Skip to content

Člověk — neznámý

Únor 8, 2015
tags:
by
Alexis Carrel (28. června 1873  - 5. listopadu 1944)

Alexis Carrel (28. června 1873 – 5. listopadu 1944)

„Radikální změna je nezbytná.“ …………Alexis Carrel

Francouzský biolog, lékař a sociolog Dr. Alexis Carrel vládl nejen výjimečnou a podnětnou myslí, ale zároveň byl mužem s celkovým zájmem a odhodláním vylepšit svou rasu, rasu árijskou, a její kulturu. Vědecké výsledky Dr. Carrela mu roku 1912 vynesly Nobelovu cenu. Ke konci roku 1935 se jeho kontroverzní kniha „Man —The Unknown“ (Člověk – neznámý) stala přes noc senzací a národním bestsellerem. Při jejím čtení by se mohlo snadno usoudit, že byla spíše napsána v 21. století než už roku 1935. Blízké přátelství Dr. Carrela s Charlesem Lindberghem, který Carrela považoval za svého mentora, by spolu s jeho pevně ustaveným veřejným uznáním vrhlo ještě více světla na již tak fascinujícího člověka a  mimořádnou mysl své doby. Dr. Carrel podává zasvěcený a surově upřímný přehled rozdílností moderního člověka, společnosti a světa, po němž musíme kráčet jako po tenkém ledu vstříc pochybné a nejisté budoucnosti.

Následující řádky Alexise Carrela jsou ukázkou jeho necenzurovaných myšlenek, jež vyjádřil ve své knize „Man—The Unknown“, jak je shrnuli „Sons Of Albion“.

Zdá se, že moderní civilizace není schopna produkovat lidi obdařené představivostí, inteligencí a odvahou. Prakticky v každé zemi dochází k úpadku intelektuálních a morálních kvalit u těch, kteří nesou odpovědnost za veřejné záležitosti. Finanční, průmyslové a obchodní organizace dosáhly obří velikosti. Ovlivňují je nejen podmínky země, v níž jsou zřízeny, ale rovněž stav sousedních zemí a celého světa. U všech národů prodělávají ekonomické a sociální podmínky extrémně rychlé změny. Téměř všude se existující forma vláda znovu stává předmětem diskuse. Velké demokracie zjišťují, že čelí obrovským problémům— problémům týkajícím se samotné existence a vyžadujícím okamžité řešení. A my si uvědomujeme, že navzdory nezměrným nadějím, jež lidstvo klade v moderní civilizaci, tato civilizace selhala při rozvoji lidí dostatečné inteligence a smělosti, kteří by ji vedli nebezpečnou cestou, po níž klopýtá. Lidské bytosti nerostli tak rychle jako instituce, jež vzešly z jejich mozků. Jsou to zejména intelektuální a morální nedostatky politických vůdců a jejich neznalost,  co moderní národy ohrožuje. Prostředí, jež se zrodilo z našich vynálezů, není přizpůsobeno naší postavě ani našemu charakteru. Jsme nešťastní. Upadáme morálně i mentálně.

Moderní civilizace se nachází v obtížné situaci, protože nám nevyhovuje. Byla vybudována bez znalosti naší skutečné přirozenosti. Zrodila se z vrtochů vědeckých objevů, z lidských choutek, jejich iluzí, jejich teorií a jejich tužeb. Ačkoliv ji budovalo naše úsilí, není přizpůsobena naší velikosti ani charakteru.

Je zřejmé, že věda se neřídí žádným plánem. Rozvíjí se nahodile. Její vývoj závisí na  příznivých okolnostech, jako je narození geniálních lidí,  typ jejich mysli, směr udaný jejich výjimečností. Vůbec není podněcována touhou po zlepšení stavu lidského bytí. K objevům zodpovědným za průmyslovou civilizaci došlo ze zalíbení ve vědeckých institucích a za více či méně náhodných okolností jejich kariéry. Pokud by Galileo, Newton či Lavoisier vynakládali ke studiu těla a vědomí své intelektuální síly, náš svět by dnes byl pravděpodobně jiný. Muži vědy nevědí, kam směřují. Vede je šance, sotva patrné uvažování, jakási jasnozřivost. Každý z nich je samostatným světem, ovládaným čas od času vlastními zákony, skryté věci se pro něj stávají jasné. Obecně se objevy rozvíjejí bez jakékoliv představy o jejich důsledcích. Tyto důsledky však způsobili na světě revoluci a učinili z naší civilizace to, čím je.

Nejcivilizovanější lidé projevují základní formu vědomí. Jsou schopni jednoduché práce, která v moderní společnosti zabezpečuje přežití jednotlivce. Produkují, konzumují, uspokojují své psychologické chutě. Rovněž rádi sledují ve velkém davu atletickou podívanou, dívají se na dětské a hrubé animované filmy, rychle se přepravují bez námahy, nebo pozorují rychle se pohybující objekty. Jsou pohodlní, sentimentální, neřestní a násilní. Nemají žádné morální, estetické ani náboženské cítění. Je jich nesmírně mnoho. Ohrožují obrovskou masu dětí, jejichž inteligence zůstane zakrnělá. Tvoří část třímilionové populace zločinců žijících na svobodě. Těch slaboduchých, pitomců, duševně nemocných, kteří přeplňují  blázince a specializované nemocnice.

Ti, kteří rozeznávají dobro a zlo, kteří jsou snaživí a prozíraví, zůstávají chudí a pohlíží se na ně jako na pitomce. Žena s několika dětmi, která se věnuje jejich vzdělání místo vlastní kariéře, bývá považována za hloupou. Pokud muž uspoří trochu peněz pro svou manželku a na vzdělání svých dětí, okradou ho o tyto peníze podnikaví finančníci. Nebo ho o ně připraví vláda a rozdá je těm, které přivedla do bídy vlastní rozhazovačnost nebo a krátkozrakost výrobců, bankéř a ekonomů. Umělci a vědci poskytují společenství krásu, zdraví a bohatství. Žijí a umírají v chudobě. Zloději si v klidu užívají blahobytu. Gangsteři jsou pod ochranou politiků a soudci na ně berou ohledy. Jsou hrdiny, které v kině obdivují děti a hrají si na ně. Boháč má právo na všechno. Může zapudit svou stárnoucí manželku, ponechat svou starou matku v bídě, okrást ty, kdo mu svěřili své peníze, aniž by ztratil  u svých přátel vážnost. Vzkvétá homosexualita. Sexuální morálka byla odložena stranou. Psychoanalytici dohlížejí na manželské vztahy mužů a žen. Není rozdílu mezi špatným a správným, spravedlivým a nespravedlivým. Zločinci si užívají svobody mezi zbytkem populace. Nikdo proti jejich přítomnosti nic nenamítá. Duchovní náboženství zracionalizovali. Zničili jeho mystický základ. Nepodařilo se jim však přilákat moderní lidi. Ve svých zpola prázdných kostelech marně kážou slabou morálku. Jsou spokojeni s částí policistů, kteří napomáhají zájmu bohatých na udržení struktury současné společnosti. Nebo podobně jako politici lichotí vkusu davu.

Moderní civilizace pomocí hygieny, komfortu, dobrého jídla, pohodlného života, nemocnic, lékařů a ošetřovatelek udržuje naživu mnoho lidských bytostí nízké kvality. Tito chudáci a jejich potomci ve velkém měřítku přispívají k oslabování bílých ras. Měli bychom se možná vzdát této umělé formy zdraví a usilovat výhradně o zdraví přirozené, které vyplývá z dokonalosti adaptivních funkcí a z vrozené odolnosti vůči chorobám. Člověk je nejodolnějším ze všech zvířat a bílá rasa je nejodolnější ze všech ras.

„Síla mysli při absenci vzdělání
a prostředí nesoucího otisk
intelektuálních, morálních, estetických a náboženských znalostí
našich předků zůstává pouze virtuální.“ …………………….Alexis Carrel

Proč by se měly přidávat další roky k životu lidí, kteří jsou nešťastní, sobečtí, hloupí a zbyteční? Počet stoletých nesmí růst, dokud nebudeme schopni zabránit jejich intelektuálnímu a morálnímu úpadku a rovněž vleklým nemocem stáří. Stárnoucí člověk by neměl přestat pracovat, ani odejít do důchodu. Nečinnost ještě vyčerpává náplň času. Zahálka je pro starého ještě nebezpečnější než pro mladého. Těm, jimž ubývají síly, by měla být dána vhodná práce. Ne však odpočinek. Ani v tuto chvíli by se neměly stimulovat psychologické procesy. Vhodnější je skrýt jejich pomalost pod množstvím psychologických událostí. Pokud jsou naše dny naplněny mentálním a duchovním dobrodružstvím, ubíhají mnohem méně rychle. Dokonce mohou obnovit plnost těch v mládí.

V našem pokročilém věku jsme obklopeni doprovodem těch, kým jsme mohli být, všemi našimi nenaplněnými možnostmi. Každý člověk má fluidum, které se stává pevným, poklad, který má stále nižší hodnotu, historii, která stále vzniká. A náš vývoj, naše rozpadávání závisí na tělesných, chemických a fyziologických faktorech, na virech a bakteriích, na psychologických vlivech a konečně na naší vlastní vůli. Neustále nás utváří naše prostředí i my sami. A trvání je samo matérií organického a duševního života, protože znamená „invenci, tvoření forem, nepřetržité rozvíjení zcela nového.“

„Navzdory divům vědecké civilizace,
má osobnost sklon se vytrácet.“
………………….Alexis Carrel

Podobně opomíjení individuality ze strany našich sociálních institucí nese odpovědnost za zakrnělost dospělých. Člověk bez úhony nepřestojí způsob existence a uniformní a nesmyslnou práci továren a pracovníků v kancelářích, uvalenou na všechny, kdo se podílejí na masové výrobě. V ohromnosti moderních měst je izolován a jako by ztracen. Je z něho ekonomická abstrakce, jednotka stáda. Vzdává se své individuality. Nemá ani zodpovědnost, ani důstojnost. Nad tou spoustou stojí boháči, mocní politici, bandité. Ostatní jsou jen bezejmenné částečky prachu. Naopak jedinec zůstává člověkem, když patří k malé skupině, když bydlí na vesnici nebo v menším městě, kde je jeho relativní důležitost větší, když může doufat, že se z něho úspěšně stane vlivný občan. Pohrdání individualitou zapříčinilo její faktické vymizení.

Další chybou, z důvodu zmatení konceptů lidského bytosti a jedince, je demokratické rovnostářství. Toto dogma se dnes bortí pod náporem zkušeností národů. Není proto nezbytné trvat na její falešnosti. Má však překvapivě dlouhou úspěšnost. Jak mohlo lidstvo tak dlouho přijímat takovou víru? Demokratické přesvědčení nezohledňuje přirozenost našeho těla a vědomí.  Nevěnuje se konkrétnímu faktu, jímž je jedinec. Pravda, lidské bytosti si jsou rovny. Ale jedinci ne. Rovnost jejich práv je iluze. Slaboduchý a génius by si neměli být před právem rovni. Hloupí, neinteligentní, roztěkaní, neschopní pozornosti či úsilí, nemají na vyšší vzdělání právo. Je absurdní dávat jim u voleb stejnou moc jako vyvinutým jedincům. Pohlaví si nejsou rovna. Přehlížet všechnu tuto nerovnost je velmi nebezpečné. Demokratický princip přispěl ke kolapsu civilizace odporem vůči rozvinutí elity. Je zřejmé, že naopak nerovnosti u jedince se musí respektovat. V moderní společnosti jsou potřeba velcí, malí, střední a průměrní. Neměli bychom se však pokoušet rozvinout vyšší typy týmiž procedurami jako ty nižší. Standardizace lidí demokratickým ideálem již předurčila přesilu slabých. Všude se upřednostňují slabí oproti silným. Pomáhá se jim a jsou chráněni, často obdivováni. Stejně jako invalida,  zločinec či šílenec vyvolávají soucit veřejnosti. Mýtus o rovnosti, symbolická láska, pohrdání konkrétním faktem jsou ve velké míře viny kolapsem individuality. Protože nebylo možné vychovat podřadné typy, jediným prostředkem, jak mezi lidmi vytvořit demokratickou rovnost, bylo všechny dostat na nejnižší úroveň.  Takto se vytratila osobitost.

Nejen že se koncept jedince zaměnil s konceptem lidské bytosti, ale tento se ještě znehodnotil uvedením cizích elementů. Přisoudili jsme člověku koncepty patřící mechanickému světu. Zanedbali jsme myšlenku, morálku, utrpení, oběť, krásu a klid. Zacházeli jsme s jedincem jako s chemickou substancí jako se strojem či součástí stroje. Odřízli jsme jeho morální, estetické a náboženské funkce. Rovněž jsme ignorovali jisté aspekty jeho fyziologických aktivit. Ani jsme se neptali, jak se tkáně a vědomí přizpůsobí změnám způsobu života, které nám byly uloženy. Zcela jsme zapomněli na důležitou roli adaptivních funkcí a závažné důsledky jejich vynuceného klidu. Naše stávající slabost vychází z našeho zneuznání individuality a neznalosti povahy lidské bytosti.

Žili jsme v přeludu, že demokracie přežijí díky slabým a krátkozrakým snahám nevědoucích. Začínáme chápat, že se rozkládají. Problémy týkající se budoucnosti velkých ras vyžadují řešení. Povinností dneška je se připravit na vzdálené události, formovat mladé generace jiným ideálem. Vedení národů lidmi, kteří odhadují čas a funkci dle svého vlastního trvání, vede, jak dobře víme, ke zmatku a nezdaru. Musíme rozšířit svůj časový výhled za sebe samotné.

Aby si člověk udržel duševní a organickou rovnováhu, musí si určit vnitřní řád. Stát si dokáže silou vynutit u lidí zákonnost, ale ne morálku.

Inteligence, síla vůle a morálka spolu velice úzce souvisí. Smysl pro morálku je však důležitější než inteligence. Pokud z národa vymizí, celá společenská struktura se zhroutí.

Krása vesmíru nutně poroste se silou našich organických a psychologických aktivit. Svůj osud máme ve svých rukách. Nyní musíme vykročit na novou cestu.

Advertisements
komentáře 4 leave one →
  1. josef permalink
    Únor 14, 2015 15:48

    africka spiritualita.
    „Through initiation in my religion, one is reborn. Our initiation is a conscious act of letting go of negative influences that weigh down the spirit, allowing the spirit to soar and to embark on a new beginning. The energy that naturally flows from initiation opens up inner channels, granting the initiate the ability to see, feel, smell, taste and hear more accurately, and to be more present in the world.

    By combining my knowledge of the spiritual and the secular worlds, I have found a universe that unveils all of its wisdom and beauty before me. Like the great orisha goddess of the ocean, Yemaya, who lives both in the ocean and on Earth, we must avail ourselves of all of the natural treasures of both worlds.“

    – Marta Moreno Vega, The Altar of My Soul: The Living Traditions of Santeria

  2. josef permalink
    Únor 11, 2015 15:38

    https://www.youtube.com/results?search_query=Conscious+Ritual%3B+Intuition+and+Inspiration%3B+Sacred+Space+%28Part+1%2F7%29+


    Posledni nadějí Západu je Latinská Amerika
    Egon Bondy

    Latinská Amerika není Západ https://www.youtube.com/watch?v=c4_3H8VVdkc
    Politická akustika v Andách je přiznivá a hnutí Ameríndios má význam a vzorový charakter přesahující záměr a vlastní, stanovený,bezprostřední cíl i lokální efekt, což si uvědomují i adepti alternativní mocenské elity a mnozí obyvatelé globální farnosti. Anokratické demokracie a nadstátní a globální megastruktury plodící jim užitečné asociální nepřátele nemohou zvládnout nezmapovatelný Čtvrtý svět, ani ten který ve své původnosti vstupuje do dějin určujícím způsobem, ani ten který prostupuje 1. a 2. svět, neteritoritoriálně vymezená společenství „nového lidu“ a nové senzibility, občanů vlastí bez území, planetární kulturní diaspory, nepolapitelné roje Velkého odmítnutí (swarms of Great refusal) i naddějinná společenství Velkého nepřijetí, rhizomatické sítě prorůstající a prostupující globalizovaný úhor i asfaltovou džungli Pozdního kapitalismu, spirituální nomády, poustevny novohermitů a anonymních NMI (New monastic individual) zachraňujících, ochraňujících a přenášejících nezpeněžitelné hodnoty odstupované zmírající civilizace skrze monochrónní mezičas, nedědičnou aristokracii bez predikátů a hierarchie, třídu nezařaditelných beztřídních, inverzní avantgardu pochodující napříč institucializovaným, třaslavým matrixem korporativní dominance, trvale subversivní subkultury a další a další. Dominantní, deestetizující symbolika části hegemonické kultury doplňující ritualizovaná klišé pokračující, zužitkovatelné i nastavovatelné kultury „vyšší“, má nepostradatelnou funkci s přehlednými výsledky vylučujícími hodnotovou transformaci. Davos elite culture, airport culture, homogenizace, vulgarizace, potřebná návyková agresivita, výchovný katastrofismus, makabrosní projekce doby a zbytkový politický kýč neo-liberalistického Disneylandu a přecezený a filtrovaný postmodernismus v lesklém balení pro spotřebitele všech stavů, uzavírají celou epochu. Tragické zástupy moronizovaných klonů nepotřebují být konfrontovány! Rovněž možnosti technokapitalismu i vyhraněního do technofašismu, represivního i ideologického aparátu, sledování, manipulace, politického plánování i zobecnělé korupce mají své limity. Vítězné klasické revoluce a guerillové války zůstávají v Systému, pokud nevytvořily nebo neumožní vytvoření revoluční kultury, nové spirituality a transcedence tvořící jednotu s osvědčenou tradiční a především naddějinou spiritualitou a transcedencí. Existence je osvědčení. V tom je kupříkladu Kuba na samém začátku. Fidelova revoluce patrně byla, nebo se přinejmenším brzo stala, jen součástí mocenského cyklu, z něhož se po pádu východněblokového státokapitalismu (pro nostalgiky a alibisty skorosocialismu ) může vysvobodit. – See more at: http://www.blisty.cz/art/47830.html#sthash.owonAtz7.dpuf

  3. Únor 9, 2015 09:33

    Andreos: ano,to je tatáž kniha, z které pochází výňatky v článku. Dík za info, neměl jsem ani ponětí, že vyšla i česky :-)

  4. Andreos permalink
    Únor 8, 2015 21:50

    Kdysi – v roce 1948 – u nás v češtině vyšla jeho docela zajímavá kniha Člověk, tvor neznámý. Občas se dá sehnat v antikvariátu; přes net jde objednat, je tam k dostání hned na několika místech (stačí vyhledat v googlu).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: