Skip to content

Přežije silnější

Červenec 1, 2014

1318bKapitola z knihy Sergeje Chelemendika My s nimi vyběhneme!, vydané  roku 2004 nakladatelstvím Slovanský dom.

Nejrozšířenější mýtus bílé rasy, který je instantní jako pytlíková polévka, se dnes nazývá „demokracie“. Ubohost tohoto mýtu byla již nejednou dokázána rozumnými lidmi, ale mýtus žije a slaví vítězství díky tomu, že jej ustavičně propagují a je levný. Demokracie se dnes zdá nezničitelná podobně jako McDonald’s.

Zatím ale demokracie zákeřně a lživě odpovídá na hlavní otázku: kdo bude v blízké budoucnosti žít na naší planetě? Odpověď je farizejská: budou žít všichni, neboť ze všech se stanou demokrati a celosvětovým demokratickým konsensem si poradí s narůstajícím chaosem. Toto hlásají egocentričtí netvoři, usmívajíce se pod vousy, a myslí si svoje, vytoužené. Svoje si o tom myslíme i my, o svém si přemýšlejí i naši žlutí bratři. Jenom naši vypasení evropští bratři a naši zbloudilí bratři Slované na nic nemyslí a hloupě věří v demokratickou bublinu.

Když v této knize zní slovo „bratři“: evropští, slovanští, černo-žlutí – nutno dodat, že toto slovo nenese ani pouhý náznak něžných bratrských vztahů. Jak se můžeme dočíst v Bibli, bratři se navzájem bez váhání a bez zastavení zabíjeli neméně žřídkavě než ostatní lidé. Dokonce se zdá, že častěji.

Zabíjení je třeba všeobecně uznat jako nejrozšířenější formu vztahů mezi lidmi, jestliže nepopíráme očividné: člověk je součástí živé přírody, ve které jedna bytost zcela spravedlivě a zákonitě pohlcuje druhého živého tvora. Tedy zabíjí, jenomže v případě lva nebo krokodýla se to za vraždu nepovažuje, neboť ani lvi, ani krokodýli ve svém rozvoji ještě nedorostli do kasty žreců, kteří zištně touží za jakoukoliv cenu obvinit všechny ostatní. A proto z přirozeného chování dělají strašný hřích.

My a naši bratři jsme se vždy navzájem zabíjeli, o ničem jiném nemluví dějiny, nechť si je otáčíme z jakékoliv strany a snažíme se z nich vytřást nějaký jiný závěr. Navíc nikdo nezpochybňuje, že největší představitelé lidstva jsou ti, pod jejichž vedením bylo zabitých nejvíce lidí. Počínaje faraóny a císaři až po napoleony a staliny. Vždy to bylo a bude, bez ohledu na to, zda si to přejeme, či ne. Uplyne ještě několik roků a náš Stalin se stane sovětským Napoleonem.

Tuto všeobecně dostupnou banalitu popírá demokratická rétorika, která Churchilla a Rooswelta považuje za velké vojevůdcem zatímco Stalina označuje za monstra. Jen tak na okraj: s jedním z těch monster, se soudruhem Stalinem, si velcí vojevůdci Západu na Jaltě rozdělili svět tak seriózně a na dlouho, že podmínky tohoto rozdělení v tak podstatných podrobnostech, jakými jsou hranice v Evropě, se dodržují dodnes.

My a naši bratři se budeme zabíjet i nadále, to je ještě jedna banalita, kterou demokratický svět nemůže popřít. Demokrati o tom raději mlčí, neboť doufají, že všem vymyjí mozek. Doufají ale zbytečně. Demokracie v její současné podobě nemá a nemůže mít budoucnost. Hrstka bohatých, ať už by byla jakkoliv silně vyzbrojená, nemůže do nekonečně diktovat obrovské mase chudých pravidla svých směšných rituálních her, kterými se ve světě bohatých obklopuje boj o moc. Demokracie a chudoba jsou neslučitelné stavy.

Existují výpočty, které mluví o tom, že zásoby naší planety vystačí maximálně na dvě stě roků. Je to velkorysá prognóza. A co nastane, když se zásoby vyčerpají, to neví nikdo. V jednom si však můžeme být jisti: jestliže lidé v průběhu celých dějin neustále bojovali navzájem mezi sebou a ne ne tak o holou existenci, jako spíše o bohatství a přepych, pak jaká válka nastane kvůli možnosti zůstat na živu, kvůli existenci v čisté podobě. Bude to válka válek, nazvěme ji Válkou o Přežití, válka všech proti všem, a ta se začíná již v současnosti.

V této válce nemohou všichni zvítězit. Někdo někoho zabije, někdo zůstane mezi živými. Možná, že všichni pozabíjejí všechny, taková varianta se zdá nejpravděpodobnější.  S jistotou je možné říct, co určitě nebude: nesplní se iluze netvorů, kteří sní o tom, aby mohli všechny beztrestně pozabíjet a na jejich kostech tancovat rituální tance. Ve Válce o přežití obstojí silnější. Netvoři nejsou silnější, jejich síla, to je mýdlová bublina, která po celou dobu praská a kterou šikovný kouzelník znova nafukuje tak rychle, že proces praskání zůstává neviditelný.

Jako silnější dnes vypadá ten, kdo má více peněz. Zopakujme, že takový stav nemůže trvat dlouho. Peníze v současné podobě zelených nul ztratí svůj význam. Výměnnými jednotkami anebo novými penězi se pravděpodobně stanou reálné předměty, bez kterých nebude možno dále žít. Bude to zřejmě pitná voda, obilí, ropa, uran nebo nějaké jiné konkrétní věci.

Nejsilnějším se v blízké budoucnosti stane ten, kdo bude vlastnit pro existenci důležité zdroje a dokáže tyto zdroje uchránit. Válka o přežití se začne, přesněji, již začíná, jako válka o zdroje.

V současnosti se tím hlavním zdrojem stala ropa. Amíci se snaží ovládnout arabskou ropu, a tak všechno ostatní lidstvo zahnat do kouta. Naše současná slabost jim dává tuto šanci: dnes jim nikdo neukáže vodíkovou bombu s výkřikem „Ruce pryč od socialistického Iráku“.

Cíl Amíků – to jsou nízké ceny ropy pro Ameriku, vysoké pro ostatní svět. Amíci jsou chronicky nespokojení se vzpurností Arabů a nyní, když píši tyto řádky, tedy 9. prosince 2002, se připravují na válku o arabskou ropu, kterou už začnou sami, aniž by se skrývali za zády arabských spojenců. Když vyjde tato kniha, válka už bude pravděpodobně rozběhnutá a bude tak možné ověřit mé skromné proroctví: arabská ropa jim zaskočí jako kost v krku. Chamtivost netvorů, kteří stojí ve Spojených státech při moci, způsobí, že osud si s nimi krutě zažertuje a tento žert může být tak zlý, že ze začátku se zhroutí jejich sivě zelená pyramida jménem dolar, a potom se sesypou jejich domy, jež připomínají cirkusové šapitó.

Proč o tom mluvím s takovou jistotou? Neboť vidím něco, co mnozí ignorují. Amíkům a netvorům, kteří je vedou do světlé budoucnosti pod heslem „Nechť se celý svět změní na Ameriku“, chybí hlavní zdroj, který se nedá zaměnit žádnými penězi. Amíci nejsou bojovníci, jsou to obchodníci. Piloti, krása a pýcha jejich armády, nejednou organizovali stávky s cílem vytlouci pro sebe více peněz za to, že zasypou napalmem vietnamské a kambodžské džungle. Stačilo, abychom Vietnamcům poslali nové rakety, a Amíci odmítli létat, zásluhou čehož se operativně „zabalila“ vietnamská válka. A to navzdory tomu, že každého Američana, který padl do zajetí, vykoupili a zasypali poctami, navzdory tomu, že jejich letadla byla o třídu vyšší než staré migy, které jsme darovali vietnamským bratrům, abychom je my sami nemuseli vyhodit.

Připomeňme axióm jakékoliv války, jakékoliv rvačky, potyčky v hospodě: nevítězí zbraň, počet lidí, ale bojová duch. A s tímto suchem na tom byli Amíci vždyvky špatně. Čím jsou bohatší, tím hůře jsou na tom s bojovým duchem. Oni, „pindosi“, by neměli bojovat, ale mlčet jako pěna a radovat  se z toho, že jejich „crazy experiment“, jejich cirkusový ráj pro tupce a tlusté se ještě nezhroutil.

 

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. morgarath permalink
    Únor 15, 2015 17:18

    Co to je tady za Josefa? Ten tady chodí spamovat pod všelijaké články…

  2. josef permalink
    Únor 15, 2015 16:57

    Taková nesmrtelnost je nanic, aneb Už ani ta Budoucnost není, co bývala
    čili Pod praporem marxismu-verneismu
    – See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.Ryrci1tq.dpuf

    Neofeudalismus- demokratický fašismus – svět rovných
    Až příliš střízlivě vidí možnosti zítřka Immanuel Wallerstein. Ve své Capitalist Civilization očekává tři možné formy budoucí společnosti.
    Tou první je neofeudalismus, ve kterém bezkonečná a samoúčelná akumulace kapitálu byla zastavena a ukončena, ale současně nastolena rigidní sociální hierarchie zajištující politickou stabilitu.
    Druhou možností je „demokratický fašismus“ ve kterém svět je rozdělen mezi elitu čítající zhruba 20_ a 80% zbytek.
    Třetím scénářem je decentralizovaný svět rovných, o jehož dosažitelnosti nás Wallerstein nepřesvědčuje a nezabývá se ani otázkou realizace. Možnostmi vědy a techniky se příliš nezabývá. Jako zlehčující ukázku doporučuji toto. .
    První a druhý systém se rozhodně nevylučují, mohou existovat vedle sebe i jeden v druhém. Nedůslední futurologově mohou vidět svět, nejen v meziobdobí, složený s paralelních systémů. Stoupenci věčnosti globálního kapitalismu vidí možnosti tohoto systému ve vyšších stupních Megakorporativismu, nebo v rozvinutí do Hyperkapitalismu planetárního Impéria v první vlně.
    Poté skrze nevyhnutelnou a nezbytnou planetární válku budeme druhou vlnou vrženi a uvrženi do planetární demokracie, to jest hyperdemokracie, která je třetí vlnou. A čtvrtá nebude. Nevylučuje se nenahraditelná planetární diktatura do doby, nežli budou vytvářeni „noví lidé“ odpovídající požadavkům a potřebám hyperdemokracie a tržního hyperkapitalismu, který odstraní dosavadní nedostatky systému a učiní irelevantním úsilí nynější, dosud embryonální levice.
    Transhumanismus, nanotechnologie, klonování atd. v tom sehrají podstatnou roli. Pokud jsou nám známy i pouhopouhé nynější možnosti manipulace a kontroly, dokonce i ty zcela netechnické, pak je proč se bát a děsit údělu a míry zodpovědnosti, ke které jsme byli odsouzeni . Samotná sledovací a eradírující technika, která je dnes běžná i v literatuře a filmech ze současnosti, podle všech pravidel spíše předvčerejší, nebo pouhý díl té, která ve skutečnosti existuje, vyvolává nedůvěru v jakoukoliv hierarchizovanou společnost přítomnosti, natož Nadimpérium budoucnosti. „The Real Terrorism is This Occupation“. Lidštější možností je předvídaná blízká ekonomická revoluce tzv. Natural capitalism.
    Alternativy alternativ
    Smutné předpovědi, včetně světového státu blahobytu. Zajímavé je, že katastrofické
    Království jinak rovných
    Možnosti přežití globálního systému nesocialistické společnosti jsou dokonce viděny jako jedině možné coby jedna z forem fašismu. Jde o tzv. „transhumanistická“ fašistická království, jejichž doba je považována za velmi zajímavou:
    Budoucnost přibližného fašismu
    Rozhodně budoucnost fašismu v přibližné, nebo vědecko-technické podobě hyper – fašismu, kyber- fašismu, transhumanistického fašismu neboli overhumanismu a „Transcendental Fascist society and utopia“ není nikterak zahrazena, naopak. Technopolní mesianismus i kalkulace kapitalismu jej předurčuje ke kvalitativní transformaci z pouhe romantizující politické podoby zaměřené nostalgicky i pragmaticky do poměřující, inspirující a stimulující minulosti, k technizující a chladně vědecké podobě konvergentní budoucnosti. Původnější, historický však reformovaný fašismus, vedle „utopického“ technopolního hyperfašismu může plnit svou doplňující, vyvažující, iracionální, estetizující a průvodní „kritickou“ roli. Jeho dalšími úkoly je vytvářet potřebné náhradní i náhražkové komunity nabízející i stylový „heroismus a spiritualitu“ nadlidství(?) ve shlucích atomizovaných jedinců. Dále má vytvářet druhotné neskryté elity, exaltaci, působivě formující mythopoesis, přístupnou aristokratičnost a grandeurství, militantní politická komanda, kamaraderie a vitalizující kamarily pro nasazení a selekci. A být intelektuálním a estetickým majákem pro ty, kteří jsou jinak nežli pouze konzumentsky a pracovně zužitkovatelní. Jak je bez tajností předpokládáno. A pochopitelně být svodidlem pro zdokonalené brutální primitivy, agresivní psychopaty a ty, kteří touží po sebeztrátě ve značkovém davu, budou-li v „transhumanistické a transhumánní“ společnosti tací potřební a možní. Samozřejmě fašismus bude i nadále také plnit funkci přizpůsobenou, ale v podstatě stejnou jako v minulosti. Částečně jinou funkci může plnit tzv. „metapolitical fascism“, pro který lze i přiměřeně vydestilovat, dochutit a obarvit, zčásti dokonce také ideové základy euroasianismu, je-li patřičný úmysl.
    Permanentní fašismus v záloze
    Optimistům je třeba připomenout, že nejsme pouze v krizi hospodářské; šance fašismů a jejich případná potřeba mohou být tedy větší nežli v minulosti.
    Šťastné setkání ♂ a ♀ totalitarismu
    Maskulinní a femininní dystopie ( ! ) a Utopie ( ? ) bezpochyby naleznou uskutečnění v pevně zaklesnutém manželském objetí, to jest, maskulinním & femininním totalitarismu. Blahopřejme!
    – See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.Ryrci1tq.dpuf

  3. whitegolfer permalink
    Červenec 8, 2014 18:45

    Pěkný článek, trochu sem si přitom vzpomněl na podobné komentáře od Chomského….

  4. morgarath permalink
    Červenec 7, 2014 09:09

    Super, díky za odkaz;-)

  5. Červenec 7, 2014 08:19

    morgarath: V článku níže přehled, kde všude USA v průběhu 20. století bojovaly, včetně neoficiálních akcí CIA: https://sarmatia.wordpress.com/2009/10/11/mirotvorce-a-jeho-valecne-imperium/

  6. morgarath permalink
    Červenec 7, 2014 00:48

    To je dost dobrý článek, až na pár těch překlepů, které bijí do očí…
    S tím bojovým duchem u Američanů to bude asi pravda, pokud někdo slyšel o tom incidentu s americkou letadlovou lodí a jedním ruským dronem v Černém moři, víte, o čem mluvím.
    Jaký je vlastně kurz vyhraných a prohraných válek, kterých se zúčastnili? Docela by mě to zajímalo, kdyby si s tím dal někdo práci a dohledal to někde ;-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: