Skip to content

Ztracené horizonty

Červenec 14, 2015
tags:
by
„Z každého bodu se táhne přímka zpět, a napojuje se
na vzdálený střed. Na tomto světě neexistuje s něčím nespojený život,
Ani okamžik v čase, o němž by nevěděl okamžik jiný,
Ani slza prolitá ve vzduchoprázdnu.“
………………………..Hermés
Svět je zvláštní a záhadný; udržuje si tolik tajemství; jeho chování není plně pochopeno, jakkoli se může zdát, že ono chápání roste. Je to svět, s nímž je třeba se vyrovnat, svět, který znemožňuje nějaké uspokojení; jde o cosi obrovského a hrozivě mocného, a člověk je ve srovnání s tím tak bezmocně malý a neschopný. Křehký lidský život tolik závisí na jemné kontrole a rovnováze, když se pohybuje po napjatém laně vstříc neznámu, tváří v tvář silám, nad nimiž není jistá kontrola. Nikdy nebude plně akceptováno, že lidstvo vzniklo na takové nebezpečné a nevypočitatelné planetě, a zjišťujeme, že jsme navždy nuceni hledat pochopení hádanek o našem původu, našem účelu, naší budoucnosti a nekonečném vesmíru, který obklopuje tuto zdánlivě zapomenutou zeměkouli, na níž žijeme své pomíjivé životy. Lidstvem podnícenou odpověď na neznámo lze pouze přesně a charakteristicky opsat jako náboženskou. Člověk, který je sám nábožný, má aktivní duchovní zkušenost. Na druhé straně ‚náboženství‘ je souhrn věr a praktik, týkajících se onoho širšího světa ustaveného jeho rodinou, jeho klanem, jeho kmenem, na nějž jeho skupina očekává, že bude reagovat.

Pokud se árijská rasa někdy vzdá otupujících cizáckých náboženství, její příslušníci zjistí, že již nejsou cizí svým starobylým bohům a vzdáleným duchovním předkům, protože tytéž psychologické podmínky fungují ještě do větší hloubky u bohů vlastní krve, aby prosadily charakteristické náboženské chápání a naplnění v životě, kdy již svět ve své síle a šíři přestává být pro člověka mystériem.

Etničtí bohové árijského člověka nemají počátek na úsvitu nám známé historické éry. Naši bohové jsou ve skutečnosti nejen nesmírně starobylého původu, ale možná pocházejí ze zcela jiné planety. Zanícený historik a badatel zjistí, že existují hojné písemné artefakty a hieroglyfy, které napovídají, že taková hypotéza je vysoce pravděpodobná. Vzory nevědomosti, do nichž se člověk rodí, jsou mu vnuceny, a je ponechán strávit celý život třídění faktů od fikce. Člověk je ve velké míře spíše odvozeninou než nezávislým kusem přírody. Jeho hodnoty, radosti, náboženské názory a všeobecné postoje jsou vypůjčeny. Uběhne dlouhá doba, než se stane nezávislým myslitelem, než si bude přát zformovat úsudky dle své inteligence a chápat rozdíl mezi osobností a její podstatou.

Mnoho historických ér přišlo a zase zmizelo dlouho před úsvitem našich vlastních zaznamenaných dějin, a tou poslední byla civilizace Atlantidy, jež skončila přibližně před 11,600 lety. Existuje mnoho protichůdných teorií, jaký osud potkal Atlantidu. Jednou z nejlogičtějších a nejpravděpodobnějších byla ta od význačného fyzika, vynálezce a inženýra Otto Mucka. Muck své vyšetřování ohledně Atlantidy soustředil podél dna oceánu v oblasti Atlantiku, kterou dnes známe jako Bermudský trojúhelník. V této lokalitě učinil velmi významný objev. Podél dna Trojúhelníku tam byly objeveny dvě velmi rozsáhlé mořské příkopy vytvořené úlomky asteroidu, jenž se při svém pádu vlivem atmosférického tlaku rozštěpil. Odhadovaná velikost asteroidu dosahovala v průměru nejméně míli a čtvrt při rychlosti letu 12 mil za sekundu. Vlivem nárazu při dopadu se vyvinula explosivní energie rovnající se 30,000 vodíkových bomb, která vzedmula do vzduchu masu vody až do výše poloviny vzdálenosti k Měsíci. Zničení Atlantidy bylo úplné. Rozpůlený asteroid, stejně jako mnoho meteoritů, obsahuje velké zásoby nikl-železa, v tomto případě v množství milionů tun. Nikl-železo je především magnetické a koncentrované zásoby takového množství by přirozeně mátlo citlivé kompasy a hloubkoměry, nebo by způsobovalo u přístrojů různé anomálie. Tyto významné nálezy vnáší více světla do mnoha tajemství, které Bermudský trojúhelník obklopují.

Před osídlením Atlantidy existovala titánská rasa obřích lidí známých jako Aurignaci, kteří v té době byli téměř před vyhynutím. Aurignaci se usídlili v oblasti dnes známé jako Evropa ke konci velké doby ledové asi před 25,000 lety. Lidé Aurignaků byli známí tím, že jejich průměrná výška dosahovala 8 až 12 stop (240 až 360 cm),  podobně jako u rané atlantské sub-rasy známé jako Rmoahalci či Toltéci, kteří ovládali území Atlantidy po tisíce let. Kosterní pozůstatky těchto obřích lidí byly odkryty na rozličných místech světa. Atlantská civilizace se rozvíjela pod patronátem svrchovaného boha Poseidóna. Jeho královská linie se odvíjela od pěti párů mužských dvojčat, výsledek svazku mezi Poseidónem a smrtelnou dívkou jménem Cleito. Tak byla Atlantida rozdělena na deset částí. Dle legendy potomci Atlase, Poseidónova nejstaršího syna, a jeho bratři zdědili a ovládali tento ostrovní ráj generaci za generací. Ostrov a okolní oceán byly pojmenovány na počest Atlase. Ačkoliv se jejich říše rozšířila na mnoho ostrovů a části Středomoří až po Egypt, Řecko a obě Ameriky, stali se nesmírně bohatými částečně díky přírodním zdrojům a částečně díky obchodování se zahraničím.

Jak staletí plynula,  byl Atlas vzpomínán jako velký titánský bůh, který symbolicky podpírá nebe svými širokými rameny, jeho chodidla pevně stojí na zemi, zatímco hlava sahá do nebes. Tento dvojí úkol znázorňuje člověka jako kombinované vyjádření hmoty a ducha, a tudíž napůl pozemské a napůl božské. Jednu ruku natahuje k nižším formám biologického života, druhou k vyšším formám existence k rozlehlému vesmíru nahoře.

V Platónových spisech nacházíme, že synové Poseidóna (pokud ho považujeme za smrtelnou postavu) se usadili v Atlantidě pár staletí před příchodem Azilianů do Evropy, či zhruba 1,000 let před potopením Atlantidy. V mýtech o Poseidónovi a Atlasovi rovněž nalézáme silnou paralelu s bílým mayským bohem Quetzalcoatlem a teutonským bohem Wotanem.

Má se za to, že Poseidón byl historickým vůdcem Azilianů či proto-azilianských skupin nájezdníků, kteří porazili Atlanťany a usadili se v ní několik staletí před svým velkým vpádem do Evropy. Historicky se popisuje jako bůh „pelasgijského“ původu. Jméno Pelasgové se obvykle používá k označení rasy, která v raném období osídlila Řecko a  vybudovala obrovské stavby z tvrdého kamene. Byli rovněž známí jako Mykéňané, přinesli mystéria Kabeirů do Řecka, lid iberského plemene. Iberská rasa obsadila starověké Irsko před příchodem Keltů, s nimiž se smísila, čímž vytvořila typ Kelta, který dnes známe jako Ira [Black Irish]. V této dávné době byl Iberius bohem území, které je dnes Irskem. Jeho bratr Albion, původní poručnický bůh Británie a Atlas, vládnoucí bůh Atlantidy, ti všichni byli syny Poseidónovými.

Je zajímavé se zmínit o symbolickém spojení býka s Poseidónem. Býk byl Poseidńovým zvířetem par excellence. Býk byl velice uctíván v rámci aurignackých kultů před Atlantidou, jak je to zřejmé z jeskynních maleb a artefaktů, a velmi populární v atlantských dobách. Starověká symbolická úcta k býku pronikla do všech existujících árijských zemí, s nimiž byl potopený ostrov spojen. Celkové okolnosti kultu býka, jak je načrtává srovnávací studium tohoto fenoménu ve Španělsku, Francii, Británii, na mínoiské Krétě a v Egyptě, skutečně dokládají jeho pravý původ v potopené Atlantidě.

Bylo dostatečně prokázáno, že v případě druidismu se nejednalo o náboženství keltské provenience, ale iberského původu. Druidismus byl poslední fází importovaného atlantského náboženství. Caesar ve svých spisech tvrdí, že Iberové, kteří, jak se zdá, druidismus započali, byli přímými potomky Azilanů z Atlantidy. Druidové, dle spisů Plinia, před uříznutím tajemného jmelí z posvátného dubu obětovali bílé býky.

Atlanťané byli prvními známými navigátory a  vynikajícími mořeplavci své doby, následováni Mínoici z Kréty a Féničany a Kelty. Kréťané, podobně jako Atlanťané, byli iberského rasového plemene a měli jeskynní chrámové labyrinty jako Aurignaci ve Španělsku a Francii. Autority se shodují na tom, že iberská rasa byla významným faktorem mezi oněmi etnologickými prvky, které napomáhaly vytvořit smíšené plemeno, známé jako starověcí bílí Egypťané. Byli to ve skutečnosti Iberové, kdo uvedl atlantskou kulturu do údolí Nilu. Nejsilnějším důkazem ve prospěch uvedení atlantského vlivu do Egypta se jeví spojitost s kultem Osira. Je zřejmé, že toto uctívání nebylo Egyptu vlastní, nicméně zůstává obtížné určit, v které éře vlastně byl do nilského údolí uveden.

Když v letech 1194-1184 př. n. l. zuřila u zdí Tróje trojská válka, byla krétská civilizace již 2,000 let stará. Její stavby předčily jakékoliv jiné stavby světa své doby. Homér ještě v roce 800 př. n. l. popisoval nádherný dvůr krále Mínóa. Héródotos se o něm zmiňuje v polovině pátého století př. n. l. a o něco později Thúkydidés  poukazuje na mohutné krétské loďstvo. Aristoteles o století později konstatuje, že nejmocnějším vládcem Kréťanů byl král Mínós, od něhož mínojská říše odvodila svůj název. Oboustranná sekera byla krétským posvátným symbolem bohů, který převzali Řekové. Rhea, krétská bohyně Matka je u Řeků často zpodobňována se svým synem, přičemž oba mají symbolickou oboustrannou sekeru. Krétským náboženským symbolem byl také pár býčích rohů. A tyto majestátní býčí rohy z kamene stály před mohutnými chrámy a paláci.

Rané mínojské období zahrnovalo dobu 3400-2100 př. n. l., střední mínojské 2100-1900 př. n. l., kdy všechny stavby zničila katastrofa. Po roce 1700 př. n. l. byly z trosek znovu vybudovány impozantní paláce v Knóssu, Faistu a  Hagia Triadě. Tento Zlatý věk trval až do roku 1400 př. n. l., kdy Kréta, podobně jako Atlantida, byla náhle smetena a tentokrát navždy. Významný badatel Ignatious Donnelly byl přesvědčen, že všichni archetypální bohové a bohyně árijců jsou původem králové a královny z Atlantidy. V této podobě tato teorie může vskutku působit skutečně stejně překvapivě, jako jistě působila před 100 lety.

Až do roku 1960 se považoval za prvního nejstaršího člověka 300,000-500,000 staré pozůstatky Jávsko-pekingského muže. Toho roku však  Dr. L.S.B. Leakey objevil v rokli Olduvai v africké Tanzánii Zinjanthropuse starého 600,000 let. O tři roky později nalezl dalšího muže pojmenovaného Homo-Habilis, který měl mít stáří 1.85 milionu let. Dr. Johannes Heurezeler z basilejské univerzity ve Švýcarsku však nalezl kompletní kostru stovky stop hluboko v italském uhelném dole. Usoudil, že se rozhodně jednalo o humanoida, klasifikovaného jako deset milionů let starého člověka. Moderní zvířata a rostliny v pozoruhodně dobře zachovaném stavu se nacházely u fosílií a u všech bylo shledáno, že pocházejí  z téhož období. Nebylo známo, že by taková zvířata a rostliny v oné době existovali…. přesto tam byli…. a my se tady… stále pomalu posouváme v našem snažení  rozluštit obrovská, zdánlivá mystéria našeho bytí, času a vesmíru. Minulost i budoucnost stále zahaluje závoj. Ano, svět je zvláštní a záhadné místo a udržuje si mnoho, mnoho tajemství.

„Ze všech věcí je nejstarobylejším Bůh, neb
jest nestvořený, Nejkrásnějším je vesmír, neb jest
dílem Božím. Největším jest prostor, Neb pojímá
všechny věci. Nejrychlejší jest mysl, Neb uhání všude.
Nejsilnější nutnost, Neb vládne všemu. Nejmoudřejší
Čas, Neb vše přivádí na světlo.“
………………………Thalés (cca 636-546 př. n. l.)
Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: