Skip to content

Dynasofie – Přezkoumané křesťanství I

Únor 2, 2015
by

 „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Skutky Apoštolů 4: 12)

Dle pasáží jako je výše uvedená byli křesťané po staletí vedeni k víře, že jejich víra je jedinečná, jediné opravdové světlo darované ke spáse lidstva a že všechna nekřesťanská náboženství jsou ryzí hloupostí. Pro křesťana byla znalost Boha darem Abrahama a židovských proroků upadlému světu, což kulminovalo v učení o jednom jediném Spasiteli, který zemřel, abychom mohli navždy žít v ráji. Křesťan, vyzbrojený ideologickou arogancí a přesvědčen o konání „Božího díla“, se odvážil do vnější tmy pohanských náboženství světa se vší horlivostí a misionářským zápalem, které mohou soustředit pouze spravedliví,  protože pro takové věřící znamená všechno jiné zkaženost a uctívání ďábla. Věřících křesťanů by se pak mělo nemálo dotknout zjištění, že Kristovo učení není specifické pro křesťanství a že vývoj  jejich víry lze vystopovat k samotnému pohanství, jež odsuzují. Křesťanství vzdálené tomu, být jedinečným náboženstvím, bylo jen posledním a nejuspěšnějším z nesčetných boho-lidských spasitelských kultů, které se objevily v oblasti Středomoří, které mělo základy pro jeho přijetí připravené díky tisícům let velmi podobných mystérií.  

Přijetím křesťanství nepodstupovali pohané oné doby radikální transformaci náboženských zvyklostí;  naopak, tyto víry se rozvíjeli po tisíceletí a byly obvyklé po celém území. Do dnešního dne, nehledě na všechny horlivce, misie, křížové výpravy a koloniální výdobytky zůstává křesťanství převážne západním; zavrhli ho i Židé.  Pod koloniální nadvládou se nestalo silou v Indii, nemluvě o Číně a Japonsku, bez ohledu na svědomité úsilí. V oblastech, kde bylo křesťanství pevně zasazeno mimo evropskou kulturu, učinilo se tak španělským mečem nebo smysluplně přežilo včleněním a tolerováním místní víry, které pokračují po boku církve do dnešního dne. Za to, že se stalo  náboženstvím Západu, vděčí specifickému vývoji náboženství na Západě. Onen vývoj byl pohanský a jasně jej nastínili teologičtí historici.

Kořeny křesťanství sahají přes pět tisíc let do minulosti [1], ne do země „..chaldejského Uru “ (1. Mojžíšova 11: 31), ale do Egypta, když nájezdníci z Mezopotámie zemi obsadili a zavedli uctívání Osirida, náboženství, které celá staletí vstřebávalo atributy spojené s domácími bohy. Dle onoho mýtu byl Osiris  dobrotivý král, jehož zabil jeho zlý bratr Set, představovaný hadem, byl však vzkříšen svou manželkou a sestrou Isidou. Vdechnutím do jeho chřípí přivedla Isis Osirida k věčnému životu, čímž se stal vládcem země nesmrtelných a soudcem mrtvých . Po válce se zlým Setem Horus, Isidin syn, rozdrtil hadovu hlavu a bohové Seta odsoudili ke zničení ohněm. Jako se Isis a horus stali prototypem Madony a Dítěte, Osiris znamenal pro Egypťany „prvotinou těch, co zemřeli“.  Každý žil a pachtil se v naději na získání téže nesmrtelnosti, jakou měl jejich bůh. Mělo se za to, že po smrti, za předpokladu zachování hmotného těla osoby, se tato, jež žila morálním životem, která se nedopustila krádeže, násilí, vraždy, cizoložství, sodomie, falše, která se neprovinila nedostatkem úcty,  nestoudností,  podvodem, ani nespravedlivě nedošla bohatství, vstoupila do ráje, aby žila navždy, nebo pokud její srdce a duše byly pohlceny a její tělo shořelo v Ohnivém jezeře.  Nicméně i když byla „čistých úst i ruky „, nemohla  do ráje vstoupit bez milosrdenství Osiridova soudu.

Nedílnou součástí egyptské víry v nesmrtelnost bylo pojídání chleba, který představoval Osiridovo tělo, a pití ječného piva představujícího jeho krev. Bez účasti na této eucharistii nemohl nikdo věčného života dosáhnout. Tato osiridovská svátost měla svůj původ v kanibalismu, praktikovaném původními osídlenci údolí Nilu a zušlechtili ji vítězní nájezdníci, kteří skutečné tělo nahradili moukou a pivem. Divoši po celém světě běžně věří, že kvality snězených lidí přechází na ně, a tato představa bylo převzata do Osiridovy doktríny, kde hledanou kvalitou byla nesmrtelnost bohočlověka.  Postupně začal být Osiris spojován s božským semenem dávajícím lidstvu život a hrávaly se emotivní pašijové hry, které zachycovaly život, smrt a vzkříšení bohočlověka.

Vlivy egyptské civilizace se neomezovaly jen na Egypt; šířily se daleko podél obchodních cest a tatáž témata uctívání Osirida se opakovaně objevovala po celém starověkém světě, pod božstvy jako byl Bromius, Sabazius, Attis, Adonis, Zalmoxis, Corybas a Serapis.  Všude převládala víra v bohočlověka umírajícího, aby získal spásu, obvykle spojovanou se svátostí.

[1]  Veškeré historické záznamy pocházejí z knihy „The Story of Christian Origins,“ od Martina A. Larsona, vydáno 1977, nakladatelství Joseph J. Binns/New Republic Book.

Reklamy
komentáře 4 leave one →
  1. Lukeš permalink
    Květen 24, 2015 19:56

    1. Ze sociálního hlediska:
    – původní židovské náboženství říkalo (5. – 10. přikázání desatera) – co nechceš aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim.
    – křesťanství učí něco zcela odlišného („miluj bližního svého jako sám sebe“) – tedy říká – co chceš aby druzí dělali tobě, dělej ty jim!!

    Které jiné náboženství v dějinách lidstva učí nebo učilo něco podobného?

  2. josef permalink
    Únor 14, 2015 15:52

    christos yannaras, The Freedom of Morality,

  3. josef permalink
    Únor 2, 2015 18:22

    vsimnete si vychodniho a orientalniho krestanstvi, vcetne africkeho..https://www.google.com.br/search?q=being+as+communion&ie=utf-8&oe=utf-8&gws_rd=cr&ei=_qPPVOaGEOrdsATY4oLACg

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: