevymrit

http://www.v-weiss.de/cycle.html

Günther, Hans F. K.: The Racial Elements of European History. Methuen And Company, London 1927.  [G. C. Wheeler, trans.]

http://www.theapricity.com/earlson/reeh/reoehchap8a.htm

Coon, Carleton S.: The Races of Europe. Macmillan Company, New York 1939.

v html: http://www.theapricity.com/snpa/chapter-XI4.htm

v pdf: http://www.balderexlibris.com/index.php?post/Coon-Carleton-Stevens-The-Races-of-Europe

Stoddard, Theodore Lothrop: The Rising Tide of Color Against White World Supremacy. Charles Scribner’s Sons, New York 1921.

v html: http://www.gutenberg.org/files/37408/37408-h/37408-h.htm

v pdf: http://www.balderexlibris.com/index.php?post/Lothrop-Stoddard-Theodore-The-Rising-Tide-of-color-Against-White-World-Supremacy

Stoddard, Theodore Lothrop: The Revolt Against Civilization. Charles Scribner’s Sons, New York 1922.

v html: http://christian-identity.net/lindstedt/revltciv.html

v pdf: http://www.mosaisk.com/Arkiv-2011/Revolt_Against_Civilization.pdf

Lynn, Richard: Race Differences in Intelligence – An Evolutionary Analysis. Washington Summit Publishers Augusta, GAA National Policy Institute Book, Washington 2006.

http://www.velesova-sloboda.org/antrop/lynn-race-differences-in-intelligence.html#_06

http://freepages.genealogy.rootsweb.ancestry.com/~gallgaedhil/haplo_p_r.htm

von Schwerin, Henric (1964): European Elements in Afro-Asia. Mankind Quarterly 1964 – IV, s. 127-133. Dostupné on-line.

Weyl, Nathaniel (1967): The Arab World: A Study of Biogenetic Disintegration. Mankind Quarterly 1967 – VIII, s. 26-43. Dostupné on-line.

Klyosov, A. A., Rozhanski, I. L. (2012): Haplogroup R1a as the Proto Indo-Europeans and the Legendary Aryans as Witnessed by the DNA of Their Current Descendants. The Academy of DNA Genealogy, Newton, USA. Dostupné on-line.

Rindermann, Heiner; Woodley Michael A.; Stratford, James (2012): Haplogroups as evolutionary markers of cognitive ability. Dostupné on-line.

Zalloua, Pierre A. et al. (2008): Y-Chromosomal Diversity in Lebanon Is Structured by Recent Historical Events.  Am J Hum Genet. 2008, April 11; 82(4): 873–882. Dostupné on-line.

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: