Skip to content

Pársové – relikt dávného bělošského obyvatelstva Orientu, tvůrce starověkých civilizací III

Listopad 18, 2015
tags:
by

Rozšiřující kapitola

Zvážíme-li fenomén etnika Pársů v širších souvislostech, můžeme je brát jako konkrétní příklad a argument pro tři obecnější a zásadní zjištění.

Prvním je fakt, že dávné velké civilizace tedy vytvořilo talentované a bílé obyvatelstvo (i když většinou trochu tmavší pigmentace), jež se poněkud odlišovalo od současných bělochů, avšak patřilo do obecné kategorie bílé rasy a bylo rozšířeno v celé Přední a Střední Asii a Středomoří. Zato se inteligencí a mentalitou jasně odlišovalo od tmavších orientalidních populací, zejména semitských (Arabové, Aramejci atd.). Pro podporu tohoto tvrzení můžeme vzít třeba předindoevropské obyvatele egejské oblasti, někdy označované jako Pelasgové. Například Mosso uvádí (1907, s. 275): „Za pokračujícího, postupného vývoje vzdělanosti v době minojské a mykénské typ lidí zůstal týž. Byli to lidé menší postavy, dlouholebí, černovlasí, tmavé pleti, jak je vidíme zobrazeny na freskách. Znaků, jež jsou příznačny pro domnělé plémě indoevropské, není zde naprosto, a přesto lidé ti jsou předkové plemene, jež změnilo svět intuiční silou rozumu a schopností estetickou. Nevelký a rovný nos je nám zárukou, že národ ten nepřináleží plemeni semitskému. Na žádné malbě, na žádné sošce nevidím orlího, zakřiveného nosu… Krásný, splývající vlas paní mykénských, černý a zvlněný, je předností plemene středozemního… Všechny tyto znaky se shodují s těmi, jež vytkl Sergi u plemene středozemního…“

Peroutka píše (1908, s. 235): „Ale budiž dovoleno ukázat na důsledky této hypotézy o domorodém původu obyvatelstva egejského, dle mého soudu pravděpodobné. Nenáležejí-li tito lidé ani plemeni semitskému, ani řeckému, tudíž indoevropskému čili árijskému, byli-li jsme snad dosud zvyklí pokládat plémě semitské za představitele myšlení a hloubání náboženského, a za přednost plemene indoevropského prohlašovat pronikavý rozum, obrazivost tvůrčí a idealism, a vidíme-li přes to také u těchto lidí uměleckou vlohu, která se velmi podobá umělecké vloze řecké i naší – nezviklají-li se tu naše ustálené představy, jež o charakteru indoevropském s takovým úsilím vypěstilo v nás celé století devatenácté?“

A dále shrnuje (1908, s. 260): „Kultura egejská pochází, jak se zdá, od lidí, kteří jsou v egejské oblasti usedlí od doby neolitické a jejichž původní domov byl asi na březích severní Afriky. Odtud šířili se na ostrovy, do Řecka i do Malé Asie, a snad i do zemí západních při moři středozemním. Lidé ti nejsou ani Semity a snad ani Indoevropany, ač k těm snad přece budou v nějakém vzdáleném vztahu příbuzenském.“

Toto dávné obyvatelstvo bylo tedy tvořeno směsicí bílých typů, nejvíce mediteránním (jinak též středozemním, středomořským) a armenoidním; dále pak zbývajícími kromaňonci (kteří ale postupně mizeli) a alpinským typem. Postupně však do tohoto předindoevropského mixu přibývaly další typy, často spojené s indoevropskými migracemi – zejména nordický a dinárský. Tito později migrující lidé byli už v podstatě typově stejní jako dnešní bílí Evropané. Navíc i některé typy z onoho nejstaršího bílého obyvatelstva byly takřka shodné se současnými Evropany, zejména alpinský typ. Některé dávné mediteránní typy se v menších počtech zachovaly dosud – například národ Basků je přímým potomkem dávného mediteránního obyvatelstva Středomoří.

Přesné rozdělení a vůbec dění v oblasti dělení na indoevropské a předindoevropské bělochy však není úplně vyjasněno – dinárský a možná i nordický typ se vyskytovaly například již i u předindoevropských Etrusků. Některé pozdější bílé migrace, zejména ze západního Středomoří do Evropy, zase nebyly spojeny s indoevropskými nordiky a dináry, nýbrž spíše s expanzí staršího mediteránního typu. Stejně tak není vždy úplně jasné, do jaké míry se kde na rozkvětu starověkých civilizací podíleli oni „starší“ a poněkud tmavší zástupci bílé rasy, a do jaké světlejší a „novější“ typy, z nichž pochází většina dnešní bílé rasy.

Druhá zásadní věc je, že bílí Evropané a dnešní (nikoli ti dřívější z dob rozkvětu starověkých civilizací, kteří k bílé rase skutečně patřili) obyvatelé severní Afriky, Blízkého i Středního východu a Indie jsou dvě odlišné rasové skupiny a nikoli jedna společná, jak je dnes, v době dominance politické korektnosti chtějící lidstvo co nejvíce „sjednocovat“, snaha tvrdit.

Rozlišení na bílé a orientalidní obyvatelstvo bylo potvrzeno i moderními genetickými a psychologickými (IQ testy) výzkumy. V souladu s odlišným prostředím kladoucím různý důraz na selekci genů pro inteligenci, svědomitost a morálku/altruismus, v němž se nositelé obou skupin vyvíjeli, se obě skupiny vyznačují odlišností ve výši inteligence i dalších povahových charakteristikách.

Rindermann, Woodley a Stratford (2012) v souladu s tím nalezli pozitivní a negativní korelace vztahující se ke kognitivním schopnostem a obecné vyspělosti zemí u obou populačních skupin – pozitivní, pokud šlo o skupiny s bělošskými (evropskými) haplogrupami I, R1b, R1a a N, negativní, pokud šlo o skupiny s „orientálními“ haplogrupami J1, J2, E, T a L.

Rovněž IQ testy to potvrzují – Evropané dosahují výsledků v rozmezí většinou 96-103 IQ, Orientalidé a Severoafričané dosahují výsledků v rozmezí zhruba od 80 do 90 IQ (viz např. Lynn, 2006).

Mezi oběma skupinami existují i značné rozdíly ve velikosti mozku, což se vztahuje právě k odlišnostem v inteligenci. Lynn (2006) na základě většího počtu studií shrnuje, že průměrná velikost mozku bělochů v Severní Americe je 1322 ccm (a IQ 100) a u Západo-, Středo- a Východoevropanů je 1320 ccm (IQ 99), zatímco u obyvatel Blízkého východu je to 1249 ccm (IQ 89) a u Indů 1185 ccm (IQ 82).

Lynn (2006, s. 14) shrnuje zjevnou antropologickou i geneticky potvrzenou odlišnost mezi bílými Evropany a tmavšími severními Afričany a Orientálci: „Evropané byli rozpoznáni a stanoveni všemi klasickými antropology jako jedna ze všech hlavních ras. Linnaeus (1758) je popsal jako Evropany. Často byli označováni jako Kavkazané nebo Kavkazoidé, neboť se věřilo, že pocházejí z oblasti Kavkazu. Mnoho antropologů je zahrnovalo do společné kategorie s obyvateli jižní Asie a Severoafričany do jedné společné kavkazoidní skupiny. Nicméně Evropané jsou rozlišitelní od jižních Asijců a Severoafričanů světlejší barvou pleti, a v případě severních Evropanů i blond vlasy a modrýma očima. Rozdílnost mezi Evropany a jižními Asijci a Severoafričany bylo potvrzeno Cavalli-Sforzou, Menozzim a Piazzou (1994) v jejich klasifikaci lidských ras na základě množství genetických markerů. To prokázalo, že Evropané reprezentováni Italy, Dány, Angličany a Basky sdílejí homogenní ‚cluster‘ odlišující je od ostatních ras.“

Samozřejmě existuje i velmi výrazný rozdíl i v celkové mentalitě obou skupin, jak je vidět na mnoha rysech jejich společností a kultur – rozdílný postoj k elementárním hodnotám jako svoboda, tolerance, náboženská svoboda, postavení žen atd. Stejně tak se liší v přístupu k práci, pojetím odpovědnosti, mírou individualismu/kolektivismu atd.

A nakonec za třetí, Pársové samozřejmě nejsou jediným uchovavším se střípkem bílé krve v oblastech, kde byla bílá rasa kdysi dominantní skupinou (většina z nich však již není tak geneticky zachovalá jako Pársové, nýbrž je již poněkud smíšená s tmavšími typy).

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: