Skip to content

Dynasofie – Podstata a úpadek civilizace II

Červenec 2, 2015
by

Jaký tedy máme důkaz, že náš moderní Západ se neodlišuje od světů minulosti v tom smyslu, že má životní osud, který podobně jako v jejich případě podléhá zrodu a rozkladu a musí se řídit biologickými zákony? Abychom dokázali odpovědět, musíme prozkoumat světové dějiny na holistické bázi a zjistit, zda existují paralely mezi různými civilizacemi, vhodněji pojmenovanými jako vyspělé kultury, tj. sumerskou, egyptskou, mykénskou, čínskou, indickou, mexickou, andskou, antickou, blízkovýchodní a západní. Ono cvičení bude mít více než akademický význam, protože naše postřehy mají očividně vliv na rozhodnutí, jež činíme. Odlišná zbude vláště politika, pokud se blízký problém vnímá spíše jako nevyhnutelný a dlouhodobě vážný, než jako přechodné vybočení, a při poznání,  že „není nic nového pod sluncem“,  lze rovněž lépe vyhodnotit moderní společenské trendy.

Nejpozoruhodnější paralela, jakou lze načrtnout mezi antickým a západním světem [1], z důvodu toho, že se oba rozvinuly kolem velkých vodních ploch, Středozemního moře v případě Řecka a Říma, Atlantiku v případě Evropy a Ameriky, a že oběma dala vzniknout v podstatě stejná rasa. Obě vznikly jako produkt fúze, kdy barbarští nájezdníci vpadli do starší a upadlejší společnosti: dórské invaze v Řecku přes zbytky Mykén a germánské invaze v Evropě přes římskou říši. Vypadá to, že takové invaze důrazných barbarů přes stagnující společnosti, jak k nim došlo i v případě čouských invazí v Číně a árijské invazi v Indii.

Po barbarské invazi se feudální systém rozvinul v Řecku, vedený homérskými knížaty, stejně jako Evropu ovládali feudální baroni. Staré království faraonů v Egyptě, éra Čouů v Číně, kdy vládli čouští princové, a védská Indie ovládaná rádži, představovaly v těchto konkrétních vyspělých kulturách táž feudální období. Společnost má v této rané fázi hierarchickou strukturu a stejně tak je vždy silně náboženská. Tak přichází období, kdy se budují pyramidy, chrámy a katedrály, kdy je  náboženská myšlenka hluboká a náboženská „pravda“ se nezpochybňuje.

Města rostou s počínající obchodnickou třídou a ústupem feudálního řádu, zatímco feudální území splynuly ve státy. V Číně toto dozrávání proběhlo v jarní a podzimní éře, v Indii na konci védského období, v Egyptě v časech páté dynastie. Mayská města Tikal, Copan, Naranjo a Piedras Negras vzkvétala, stejně jako Pachacamac, Chimu, Nazca a Tiahuanaco v andské civilizaci. Tyto periody jedinečných postřehů a následně tvořivosti v umění a teoretických vědách, kdy lidé vnímají svět novýma očima a vydávají se ho pro vlastní požitek objevovat. Nové styly, koncepty, inovace a techniky daly vzniknout zformování kulturního základu různých vyspělých kultur, např. dórského stylu řecké architektury, gotického kultury evropské. Takové rané úrovně jsou periodami původní myšlenky a tvořivosti, prototypu jakožto opaku stereotypu, a bytostná duše každé vyspělé kultury formuje ona tvořivá vyjádření, i při formování státu. Protože se Řeků týkalo to nejbližší, jejich koncepce národnosti se omezovala na městský stát, který bylo možno vidět všude okolo, kdežto pro vzletného gotického ducha mohl mít národ široký rozsah. Řekové rozšířili obchodní kolonie po Středomoří, tak jako se později evropské kolonie rozšířili po celé zeměkouli. Nejvýznamnější řeckou kolonií byly Syrakusy, s bohatstvím ne nepodobným koloniální Latinské Ameriky.

Rozrušování feudálního řádu doprovází reformace náboženství a odsuzování staré sociální struktury náboženskými vůdci. Apollón byl bohem víry řeckého Olympu, bohem poezie, který symbolizoval soulad a krásu, a jehož rozšíření nahradil v sedmém století př. n. l. Dionýsos, bůh orficko-pythagorejských sociálních reformátorů. Podobným způsobem se egyptské heliopolské duchovenstvo pokoušelo zničit bohyni Eset a místo ní uctívat původního slunečního boha Ra, Buddha útočil na bráhmanismus s jeho kastovními výsadami, a islám znamenal náboženskou revoluci, která eliminovala mnoho z blízkovýchodního umění, aby se stalo náboženstvím obchodníků a kupců. Podobně protestanství útočilo na evropskou katolickou víru, odložilo ideu náboženství jako inspirátora umění a stalo se pragmatickým náboženstvím dynamického kapitalismu.

Reformací se filosofická myšlenka vzdálila náboženství. Racionalismus se stal nezbytným doplňkem vědeckého bádání a ‚svobodné myšlení‘ se stalo džentlmenským standardem. Goethové, kantové, utilitatisté a empirici Západu, sofisté a epikurejci starověkého Řecka, čínské školy Moziho, Zisiho, Mencia a Šany Janga, indického Lókajaty a Paribbajada, a racionalismus islámské Mu’taziy byly všechno vyjádření  „věku rozumu“ v jejich konkrétních vyspělých kulturách.

Králové padli a povstaly nové formy rovnostářštější vlády. Zesílil koncept národa a Řecko i Evropa pukající vnitřní energií zanechaly svou stopu na známém světě dobýváním starších civilizací. Tak Alexandr dobyl Persii a Egypt, jako si později Evropané  podřídili Indii a Čínu. Řecká města dokonce zažívala „průmyslovou revoluci“, zdůrazňovanou podnikavým Korintem. Vládl věk neomezeného optimisu, míru a hojnosti, známý jako helénská éra antického světa, viktoriánská éra Západu. V té době již umění vkročilo do posledního stádia původního kulturního vyjádření, se změnou dórské na iónskou, z gotiky na baroko. Ryzí kultura se upevnila a stala se druhořadou před praktickými závazky, sbíráním a  kategorizací; vědecké bádání se stalo služebníkem medicíny a inženýrství, umění v užití obchodu a luxusu. Smělost byla největší a kulminovala s konstrukcemi jako Titanic, „nepotopitelná“ loď.

Avšak konec tohoto čistě kulturního stádia velkých společností poznamenávají politické a sociální otřesy. Všechny vyspělé kultury zakusily období bratrovražedných „světových válek“: peloponéské války v Řecku; období válčících států v Číně; v Indii, když se střetly státy Kosala, Avanti, Vidha a Licchavi; sumerské války, které zpustošily Ur, Uruk, Nippur, Eridu a Lagaš; zničení mayského světa konflikty mezi Uxmalem, Mayapanem a Chacmultunem; vzestup revolučních churrámitů a muhammírů na Blízkém východě; a samozřejmě první a druhá světová válka na Západě. Toto období s ním možná spouje lidi, kteří mají blíže k barbarským kořenům a kteří se cítí biologicky nadřazení vyčerpaným populacím starších států. Tak militarističtí Makedonci vstoupili do řecké historie jako Prusové v Evropě, stejně jako mexičtí Toltékové, jejichž drsná architektura a divoké umění vytlačily zdobnější architekturu a umění Mayů.

[1]  Tato historická vize odpovídá podání Amaury de Riencourta v “The Coming Caesars”.

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: