Skip to content

Nejvyšší centrum, v období kalijugy skryté

Duben 26, 2014
by

107800_bigKapitola z knihy René Guénona Král světa, vydané roku  2009 nakladatelstvím Malvern, Praha. 

Podle pověsti nebývala Agartha odjakživa pod zemí, ani tam nemá navždy zůstat. Ossendowski uvádí věštbu, podle které „přijde čas, kdy lidé z Agarthy vyjdou z podzemí na povrch“ (1). Dokud ještě duchov­ní centrum bylo ve viditelném světě, nejmenovalo se Agartha čili „nedostupné“, „neuchopitelné“ (ale také „neporušitelné“ – protože je „sídlem pokoje“ – Šalem), takové jméno by v té době nemělo smysl. Ossendowski píše, že centrum se stalo podzemním „před více než šesti tisíci lety“. Tento časový údaj odpovídá celkem přesně, i když ne docela, počátku kalijugy neboli „černého věku“, v terminologii staré Evropy „doby železné“, poslední ze čtyř částí man­vantary (2). Na konci tohoto období by se měla Agar­tha zase vynořit.

Jak jsme už psali, všechny tradice hovoří o ně­čem, co se ztratilo nebo byla ukryto a představují to pod různými symboly. Z obecného hlediska, které se týká lidstva jako celku, jde vlastně o jeho úděl v období kalijugy. Naše doba je dobou zatmě­ní a zmatku (3). Dokud nedojde ke změně nynějších podmínek, musí zůstat iniciační vědění rozhodně ve skrytu. Tím je určen ráz „mystérií“ v období tzv. historického“ starověku (kalijuga ovšem začala mnohem dříve (4)) a tajných společností u všech ná­rodů, které poskytují účinné zasvěcení všude tam, kde dosud existuje skutečná tradiční nauka, ale tam kde duch doktriny přestal napájet symboly – svůj vnější projev, poskytují jenom jakýsi odraz, proto­že veškeré vědomé vazby k světovému duchovním centru byly z různých důvodů přerušeny. Takový je konkrétní dopad ztráty tradice zvláště se střediskem druhého řádu, jestliže ztratí přímý a účinný kontak: se střediskem nejvyšším.

Jak už bylo řečeno, musíme tedy mluvit spíše o věci skryté než skutečně ztracené, protože není ztracena pro každého – někteří k ní mají nadále přístup a pokud je tomu tak, pak i další mohou tradi opětně nalézt, budou-li hledat správným způsobem, to jest cíleně směřovat k tomu, aby se uvedli harmo­nickými vibracemi zákona „souhlasných akcí a re­akcí“ (5) do účinné duchovní komunikace s nejvyšším centrem (6). Orientace záměru má ostatně symbolické vyjádření ve všech tradičních formách – myslím tím skutečnost, že obřad je vždy a za všech okolnos­tí orientován k duchovnímu centru, „středu světa“ (7). S postupující kalijugou je ovšem stále obtížnější navázat spojení s centrem, které je stále uzavřenější a skrytější, a současně ubývá center druhotných, která byla jeho vnější reprezentací (8). A přece až to období skončí, tradice se bude muset znovu projevit ve své úplnosti, protože začátek každé manvantary je totožný s koncem předešlé a proto nutným důsledkem pro lidstvo je návrat k „počátečnímu stavu“ (9).

V Evropě jsou všechna spojení s centrem, předtím záměrně vytvořená prostřednictvím řeholních řádů, už po několik staletí přerušena. K přerušení nedošlo naráz, ale postupně v několika fázích (10). První fáze začala počátkem XIV. století. Jak jsme uvedli jinde, základním úkolem rytířských řádů bylo zajistit spo­jení mezi Východem a Západem. Skutečný dosah tohoto spojení doceníme zvláště tehdy, uvědomíme-li si, že centrum, o kterém je tu řeč, nacházelo se vždy, či alespoň v „historické“ době, na Východě. Po zničení templářského řádu zajišťovali spojení, ovšem skrytější formou, rozenkruciáni nebo ti, kte­rým se tak říkalo (11). Dalším kritickým obdobím byla renesance a období reformace, ale po Třicetileté vál­ce, v roce 1648 podpisem vestfálského míru došlo podle Saint-Yvese k úplnému přerušení styků. Je zajímavé, že podle mnohých autorů odešli praví rozen­kruciáni záhy po Třicetileté válce z Evropy do Asie. K tomu připomeňme, že rozenkruciánských adeptů bylo dvanáct, stejně jako členů nejužšího vnitřního kruhu Agarthy a podle společného ustanovení stejně jako u řady duchovních center zřízených podle vzoru centra nejvyššího.

Od té doby už žádná organizace na Západě není strážcem kdesi skrytého účinného iniciačního vědě­ní. Swedenborg vyhlásil, že „ztracená slova“ je třeba nadále hledat u tibetských a tatarských mudrců. Anna Kateřina Emmerichová zase měla vizi tajemého místa, které nazvala „hora proroků“ a mělo to být někde v té oblasti. Dodejme, že představa He­leny Blavatské o „velké bílé lóži“ vznikla na základě útržkovitých informací, jejichž význam plně nepo­chopila, a není proto obrazem Agarthy, ale spíše její karikaturou nebo parodií (12).

 

POZNÁMKY:

1) Těmito slovy zakončil svoji věštbu „král světa“, když se v roce 1890 objevil v klášteře Narabanči.

2) Manvantara čili období jednoho Manua, nazývané též mahájuga, se skládá ze čtyř jug čili nižších peri­od. Nazývají se krtajuga (nebo satjajuga), trétajuga, dváparajuga a ka/ijuga. V řecko – římské antické my­tologii odpovídají věku zlatému, stříbrnému, bronzo­vému a železnému. Následnost uvedených období se spojuje s postupnou materializací, která souvisí s tím, jak se svět vzdaluje Principu, což je nutným průvodním jevem rozvoje cyklické manifestace z prvotního stavu ve fyzickém světě.

3) Počátek tohoto věku je v Bibli symbolicky vyjádřen Babylonskou věží a „zmatením jazyků“. Mohlo by se zdát logické, že pád a potopa odpovídají konci dvou předchozích věků, ale počátek hebrejské tradice se ve skutečnosti s počátkem manvantary neshodu­je. Nezapomínejme, že cyklické zákony lze aplikovat na různých stupních, pro období nestejně dlouhá, kte­rá se někdy navzájem překrývají a z toho vyplývají kom­plikace na první pohled velmi složité, které lze účinně překlenout jedině myšlenkou, že tradicionalistická cen­tra byla hierarchicky uspořádána.

4) Myslím, že nikdo dosud neupozornil na to, že pro his­toriky je prakticky nemožné stanovit alespoň částečně spolehlivou chronologii dějin do VI. století před Kris­tem.

5) Výraz je vypůjčen z taoistické tradice. Slovo „záměr“ tu chápeme ve významu shodném s arabským níja, kte­rý se obvykle takto překládá a který je ostatně v soula­du s latinskou etymologií (podle in-tendere, tíhnout k).

6) To umožňuje velmi přesnou interpretaci slov Evange­lia: „Hledejte a naleznete; žádejte a dostanete; klepejte a bude vám otevřeno.“ – Na tomto místě můžeme při­rozeně poukázat na údaje ohledně „pravého záměru“ a „dobré vůle“; a snadno tím doplníme význam formuace: Pax in terra hominibus bonae voluntatis.

7) Můžeme-Ii to tak vyjádřit, v islámu je tato orientace (qibla) jakoby materializací záměru (níja). Orientace křesťanských kostelů je jiným zvláštním případem stej­né myšlenky.

8) Jde tu samozřejmě jen o relativní vnějškovost, protože i tato druhotná centra jsou od počátku kalijugy více či méně přísně uzavřena.

9) To je projev nebeského Jeruzaléma, který je vzhledem ke končícímu cyklu tím, čím je zemský ráj vůči cyklu začínajícímu, jak jsme vysvětlili v Dantově esoterismu.

10) Právě tak z jiného, širšího hlediska, pro lidstvo exis­tují stupně vevzdalování od prvotního centra a těmto stupňům odpovídá rozlišení různých jug.

11) Také v tomto bodě musíme odkázat na náš Dantův esoterismus, kde jsme poskytli všechny údaje umožňu­jící zdůvodnit toto tvrzení.

12) Pochopit předložené úvahy znamená pochopit i dů­vod, proč nelze přijmout rádoby iniciační organizace, kterých se v současné době na Západě objevilo tolik: žádná z nich by při náročnějším zkoumání nedokázala poskytnout ani ten nejmenší důkaz o své legitimitě.

 

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: