Skip to content

Nedotknutelní

Srpen 31, 2015
by

NedotknutelniÚvod z knihy RNDr. Nidala Saleha CSc. Nedotknutelní, která je celá ke stažení zde v naší Knihovně.

V dubnu roku 2002 mi vyšla kniha pod titulem „Proč se vraždí v Izraeli? – Palestinské memento“. Knihu vydalo v českém jazyce slovenské vydavatelství „Eko-konzult“ a byla distribuována ve Slovenské a České republice. Kniha vypráví o arabsko-izraelském konfliktu na Středním východě. Protože mnoho slovenských a českých čtenářů nezná kořeny tohoto konfliktu, kniha popisuje historické pozadí tohoto konfliktu, a hlavně podstatu židovské ideologie, z níž čerpá sionistická a izraelská politika. Kniha je rešeršního typu a opírá se o světově známé a vážené zdroje, včetně židovských a izraelských autorů a dokumentů.
11. října 2002 se staly dvě významné události, které určitým způsobem navzájem souvisí.
První se stala ve městě Náblusu, v Izraelem okupované Palestině. Bylo to v pátek po obědě, moje sestra Šaden seděla s manželem a synem ve skleněné lodžii svého domu, vyšívala kroj pro synovu nevěstu jako svatební dar a její manžel MUDr. Jamal Abu Hižle se synem, univerzitním profesorem Saedem, pili čaj. Venku na ulici  zastavil před domem izraelský vojenský vůz a vystoupili z něj dva izraelští vojáci, nad domovní plot namířili své automatické pušky a na sestřinu rodinu a vypálili sérii kulek. Sestru trefili do hrudi a byla na místě mrtvá, manžel a syn byli raněni a jen zázrakem unikli smrti. Podle děr ve skle lodžie vypálili izraelští vojáci více než 15 ran, ale v bytě se nenašla ani jedna kulka, protože vojáci použili mezinárodně zakázané náboje známé pod jménem dumdum, které po zasažení cíle znovu vybuchnou a rozdrtí se na malé kousky. Ani v těle mé sestry se nenašla celá kulka, jen desítky malých kovových kousků, rozmístěných po celém hrudníku, které roztrhaly sestřiny vnitřní orgány. Bylo nadevše jasné, že izraelští vojáci stříleli, aby zabili. Moje sestra měla ve zmiňované době nedožitých 62 let, měla tři dospělé syny, jednu dospělou dceru a tři vnučky. Nebyla teroristka a nepatřila k žádné vojenské skupině a nikdy nedržela v rukou zbraň, ani neházela na izraelské vojáky kameny. Byla obyčejnou babičkou, jako tisíce babiček na světě nebo na Slovensku, seděla doma a vyšívala kroj pro synovu nevěstu, ale nedokončila
jej a zůstal zkrvaveným svědkem brutality a kriminality izraelských vojáků.
O vraždě mé sestry napsalo a odsoudilo ji mnoho světových novin, včetně amerických. Protože tři sestřiny děti jsou americkými občany, o případ se zajímal také americký prezident Bush a dokonce zavolal izraelskému premiérovi Šaronovi a žádal ho o důkladné prošetření případu, což se dodnes přirozeně nestalo. I pan Koffi Annan, předseda OSN, se zajímal o případ sestřiny vraždy, protože její dcera Léna je významnou pracovnicí organizace UNDP, jedné ze složek OSN, takže i on zavolal Šaronovi a žádal o důkladné prošetření případu, ale marně.
Slovenské mainstreamové komunikační prostředky se o vraždě mé sestry nezmínily ani jedním slovem!
To je přirozené, protože moje sestra je pouze jednou z palestinských žen, které skoro každý den v Palestině padnou jako oběti izraelských kulek, a stávají se bezvýznamnými čísly. Ale o druhé události, která se stala v den vraždy mé sestry, slovenské deníky a slovenská komerční televize Markíza, psaly a vyprávěly.
Ve stejné době, v den vraždy mé sestry, 11. října, vyzvalo židovské Centrum Simona Wiesenthala ministra spravedlnosti Jána Čarnogurského, aby zakázal mou knihu „Proč se vraždí v Izraeli?“, jako dílo popírající holocaust a šířící antisemitské předsudky ve stylu nacistického deníku Stürmer.
Vedoucí střediska Simon Samuels ve svém protestu píše, že opěvování genocidy a šíření rasismu ve zmiňované knize odporuje hodnotám Evropské unie, kam chce Slovensko v roce 2004 vstoupit. Centrum Simona Wiesenthala dále apelovalo na slovenské úřady, aby demonstrovaly připravenost Slovenska ke vstupu do EU tím, že se otevřeně distancují od obsahu knihy, vyšetří aktivity autora knihy, Nidala Saleha, vydavatele Eko-konzult a zakáží knihu, kterou Wiesenthalovo centrum popisuje jako „nástroj nenávisti“.
Podle deníku SME ze 14. října 2002: „Ministr Čarnogurský, jak řekla Andrea Krajniaková z ministerstva
spravedlnosti, však dopis z Wiesenthalova střediska zatím nedostal a o zmíněné knize ještě nemá žádné informace.
Jen co dopis doručí ministerstvu, které není podle slovenského právního řádu orgánem činným v trestním řízení, nezbyde nic jiného, než jej odevzdat generální prokuratuře, která může podnět vyšetřit.“ V této době ani předseda Ústředního svazu židovských náboženských obcí František Alexander o knize nevěděl „nic bližšího“. „Antisemitismus,“ jak dále deník SME uvádí, „či popírání holocaustu je na Slovensku trestným činem“.
Ministr Čarnogurský později odevzdal protestní dopis Wiesenthala slovenské generální prokuratuře a případ
je stále v rukou slovenské prokuratury.
Komerční televizní stanice Markíza se též aktivně zapojila do případu a ve svých zprávách informovala veřejnost o Wiesenthalově protestním dopisu. Reportérka Markízy navštívila vydavatele pana B. doma a mezi dveřmi žádala kopii knihy. Když ji pan B. pozval dovnitř do bytu, odmítla s tím, že nemá čas, ale nebránilo jí to prohlásit v televizi, že se vydavatel odmítl do kamery vyjádřit. Dále Markíza udělala rozhovor se slovenským generálním prokurátorem a žádala ho o vyjádření k tomuto případu. Nedá mi to se na tomto místě nezmínit, že stejná Markíza nedávno z úst své pražské reportérky Lenky Tiché popisovala Araby žijící v Evropě takto: „90 % Arabů žijících v Evropě jsou obchodníci s drogami a zbytek jsou veksláci“, což prakticky znamená, že všichni Arabové, ženy, děti, muži, ať jsou doktory nebo inženýry, podnikatelé nebo velvyslanci, žijící v Evropě, patří do jedné z těchto dvou skupin. Pokud toto není rasismus a antisemitismus, co to potom je? Markíza se odmítla za tento nehorázný výrok omluvit. „Sobě růží a druhým kamenem“, to je moderní nástroj demokracie.
Knihu „Proč se vraždí v Izraeli“ četlo několik tisíc slovenských a českých občanů, právníků, policistů, historiků, novinářů i obyčejných lidí a našla u nich velký ohlas a přes tuto knihu jsem si vytvořil velmi široký okruh slovenských a českých přátel. Všeobecná reakce byla, „konečně čteme něco z druhé strany“.
Sionistickým kruhům se zřejmě nelíbilo, že se v mé knize nenašlo nic protizákonného, a proto se obrátili i na ministra kultury Slovenské republiky, aby promptně a rázně vystoupil proti knize a proti jejímu autorovi.
Jaro Franek, z Ústředního svazu židovských náboženských obcí v SR, vysokoškolský učitel a někdejší šéf
Rady STV, napsal „apel na ministra kultury“ a stejný obsah vyšel jako článek v týdeníku Domino fórum 2/2003 pod názvem „Antisemitismus za státní peníze“. Protože článek obsahuje tolik lží a výmyslů, uvedeme ho celý, jak vyšel na židovské internetové stránce http://www.chaverim.sk. Taktéž uvedeme článek pana Franeka, který vyšel na stejné straně jako komentář k mé knize, abychom ukázali s jakou arogancí se sionisté staví k druhým, kteří se odváží mít odlišný názor než oni. Meč „antisemitismu“ směle vytasí proti protivníkovi a čekají, aby jim vládní moc vyšla vstříc jako věrný služebník a pomohla zlikvidovat protivníka. Pod záštitou „antisemitismu“ dali sami sobě právo beztrestně dělat a říkat všechno kdykoliv a komukoliv, protože si myslí, že jsou nedotknutelní.

Apel pana Franeka na ministra kultury:
„Vydávání antisemitské literatury na Slovensku má svou novodobou historii. Antisemitské články se v menší míře objevovaly už před rokem 1989, jejich výrazný nárůst nastal po sametové revoluci. Je to pochopitelné, svoboda psaní se dá, tak jako mnoho jiných věcí, také zneužít. Zvykl jsem si na bulvární antisemitskou Zmenu, kterou jsem sice už několik let nečetl, ale věřím, že zůstala věrná svému zaměření. Na co si však stále neumím zvyknout je vždy znovu se opakující antisemitismus na stránkách Literárneho týždenníku. Zlomyslnost redakce Literárneho týždenníku hraničí s podlostí. Je to silné slovo, které v předcházející větě s plným vědomím jeho významu používám. Impulsem k napsání tohoto článku je krátká recenze knihy palestinského autora RNDr. Nidala Saleha, CSc. „Proč se vraždí v Izraeli“. Autorem recenze (LT č.43/2002) je Andrej Strýcek. Rád bych čtenáři představil nejprve samotné dílo Nidala Saleha.
Kniha Nidala Saleha vyšla jako jediný produkt vydavatelství Eko-konzult. Na Slovensku se stala známou po protestech Centra Simona Wiesenthala v Paříži, o kterém informovala slovenská média v polovině října. Za zmínku stojí také skutečnost, že kniha je psána v češtině, i když autor zmiňuje svůj slovenský pas a trvalý pobyt na Slovensku. Co je obsahem Salehovy knihy?
Je to příručka, případně sbírka antisemitských předsudků, pověr a šílených výroků. Částečně pocházejí ze středověku, částečně jsou novějšího data. Sbírka není kompletní, chybí například zmínky o potřebě křesťanské krve na přípravu macesů nebo zmínky o zodpovědnosti Židů za šíření cholery. Přesto se v celé knize nese duch středověkých pověr. Několik krátkých ukázek:
Talmud obsahuje pasáže, které otevřeně urážejí Krista a křesťanskou víru. Je v něm mnoho neslušných nadávek a ošklivých přívlastků adresovaných Kristovi. Pokaždé, když se zmíní jeho jméno, se přidá „ať jméno ohavného zmizí navěky“, nebo „jeho trest v pekle bude utopení ve vařících výkalech“. V překladu do angličtiny a jiných jazyků byly tyto pasáže vyškrtnuty…(str. 67)
Židovské hnutí Habbad je velmi rozšířené. V Izraeli patří k šovinistickému hnutí Hassidu. To vydalo knihu s názvem Hatánie, která byla rozmnožena v Izraeli a ve velkém distribuována. Nežidy popisuje jako satanské tvory, kteří v sobě nemají nic dobrého. Podle ní se nežidovské embryo výrazně liší od židovského. Existence nežidů není potřebná. Všechno, co je na zemi má jen jeden cíl, sloužit židům. (str. 68)
Ruský car Nikolaj I. byl označen za diktátora a antisemitu, protože vydal několik tzv. protižidovských zákonů. Které? Nepřítelem rabínů se stal právě proto, že vydal zákony, které zakazovaly Židy potrestat a popravit na rozkaz rabínů. (str. 66)
Nidal opakuje i středověké osočování o tom, že vražda nežida není pro Židy hříchem, že nežidům je možné
ubližovat, je třeba jim lhát, podvádět a že zabít Araba je přímo povinností Žida. Když Žid znásilní nežidovskou ženu, tak si trest zasluhuje ona a ne ten co ji znásilnil, taková je Nidalova interpretace Talmudu a jiných židovských zdrojů. Citací podobně šílených výroků by se dalo zaplnit několik stran a rád bych ujistil čtenáře, že jsem ani zdaleka „nevyčerpal“ repertoár.
Myslím, že dějiny antisemitismu by mohly být alespoň v hrubých rysech průměrně vzdělanému člověku
známy. Jistěže, ne každý ví o procesech, které v minulosti vedli Židé na obranu Talmudu před podobnými nesmyslnými pomluvami. Snad jen málo lidí dnes ví o procesu rabína Josefa Samuela Blocha (1850-1923), který vedl proti známému pražskému antisemitovi, profesoru Augustu Rohlingovi. Jen několik stručných faktů k tomuto procesu: Rohling v druhé polovině 19. století tvrdil něco podobného jako Nidal dnes, dokonce je důvod domnívat se, že Nidal z Rohlinga čerpá. Rabi Bloch (říšský poslanec za obvod Florisdorf u Vídně) veřejně obvinil Rohlinga ze lži a z toho, že v životě nepřečetl ani jednu stránku Talmudu. Rohling se v postavení profesora musel bránit, jinak by ho suspendovali. Zažaloval Blocha. Tak začal dlouhý a dramatický proces mezi Rohlingem a Blochem. V jeho průběhu se někteří ze soudních znalců naučili hebrejsky a přečetli množství kompletních traktátů babylonského i jeruzalémského Talmudu. Bloch dbal o to, aby soudní znalci byli křesťané. Také vlastního advokáta si vybral křesťana, kolegu z poslanecké sněmovny Dr. Josefa Koppa. Dr. Kopp byl sice politickým odpůrcem Dr. Blocha, avšak byl znám jako mimořádně charakterní člověk a to bylo pro Blocha podstatné. Kopp se ukázal být skvělým, inteligentním, ale krajně nedůvěřivým žákem. Výsledkem bylo, že Kopp pod Blochovým vedením studoval dva roky po pět hodin denně (!) Talmud a během letních měsíců obcházel německé univerzity, kde kontroloval Blochovy překlady a závěry pomocí křesťanských znalců Talmudu. Po dvou letech procesu (za monarchie to byla velmi dlouhá doba) v červenci 1885 dodávají soudní znalci (Bloch prosadil kompletně křesťanský sbor znalců) překlad 400 pasáží Talmudu v rozsahu asi 190 stran. Z překladů bylo jasné, že Rohling chybně překládá, chybně interpretuje, neúplně cituje nebo otevřeně lže. Zasedání soudu bylo stanoveno na 19. listopadu 1885. 21. října se Rohling nečekaně obrací na Ministerstvo školství a žádá roční studijní volno. Ministerstvo trvá na tom, aby nejprve ukončil svůj proces. Rohlingovi advokáti náhle nabízejí Blochovi smír. Bloch odmítá. Koncem října Rohling jednostranně stahuje svou žalobu a tím de facto vyslovuje sám nad sebou rozsudek. Soud mu uložil náhradu všech soudních výdajů a Ministerstvo školství ho vyzvalo, aby opustil místo univerzitního profesora.
Byl by to všechno pěkný happy end před 120-ti lety, kdyby se mezitím celá historie vícekrát neopakovala. Množství antisemitské literatury vycházelo za éry nacismu a jeden z nejpublikovanějších autorů byl, kdo jiný, profesor židovských starožitností, katolický kněz Augustin Rohling. Vycházel i u nás během éry Slovenského státu 1939-45.
Na podobnou literaturu navazuje nejnovější kniha na Slovensku trvale žijícího palestinského autora Nidala Saleha. Nechci na tomto místě diskutovat o otázce chování Palestinců u nás, jejich příspěvku ke spolužití s místním židovským obyvatelstvem. Jaký měli důvod napadnout nás, místní Židy? Má být intifáda rozšířena také na území Slovenska, případně České republiky?
Osobně se domnívám, že kniha, která vyšla v češtině, je určena pro sousední Českou republiku, ale vydavatelé knihy jsou si dobře vědomi toho, že v České republice by jim hrozil trestní postih, zatímco na Slovensku je šíření antisemitismu trestné pouze podle litery zákona, v praxi vůbec ne. Není v mé moci zastavit vydávání a propagování štvavých antisemitských hanopisů. Mám jen možnost apelu. Využívám ho, abych apeloval na pana Rudolfa Chmelu, ministra kultury Slovenské republiky:
Vážený pane ministře, nedávejte subvenci Literárnemu týždenníku, to je jediné, co se lidí v této redakci dotkne. Všechno ostatní cynicky odmítnou, všemu ostatnímu se vysmějí. Měl jsem možnost diskutovat s nimi o antisemitských článcích zveřejňovaných v LT v minulosti. Zastavením subvence pro Literárny týždenník můžete vyjádřit svůj odmítavý postoj k článkům, jako byla naposledy (?) recenze Andreje Strýceka, čtení ze Saleha:
… Podstata sionismu spočívá v židovské věrouce – v Talmudu, který jednoznačné rozčleňuje lidskou pospolitost na Židy a nežidy, čili Góje.“
Jaro Franek, 2. ledna 2003

Článek pana Franeka jak vyšel na internetové stránce http://www.chaverim.sk
Podle obchodního registru na internetu je vydavatelství Eko-konzult založeno jen před několika měsíci
(26. června 2002). Jeho jednatelem je Bratislavanka Žaneta Habalová. Teoreticky je možné, že přes krátkou dobu existence vydavatelství bude proti ní vedeno trestní stíhání pro podezření z několika trestných činů, které vydavatelství spáchalo vydáním knihy palestinského autora RNDr. Nidala Saleha, CSc. Nidalova kniha má další podtitulky, které plně vystihují celý její obsah: „O co ve skutečnosti jde v Izraeli?“, „Sionismus, legendy ve službách koloniální politiky“, „Kdo jsou oběti a kdo teroristé“.
Kniha se „zviditelnila“ po protestu Centra Simona Wiesenthala v Paříži, o kterém informovala slovenská média v polovině října. Za zmínku stojí také skutečnost, že je psána v češtině, i když autor zmiňuje svůj slovenský pas a trvalý pobyt na Slovensku.
Samotnou knihu je možné charakterizovat jako partikulární antisemitské kompendium. Nejsou v ní shrnuty všechny antisemitské předsudky. Mohu potvrdit, že autor vůbec neargumentuje některými staršími stereotypy, například o potřebě křesťanské krve k přípravě macesů nebo o zodpovědnosti Židů za šíření cholery. To je však asi všechno, co se dá ve prospěch Nidalovy knihy napsat.
První kapitola knihy má název: Starý zákon – legenda nebo historie? V ní vysvětluje autor primitivnost Starého zákona. Podle Nidala Židé celou Bibli opsali od starších národů, nic v ní není originální. Jediní původní obyvatelé Palestiny jsou Palestinci. Jedna z nejdůležitějších postav Bible je Abrahám, typický beduínský šejk. Nidal popisuje Abrahámův život, přičemž přidává vlastní komentáře. Například: „Zde Abrahám svému sluhovi řekl: Polož svou ruku pod moje bedra. (Poznámka: Židé přísahali držením svých genitálií), abych tě zapřísahal před Pánem Bohem nebe a země…“
Nakonec je podle Nidala celý Starý zákon popisem smilnění, falšování a vraždění jeho hlavních postav. Samotný Mojžíš je zjevný Egypťan, dá se však připustit, že vůbec neexistoval. Popis prvních devíti z deseti egyptských ran končí krátkým resumé, cituji:
„Všechna ta hrůza autorům Bible a jejich krvelačnému Bohu nestačila. Svou nenávist proto obrátili též na děti. O půlnoci Pán zabil všechny prvorozené v egyptské zemi…“
Podobnými ukázkami by se dalo zaplnit mnoho stran, ale všechno směřuje pouze k jednomu: Židé nemají nárok na Palestinu, která patří původnímu palestinskému lidu, je třeba dodat, že pod Palestinou myslí také Izrael.
Svou „nestrannost“ a „objektivnost“ naplno rozvinul Nidal v druhé kapitole, kde je kromě množství jiných pokladů ducha napsáno: „Talmud obsahuje pasáže, které otevřeně urážejí Krista a křesťanskou víru. Je v něm mnoho neslušných nadávek a ošklivých přívlastků adresovaných Kristovi. Pokaždé, když se připomíná jeho jméno, se přidá „ať jméno ohavného zmizí navěky“, nebo „jeho trest v pekle bude utopení ve vařících výkalech“. V překladu do angličtiny a jiných jazyků byly tyto pasáže vyškrtnuty…“ (str. 67)
„Židovské hnutí Habbad je velmi rozšířené. V Izraeli patří k šovinistickému hnutí Hassidu. To vydalo knihu s názvem Hatánie, která byla rozmnožena v Izraeli a ve velkém distribuována. Nežidy popisuje jako satanské tvory, kteří v sobě nemají nic dobrého. Podle ní se nežidovské embryo výrazně liší od židovského. Existence nežidů není potřebná. Všechno, co je na zemi má jen jeden cíl, sloužit Židům.“ (str. 68)
Ruský car Nikolaj I. byl označen za diktátora a antisemitu, protože vydal několik tzv. protižidovských zákonů. Které? Nepřítelem rabínů se stal právě proto, že vydal zákony, které zakazovaly Židy potrestat a popravit na rozkaz rabínů.“ (str. 66)
V dalším se opakují středověká antisemitská osočování o tom, že vražda nežida není pro Židy hříchem, že nežidům je možné ubližovat a že zabít Araba je přímo povinností Žida. Když Žid znásilní nežidovskou ženu, tak si trest zasluhuje ona a nikoliv ten, kdo ji znásilnil, taková je Nidalova interpretace Talmudu a jiných židovských zdrojů. Citací podobně šílených výroků by se dalo zaplnit několik stran a rád bych ujistil čtenáře této recenze, že jsem ani zdaleka „nevyčerpal“ repertoár šílených Nidalových výroků a citací.
Na závěr zůstává jen otázka legislativních postihů. Podle laického přesvědčení autora recenze kniha S. Nidala splňuje podmínky žalovatelnosti vydavatele. Avšak cesta od podání podnětu k trestnímu stíhání až k vynesení spravedlivého rozsudku je na Slovensku velmi dlouhá, místy dokonce slepá.
V této souvislosti není možné nezmínit fakt, že antisemitské vydavatelství Agres (mimo jiné vydalo také Protokoly siónských mudrců), respektive jednatel Agresu Martin Savel je už 12 let trestně stíhán (proces začal ještě během existence společného státu) a přes enormní délku procesu nejsou nejmenší vyhlídky k jeho ukončení. Ve světle předchozí skutečnosti je těžké předpokládat, že by v případě Nidalovy knihy mohl nastat jiný vývoj.
Před čtyřmi lety informovala delegace ÚZŽNO tehdy nastupujícího ministra spravedlnosti SR Jána Čarnogurského o nemožnosti dovolat se spravedlnosti v případě procesu s vydavatelstvím Agres. Dnes je na místě ministra spravedlnosti nejmladší člen slovenského vládního kabinetu Daniel Lipšič. Ministra Lipšiče budeme v dohledné době informovat o neukončeném procesu s vydavatelstvím Agres i o nedávno vydané knize vydavatelství Eko-konzult.
Jaro Franek, 26. října 2002

Ihned na počátku bych chtěl ukázat na některé lži, kterých se pan Franek dopustil:
– Vydavatelství Eko-konzult existuje na Slovensku už několik let a nikoliv několik měsíců.
– To, co říkal pan Franek, že „kniha Nidala Saleha vyšla jako jediný produkt vydavatelství Eko-konzult“, je čistá lež, protože vydavatelství Eko-konzult vydalo před touto knihou desítky knih.
– Vydavatelství Eko-konzult nezná žádnou paní Habalovou, kterou Franek uvedl jako jednatelku Ekokonzultu.
– Každý, kdo četl mou knihu ví, že výroky z Talmudu, které jsem uvedl, nejsou mou osobní interpretací, ani jsem je nečerpal od žádného Rohlinga, ale od váženého židovského a izraelského občana, profesora Shahaka.
– Kniha profesora Shahaka, z níž jsem čerpal, je každému dostupná, protože byla vydána v mnoha světových jazycích, i v angličtině. Byla vydána v Londýně i v USA a ani v jednom státě nebyla zakázána.
– Je zarážející, že pánové od Wiesenthala a pan Jaro Franek tuto skutečnost zatajili, poněvadž velmi dobře ví, že nikdo na světě nemůže vinit profesora Shahaka, žida a izraelského občana, z antisemitismu. Profesor Israel Shahak nebyl totiž jen tak někdo, byl profesorem univerzity a předseda izraelské komise pro lidská práva.
Každý, kdo četl mou knihu ví, že jsem nikde nezpochybňoval holocaust.
– Nejsem historik evropských dějin a nejsem expert na holocaust. Ve své knize jsem uvedl citát amerického žida a váženého historika dr. Lilienthala, že sionisté zneužili holocaust pro své politické záměry.
Nikdo mě osobně nemůže vinit z antisemitismu, a to z jednoduchého důvodu, poněvadž já sám jsem pravý a čistý semita a nepocházím z nesemitského chazarského původu jako ti, kteří mě obvinili.
– Jsem plnoprávný slovenský občan palestinského původu a nejsem Palestinec trvale žijící na Slovensku, jak uvedl pan Franek. Poznámka pana Franeka o rozšíření palestinské intifády na Slovensku je podlá a zákeřná.
Člověka napadá legitimní otázka:
– Proč se sionistické kruhy tak bojí jedné knihy a proč ji chtějí za každou cenu umlčet?
– Co chtějí skrývat a co se bojí odhalit?
– Co je v té knize rozhněvalo, že se odvážili tak nešikovně lhát a předstírat? Podle mého soukromého názoru se sionistické kruhy bojí a obávají:
1. Odhalit skutečnost, že byla z politických a teologických důvodů zfalšována historie.
2. Odhalit chazarský nesemitský původ východoevropských židů.
3. Odhalit rasistickou ideologii židovského fundamentalismu. Na jejím základě totiž stojí sionistická a izraelská politika.
4. Odhalit pravou šovinistickou tvář izraelského státu.
5. Odhalit skutečnost, že sionisté obchodují s životy židovských obětí a zneužívají holocaust pro své politické zájmy.
6. Odhalit skutečnost, že skrze jejich ekonomický, politický a mediální vliv manipulují politiku USA, aby sloužila jejich zájmům a zájmům židovského státu Izraeli.

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: