Skip to content

Krize Věků (třetí část)

Září 13, 2014

Dvě věci jsou nezbytné pro pokračování existence rasy: musí sama o sobě zůstat zachována, a musí rozmnožovat ty nejlepší ze svého středu. Každá rasa je výsledek dlouhého vývoje, který vytvořil specializované schopnosti, které činí rasu tím, čím je a schopnou tvůrčích úspěchů. Tyto specifické schopnosti (kterými se vyznačují zejména nadprůměrně nadané rasy), jsouce vyvinuty poměrně nedávno, jsou vysoce nestabilní. Jsou tím, co biologové nazývají „recesivními“ charakteristikami; to znamená, že nejsou tak „dominantní“ jako starší, obecnější rysy, které rasy zdědily v dávných dobách, a které se tudíž již pevněji vtiskly do genotypu. Když se tedy vysoce specializovaná rasa smísí s odlišnou, výsledkem je nový, méně stabilní a specializovaný charakter, jedinečná variace, bez ohledu na svoji potenciální hodnotu pro lidskou evoluci, je nenávratně ztracena. Toto se stává dokonce i při míšení dvou superiorních elementů, pokud si jsou svým charakterem velmi vzdálené. Hodnotné specializace obou ras jsou pak eliminovány a míšené potomstvo silně tenduje k regresu do obecné průměrnosti.(7) A samozřejmě platí, že čím primitivnější typ, tím větší získává v rámci míšení převahu.

Triumfální úspěchy bílého člověka vyvolaly toto nebezpečí. Jeho téměř naprostá eliminace vzdáleností zničila ochranu, kterou kdysi poskytovala příroda. Dřívější lidstvo žilo v natolik rozptýlené izolaci, že celkový kontakt vzdálených a odlišných populačních skupin byl prakticky nemožný. Ale s rozvojem levné a rychlé dopravy přírodní bariéry padly. Pokud člověk nevztyčuje a neudržuje bariéry umělé, jednotlivé rasy se se vzrůstající intenzitou mísí a nevyhnutelným výsledkem bude vytlačení nebo absorpce vyšších typů nižšími.(8)

Můžeme tento proces sledovat v praxi v téměř každém procesu v rámci moderní migrace. Téměř všude, ať už se zaměříme na vnitřní bělošské migrace nebo barevné pronikání do bílých zemí, čistou bilancí je ve výsledku expanze nižších a úbytek vyšších elementů; proces je tedy dysgenický.

Etnický make-up barevného světa značně početně přečísluje bílý svět. Je to hrozivý nepoměr a je takřka jisté, že se bude ještě zvyšovat. Původní omezení brzdící narůst barevné populace byla jen externí, jako hladomory, nemoci a kmenové války. Avšak kuriózní ironií osudu byl bílý člověk po dlouhou dobu horlivým v odstraňování těchto brzd množení barevného světa. Kamkoli bílý člověk vstoupil, pokoušel se zavádět základy své spořádané civilizace. Ukončil kmenové války, bez oddechu vedl válku proti epidemickým chorobám a natolik zlepšil komunikace, že zvýšené a zlepšené dodávky potravin minimalizovaly hrozbu hladomoru. V důsledku těchto aktivit zachraňující životy enormní úmrtnost, která v minulosti zabraňovala barevným rasám v masivním množení, padá na úroveň blížící se bílým zemím. Ale snížení mohutného nárůstu porodnosti barevného světa je už jiná věc. Důsledkem je nárůst populace v téměř každé části barevného světa.

A jaký je nevyhnutelný důsledek toho všeho? Může znamenat jen jedinou věc: mohutný, stále se zvyšující a ven směřující nápor populačních přebytků barevných lidí z přelidněných barevných zemí.(9)

Navíc, sama moderní migrace je pouze jedním aspektem všeobecného a elementárního dysgenického trendu. Celkové směřování moderního urbánního a industriálního života je dysgenické. I mimo imigraci samotnou existuje na celém světě obecná tendence k nahrazování hodnotnějších elementů populace méně hodnotnými. V celém světě rasové hodnoty mizí a logickým koncem tohoto dysgenického procesu je rasový krach a kolaps civilizace.(10)

A proč to všechno? Je to především proto, že jsme se dosud nepřizpůsobili radikálně novému prostředí, k němuž vedly naše epochální vědecké objevy před dvěma stoletími. Naše adaptace se uskutečnila téměř výhradně v materiálním ohledu. Nebyly učiněny žádné povznášející ideové adaptace, po nichž situace volá. Moderní civilizace se stala tudíž jednostrannou, nenormální, nezdravou – a příroda si vybírá svou daň, jejíž dopady budou narůstat na závažnosti, dokud se buď plně neadaptujeme, nebo nakonec nezanikneme.

„Konečný zánik!“ To je přesně ta alternativa, která dnes konfrontuje bílou rasu. Pro bílou civilizaci dnes platí, že je ekvivalentní s celou bílou rasou. Civilizace minulosti byly lokální. Byly omezeny na jednotlivé národy nebo skupiny lidí. Když padly, byli zde vždy nějací vitální, vysokými kvalitami obdaření barbaři, kteří znovu energicky vykročili a pokračovali v cestě kupředu. Ale dnes zde už nejsou žádní další bílí barbaři. Země se stala malou a lidé jsou všude v těsném kontaktu. Pokud bílá civilizace padne do propasti, bílá rasa bude nenávratně zničena. Bude zaplavena triumfujícími barevnými rasami, které bílého člověka vyhladí skrze eliminaci nebo absorpci. Co se již událo ve Střední Asii, kdysi bílé a dnes hnědé nebo žluté zemi, proběhne i v Australasii, Evropě a Americe.(11) Ne dnes ani ne zítra, avšak nakonec určitě ano. Pokud současné směřování nebude změněno, jsme my bílí předurčeni k zániku. Pokud si vlastní domov nedáme do pořádku, osud nás dříve či později dostihne.

A to by znamenalo, že rasa zjevně obdařená největší tvůrčí silou, rasa, která dosáhla největších úspěchů v minulosti a dává největší příslib do budoucnosti, zanikne, berouce s sebou do hrobu svůj potenciál, na jehož rozvinutí závisí největší naděje člověka. Milion let lidské evoluce může zůstat nekorunován konečným úspěchem a nejpokročilejší výtvor pozemské přírody, člověk, nemusí nikdy naplnit svůj potenciální osud. Proto tedy dnes čelíme „Krizi Věků“.

Mnohým pouhá možnost takové katastrofy může připadat nemyslitelná a nepředstavitelná. Avšak objektivní výzkum minulosti ukazuje, že to je nejen možné, ale pravděpodobné, pokud současné podmínky nebudou změněny. Celá historie života, ať už lidská nebo ostatní živé přírody, nás učí, že příroda neodpouští neposlušnost; to jest, jak jsem to již vyjádřil, „žádná živá bytost nestojí nad jejími zákony, ať prvok nebo polobůh, pokud je překročí, stejně tak musí zemřít.“(12)

Nyní jsme její zákony překročili; těžce překročili – a nyní trpíme tvrdým trestem. Ale bolest je ve své podstatě prospěšná. Bolest je naléhavé poplašné zvonění, které burcuje reflexi nebezpečných skutečností a pobízí k hledání léčby.

 

Poznámky a rozšiřující výklad

(7) Také se míšením „zprůměrovávají“ kvality obou skupin. Výzkumy například prokázaly, že míšením dvou ras s odlišnou mírou inteligence míšené potomstvo vykazuje průměrnou inteligenci pohybující se uprostřed mezi hodnotami obou původních skupin. Tím méně inteligentní skupina získává na kvalitách, avšak ta inteligentnější svoje vysoké kvality nenávratně ztrácí. To pak znamená i úpadek její vysoké civilizace, neboť míšením ztrácí schopnosti k jejímu rozvoji i pouhému udržování. Navíc míšením rasy ztrácejí i své specifické a unikátní vlohy a vlastnosti, které do značné míry konstituují specifické rysy jednotlivých civilizací. Původní rasa a její civilizace tak ztrácí svou originální identitu a podobu. Toto pravidlo platí pro nadprůměrně i podprůměrně inteligentní rasy, pro vyspělé i zaostalé civilizace.

Míšení s cizinci je jedním ze dvou následných faktorů plynoucích z imigrace, které se vedle procesu imigrace samotné podílejí na úpadku kvalit a identity obyvatelstva vyspělých civilizací, což i civilizace samé vede ke ztrátě jejich vyspělosti a původní podoby.

Druhým následným faktorem plynoucím z imigrace a negativně zasahujícím civilizaci je vyšší porodnost přistěhovalců ve srovnání s domácím obyvatelstvem. Tato skutečnost bývá téměř vždy pravidlem. Imigranti pocházejí ze zaostalejších částí světa a bývají většinou nižší inteligence, přičemž obě okolnosti bývají spjaty s vyšší porodností. To platilo už v minulosti a platí i dnes.

Imigranti mívají krátce po svém příchodu výrazně vyšší porodnost než starousedlíci. Později jsou i oni ovlivněni vyspělejším prostředím a okolnostmi, do nichž přišli, takže svoji porodnost snižují, ale ne tolik jako původní populace, neboť stále platí, že jsou v průměru méně inteligentní než domácí populace (takže i méně vědomě regulují svoji reprodukci) a navíc si i ve vyspělé civlizaci utvářejí vlastní komunity s méně vyspělým prostředím, přičemž vždy platí, že méně vyspělé prostředí nepobízí ke snižování porodnosti tolik jako civilizačně vyspělé prostředí. Někdy se dokonce stává, že vhodné podmínky ve vyspělé civilizaci mohou porodnost některých přistěhovaleckých komunit (nebo alespoň jejich části) zvýšit, v moderní době zejména dostupnost štědrých sociálních dávek, příspěvků na děti apod. Je nasnadě, že tímto jsou k vysoké plodnosti podporovány právě ty nejproblémovější a nejméně kvalitní etnika či segmenty přistěhovalců.

Kromě toho i v přistěhovaleckých komunitách propuká stejně jako v původní populaci vlivem vyspělého prostředí dysgenický trend. Porodnost v nich omezují spíše ti nadprůměrně nadaní vlivem své vyšší inteligence a možností, které se jim ve vyspělé společnosti, do níž přišli nabízejí. Naopak méně inteligentní si udržují vyšší porodnost kvůli své nižší sexuální zdrženlivosti a odpovědnosti, nadto jsou k tomu motivováni i výdobytky vyspělé společnosti, do níž přišli, zejména sociálním státem.

 

(8) Stoddard i správně reflektoval narůstající hrozbu masové imigrace ze zaostalého do vyspělého světa a správně se dotýká i hlavních důvodů této hrozby: vysoká porodnost méně vyspělých populací, jejich prospěchářství motivující k vyhledávání vyspělejších oblastí s pohodlnějšími životními podmínkami, modernizace umožňující snadné cestování a humanizace vedoucí ke stále otevřenějšímu postoji vyspělých národů k imigraci (1922, s. 5-6): „Mnoho slibně se rozvíjejících civilizací bylo zpustošeno a zničeno barbary bez dostatku intelektových schopností k znovuvybudování toho, co zničili. Dnes rozvoj vědy může oprostit naši vlastní civilizaci od hrozby válečného dobytí barbarskými hordami; nicméně tito lidé nás stále ohrožují zákeřnější hrozbou „mírového pronikání“ do našich zemí. Obvykle vysoce plodní, často obdařeni neobvyklou fyzickou vitalitou a schopni snadné migrace s využitím moderních prostředků dopravy, zaostalejší lidé našeho světa stále více tendují k vyhledávání center civilizace, přitahováni vysokými mzdami a pohodlnějšími životními podmínkami, které zde převládají. Příliv takových nižších elementů do civilizovaných společností je naprostá pohroma. Narušuje životní standardy, sociálně vytlačuje a zneplodňuje vyšší domácí elementy, a pokud (jak se obvykle děje v delším časovém výhledu) propukne míšení, rasové základy civilizace jsou podlomeny a pomíšená populace, neschopna nést dále vyspělou civilizaci s jejími nároky, klesá na nižší úroveň.“

Zde je třeba dodat, že ani v minulosti nebylo i mírumilovné pronikání cizích elementů do bílých civilizací věcí neznámou. Jistě občas docházelo k napadením vyspělých národů barbary, jak píše Stoddard, avšak i v dřívějších dobách častěji probíhal mírumilovný příliv cizinců buď dobrovolnou imigrací (dělníci, žoldnéři apod.), nebo cíleným zatahováním jakožto otroků. To byl pak jeden ze základních důvodů pádů civilizací minulosti.

Masová imigrace je, jak správně poznamenává Stoddard, jedním z hlavních faktorů přispívajících k pádu vyspělých civilizací. Znamená příchod mas lidí v průměru nižších kvalit než je domácí populace, což vede k nahrazování nadanější domácí populace méně nadanou cizí populací a snižování kvality populace jako celku. Přistěhovalci mají i odlišnou mentalitu, etnicitu a kulturní identitu, což znamená vytlačování a eliminaci původní populace a její kultury. A vzhledem k niží úrovni jejich kvalit bývá i jejich kultura nižší úrovně, takže jejich příchod i celkově znamená nahrazování vyšší kultury kulturou nižší.

Proces, kdy inteligentní populace přitahují přistěhovalce z oblastí s méně inteligentním obyvatelstvem, je nakonec vcelku logický a plyne v konečné instanci právě z rozdílů v genetických kvalitách mezi lidskými skupinami. Díky svým vlohám vytvářejí nadané populační skupiny vyspělé civilizace s vysokým životním standardem, který následně pobízí k přistěhování masy lidí s nižší inteligencí ze zaostalejších a chudších částí světa (které samy díky nižším vlohám nejsou schopny taky vysoké úrovně civilizace dosáhnout). Paralelně s tím funguje i faktor demografické nerovnováhy: vyspělé a inteligentnější populace stále více díky své vyšší inteligenci a působení civilizovaného prostředí omezují svoji porodnost, až nakonec začnou vymírat, a do jejich vyprazdňujícího se prostoru se tlačí populační přebytky ze zaostalejších částí světa, jejichž populace porodnost díky své nižší inteligenci a méně vyspělému sociálnímu prostředí tolik neomezují. Zároveň se civilizace stále více kultivují a humanizují, a to včetně přístupu k cizincům – pak často akceptují sebedestruktivní ideologie, které přispívají k otevírání hranic, větší přístupnosti masové imigraci a zapomínání na vlastní etnické zájmy. S tím ostře kontrastuje mentalita zaostalejších populací, které jsou obvykle výrazně etnocentričtější, sebevědomější a agresivnější. Také vývojem rychlé dopravy a komunikací usnadňujícím imigraci si vyspělé národy v tomto ohledu na sebe uplétají bič a urychlují vlastní zkázu. Z hlediska přežití inteligentních populací a vyspělých civilizací je logika celého tohoto procesu velmi destruktivní, kterou by jejich obyvatelé neměli připustit. Síly a prostředky by k zastavení imigrace měly, přesvědčení a vůli však nikoli.

Když to shrneme, míšení a masová migrace s mohutnými dysgenickými účinky jsou tedy dnes podporovány, jak naznačuje Stoddard, třemi základními vlivy: 1. působením politicky korektní ideologie, která chce lidské populace co nejvíce „sbližovat“, 2. nástupem éry levné a rychlé dopravy a komunikací, 3. logickým procesem motivovaným lidským prospěchářstvím – masy ze zaostalých zemí chtějí migrovat do vyspělých zemí s mnohem vyšším životním standardem. Kromě toho v imigraci sehrávalo a sehrává významnou roli nejen prospěchářství imigrantů jdoucích „za lepším“, ale i prospěchářství na straně domácí populace, zejména elit, které často dávají přednost vlastním zájmům před zájmy svého národa. Levicové politické strany si dovozem chudých přistěhovalců rozšiřují voličský elektorát a podnikatelské elity chtějí imigranty jako levnou pracovní sílu. I průměrné domácí masy se často vyhýbají manuálním a hůře placeným pracím a uvolňují tato místa přistěhovalcům. Celý dysgenický imigrační proces stimuluje i prohlubující se demografická nerovnováha mezi vymírajícím vyspělým a demograficky rostoucím zaostalým světem.

Jak Stoddard naznačil, i v minulých dobách tyto činitele hrály při pádech civilizací způsobených mimo jiné i právě zahlcování původního obyvatelstva imigrací cizinců a následně i jejich vyšší porodností a míšením. Zejména prospěchářství hrálo už kdysi značnou roli při masové migraci cizinců do velkých civilizací minulosti oplývajících blahobytem, což přispělo k jejich pádu – například starověký Egypt jakožto „obilnice Orientu“ přitahoval svým blahobytem chudé masy z okolních oblastí. I u civilizací minulosti elity a často nižší vrstvy samy cíleně zatahovaly masy cizinců na levnou a namáhavou práci. Omezenou roli hrály v podpoře imigrace a míšení v některých případech i naivně humanistické ideologie – například univerzalismus a kosmopolitismus raného křesťanství v antickém Římě. Faktor rozvoje rychlejší dopravy mohl také někdy hrát roli už kdysi; moderní doprava a komunikace sice neexistovaly, ale i tak už tehdy mohly na tu dobu vyspělé civilizace poněkud zesílit a zlepšit možnosti dopravy a cestování. Hlavně však byly minulé doby érou impérií, takže imigrace a rasová integrace probíhala v minulosti hlavně mocenským sjednocováním etnik, ras a národů do velkých státních celků – říší (například perská, Alexandrova nebo římská). Dnes jsou hranice více stabilizovány a válečné výboje nejsou tak časté, takže tímto způsobem nejsou migrace a míšení ras už dnes tolik stimulovány, o to více je však svět propojen moderní dopravou a komunikacemi a rovněž „humanizován“ směrem k větší snadnosti migrace a následného míšení. Zejména však dnes na rozdíl od minulosti tyto trendy, které v určitých kombinacích a poměrech podporovaly dysgenické migrace i v minulosti, pozbývají svůj lokální rozsah a nabývají stále globálnějších rozměrů. Nejsou již jen prostorově omezeným činitelem přispívajícím k pádům lokálních civilizací, nýbrž důležitým aspektem globální „Krize Věků“ zasahující celou bílou rasu.

Celkový vývoj a stav věcí dneška povede jen k další stimulaci dysgenických migračních pohybů v globálním měřítku. Vyspělý svět je na takové úrovni jako žádná civilizace předtím a o to více působí jako lákadlo pro masy z chudých částí světa. Nárůst populace (byť dnes už pomalejší – ne však v případě subsaharské Afriky) a zejména dysgenický proces povedou (společně s úpadkem pomoci z upadajícího Západu) ke zhoršování podmínek ve třetím světě a tím i stále masivnějším přistěhovaleckým vlnám do vyspělých regionů.

Imigrace lidí průměrně nižší kvality než domácí obyvatelstvo, jejich následná vyšší porodnost a míšení s domácími se tak dříve či později přidají k dysgenické regresi a nárůstu domácí spodiny jako další dysgenické vlivy v rámci vyspělé civilizace, která směřuje k úpadku. To platilo v minulosti a platí i dnes.

Kromě toho k úpadku civilizace z důvodu imigrace a souvisejících důsledků přispívá i fakt, že je stále méně homogenní, skládá se z nesourodých etnik lišících se geneticky (inteligence, obecná mentalita) i kulturně (zvyky, náboženství atd.; kulturní odlišnosti jsou navíc do značné míry dány také geneticky a nelze je změnit). Společnost tak postupně ztrácí soudržnost, akceschopnost a stabilitu, stále více je destabilizována napětím a konflikty mezi etnickými skupinami. Spory mezi skupinami navíc odvádějí pozornost společnosti od jiných důležitých problémů a zbytečně pohlcují její zdroje, které by mohly být použity lépe jinde. I samy jednotlivé skupiny na nesourodosti společnosti tratí, když vkládají mnoho úsilí a zdrojů k zisku výhod nad ostatními. Celkově se multirasové a multikulturní společnosti bývají méně úspěšné než stejnorodé společnosti, neboť se musí potýkat s mnoha problémy, které rasově a kulturně homogenní populace vůbec nemusí řešit. I meziskupinové konflikty jako jeden ze symptomů upadající civilizace budou zřejmě s narůstáním globálních migračních pohybů v budoucnu stále častější, závažnější a budou se odehrávat na stále více místech světa. I v minulosti sehrál tento vliv svoji roli v úpadku některých civilizací, byť podružnou – například ve starém Egyptě na sklonku jeho slavného období.

I tento úpadkový proces je dnešní politicky korektní dogmatikou podporován, kdy jsou přehlížena jeho negativa a místo toho naprosto neúměrně přeháněna jeho pozitiva – a to ideologií multikulturalismu a multietnicity zdůrazňující „obohacující, podnětnou a pozitivní různorodost“, „meziskupinovou sociální harmonii“ atd.

Ani eventuální oslabení mezietnických tenzí, k němuž časem většinou dochází, však pro domácí populaci nic pozitivního neznamená, neboť pak přibývá smíšených sňatků a jen se urychluje její likvidace skrze rasovou integraci. Globálně narůstající rasové míšení jako jeden z následků masové imigrace znamená za současných okolností další faktor urychlující mizení bílé rasy i s jejími kvalitami a vyspělou civilizací. Navíc i celkově znamená eliminaci většiny velmi inteligentních a tvůrčích lidí, na nichž závisí růst lidské civilizace, neboť jejich převážná většina pochází z bílé rasy a míšení eliminuje její jedinečně vysoké vlohy pro tvůrčí invenci. Potomstvo ze smíšených sňatků vykazuje v průměru nižší IQ, čímž se rovněž snižují její celkové intelektuální schopnosti a nejvíce se tímto snižuje proporce lidí právě s vysokým IQ. Je pravděpodobné, že časem bude do dysgenického víru rasového míšení stále více zatahována i severoasijská rasa s obdobným efektem, i když vzhledem k jejímu vyššímu etnocentrismu asi pomaleji.

Za současného demografického vývoje vedoucího k rostoucímu početního nepoměru, kdy méně inteligentní rasy mají jasnou početní převahu a vyšší porodnost, zatímco dvě inteligentní rasy jsou v jasné menšině a navíc začínají vymírat, znamená míšení postupné utonutí inteligentnějších skupin v méně inteligentních masách třetího světa. Celosvětový trend rostoucího rasového míšení je dalším jasně dysgenickým vlivem, který dále urychluje cestu lidstva do úpadku a chaosu. Nejlépe je tento proces vidět v Latinské Americe, kde se již naplno rozvinul s jasným výsledkem: bílá elita se vytrácí nízkou porodností a míšením v barevných plodnějších masách.

 

(9) Dnes už je zaplavení Západu třetím světem bohužel asi neodvratné; což Stoddard ještě nemohl vědět – tuto fatální hrozbu si sice uvědomoval, ale vcelku ještě věřil, že je možné ji odvrátit, neboť v oné době to ještě s ohledem na menší početní nepoměr mezi bílým a barevným světem (1:2, dnes cca 1:6) a na racionálnější politicko-ideologické klima vypadalo reálně. Stoddard však také opomenul jednu velmi důležitou věc – se zlepšením a relativní modernizací ve třetím světě zde nastala nejen populační exploze, ale i silný dysgenický proces, zřejmě silnější než na samotném Západě. Kromě toho se s dále postupující modernizací i ve třetím světě populační růst výrazně zpomaluje (ovšem hodnot ve vyspělém světě kvůli odlišné mentalitě a nemožnosti dosáhnout plně vyspělé civilizace nedosáhne nikdy), takže už není tak velkým problémem. Počet obyvatel třetího světa se však dále i tak zvyšovat bude, ovšem už výrazně pomaleji. Závažnější skutečností vyplývající z tohoto vývoje je však stále silnější dysgenická regrese ve třetím světě, neboť pokles a omezování porodnosti se zde jako na Západě týká spíše inteligentnějších a schopnějších lidí. V důsledku klesající kvality obyvatelstva se budou podmínky ve třetím světě časem zhoršovat, což povede (společně s populačním růstem) k dalším a ještě větším vlnám imigrace na Západ, kterým on se svou stárnoucí, zmenšující se a rovněž dysgenicky upadající populací nebude schopen čelit (a časem bude masová imigrace asi směřovat i do vyspělých zemí obývaných severoasijskou rasou, která navíc také čelí vymírání a dysgenice). Dysgenický proces znamená mizení elementárních kvalit člověka jako inteligence, kreativita, morálka a odpovědnost, které jsou základem fungování společnosti a civilizace. S jejich úpadkem budou upadat a mizet všechny pozitivní a funkční aspekty lidské civilizace (ekonomická výkonnost, vědeckotechnická síla, intelektuální a kulturní úroveň, politická funkčnost, sociální stabilita atd.). Výsledkem tohoto dysgenického směřování bude kolaps nejen civilizace, ale i samotného funkčního socioekonomického systému jak na Západě a východní Asii, tak ve třetím světě (k fatálnímu dysgenickému problému se v budoucnu možná přidá i problém nedostatku energie a zdrojů – zejména asi s ropou, možná i některými dalšími surovinami a půdou; na Západě a v severoasijských zemích bude problém i s ekonomiku zatěžujícím stárnutím populace). Není ani vyloučeno, že ve třetím světě se začne porodnost časem opět zvyšovat. Za prvé vlivem vysoké porodnosti nejméně inteligentního segmentu tamní populace, který může časem dosáhnout v celé populaci třetího světa takového procenta, že povede k zvýšení porodnosti populace jako celku. Za druhé vlivem opětovného úpadku do zaostalosti, který kvůli dysgenice ve třetím světě nakonec propukne, a paralelně s tím úpadkem modernizačního vlivu Západu, který sám upadne – tato civilizační regrese povede k primitivnějšímu prostředí, které sociálně a psychologicky motivuje k větší porodnosti než vyspělejší společenské podmínky. Kromě toho se zdá, že v subsaharské Africe, jejíž obyvatelstvo má nejnižší inteligenci a největší psychologickou i biologickou tendenci k množení, se na rozdíl od ostatních oblastí třetího světa porodnost příliš nesnižuje, nesníží ani v budoucnu a bude tak jednoznačně nejrychleji demograficky rostoucím regionem.

V každém případě vlivem globálního dysgenického procesu (dysgenický trend ve všech populacích, demografický vzestup málo inteligentních a úbytek vysoce inteligentních skupin v globální populaci, migrační pohyby s převážně dysgenickými účinky, míšení), v některých oblastech asi i s přispěním problémů s přelidněním a možná i nedostatkem zdrojů, nadejde doba globálního vymírání dysgenicky upadlého lidstva. Což ale může být příležitost pro odhodlané bělošské separatisty a jejich komunity, pokud se takové komunity vytvoří a udrží si dostatečnou porodnost a genetické kvality. S nimi, pokud budou schopni přežít globální dobu temna, a také s pomocí uchovaných znalostí naší dnešní civilizace, pak mohou západní civilizaci obnovit v nové vitálnější variantě, která bude dbát základních principů svého udržení – rasy, genetiky a demografie.

 

(10) Stoddard si rovněž správně uvědomoval osudné následky přechodu od systému místních civilizací k celosvětové a globalizované civilizaci, kdy dysgenický trend místo lokálních nabude globálních rozměrů, a uvědomoval si tudíž i naivitu mnoha lidí, kteří mají za to, že celosvětová modernizace je bezvýhradně pozitivní věc a že bude pokračovat věčně (1922, s. 83-85): „Historie civilizací je sérií rasových tragédií. Rasa za rasou vstupovala do portálu civilizace; vstupovaly na vrcholu svých sil, plny superiorních elementů pomalu vyselektovaných a naakumulovaných drastickými podmínkami primitivního života. Pak, jedna za druhou, byly rasy zákeřně připravovány o své nejlepší členy až, neschopny pokračovat na cestě civilizace, klesly zpět do neplodné prostřednosti. Jediným důvodem, proč pochodeň civilizace dále hořela vysoko mocným plamenem, byla skutečnost, že přecházela z ruky do ruky; protože zde vždy byly kvalitní rasy s vlohami chráněnými primitivními podmínkami, které se mohly chopit tohoto úkolu. Dnes však tomu tak už není. Lokální civilizace minulosti splynuly do světové civilizace, která do sebe neúprosně zatahuje každý dnes existující kvalitní element. Jen proto naše moderní civilizace vykazuje tak úžasný progres – protože má za sebou sílu vší inteligence planety. Avšak nenechme se oklamat! V pozadí vší oslnivé nádhery a úspěchů jsou stále v pohybu stejné fatální tendence, které už v minulých dobách způsobily takovou zkázu – dnes v tak silném pohybu jako nikdy předtím! (…) … v každé … zemi superiorní elementy populace … početně upadají, zatímco … inferiorní elementy rychle narůstají. Taková je naše dnešní rasová bilance. A pamatujme si: naše civilizace na rozdíl od svých předchůdkyň nemůže přesunout své břemeno na jiná ramena, protože zde již nejsou žádné další nedotčené a nevyužité „rasové rezervy“. Žádní „ušlechtilí barbaři“ nečekají, aby vykročili vpřed na stezku civilizace jako v minulosti; barbaři a divoši, kteří dnes na světě zbývají, jsou zjevně inferiorního kalibru a mohou k progresu civilizace přispět jen málo nebo vůbec. Pokud tedy má naše civilizace přežít, musí zachovat, chránit a rozvíjet své vlastní rasové kvality a hodnoty.“

Nelze než se Stoddardem souhlasit. Ve všech regionech propukl komplexní dysgenický trend. Vzestup civilizace všude zlepšil podmínky natolik, že inferiorní typy mohou přežívat a rozmnožovat se. Průměrné masy svoji porodnost omezují, avšak nikoli tak silně jako elity. Elity pak všude omezují svoji porodnost velmi razantně, vesměs pod míru pouhého udržení svých počtů. K tomu lze dodat, že ony fatální tendence dnes už nezahrnují jen globální dysgenický trend, tedy dysgenické směřování ve všech jednotlivých zemích, jak o něm píše Stoddard. Nastoupily i všechny ostatní fatální trendy, které v minulosti ničily pouze lokální civilizace, avšak nyní dosáhly globálních rozměrů – vymírání obou ras s nadprůměrnou inteligencí v jejich celku, všeobecný populační vzestup ras s nižší inteligencí, globální migrační pohyby s převážně dysgenickým efektem (zejména tedy z třetího světa na Západ), populační nárůst všech problémových menšin ve vyspělém světě, v celém světě se rozšiřující rasové míšení, které za současného početního nepoměru mezi vyspělým a třetím světem znamená pohlcování méně početných inteligentnějších populačních skupin méně inteligentními početnějšími masami.

Celkově shrnuto, svět minulosti nebyl nikdy zasažen tak silným a hlavně všeobecným dysgenickým procesem. Kdysi probíhaly jen lokální dysgenické a demografické úpadky (tj. ztráta kvalit a rasové identity) způsobené kombinací vnitřních a vnějších (imigračních) vlivů vedoucí k zániku civilizací prostorově ohraničeného charakteru. Tyto upadlé společnosti klesly na nižší úroveň s tvrdšími životními podmínkami, což ovšem znamenalo určitou obnovu eugenické selekce a tak bylo zabráněno jejich absolutnímu dysgenickému úpadku – tyto populace ztratily svoje velké kvality a původní identitu, avšak určitou nižší kvalitu si přece jen udržely. Dysgenické úpadky v minulosti navíc nebyly tak silné díky celkové nižší úrovni tehdejších civilizací, jež padly, neboť prostředí, které vytvářely, stimulovalo dysgenickou regresi jen do určité míry. Kromě toho tyto dysgenicky upadlé populace v minulosti vždy čerpaly z civilizačních výdobytků i přímých imigrací nadprůměrně nadaných ras, které po nich nastoupily do fáze vzestupu a rozkvětu civilizace: tyto externí vlivy do nich opět vnášely určitý funkční řád a civilizační standard.

Zaostalé společnosti s nižšími genetickými vlohami na úrovni divošství, barbarismu či nízké civilizace, které nikdy stupně vysoké civilizace nedosáhly ani nebyly jinými vyspělými civilizacemi ovlivněny, si díky tvrdým primitivním či poloprimitivním podmínkám udržovaly sice nepříliš vysoké, ale pro jejich způsob života dostačující vnitřní kvality. Pokud vyspělými civilizacemi ovlivněny byly, nevedlo to u nich k zásadnímu dysgenickému úpadku, neboť ani vyspělé civilizace minulých dob nebyly natolik pokročilé a jejich vliv nemohl být natolik hluboký a silný, aby u jimi ovlivněných národů způsobily naprostou eliminaci přirozené selekce.

Geneticky kvalitní nadané rasy, které až do moderní doby také vysoké civilizace nedosáhly, nýbrž zůstávaly ve fázích barbarismu či méně rozvinuté civilizace, si díky tvrdým životním podmínkám své velké kvality rovněž udržovaly. Navíc existovaly i případy, kdy si některé nadané rasy dokázaly díky příznivé shodě okolností udržovat vnitřní kvality a identitu i při poměrně vysoké civilizační úrovni – nacházely se na místě, které bylo izolováno od méně inteligentních populací, takže nebyly vystaveny jejich imigraci, a úroveň jejich civilizace nebyla až natolik vysoká, aby vedla k dysgenickému procesu.

V souhrnu řečeno, v minulých dobách bylo lidstvo z genetického hlediska rozčleněno do relativně izolovaných skupin v rozdílných fázích eugenického nebo dysgenického vývoje, přičemž dysgenické úpadky, migrace a rasové integrace byly vždy lokální a měly určitou mez.

Dnes se situace zcela změnila. Stále globalizovanější lidstvo se „zharmonizovalo“ a sladilo do jednotného a bezprecedentně silného dysgenického proudu. Při dosažení stadia globální civilizace do ní byly vtaženy prakticky všechny lidské populace – a všechny dysgenické procesy s ní spjaté tak dosáhly celosvětových, téměř celého lidstva se dotýkajících rozměrů. A kvůli dosud nikdy nevídané úrovni a výdobytkům současné moderní civilizace, která tentokrát eliminovala přírodní selekci takřka úplně a téměř zcela člověka pohltila i se svými dysgenickými vlivy, je dysgenická regrese intenzivní jako nikdy předtím.

Poprvé v dějinách je na obzoru osudová hrozba absolutního a celosvětového zhroucení civilizace, nástup globálního chaosu a Doby Temna – a zřejmě i vymření většiny lidstva. Cesta lidstva do civilizačního kolapsu je vzhledem k pevně daným zákonitostem genetiky a demografie a ke zjevné nezvratnosti současného trendu asi již neodvratná. Otázkou už jen je, kdy nadejde jeho čas, a jak přesně a rychle proběhne.

Stoddard měl také pravdu, že není nikdo, kdo by dnešní bílou rasu, která dnes upadá a mizí jako celek, v jejím civilizačním poslání plnohodnotně nahradil, neboť většina ostatních ras k tomu nemá dostačující úroveň inteligence a mentalita všech nebílých ras je značně odlišná (například individualismus, jeden ze základních stavebních kamenů západní civilizace, neodpovídá povaze nebílých populačních skupin, neboť přirozeně tendují spíše ke kolektivistickému smýšlení a tudíž i kultuře). Dokonce ani severoasijská rasa nedává příslib pokračování civilizace obdobného kalibru jako Západ – i když vykazuje obdobnou výši inteligence a dokáže vytvořit vyspělou společnost (zejména po ekonomické a technické stránce), je odlišná svou celkovou mentalitou a tedy i kulturou. A není zřejmě tak kreativní. Z těchto důvodů jsou její kultury odlišné od západní civilizace; postrádají její dynamiku, individualismus, kulturní pestrost a velkou míru vědecké i umělecké tvůrčí invence. (Navíc i ona stejně jako bílá rasa směřuje k úpadku a zániku, i když pomaleji.)

 

(11) V této souvislosti, když se Stoddard zmiňuje o změně populace na Středním Východě, je na místě podotknout, co se dnes zamlčuje – velké civilizace starověku v Orientu a Středomoří byly vytvořeny bělochy. Vznikly právě jen díky jejich vlohám. Později tyto civilizace zanikly, když jejich původně bělošské populace dysgenicky a demograficky upadly kombinací vymírání, dysgenického trendu, imigrace tmavších méně inteligentních populací a míšením s nimi. Dnes totéž zřejmě čeká západní civilizaci a s ní i většinu bílé rasy. Bělošské západní země se promění v země třetího světa s barevným obyvatelstvem. Což bude katastrofa nejen pro bílou rasu, ale i obecněji jeden z nejdůležitějších aspektů cesty celého lidstva do chaosu.

Obdobný proces úpadku později asi čeká i severoasijskou rasu – až rozvrat systému na Západě dosáhne takové míry, že zde životní úroveň poklesne natolik, že přestane být pro masy z třetího světa atraktivní; navíc v té době bude v naprostém rozvratu už i třetí svět. Poté tedy asi mohutné migrační vlny zamíří do zemí východní Asie a způsobí zde rovněž všeobecný úpadek (i když v jejich případě tento proces bude probíhat asi pomaleji než v bílých zemích, neboť severní Asiaté díky svému etnocentrismu a menším sklonům k naivnímu humanismu se asi budou imigraci a míšení více bránit). Nadto populace severoasijských zemí rovněž vymírají a dysgenicky upadají. (Pokud jde o srovnání dysgeniky a depopulace obou těchto nejinteligentnějších skupin, u bělochů je zřejmě silnější dysgenický proces, na druhé straně severní Asiaté rychleji vymírají.)

 

(12) Není pravda, že člověk se zcela vymanil ze soustavy přírodních zákonů jen proto, že si okolo sebe vlastní rukou utvořil nové prostředí, čímž unikl z divoké přírody a zcivilizoval se. Na člověka se zákony přírody vztahují v plné šíři, není z nich nijak vyňat, to jen mnohé ideologie a náboženství naprosto nepravdivě tvrdí opak. Civilizované prostředí může měnit procesy probíhající podle přírodních zákonů, rozhodně však ne ony zákony samotné – například civilizace v určité fázi zpravidla změní eugenické směřování své populace v dysgenické, nikdy však nemůže změnit samotné zákony genetiky, podle nichž tato směřování probíhají.

Stejné kategorické pravidlo platí pro vztah daného řádu světa a lidských představ a přání. Je na nich nezávislý, jde si svou cestou, a to platí i pro zákonitosti genetiky. Člověk s jeho ideologiemi a vizemi mu je lhostejný, principy genetiky platí nezvratně a člověk se z nich nemůže žádnou sebesofistikovanější ideologií vymanit.

 

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. Andreos permalink
    Březen 30, 2015 14:01

    josef
    Jistěže Západ vykazuje některé úpadkové jevy a trendy nesouvisející s imigrací – jako třeba růst zadlužení nebo bujení byrokracie – ale nic z toho nemůže způsobit jeho zánik. Zaplavení imigrací z třetího světa však přesně toto bude znamenat. Vždyť se stačí podívat do přistěhovaleckých čtvrtí v západoevropských městech. Tam panují úplně jiné poměry, neslučující se s tím, čemu říkáme západní civilizace. Pokud bude imigrace pokračovat, bude původní bílá populace se svojí západní kulturou nahrazena cizími rasami a kulturami. A to bude konec Západu. Jak prosté.

  2. josef permalink
    Březen 29, 2015 22:39

    „Ak vychádzame z premisy, že z eurocentrického pohľadu Latinská Amerika historicky bola a stále je vnímaná ako periféria (či už v zmysle geopolitickom, ekonomickom, filozofickom alebo umeleckom), nemôžeme si pri bližšom pohľade nevšimnúť, že mnohé z tých myšlienok, ktoré sa zrodili v európskom centre a ktoré v ňom nemali úspech, ostali len na teoretickej úrovni alebo narazili na svoje vlastné obmedzenia, v Latinskej Amerike našli silnejšiu odozvu, širšie pole uplatnenia, alebo sa prispôsobili na lokálne podmienky .“.

    Silvia Ruppeldtová, Realizovať utópie http://denikreferendum.cz/clanek/2726-realizovat-utopie

  3. josef permalink
    Březen 29, 2015 22:13

    naprosto trapna je obhajoba kolonialismu. nesvedci o znalostech historie, ale predsudcich

  4. josef permalink
    Březen 29, 2015 22:09

    I. ŠVIHLÍKOVÁ: Alternatívu v praxi sa usilujú uviesť do života niektoré krajiny Latinskej Ameriky (Venezuela, Bolívia, Ekvádor). Niektoré ich postupy sú veľmi inšpiratívne a šíria sa, ako napríklad participatívny rozpočet, prakticky do celého sveta. Kvasí tu iniciatíva vo všetkých sférach, čo ostro kontrastuje s ideovo mŕtvou Európou. Predstavitelia nemeckej strany Die Linke nedávno priznali, že inšpiráciu pre ľavicovú politiku treba hľadať predovšetkým v Latinskej Amerike. Prirodzene, v podmienkach Európy nemožno kroky latinskoamerických krajín slepo kopírovať. Majú úplne odlišný ekonomický a sociálny rozvoj, menšiu gramotnosť, väčšie ekologické problémy, rozdielnu technologickú úroveň, disponujú veľkými zásobami ropy a zemného plynu – inak povedané, vyznačujú sa širokými možnosťami rastu produktivity práce, či už extenzívnymi, alebo intenzívnymi metódami. Žiada sa sledovať ich úspechy aj neúspechy, no nezabúdať, že Európa, resp. Západ ako celok je v inej fáze vývoja a inšpirácia – z hľadiska kultúrnych a historických vplyvov – je v tomto smere značne obmedzená.
    http://www.noveslovo.sk/c/Zapadna_civilizacia_postupne_odchadza
    o kulturni, spiritualni a moralni strance nemluve. z barvou pleti ani pristehovalci to nema co delat. upadek, ktery na nich nijak nezavisi zacal uz hodne dlouho pred migraci.

  5. josef permalink
    Březen 29, 2015 21:59

    arogantni tvrzeni, svou aroganci vyvracejici sebe same.

  6. morgarath permalink
    Září 13, 2014 14:23

    Když ona pravda je tak smutná :'( ….

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: