Skip to content

Synchronicita

Říjen 22, 2015
tags:
by

22. ledna 1961 jsem obědval s Hermannem Hessem v jeho domě v Montagnole, italské části Švýcarska. Za oknem se mihotaly sněhové vločky, ale v dálce byla obloha jasná a čistá. Jak jsem odvrátil pohled, zachytil jsem průhledně modré oči Hesseho, sedícího na opačném konci stolu.
„Jaké štěstí,“ řekl jsem, „dnes tu s Vámi poobědvat.“
„Nikdy se nic neděje náhodou,“ odpověděl. „Zde se setkávají jen ti správní hosté. Toto je Hermetický kruh.“
………………………..Miguel Serrano

Krále Knuta, dánského vládce Anglie, za vikinských dob jeho poddaní zbožňovali a pochlebovali mu. Domnívali se, že vládne nadpřirozenými silami, které jim mohou zajistit bezpečí a štěstí. Protože byl Knut moudrým monarchou, hledal nějaký dramatický způsob, jímž by své lidi zpravil o Vyšší síle.

Při své návštěvě pobřeží u Southhamptonu jednoho dne nařídil, aby mu přinesli židli. Když zmatení sloužící uposlechli, Král rozkázal: „Postavte židli do písku, tam, jak začíná příliv.“ Když tak učinili, Knut si sedl na židli a zeptal se:  „Tak, myslíte si, že mě příliv poslechne, když mu přikážu, aby přestal? Uvidíme.“

Knut přílivu přikázal, aby skončil. Ten se se ještě přiblížil. Znovu svůj příkaz zakřičel. Příliv postoupil a šplouchl mu kotníky. Král pak pokračoval ve svém požadavku; moře ho znovu pošplíchalo ještě silněji. Nakonec se  nestydatá vlna převalila přes celou královskou společnost a všichni promočení ustoupili.

„Teď vidíte,“ zvolal vesele král Knut „že ani největší lidské domlouvání není nic ve srovnání se zákony Přírody. Nesnažte se ovládat universální Pravdu, ale stát se jejími spojenci.“

Malá úvaha nad tím, co se děje kolem nás každý den, by jasně prokázala, že události řídí vyšší zákon než zákon naší osobní vůle. Jen když se otevřeme neviditelným silám, které kynou, že nás povedou, abychom se osvobodili od falešného sobectví a pronikli do vnitřní síly skutečného bytí v hmotných a neosobních sférách.

Lidská myšlenka pobíhá po džungli světa, v níž žijeme, v zběsilé snaze najít cestu ven. Náš vyšší duch sám tiše stojí na vrcholku kopce nad džunglí, odkud  zřetelně vidí cestu ven. Lidská mysl může začít hledat, ale ale nedokáže skutečně odhalit realitu. Stejně jako velké dávní lodě Vikingů jsou naše mysli plně způsobilé naplánovat kurz a vyplout, aby podnikli cestu,  ale jakmile tak učiní, lze jen odpočívat a nechat se větrem reality nést k přístavu. To moudrý muž se učí, jak naslouchat. Jak pravil Pythagoras svým novým studentům: „Učte se být tiší. Nechť vaše tichá mysl naslouchá a vstřebává.“

Švýcarský psycholog Carl Jung byl první moderní myslitel, který formuloval výraz „synchronicita“ k popsání vjemu smysluplné náhody. Nejčastěji ani nevnímáme vzorec synchronicity, jak se našimi životy proplétá. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž se nám synchronicity uvádí ve známost. Možná přemýšlíme o někom, koho jsme dlouho neviděli, a zanedlouho se s ním překvapivě spojíme.

V knihkupectví můžeme být nevědomě vedeni přesně ke svazku , který je v danou chvíli velice nutný pro náš osobní život.  Ve vašem životě se může z neznámého důvodu opakovaně objevovat neznámý člověk takovým způsobem, že je to za hranicemi toho, co bychom mohli očekávat jako prostou náhodu. Nepřetržitě nás obklopují náhodní poslové, my se však musíme naučit, jak na tato znamení reagovat a jak je interpretovat.

Tuto zdánlivě nepostřehnutelnou a poněkud telepatickou schopnost lze skvěle vyladit v mysli většiny lidí, jejichž mysl odděluje vnitřní já od vnějšího já. Podobně jako strážný duch se i poselství snaží nám sdělit, že náš život se posune novým směrem.

Když byl Abraham Lincoln mladý, žil v malé farmářské komunitě v Illinois. Tehdy Lincoln cítil, že jeho osud vyžaduje více než život místního řemeslníka či farmáře, jako byli obyvatelé kolem něj. Jednoho dne narazil na podomního obchodníka, který očividně prožíval těžké časy a který Lincolna požádal, zda by od něj za dolar koupil starý soudek plný většinou bezcenných věcí. Lincoln se rozhodl mu peníze dát a soudek vyprázdnil. Ke své radosti na dně soudku s rozmanitými věcmi Lincoln našel kompletní sadu právnických knih. Tato zdánlivě náhodná a nezamýšlená koupě zapříčinila, že svá studia zaměřil na to, stát se posléze právníkem a nakonec nalézt a dosáhnout svého proslulého místa v dějinách. Sami si prokazujeme službu, pokud si necháváme otevřené dveře iniciaci a nepodceňujeme mnoho neurčitých signálů, které se nám ohlašují.

Jung věřil, že archetypy se sami projevují, přinejmenším příležitostně, ve fyzických událostech a rovněž zároveň ve stavech mysli dle zákona o synchronicitě. Jung odkazuje na případ Swedenborga, který měl vidění požáru ve Stockholmu ve stejnou dobu, kdy tam zuřil skutečný oheň. Jung usuzoval, že jakási změna ve Swedenborgově stavu mysli mu umožnila dočasný přístup k „absolutnímu vědění“, do oblasti, kde se překračují hranice prostoru a času.

Vyšší síly kontaktujeme, pouze když jsme s nimi ztratili vazbu. Hodiny bdění většiny lidí pohlcují zbytečné pozemské snažení. Jde o tendenci nakládat si mnoho nepodstatných potřeb, založených na našich egem řízených pohnutkách. Tyto oblasti negativního vlivu se všechny střetávají s přirozeným proudem skutečného daru. Člověk si musí uvědomit negativitu, než může být zničena. Některá naše negativa nám zůstávají neznámá a jejich odhalení může vyžadovat synchronistický šok či krizi.

Veškeré triumfy a selhání, které člověk může na tomto hmotném světě zakoušet jsou hodnotnými lekcemi pro našeho rozvíjejícího se ducha, které charakterizují a vyjadřují archetypy bohů lidu a legendy naší rodné mytologické tradice.

Fenomén synchronicity u árijské rasy není tak neobvyklý, pokud se konstelace aktivních psýché sblíží v popředí s etnickým archetypem jako Wotan či jinými impozantními patriarchálními či matriarchálními bohy a bohyněmi. Tyto silné, vlivné a obvykle emocionální energie jsou schopny posunout nevědomí a s ním i archetyp do popředí vědomí. Mikrokosmos naší niterné psýché se prostřednictvím archetypu promítá do makrokosmu smyslového vnímání. Niterná věčnost a vnětjší věčnost se setkávají v člověku,  a tak si začínáme uvědomovat, že naše těla slouží jako virtuální brány mezi dvěma velice reálnými a velice opravdovými světy.

Jung zastával názor, že etnický bůh a archetyp, jako Wotan, není čistě psychický—záležitost snů, ale spíše psycho-fyzická—pouze částečně psychická. Dle této teorie je archetyp schopen se projevovat dvojím způsobem, jevit se vnitřně jako psychický obraz a navenek jako fyzický jev, občas dokonce jako fyzický objekt.

Stephen A. Hoeller’s ve své knize „The Gnostic Jung“ píše: „Archetyp projevující se při synchonistickém fenoménu je pak skutečně úchvatný, pokud ne přímo zázračný— záhadná postava na prahu. Jako zároveň psychické a fyzické může být přirovnán k římskému bohu Janusovi s dvěma tvářemi. Dvě tváře archetypu jsou spojeny v běžné hlavě ve významu, který je hlavní charakteristikou lidské individuace.“

Čím hlouběji se noříme do gnostických mystérií, tím více zjišťujeme, že jednota člověka a archetypu, jakož i života a ducha, není náhodným vztahem, ale základním elementem, který nás osvobozuje od falešného ega a od omezení nižšího, vědomého fyzického světa.

Božský obraz a podstata nejsou tvořeny, ty se stávají. Etnický bůh Wotan spoluexistuje s árijským člověkem od úsvitu času prostřednictvím široké palety patriarchálních obrazů. Popularizovaná vikinská charakteristika je pouze jedna z mnoha Wotanových masek. Dnes by přítomnost takových projevujících se božstev mohlo zaujmout podobu jakéhosi moderního oděvu jakožto zjevující se bytost mystické konfigurace. Naše etnická božstva nejsou nikdy statická, ztuhlá v božské dokonalosti, ale podobně jako člověk také rostou, učí se porozumění mnoha stupňům, mnohem vyšších, přesto nám podobných.

Synchronicita je prostředek, jehož prostřednictvím nás mohou naši bohové a předci oslovit a skrze nás oslovovat, a na druhé straně nám poskytuje dosažitelné cesty k vyššímu bytí a vědomí. Člověk je individualizací všech funkcí, vztahů a sil vesmíru, a vědomí je měřítkem individualizace vyjadřující ve skutečnosti to, co je v kosmické paměti virtuální.

„Z každého bodu se táhne přímka zpět, a napojuje se
na vzdálený střed. Na tomto světě neexistuje s něčím nespojený život,
Ani moment v čase, o němž by nevěděl moment jiný,
Ani slza prolitá ve vzduchoprázdnu.“
………………………..Hermés

Advertisements
komentáře 2 leave one →
  1. wehrewolfer permalink
    Říjen 26, 2015 22:44

    Dejte si tak 15 dvanáctihodinových šichet a 3hod spánku deně a napojite se na takovy „absolutní vědění“ až vás s toho zamrazí….a to nemyslím sarkasticky ale jako fakt.

  2. Adams Benjamine Barteos permalink
    Říjen 24, 2015 11:47

    Ano, jsem včera našel v ledničce řízek, tak jsem ho osmažil a snědl. Byl tam i lahváč, ten jsem vypil. Vůbec nevím proč jsem to udělal, ale bylo mě fajn. Je dobré mýt otevřenou mysl a řešit věci jak zvíře na svém teritoriu. Na rasový boj o Evropu jsem připraven. Rytíři Ledniček povstanou!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: