Skip to content

Dynasofie – Racionální etika II

Červen 4, 2014
by

Pokud si vezmeme sklenici čisté vody a pomalu doprostřed ní kápneme trochu inkoustu, ten se v ní nejprve vznáší jako barevná kulička s několika proužky odstínů, jež se pomalu rozšiřují. Počáteční fáze je fáze koncentrace, která potřebuje pro svůj vznik vnějšího původce, jmenovitě osobu, která přimíchá inkoust. Za nějakou dobu kulička zmizí, protože inkoust rovnoměrně pronikne do vody a zanechá ve sklenici směs. Tento konečný stav nepotřebuje žádného původce; je to následek nahodilého působení mezi molekulami inkoustu a vody, a lze ho předpovědět. Výsledná směs nevyžaduje žádný inteligentní pokyn, jde o nevyhnutelné a přirozené působení, k němuž počase dochází automaticky. Toto ilustruje, k čemu, jak můžeme vidět, opakovaně dochází v přírodě: nevyhnutelné a přirozené směřování k rozptýlení, zmizení a nestálosti v čase.

Jiné příklady jsou stejně zřejmé: dům se stává neuklizeným, protože se bez pilné hospodyně pravděpodobně bude v tomto stavu nacházet, a když se rozbije porcelánový talíř, je nám to dokladem toho, že nic, co dnes vidíme či se dotýkáme, nebude stále takové, jak to známe, pokud je dán dostatečný čas. Plot vystavený nahodilým silám větru a deště nakonec zvětrá a stroj, o nějž není pečováno, se nakonec porouchá. Pokud se to zahrne pod jeden postulát, je nejlepším vyjádřením tohoto přirozeného trendu Murphyho zákon: “Pokud se něco může pokazit, tak se to pokazí.” My to definujeme přesněji v Zákonu regrese: Pokud je změna nevyhnutelná a není žádné aktivní či udržující síly či sil, směřuje celé uspořádání k narušení.  Tohle je čistě zákon pravděpodobnosti, protože s nevyhnutelnou změnou v čase existuje nesmírný počet stavů, do nichž se lze dostat, zatímco počet vyšších stavů je omezen, a proto je méně pravděpodobné, že se dostaví, pokud nedojde k přímému ovlivnění.

S nestálostí hmoty je úzce spojena nevyužitelnost energie, známá jako entropie, která je také vždy očekávána v čase. V přírodě není nic zásadnější než neúprosné směřování stavu vyšší energie k změně do stavu energie nižší. Nejčastěji toho můžeme být svědky při ochlazování horkého předmětu. Řízeným proudem energie k nižším stavům využíváme energii, například páru v kotli k  rozběhnutí stroje či při nabíjení baterie. Dokonce na úrovni atomu podrážděný elektron nezůstane v onom stavu, pokud může klesnout na nižší kvantovou úroveň a projeví rozdíl energie pomocí světla. Na ztrátě energie není nic záhadného; je to jen další projev logiky přírody, aby se vše vydalo cestou nejmenšího odporu a pokračovalo, dokud nedosáhne rovnováhy.

Můžeme se zamyslet nad mnohostí uspořádání ve fyzikálním stavu, která reprezentuje energii v daném stavu, takže výše uspořádaný stav reprezentuje více energie než níže uspořádaný stav. Například číselná řada 4,1,7,2,9,5,8,6,3 je uspořádání čísel od 1 do 9, kde je malý či není žádný vztah v posloupnosti, a proto je uspořádána málo či není uspořádána vůbec. Na druhé straně, v řadě 1,2,3,4,5,6,7,8,9 je v posloupnosti jednoznačný vztah, takže tato druhá posloupnost je soustava vyššího uspořádání než ta první. Abychom intuitivně poznali, že soustava vyššího uspořádání také reprezentuje stav vyšší energie, tak pokud by se čísla tahala z klobouku, je pravděpodobnost, že by se objevila uspořádaná posloupnost 1: 362.880. Je zřejmé, že kdybychom chtěli docílit této či nějaké jiné konkrétní posloupnosti, musela by do toho vstoupit nějaká síla, což není případ žádné náhodně vylosované posloupnosti. Stav vyššího uspořádání proto představuje menší náhodnost, tj. stav, u něhož je menší pravděpodobnost výskytu působením jen náhodných sil, a protože jeho získání vyžaduje energii, jeho materiální uskutečnění představuje charakter energie.

Ačkoliv bytí neúprosně směřuje k úpadku do méně uspořádaných stavů, jak každý ví, vyšší stavy uspořádání existují a obvykle dochází k jejich ustanovení, když jejich systémy směřují k rovnováze. Kapka inkoustu se například nerozptýlí okamžitě ve vodě, ale pohybují s ní nepatrné proudy, které vytváří veselé vzory, složitější než počáteční kapka inkoustu. Chaotická oblaka prachu a plynu, rozšířená po vesmíru, se smršťují do hvězd a slunečních soustav, v nichž se může objevit ten nejsložitější ze všech uspořádaných soustav: život. Jeden z prvních objevů výskytu spontánního řádu učinil Henri Benard roku 1900, kdy v nádobě zahřátá kapalina vykreslila množství hexagonálních vzorů. Takové příklady spontánního řádu fascinují matematiky, kteří zkoumají teorii chaosu. Ačkoliv se s ohledem na tyto příklady řád hmoty zvětšuje, jedná se o otevřené systémy, které závisí na přísunu energie. Na to bychom neměli zapomenout, až budeme uvažovat o lidských příkladech.

To, co je nám známo jakožto stvoření, je existence uspořádaných stavů, což znamená energii, jež vynaloží  nenahodilé síly pro svůj vznik (kdy nenahodilá síla znamená jakoukoli sílu vyskytující se v jednom směru častěji, než by to byl výskyt náhodný). Čím je řád vyšší, tím více energie je v jeho struktuře. Protože při zprostředkování vyšších stavů uspořádání dochází k pohlcování energie, je pro jejich uskutečnění potřeba síla, síla, které energie udá směr. Proto kdekoliv nalezneme existující řád, můžeme si být jisti, že ho umožnila nenahodilá síla či síly, nebo dokonce stály u jeho vzniku. Že se objeví původní kapka inkoustu, by například nebylo možno předpovědět, aniž by byl znám záměr jejího původce. Že se kapka inkoustu objeví ve sklenici s vodou, je vysoce nepravědpodobné bez zásahu nenahodilé síly. Proto bychom nemohli nikdy očekávat, že výsledná směs vezme zpětný chod a rozdělí se na čistou vodu a zhuštěnou kuličku. Kdyby k tomu snad náhodou došlo, okamžitě bychom měli podezření, že ji způsobila nenahodilá síla, možná za použití ionizace a přitažlivé elektrody.

Tvrdí se, že chaos je zároveň příčinou tvoření. Složitost sněhové vločky vzniká četnými, nepředvídatelnými kombinacemi teploty, vlhkosti a nečistot, které potkává kapka vody při pádu atmosférou. Džungle se svým chaosem života je méně uspořádané místo než neplodná poušť, která se mění jen málo. Evoluce je převážně způsobena změnami v prostředí, někdy i katastrofickými, které jsou nepředvídatelné a chaotické. Mutace, které dávají nové vlastnosti, jsou zcela náhodné. To všechno je pravda, ale měli bychom poznamenat, že kromě chaotických sil, které utvářejí sněhovou vločku, tu na kapce ještě dochází k povrchovému napětí, pokoušejícímu se udělat z kapky kouli. Není nic uspořádanějšího než koule. Nepleťme si život s životními aktivitami, jako u nevázaností džungle, která je vlastně netropická. Rovnováha ekosystému je úžasně vyšší než u neplodné pouště. Aby se život rozvíjel, musí procházet přírodním výběrem. Ve srovnání s ledem a krystalky je tekutá voda chaotická, ale její energie je nahodilá. Vibrace molekul, které známe jako teplo, míří do všech stran. Vyjmutí nahodilé energie skutečně vede k vyššímu řádu. Neuspořádaná energie vede k neuspořádaným výsledkům. Existují dva způsoby, jak aplikovat energii na existující řád, a použijme jako příklad dům: buď ho zapálit, nebo přidat verandu. V prvním případě se jedná o dodání náhodné energie, druhý je případ tvořivejšího použití. Ve smyslu druhého je potlačen zákon regrese. Na společenské úrovni funguje stejný princip. Zločin vyžaduje energii, která je motivována sobectvím a znamená narušení “veřejného pořádku”. Další lidskou analogií mohou být tanečníci na parketu. Bez hudby páry jen stojí. Pokud je párům dodána energie ve formě foxtrotu, aniž by měly znalosti z tanečních, chaoticky do sebe narážejí. Pokud je však dáno pravidlo, že všichni mají na parketu tancovat proti směru hodinových ručiček, pak se dosáhne řádu, a to vyššího, než když jen stáli. Pro chápání tvoření v přírodě je proto vhodnější na něj pohlížet jakožto na výsledek souhry mezi řádem a chaosem, a ne uspořádavajících sil samotných. Síly chaosu všach neumíme ovládat, jen na ně reagovat, takže zdůrazňovat v každodenním životě chaotickou stránku tvoření sice intelektuálně uspokojuje, ale je málo účelné. Proto bude ve zbytku této eseje zdůrazňována uspořádavající stránka tvoření.

Příkladů uspořádavajících sil je v přírodě velmi mnoho. Atomy, molekuly a krystaly drží pohromadě vzájemným působením odpudivých a přitažlivých elektrických a atomových sil. Sluneční soustava je uspořádání gravitace a netečnosti, jak je tomu u galaxií. Vývoj života ve vyšší formy je mučivý, umožňuje ho přírodní výběr, kdy přežívají jen ti nejschopnější a všichni ostatní jsou vyhubeni. Spojit bežné elementy a vytvořit novou organickou buňku bez zásahu řídících sil by znamenalo nepravděpodobnost dosahující miliardám k jedné. Aby se narodilo dítě, vyžaduje to mírnou bolest a námahu na straně matky, a výchova dítěte vyžaduje velkou péči. Je evidentní, že v oblasti lidského snažení, ať už jde o vyrábění, sociální růst, myšlení či umění, všeho, co člověk vykonal, je vždy dosaženo jen po vynaložení úsilí lidmi, kteří byli ochotni přijmout příslušné výzvy. Toto vše jsou příklady uspořádaných stavů a jejich energetických potřeb.

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: