Skip to content

Dynasofie – Přezkoumané křesťanství II

Březen 1, 2015
by

Dionýsův kult původně přinesl z Egypta do Řecka a potom znovu z Thrákie kolem roku 1200 př. n. l. kněz jménem Melampus. Dionýsos byl synem Dia a lidské Semelé, Spasitel zrozený ze svazku boha a smrtelníka; lze si všimnout podobnosti s Kristem jako „Božím synem „, narozeným  z lidské Marie.  Jeho uctívání mezi barbary bylo původně spojeno s pojídáním syrového masa z krávy či dítěte, aby se z jeho uctívačů stali nesmrtelní „Bacchoi“.  Dionýsovi uctívači v sžíravém zármutku oplakávali jeho smrt, zatímco  jeho vzkříšení se oslavovalo extatickými orgiemi. Jednalo se o falický kult.  Nakonec jej reformoval orfismus, kdy první reformou bylo nahrazení svátosti v podobě masa chlebem a vínem. Orfismus vyučoval prvotnímu hříchu, soudu po smrti, odměně a trestu v posmrtném životě a představě Dionýsa jakožto Spasitele, který zemřel za lidstvo.

Populárním kultem starověkého Středomoří, od asijské Frýgie po Španělsko,  datovaným možná až k roku 1800 př. n. l. byl kult Attise a jeho matky Kybelé: směsice uctívání Osirida se semitským náboženstvím. Tento kult neznal svátost, ale nabízel nesmrtelnost a únik před hříchem prostřednictvím kastrace a zříkáním se sexu, což nebyla drastická inovace, protože Osiridovi kněží žili v celibátu.  Vedle vzdání se erotických tužeb se přívrženci bičovali, bili, pořezávali a jinak se poškozovali.  Ve Frýgii se během výroční slavnosti Kybelé Attisova socha narazila na kůl z borovice a přenesla do chrámu. Po dvou dnech horečného, šíleného veřejného truchlení a obětování mužnosti kněží sochu odstranili a uložili ji do hrobky. Příštího dne, 25. března, byla hrobka otevřena a shledána prázdnou, což znamenalo, že bůh Attis byl vzkříšen k věčnému životu. Součástí kultu byl rovněž krvavý křest, při němž se používala býčí krev na znamení symbolického znovuzrození pokřtěného.

Je tedy zřejmé, že křesťanská nauka o vykoupení, víra v bohočlověka umírajícího, aby dal svým stoupencům věčný život, nepocházela od Ježíše Krista. Ve všech vyskytujících se případech předcházela křesťanství, což znamená, že nejposvátnější víra křesťanského dogmatu byla zděděna a toto dědictví je pohanského původu.  Toto se ovšem týká jen Krista jakožto Spasitele a víry v nesmrtelnost. Je toho v křesťanství mnohem více, což nás přivádí do starověkého Iránu.

Kolem roku 600 př. n. l. se prorok Zarathuštra, jak praví jeho náboženství, narodil z panenské matky. Ve třech letech, jakmile podstoupil křest svěcenou voudou a byl pokoušen ďáblem slibem moci a nádhery, začal vyučovat svou doktrínu o nebi, peklu a očistci, kosmickém dualismu a apokalyptické obnově světa. V této teologii se vesmír dělil mezi vládu Ahura Mazdy, Boha světla a ctnosti, spojeným se svatým duchem jménem Čistý Vítr, a vládu Ahrimana, boha temnoty a zla, s jeho démony. Ahura Mazda byl stvořitelem všeho dobrého a člověku prospěšného, Ahriman byl stvořitelem všeho škodlivého. Čas se rozděloval do různých období, představovaných  zlatem, stříbrem, mosazí, mědí, železem a cínem, svědčících o postupném úpadku. Konec desátého tisíciletí měl být poznamenán klamem, nenávistí, odpadlictvím, nedostatkem citu a být soužen zemětřeseními a válkami. Na konci tohoto tisíciletí by mesiáš Hushedar, rovněž zrozený z panny, obnovil  náboženství Ahura Mazdy přestoupením třetiny lidstva. Další mesiáš by na konci jedenáctého tisíciletí měl dvě třetiny lidstva uctívající v rámci dobrého náboženství a znovu po dvanáctém tisíciletí by velký Saoshyant založil universální Království Spravedlivých. Než by se tak však stalo, mobilizoval by Ahriman své síly pro totální válku. Arciďábel Azi-Dahak by se uvolnil z pekelné jámy, aby povraždil třetinu lidstva, dobytka i ovcí, a zemí by proudily řeky krve (srovnejte se Zjevením 8: 7,9,11 a 9: 15).  Po Saoshyantově vítězství by byl každý, zlý i dobrý, vzkříšen, aby byl souzen (viz Zjevení 20: 12,13,14), kdy by špatní byli odděleni od ctnostných a posláni do pekel, aby se očistili. Nakonec by peklo, Ahriman a všichni jeho démoni byli navždy zničeni.

Nedlouho před rokem 500 př. n. l. oba věroučné systémy, spasitelské kulty a zoroastrismus, splynuly. První syntéza byla dílem universálního génia, známého dnes jako matematik,  avšak člověka, jenž byl rovněž astronom, filosof, sociální revolucionář a teolog: Pythagoras.  Pythagorejci, jak můžeme jeho následovatele nazývat, byli jednoznačně monoteisté, v protikladu ke křesťanské víře, že nežidé před křesťanstvím uctívání jediného Boha nepraktikovali.  Bohem pythagogrejců byla universální, duchovní síla, jejíž jakékoliv zpodobnění ve formě obrazů či soch bylo zapovězeno. Pythagorejci se jakožto původně sociální a náboženské hnutí stali docela silnými , vzbuzovali však nepřátelství kvůli svému komunistickému bratrství. Nepřátelství vedlo k masakrům, k jednomu roku 510 př. n. l. v Crotoně, dalšímu roku 450 př. n. l. k jižní Itálii. Hnutí bylo nakonec zničeno politicky, protože jeho členové byli pacifisté, kteří se odmítali i bránit, a stalo se čistě náboženským.

Pythagoras cestoval do Egypta, Chaldeje a Indie a právě během těchto cest si osvojil základy zoroastrismu a brahmánismu, zvláště ohledně doktríny o nebi a peklu. Byl to on, kdo tyto představy představil Západu. Přesvědčení pythagorejců dále zahrnovalo zřeknutí se všech rozkoší, zvláště sexuální, včetně vzdání se rodiny a majetku. Praktikovali očištění vodou při křtu, zapovídali klení, měli aucharistii chleba a vína, používali bílá roucha,  praktikovali léčení a nenásilí, věřili v kosmický dualismus s uctíváním obětovaného orfeánského boho-člověka a rovněž věřili, že lidé jsou předurčeni být vyvolenými nebo zatracenými; opovrhovali zemskými statky, byli vegetariáni, vášnivými misionáři a dodržovali celibát.

Druhá syntéza se objevila v Palestině, kde se další základy zoroastrismu sloučily s pythagorejstvím, počínaje stranou náboženských blouznivců zvaných „chasidé“.  Chasidé přetvořili židovského mesiáše na zoroastrijského Saoshyanta a začlenili do původního judaismu  víru v nebe, peklo, nesmrtelnost, vzkříšení a konečný soud.  Chasidové se poté rozštepili na farizeje a esejce, farizejové náboženství zformovali do komplikovaného formalismu, esejci se zase považovali za vyvolené mezi apokalyptickými svatými, kteří budou vládnou po Soudném dnu. Ještě krátce před rokem 100 př. n. l. byli esejci zoroastrijskými judaisty, avšak pak se mezi nimi objevil vůdce zvaný „Učitel spravedlnosti“, který jim vštípil disciplínu a Pythagorova mystéria. Esejci pak poté zachovávali svaté dny odlišné od ortodoxních a ignorovali uctívání v chrámu, nepřísahali, byli pacifisty, odmítali manželství , vyučovali nesmrtelnost duší, praktikovali křest a komunismus, a měli eucharistii. Rozsáhlý záznam o jejich víře a praktikách se zachoval ve svitcích od Mrtvého moře, sepsanými mezi lety 170 př. n. l. a 60 př. n. l., a rovněž ve spisech Josepha a Filóna Alexandrijského, jenž se později sám stal esejcem.  Po zatčení, soudu a smrti svého „Učitele spravedlnosti “ esejci věřili, že se vrátí obklopen anděli, aby na zemi ustavil Nebeské království poté, co vykoná Poslední soud a pošle všechny požitkáře do ohnivého pekla. Ztotožňovali ho s „beránkem Božím “ a Spasitelem bez hříchu ze svých spisů, který zemře za hříšné lidi, a věřili, že jeho poprava přinese Židům božskou odplatu – vše před érou křesťanství. Do roku 25 n. l. se mesiáši esejců nepodařilo vrátit, avšak  v zemi byl hojně očekáván ještě před službou Ježíše Krista. Přesto ještě nebyly vyjmenovány všechny přísady křesťanství. Pro zbytek se vraťme do roku 557 př. n. l.

Reklamy
komentářů 9 leave one →
  1. Andreos permalink
    Březen 30, 2015 15:03

    josef
    Myslím, že západních hodnot je vícero – a podle všeho se zdá, že koncentrují vystihují nejvíce ze všech kultur to, co bychom mohli označit jako vyspělá, tvůrčí, racionální, humánní, svobodomyslná civilizace. Proto je vcelku na místě sebevědomě prohlásit, že západní civilizace je zatím nejvyspělejší a nejlepší civilizací v dějinách. Dal světu nejvíce vědeckých objevů a technických vynálezů, nejlepší myšlenky, hodnoty a ideály, největší umělecká díla.

    O západních hodnotách by dalo psát a diskutovat dlouho; myslím ale, že nejdůležitější a celkově definující Západ jsou tyto čtyři:
    1.racionalismus – důraz na rozum, hledání pravdy, vědu;
    2.individualismus – důraz na člověka jako svobodnou autonomní bytost mající přednost před
    kolektivními hledisky (toto by se ale nemělo přehánět, jinak je to pro Západ a bílou rasu sebedestruktivní);
    3.sekularismus – oddělení náboženství od státní moci, myšlení apod.
    4.koncept humanity, občanských práv, republikánské zřízení, demokracie (opět – pokud se tyto tendence ale přeženou, jsou pro nás sebedestruktivní).

    To ovšem neznamená, že by měl Západ vládnout světu. Každá rasa a etnická skupina má jinou mentalitu, úroveň inteligence apod. takže má svoji specifickou kulturu a západní kulturu také proto nelze do třetího světa přenést.

    Nikdo netvrdí že kolonialismus, vybíjení původního obyvatelstva nebo holocaust jsou západní hodnoty. To byly prostě jisté negativní historické události a procesy v rámci historie Západu. K tomu vybíjení obyvatelstva v koloniích je ovšem nutné dodat, že po prvotní kolonizaci naopak třetí svět vstoupil díky západní medicíně, potravinové pomoci, technickým výdobytkům a stabilizaci poměrů (eliminace většiny konfliktů) do fáze mohutného demografického nárůstu, který znamenal zněkolikanásobení jeho populace – a který probíhá dodnes – i když už zpomaluje. Dále je na místě poznamenat, že to bylo prostě vyústění tehdejší doby – bílá rasa díky svým vlohám prošla mohutným demografickým, ekonomickým, vědeckotechnickým a vojenským vzestupem – tak se chopila příležitosti v podobě globální migrační, mocenské, hospodářské a vojenské expanze se všemi pozitivními i negativními následky. Na hodnoty jako humanita se také tehdy tolik nehledělo. Nelze ale příliš pochybovat, že kdyby stejnou dominanci získala kterákoli jiná rasa, chovala by se při kolonizaci podobně tvrdě, nejspíš ještě krutěji. Navíc ani poměry v nezápadním světě před příchodem bělochů nebyly žádná humanistická selanka – spíše naopak. Mezikmenové války, genocidy, ukrutnosti, otrokářství tam byly běžnými jevy.

    Když už jsme u toho kolonialismu a otrokářství, tak to mohu vzít jako ukázku toho, jak se vůči Západu a bílé rase postupuje neférově dvojím standardem – co je jedněm promíjeno, je druhým vyčítáno – a navíc není bílé rase přiznáno nic pozitivního.

    Jak píše třeba Buchanan v knize Smrt Západu (2001, s. 220): „Jaká je pravda? V příběhu otrokářství a obchodu s otroky byl západní člověk jedním z mnoha ničemů, byl však také jediným hrdinou. Západ otrokářství nevynalezl, sám však otrokářství zrušil. Kdyby nebylo Západu, afričtí náčelníci by možná dodnes kšeftařili s masem svých soukmenovců. Otroci byli koneckonců hlavním zdrojem příjmů Mansa Musy. Dnes se otrokářství navrátilo do Mauretánie a Súdánu za ohlušujícího ticha intelektuálů, kteří založili svoje kariéry na mravním vydírání Ameriky a Západu.“

    Zajímavou pasáž také na toto téma obsahuje stať The Inverted World od Iana Joblinga,kde píše, že bílí nejen nakonec přišli s rušením otroctví, ale dokonce pak aktivně bojovali za jeho odstranění (Britové v 19. století napadali otrokářské lodě a osvobozovali otroky, také díky jejich nátlaku bylo otrokářství zrušeno v několika arabských/islámských zemích):

    „Murrays list of meta-inventions shows whites are unique not merely in their scientific and cultural accomplishment, but also in their compassion and respect for human life and freedom. Through their creation of the concept of human rights, whites brought the world into moral modernity, just as they brought it into technological modernity through their scientific inventions.

    Of course, it is true whites have engaged in their share of cruelty and slaughter. The slave trade, the Holocaust, the genocide of Indians in the New World whites were responsible for all of these, and much else besides. And yet these atrocities hardly make whites unique, slavery and slaughter are human universals, and for every atrocity whites have committed, one can point to one just as bad in the non-white world. Was the Holocaust really worse than the Killing Fields of Cambodia? Was the slaughter of Indians in the New World really morally worse than the slaughter of Tutsis in Rwanda or that of the inhabitants of the Darfur region of the Sudan?

    What is really unique about whites is the extent of their efforts to stop such atrocities by creating a moral philosophy that sets limits to the acceptable use of power and institutions that actualize that philosophy in the real world. Pre-modern texts like the Koran, the Old Testament, and the Homeric epics discuss slavery and slaughter in a tone that seems grotesquely matter-of-fact to us moderns, as though these were normal and unremarkable facts of human existence. Thanks to the work of white thinkers, activists, and politicians, the world can never see atrocities in this light again.

    As we have seen above, textbooks portray the Western slave trade as a key mark of whites unique evil. We have also seen that they can only do this by whitewashing Islamic slavery. But another point needs to be made as well: whites are responsible for the abolition of slavery around the world. The Enlightenment doctrine of inalienable human rights convinced whites that they were morally obligated to eradicate slavery, and they have pursued this goal with remarkable dedication for the past two centuries.

    The 17th-century English philosopher John Locke is generally deemed the originator of the modern concept of human rights. As Locke said, „[E]very man has a property in his own person: this no body has any right to but himself. The labour of his body, and the work of his hands, we may say, are properly his.“ Although Locke himself defended slavery, his ideas led European intellectuals to oppose the practice. Thus the French Encyclopedia of 1765 declared in its article on slavery:

    „There is not a single one of these hapless souls, who does not have the right to be declared free, since he has never lost his freedom. [T]he sale of this person is null and void in itself: this Negro does not himself, indeed cannot under any condition divest himself of his natural rights; he carries them everywhere with him, and he has the right to demand that others allow him to enjoy those rights.“

    Popularized in the English-speaking world by Thomas Paine, who argued in The Rights of Man that humans naturally have the right to liberty, property, security and resistance to oppression, the idea of the rights of man became central to abolitionism in Britain and America. For example, early 19th century Abolitionists in Britain declared slavery to be utterly inconsistent with the inalienable rights of men.

    Under this pressure, Britain abolished the slave trade in its territories in 1807, and the Americans, French, and Dutch soon followed suit. By 1842, all the maritime powers of Europe had outlawed the slave trade. In 1834, Britain freed all of the slaves within its territories. Not only that, but Britain took it upon itself to stop the slave trade in the rest of the world as well. British law declared all slaving ships, no matter what flag they flew under, guilty of piracy, and the British navy regularly captured them. Britain maintained a fleet of ships off the Western coast of Africa for the sole purpose of stopping the slave trade, and spent the enormous sum of 10 million between 1807 and 1837 to exterminate the traffic. Between 1810 and 1846, more than 100,000 slaves on ships captured by the British were set free.

    The British also worked to end the Arab slave trade in Africa in the 19th century. Arab governments greatly desired the support of British military and diplomatic power, and, starting in 1840, Britain made the abolition of the slave trade a condition for getting it. During the rest of the century, Britain induced Tunis, Egypt, the Ottoman Empire, and Oman to ban the slave trade. Britain used its military to end the practice: between 1875 and 1880, the British General Charles George Gordon led a campaign to suppress the slave trade along the Nile, and the British navy stopped slave ships in the region. By the early 20th century, the British, by then working in cooperation with other Western powers, had managed to cripple the Arab trade in African slaves, although slavery continued long after in some Arab countries. Most of the organizations devoted to combating the slave trade today, including the United Nations, were founded and are sustained by whites, and this goal is still a part of the foreign policies of Western governments.

    The invention of abolitionism is as uniquely Western as the invention of astronomy or polyphonic music. While compassion towards members of your own ethnic group is a moral universal, abolitionism was rooted a compassion for the human race as a whole that had no parallel in any non-Western society.“

  2. Andreos permalink
    Březen 26, 2015 20:01

    Ilona Švihlíková není de facto skutečný ekonom, spíše ideolog blouznící ve světě svých nesmyslných socialistických až skoro marxistických dogmat. Myslím, že její pomýlenost se dá shrnout asi takto: za prvé zaměňuje příčinu a následek, za druhé nedokáže reálně zhodnotit povahu dnešního systému. Bravurně vypočítává seznam sociálních a ekonomických potíží dnešního vyspělého světa, ale jaksi jí uniká, že tyto potíže jsou výsledkem plíživé socializace vyspělých ekonomik v posledních desetiletích, ne jejich přílišné liberálnosti – plus některých specifických zásahů států do ekonomiky. Třeba hypoteční krizi v USA vyvolalo intervenování státu do hypotečního trhu ve prospěch chudých – zejména chudých menšin – a dále politika levných peněz FEDu. Útlum a útěk průmyslu do jiných zemí, a tím mizení pracovních míst v něm, v USA způsobila dost děsivá daňová sazba pro podniky plus další příliš nákladné a svazující regulace (viz odkaz na článek Buchanana v jiném mém dnešním příspěvku). Většina ekonomik Západu reguluje své ekonomiky velmi výrazně a přerozděluje obrovská procenta HDP – v některých zemích i přes 50%. Takové ekonomiky nelze považovat za „liberální“, jak ona zcela nesmyslně činí. Ostatně měla by si uvědomit, že právě naopak v době, kdy byly ekonomiky na Západě liberálnější – před nějakými 40 lety, bylo v nich méně sociálních problémů, výrazně nižší nezaměstnanost, vyšší růst. Dnes, kdy se mnohem více přiblížily jejímu milovanému socialismu, je tomu právě naopak. Už z toho je vidět, jak její představy nefungují. Prostě vysoké zdaňování, velké regulace a vysoké sociální dávky komplikují podnikání a demotivují od práce. To platí univerzálně, ať se to někomu líbí nebo ne.

    Třeba ekonom Pavel Kohout píše: „Starý vzorec chování přestal platit počínaje sedmdesátými lety dvacátého století. Místo ozbrojených konfliktů se největší výdajovou položkou stala jiná válka – nekončící boj proti chudobě. Kontinentální Evropa začala zvyšovat sociální výdaje, které se záhy staly dominantními rozpočtovými položkami. Zároveň vlády zvedaly daně, aby bylo čím tyto výdaje krýt.
    Podobné chování lze sledovat téměř ve všech západních zemích. Dlouhou dobu se zadlužovaly jen kvůli válce. Teprve když pokročilý sociální stát po roce 1970 začal takzvanou válku proti chudobě, státy se začaly zadlužovat jen proto, aby uspokojily občany. Sociální stát v podobě, v níž dnes existuje v západní Evropě včetně Česka, vznikl až v sedmdesátých letech. Z té doby se datuje chronicky vysoká nezaměstnanost. Dříve se její míra ve Francii nebo v Německu pohybovala okolo dvou až tří procent, v Itálii nebo ve Španělsku čtyř až pěti. Když ale v sedmdesátých letech začala éra zvyšování daní a odvodů z mezd, poptávka po uměle zdražené pracovní síle klesla. Vyšší míra nezaměstnanosti měla nepříznivý vliv na soukromou spotřebu, vyžádala si ovšem o to více prostředků na sociální účely. Pekelný kolotoč sociálního státu se roztočil. Dnes tato čísla vypadají jako z jiného světa, a také jsou – ze světa, kde se platilo za práci, a nikoli za návštěvu úřadu práce.
    Francie měla naposledy přebytkový rozpočet v roce 1974. Tehdy činil její státní dluh necelých 30 procent HDP (podle jiných zdrojů méně než 20 procent). Veřejné výdaje dosahovaly 35,2 procenta HDP a míra nezaměstnanosti činila 2,9 procenta, což bylo nad průměrem minulých deseti let (ani ne 2,3 procenta). Dnešní Francie má jinou ekonomiku. Exploze státních výdajů vynesla dluh k nynějším 92 procentům HDP s rostoucím trendem. Daně zhltnou víc než polovinu ekonomiky, veřejné výdaje jsou ještě vyšší. Nezaměstnanost je (po desetiletích boje s chudobou) na 11 procentech – a to je vylepšená statistickými triky.“
    zde: http://finmag.penize.cz/ekonomika/290073-krajeni-jedovateho-salamu

    Pád společnosti a civilizace nicméně kvůli obtížím, které popisuje, nehrozí. Jde o systémové – environmentální – problémy. Ty samy nemohou civilizaci úplně zničit, jen negativně ovlivnit. Dlouhodobě ovšem jistě Západ a další svět bude skutečně velkým a zhoršujícím se potížím v oblasti ekonomiky, vládnutí, společnosti a morálky čelit – ovšem to až z toho důvodu, o němž píšu – totiž kvůli dysgenickému úpadku (a v případě Západu i kvůli dysgenické imigraci) – tyto problémy budou tedy vlastně jen jeho vnějším projevem. Zhoršování kvalit populace bude znamenat zhoršování kvality civilizace ve všem. Ale jelikož se tento klíčový problém neustále přehlíží, skoro se o něm neví, tak se bude mít za to, že ty rostoucí problémy jsou důsledkem „špatného systému“, „nedostatku vzdělání a hodnot“ atd., takže elity budou bohužel stále hledat řešení právě v různých systémových změnách, reformách, apelech na morálku atd. Chyba – toto úpadek nanejvýš zpomalí, mizení vrozených kvalit jako hlavní příčinu dekadence to však nezastaví a civilizace kvůli této nekompetenci a pomýlenost elit i celé veřejnost skončí v troskách.

    Toto přehlížení sil dědičnosti mají ovšem dnes bohužel společné levicoví ideologové jako I. Švihlíková i s ostatními názorovými proudy. Bohužel ani jinak rozumně uvažující ekonomové jako třeba právě Pavel Kohout vesměs nechápou, že třeba liberální ekonomika neznamená prosperitu automaticky – napřed musí být dostatečně nadaná populace, aby jejích možností plně využila a vůbec byla schopna ji utvořit.

    Ukázka toho, jak je Ilona Švihlíková mimo, je vidět na jednom jejím rozhovoru, kde důvody kolapsu ekonomiky Detroitu spatřuje v jakémsi spiknutí proradných kapitalistů a cynických politiků, co omezili dávky a pracovní místa, což dle jejího názoru místní zřejmě nějak vedlo k „deprivaci“ a následně jejich „útlaku“.
    Zde: http://celadensky-zpravodaj.webnode.cz/news/cerny-scenar-z-nove-knihy-ekonomky-svihlikove-osmdesat-procent-lidi-bez-prace-kvuli-/

    Na příkladu Detroitu si můžeme nekompetenci ohledně příčin úpadku civilizace našich dnešních elit zleva doprava dobře objasnit.
    Samozřejmě je to celé úplně jinak – v Detroitu byla prostě a jednoduše bílá populace s dostatečnými schopnostmi pro utvoření stabilního sociálního řádu a rozvoj ekonomiky téměř celá nahrazena černou populací bez těchto schopností – následoval logicky celkový rozklad. Přesněji by se ale mělo říci, že běloši nebyli jen tak nahrazeni, nýbrž vytlačeni černošskou kriminalitou, hlukem, nepořádkem a celkovým úpadkem. To je skutečná příčina trvalého a fatálního kolapsu Detroitu – a opět jsou příčiny primárně v rase a genetice.

    Bohužel i Pavel Kohout ukazuje svoji enviromentalistickou pomýlenost, když celkový rozklad Detroitu přičítá změnám v ekonomické strukutuře – tj. pádu automobilového průmyslu kvůli konkurenci a cizím dovozům.
    zde: http://www.novaustava.cz/clanky/detroit-varovne-znameni
    Jenže pád nějaké továrny přece nemůže způsobit tak ohromný a celkový rozvrat společnosti, a navíc pokud je populace stále dostatečně schopná, dokáže si časem najít jinou hospodářskou aktivitu.
    Pravdivý popis celého procesu je zde:
    http://www.white-media.info/detroit_privedli_ke_krachu_cernosi.html

    O tom, že pro vyspělost civilizace – a to i v oblasti ekonomiky – je inteligence populace – svědčí mnoho výzkumů, které potvrdily vysokou korelaci mezi IQ obyvatel a výší HDP v dané zemi. Je to vliv mnohem významnější než všechny ostatní (výjimkou je komunismus, který i u nadaných národů dokáže ekonomiku zruinovat – ovšem to je opět environmentální, systémový a dočasný vliv).
    Ještě jednou uvádím knihu od lynna a vanhanena – zde jsou ty studie uvedeny na s. 75-80 (v pdf počítadle 95-100):
    http://www.ttu.ee/public/m/mart-murdvee/EconPsy/2/Lynn_Vanhanen_2012_INTELLIGENCE_-_A_Unifying_Construct_for_the_Social_Sciences.pdf

    Jediné skutečné řešení spočívá pouze v eugenice – tedy zastavení současného fatálního dysgenického úpadku a posléze zlepšení vrozených kvalit lidí. Pak by lidé byli natolik inteligentní, schopní, pracovití a odpovědní, že by většina sociálních problémů prostě vymizela, progres by byl mnohem rychlejší a ekonomika by byla mnohem bohatší a vyspělejší – a bylo by i dost prostředků a vyspělých technologií na řešení všech problémů. To by mimochodem vyřešilo i další problém, na nějž I. Švihlíková upozorňuje – že kvůli automatizaci ubývá pracovních míst s nízkou kvalifikací pro méně inteligentní lidi. Ano, to je projev toho, že se oddělil civilizační progres kladoucí větší důraz na duševní schopnosti populace od biologického vývoje, kdy se kvalita populace naopak zhoršuje. To ovšem nevyřeší „lepší vzdělání“, jak by jistě navrhla – možná by to částečně pomohlo, ale vzděláním nelze zvýšit samy vrozené schopnosti a inteligenci lidí. Naopak eugenika by přesně tohle vyřešila – zlepšováním vrozených schopností populace by zajistila, že by byla schopna držet se zatím trvajícím progresem civilizace tempo – a i s jeho rostoucími nároky na schopnosti a kvalifikaci.

  3. Whitegolfer permalink
    Březen 22, 2015 19:26

    Skvělý článek, díky!

  4. josef permalink
    Březen 19, 2015 19:28

    Ekonomka Ilona Švihlíková vydala novou knihu Přelom. Od velké recese k velké transformaci. Píše v ní, že žijeme v období klíčových civilizačních změn, které se netýkají jen ekonomiky: „Svět, který jsme znali, končí. Je i na nás, zda neskončíme s ním.“ Švihlíková působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných
    byvatelé Západu čelí největšímu shluku krizí v dějinách.

    Je to vzájemně provázaný shluk krizí. Pozorujeme dlouhodobé problémy v ekonomické oblasti, následně v sociální, z toho vyplývají problémy v politické sféře a morálním rozvoji společnosti. A protože se krize úzce týká dominance Západu ve světě, především pozice Spojených států, projevuje se to i v mezinárodních vztazích. Je to multiplikovaná situace, nesmírně komplikovaná, navíc zhoršovaná ekologickými problémy, které se často přehlížejí

    Myslím si, že to je krize identity. Krize, která má původ v tom, co dokázal a co znamená Západ. Příliš jsme si zvykli, že Západ a „naše“ hodnoty vládnou světu. Je v tom cítit obrovská nadřazenost. Co jsou ale „naše“ hodnoty?
    Dvě světové války?
    Holocaust?
    Kolonizace?
    Vybíjení původního obyvatelstva a stovky milionů mrtvých?
    I to je odraz západních hodnot.
    Západ přesto jednu dobrou vlastnost měl – schopnost podívat se nakonec i na sebe kriticky a s odstupem. Jelikož ale dnes čelí krizi, mám strach, že se v něm probouzí to nejhorší. Vede to k obrovské aroganci.

    „http://a2larm.cz/2015/03/poslednich-25-let-prineslo-to-nejhorsi-z-kapitalismu/

  5. josef permalink
    Březen 14, 2015 16:45

    pouze nejznamejsi a nejpristupnejsi ukazky, pochopitelne je mozne vznest radu namitek
    dnes byvaji symboly a ritualy banalizovani a vhodne jen ( i v minulosti) jen „dav „ktery jim vsak casto jim casto rozumi lepe nezli nedostatecne skepticti skeptici , nedostatecne racionalni racionaliste a redukcioniste vseho druhu.
    Rasismus samozrejme zcela vylucuji

    Joseph Cambell
    http://billmoyers.com/content/ep-2-joseph-campbell-and-the-power-of-myth-the-message-and-the-myth
    –Myth As the Mirror for the Ego https://www.youtube.com/watch?v=VgOUxICCHoA
    http://www.awaken.com/tag/joseph-campbell-videos/
    http://billmoyers.com/content/ep-1-joseph-campbell-and-the-power-of-myth-the-hero’s-adventure-audio
    http://www.jcf.org/new/index.php

    Mircea Eliade

    Six more classic theories of religion



    http://www.amazon.com/Mircea-Eliade/e/B000AP85TS

    arl Jung – Approaching The Unconscious –



    Carl Gustav Jung – Transference and Archetypes

    Carl Jung – Anima Projection –

    Animism: Respecting the Living World

    http://www.amazon.com/Animism-Respecting-Living-Graham-Harvey/dp/023113701X
    =====================================================================

    \How have human cultures engaged with and thought about animals, plants, rocks, clouds, and other elements in their natural surroundings? Do animals and other natural objects have a spirit or soul? What is their relationship to humans?

    http://www.amazon.com/Animism-Respecting-Living-Graham-Harvey/dp/023113701X
    Reply · Like · Unfollow Post · March 12 at 2:38pm

    ==============================================================
    Na hlubinu a k rituálu rozumění

    “Sekularizované životní cíle je třeba uvést na společného jmenovatele s tím, co je

    „zakořeněno v náboženských přesvědčeních“. Bez oplodňujícího ´iungere´ by zemitost

    Země poklesla na přízemnost a zářivost ´nebes´ by se zatemnila na neživotné sterilní

    zásvětí.“

    marxisticky filosof Karel Kosík
    =================================

  6. Březen 3, 2015 19:13

    Tím „nestimilizuje“ patrně myslíte nestimuluje…
    Jen jsem se ptal, Josefe, protože sám bych asi nedokázal tak vytrvale číst web, kde bych se vším stále nesouhlasil :-) Když už tedy pod články píšete, jak jsou zjednodušené, nesmyslné apod., tak jde spíš o jakési výkřiky do tmy než nějak argumentačně hodnotné názory, kterými byste článek doplňoval či nějak napravoval, jak píšete. Každopádně díky za Vaši čtenářskou přízeň…

  7. josef permalink
    Březen 3, 2015 18:25

    nectu jen to s cim souhlasim, a pokud je clanek zjednodusujici nebo falsujici, doplnim nebo opravim jej. vy ctete jen co vas zatvrzuje ve vasem nazoru? a co nestimilizuje?

    kdo pise ma zodpovednost

  8. Březen 2, 2015 21:02

    Zajímala by mne, Josefe, jedna věc. Proč vůbec čtete příspěvky na tomto webu, pokud Vaše komentáře pod články jejich obsah veskrze vždy kritizují?

  9. josef permalink
    Březen 2, 2015 19:34

    zjednodusujici clanek, jako jine toho druhu stoji na povrchnich , vdalenych nebo zdanlivych podobnostech. prinejmensim, shovivave receno , krecovite pricinnosti.
    v podstate zavery jsou apriorni a podle toho jsou vybirana nebo potlacovana fakta. nektera tvrzeni nebo sdeleni jsou zcela pochybn.
    dukazy a seriosni odkazy jsou vylouceny. zdanliva kontinuita a soucasne chtena historicka ndcasovost se v tomto neodpornem podani mimo ,,psychohistorii,, vylucuji.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: