Skip to content

Okultní stránka nacionálního socialismu

Únor 26, 2014

Úvod z knihy Eduarda Gugenbergera Hitlerovi vizionáři, kterou vydalo roku 2002 nakladatelství BRÁNA, s.r.o., Praha

„Když se zde setkáváme,“ prohlásil Adolf Hitler ve své řeči 11. září 1936, „pak nás všechny naplňuje zázračnost tohoto setkání. Ne každý z vás vidí mne a ne každého z vás vidím já. Já však cítím vás a vy cítíte mne! Je to víra v náš národ, která nás, malé lidi, učinila velikými, která nás, chudé lidi, učinila bohatými, která nás, lidi kolísající, zbabělé a bojácné, učinila statečnými a odvážnými. Tato víra dala nám, bloudícím, prohlédnout a spojila nás.“


Úspěch nacionálního socialismu nelze vysvětlit jen hospodářskými a společenskopolitickými okolnostmi. Oficiální historická věda dlouho přehlížela, že na jeho úspěchu měly podstatnou roli také okultní vidění světa a mytická zjevení. Lidé byli – a jsou – zcela zvláštním způsobem manipulovatelní právě v duchovní oblasti. Lze tu oslovit citové hloubky, jež lze kontrolovat čistě rozumovým myšlením jen do určité míry. Tuto skutečnost si stoupenci nacionálního socialismu nejen plně uvědomovali, nýbrž ji také pro sebe více než kterékoliv jiné politické hnutí využívali.
„Tento mýtický zážitek,“ připomínal svému hnutí jeho přední bojovník Alfred Rosenberg, „je podstatou, jedinou základnou naší budoucnosti.“ Stejně jako on byly i jiné vůdčí osobnosti třetí říše přesvědčeny, že my­tický prožitek je hnací silou „německé duše“. V obrazných líčeních, řeč­nických projevech a rituálech se stále znovu opakovala naléhavá výzva, aby se v základních oblastech života obnovilo podle starých vzorů „du­chovní působení“, a to na základě nově konstituovaného germánského pohanství.
Nacionalisticky zaměřený myslitel Edgar Dacqué k tomu v roce 1938 poznamenal: „Je třeba mít na paměti, že pohanství bylo svou podstatou skrz na skrz organickým světovým názorem, který dokázal jak člověka, tak jeho síly spojit vnitřně s vesmírem a oživit je. Vidět a chápat to myslitelsky je pohanská filozofie a pohanské duchovní náboženství. Prak­ticky je uskutečňovat, uplatňovat je v životě, je magický kult.“A J. O. Plassmann, stratég konceptu „dědictví po předcích“ v SS, píše roku 1942 v časopise „Germanien“: „Je to sebenaplnění nám vrozeného mýtu v o­sobním prožitku umělecké osobnosti. Rozumíme jeho řeči, protože šumí v nejvyšších větvích téhož stromu, jehož kořeny tkví v nejhlubších zákla­dech naší národní podstaty. A dokud budeme rozumět tajemnému šepotu prazřídla, potud budeme chápat i řeč nejvyššího ducha, který vznáší otázky vysoko až ke hvězdám. A do té doby neuhasne ani jiskra oné ra­dosti, která pramení ze souladu se světovou harmonií.“
Pravicoví extrémisté se i dnes zajímají o oblast okultního a mytického. Ideologové „nové pravice“ se tím snaží podat konečné zdůvodnění své politiky. Forma se ovšem změnila. Například z árijců se stali Indoevro­pané a kromě starých obsahů se v programech dnešních sdružení pravico­vých extrémistů objevují i ekologické požadavky.
Mýtickookultní stránka nacionálního socialismu byla připravována a vytvářena duchovními proudy, které vznikly koncem devatenáctého sto­letí a které se po nástupu století dvacátého rozvily v opravdu subkulturní bahenní květy. Náchylné k onomu myšlenkovému obsahu, který tvořil zá­klad pozdějšího okultismu nacistů, byly zejména vyšší společenské vrst­vy: bohaté měšťanstvo, aristokracie, příslušníci armády, ale také spisova­telé a umělci. Zpochybnění starých hodnot a pocit, že žijí v převratné době, jež těmto zděděným hodnotám hrozí zkázou, dohnaly mnoho stou­penců konzervativních duchovních postojů, a v menší míře i jejich stou­penkyň, k radikálnějším světovým názorům. Pokles vlivu náboženství, rostoucí síla dělnického hnutí a počátky nového hodnocení postavení ženy ve společnosti byly okolnosti, které považovali za nebezpečné. V zideolo­gizovaném boji proti těmto jevům sáhli někteří myšlenkoví předchůd­ci německého nacionalismu k tomu, že své protivníky s odkazem na jejich náboženství lidsky snižovali. Bojovníci za nové hodnoty byli v jejich očích rasově méněcenní, podíleli se na celosvětovém spiknutí, byli lidmi temna, a co horšího, byli to lidé, kteří satanským způsobem ohrožovali tradiční vládu muže nad ženou.
Prvním nosným pilířem tohoto světového názoru, který pak vyústil v nacistický okultismus, byla víra v germánství. Vznikla v období roman­tismu, byla původně produktem revolučního hnutí mladých, ale již tehdy se v ní začaly projevovat tendence k přehnanému zdůrazňování němectví. Stoupenci této víry v němectví ji postupně stále pevněji spojovali s myš­lenkou duchovní převahy „árijské rasy“ nad ostatním zbytkem lidstva.
Zbožňovatelé idealizovaného germánství se mohli odvolávat na tehdy vládnoucí vědecký názor. Například Ernst Haeckel, vedoucí představitel evoluční nauky v Německu, tvrdil, že lidé árijského původu jsou nejlépe přizpůsobeni, kdežto mentálně nemocným a Židům musí být rozmnožo­vání znemožněno.
Za druhý světonázorový opěrný pilíř nacistického okultismu můžeme považovat magicko-ezoterické vidění světa, reprezentované teozofií, to je „boží moudrostí“, která se vyvinula ze spiritismu. Jejím jádrem je víra, že v našem světě působí duše lidí ze záhrobí. Teozofie vznikla v sedm­desátých letech devatenáctého století ve Spojených státech amerických a působí ještě dnes v různých, vzájemně si konkurujících uskupeních. vý­raznou tvář jí dala Ukrajinka německého původu Helena Petrovna Blavat­ská, rozená van Hahnová (Jelena Petrovna Blavackaja/Helene Blavatzky). Její kniha „Tajná doktrína“, vydaná poprvé v roce 1888, obsahuje v zá­kladních rysech všechny myšlenky, které vyznačují tak zvanou ezoteriku, přesněji řečeno její současné západní směry, až dodnes.
Opírajíc se o citace soudobých autorů a v důsledném protikladu s pří­rodovědným obrazem světa, jak jej podávala věda devatenáctého století, líčí Blavatská svět jako výsledek působení kosmických sil, které jsou ve spojení se silami pozemskými. Dějiny lidstva jsou podle jejích vývodů ne­ustálý vzestup a občasný úpadek. Jedinec má v tomto rámci jen velmi omezený prostor působnosti. Podle Blavatské je vývoj člověka určován světlými duchy, sdruženými ve velkém kosmickém bratrstvu. Temné by­tosti však stále znovu ohrožují jejich dobré počínání, neboť se snaží od­vést lidské duše od jejich směřování k božskému a strhnout je zpět do dří­vějších stadií vývoje, do stadií, které se zdály být již dávno překonány.
K základním stavebním kamenům světového názoru Blavatské patří nauka o rasových kořenech lidstva. Spočívá na představě, že lidstvo jako celek prošlo vývojovým procesem, který vedl od nižších rasových stadií k stadiím stále vyšším. Podle svého kosmického určení jsou nejnižší stadia vždy předurčena k „odumření“, zatímco vyšší stadia jsou určena k tomu, aby naplnila zemi „novým životem“. V této souvislosti pokládá Blavatská za nejvyšší stadium lidského vývoje árijskou kořennou rasu spolu s germánskou podrasou. O tom, že tyto vývody nepokládala jen za „obrazné“, nýbrž že je měla za zcela „reálné“, svědčí příklady, které uvádí ve druhém díle své „Tajné doktríny“.
Píše tam například o „stvůrách, z nichž vznikly nižší lidské rasy, kte­ré jsou nyní na zemi reprezentovány několika ubohými vymírajícími kmeny a člověku podobnými opicemi“. Dále pak píše: „Nanejvýš výz­namnou skutečností je, ( … ) že nejnižší lidské rasy nyní rychle vymírají.
( … ) Je nepřesné tvrdit, že vymření nízké rasy je bez výjimky následek kru­tostí nebo zlého nakládání páchaných kolonialisty. ( … ) Rudokožci, Esky­máci, Papuánci, Austrálci, Polynésané atd., ti všichni vymřou. ( … ) Příli­vová vlna vtělených ego se přes ně převalí, aby sklízela zkušenost ve vy­spělejších a méně sešlých kmenech; proto také je jejich zánik karmickou nutností. “
Myšlenka o duchovní nadřazenosti árijské rasy včetně germánské pod­rasy nad ostatním zbytkem lidstva padla v německém jazykovém prostoru na úrodnou půdu. Zvláště v Rakousku našla skupinu věřících přívrženců, kteří obohatili myšlenky Blavatské o politické tóny a dodali tak svému šovinistickému němectví svatozář duchovní vznešeností. Jádro těchto prv­ních vyznavačů němectví a árijství tvořili především členové Všeněmec­kého hnutí, které založil Georg rytíř von Schéinerer. Světový názor tohoto vlivného politického uskupení směřoval k rozchodu s křesťanstvím spat­řujícím své centrum v Římě a k vytvoření víry „odpovídající němectví“, odvozené od idealizované „germánské vlády předků“. Podle hesla „Bez Judy a bez Říma stavíme chrám Germánie“ chtěli vést německý lid „čis­totou k jednotě“.
Germánský kult předků, který se objevil koncem devatenáctého století a měl bojovně nacionalistický nátěr, se opíralo domnělé, rasou předem ur­čené „pokrevní svazky“. Opojeni pocity archaické pospolitosti se jeho stoupenci odvolávali na „nordické dědictví“ a dali ožít jak germánskému nebi s jeho bohy, tak i starému teutonskému bojovému duchu. Vítězství údajného „Pragermána“ Hermanna, alias Arminia nad Římany v Teuto­burském lese nabylo v této souvislosti významu velké národní historické události a Písni o Nibelunzích byla přiřčena úloha německého říšského eposu. Nacionální socialisté dovedli později věc až k hořkému konci, k ni­belunské věrnosti až za hrob.
„Upamatování se na předky“, které se na přelomu devatenáctého a dva­cátého století v těchto kruzích pěstovalo, přinášelo někdy zvláštní ovoce. Tak školený archeolog a filozof Alfred Schuler věřil, že se touto „fluidální technikou“ dokáže vrátit do minulých dob. Nebyl přitom zdaleka jediný, kdo se tímto způsobem snažil přivést zpět do současnosti germánskou mi­nulost jako „krvavě svítící“ vzor. V okruhu fanatických, vypjatým němec­kým nacionalismem poznamenaných stoupenců „upamatování se na mi­nulost“ se kolem roku 1900 rozšířily symboly, které měly podobně jako hákový kříž připomínat dávnou „nordickou velikost“ a napomáhat k vítěz­ství nad „lidmi nižší rasy“.
Do módy přišly tenkrát i runy. Jako symbolické vyjádření různých as­pektů života tvořily a dodnes tvoří jádro víry v germánství. Tvůrci novo-pohanské ezoterické nauky o runách nebyli ovšem žádní mistři z „rané nordické doby“, jak se občas tvrdilo, ve skutečnosti byli tvůrci této nauky šovinisticky zapálení amatérští badatelé, jako syn vídeňského kupce Guido List. Společně s bývalým cisterciáckým mnichem Georgem Lanzem „von Liebenfels“ založili světový názor, který byl zcela ne­německy nazván „áriozofíí“, to je árijskou moudrostí. Hlavní snahou jeho stoupenců bylo vrátit „árijstvu“ ono postavení a význam, které mu, jak tvrdili, patřily odjakživa. Stoupenci tohoto směru, jako například Rudolf John Gorsleben, vypracovali pak symboliku a vulgární řeč, základ oné bo­jové výzbroje, s níž pak nacionální socialismus vytáhl do boje proti údaj­ným „podlidem“.
Nejradikálnější větev tohoto směru tvořila Thulská společnost. Vznikla koncem první světové války jako sdružení okultistů blouznících o ger­mánství a bojovných německých nacionalistů. K zakladatelům tohoto sdružení patřil okultista a dobrodruh zvláštního ražení Rudolf svobodný pán von Sebottendorff, vlastním jménem Adam Alfred Rudolf Glauer. Občas, když mu hrozil postih německé justice, se na čas uchyloval do Tu­recka. Jedním z jeho spolubojovníků proti mnichovské republice rad byl Walter Nauhaus, spoluautor stanov sdružení a jeden z oněch „thulanů“, kteří v dubnu 1919 padli „hrdinskou smrtí“ pod salvou „rudé“ popravčí čety. Po porážce republiky rad ztrácela Thulská společnost postupně na významu, ale až do roku 1926 tvořila jako raná líheň kádrů NSDAP dů­ležitý zdroj v průběhu konstituování nacionálněsocialistického hnutí.
Adolf Hitler sice členem Thulské společnosti nikdy nebyl, byl však je­jím vítaným hostem. Není sporu o tom, že jeho myšlení bylo „thulany“ ovlivněno právě tak jako jinými áriozofickými mysliteli. Významnou úlohu při ideovém utváření budoucího vůdce měl německý spisovatel Dietrich Eckart, horující pro německou kázeň a pořádek. Byl jedním z prvních, který v Hit1erovi spatřoval mesiáše hnutí a stal se sobě vlastním způsobem jeho „pěstounem“. Jeho předčasná smrt ke konci roku 1923, důsledek nadměrného pití alkoholu, způsobila, že se tomuto okázalému hlasateli německé bojovnosti nedostalo vyšších poct.
Zvlášť extrémní směr okultní víry v němectví rozvíjela v pozdních dva­cátých letech Mathilde Ludendorffová, rozená Spiessová, ovdovělá von Kemnitz, rozvedená Kleineová. Snažila se posloužit nacistickým pohlavá­rům zvlášť výbušnou směsí horování o germánství, rekvizit vypůjčených z křesťanství, antisemitismu a víry ve světové spiknutí. Dokonce se prý Hitlerovi nabídla jako „duchovní vůdkyně“. On i ostatní nacistické veli­činy ji však odmítli, a nakonec se dostala do role pronásledované osoby. To jí pak umožnilo, aby po druhé světové válce oživila své ludendorffské hnutí dříve, než to učinila jiná áriozofická uskupení. Její „Svaz pro po­znání Boha“ se znovu ustavil již v roce 1951.
Horování pro germánství v nacionálně socialistickém hnutí bylo částí ezoterické vlny, která ve dvacátých letech minulého století zasáhla znač­nou část obyvatel, a to nejen v Německu. Do módy se opět dostalo vyvo­lávání duchů a lidé se často obraceli k „jasnovidcům“, jako byl Erik Jan Hanussen, vlastním jménem Herschel Steinschneider. Takoví lidé těžili jednak ze všeobecné nejistoty, jednak z toho, že v lidech žily tužby, jež vládnoucí hmotařský životní názor vyloučil ze svého zorného pole. Z kaž­dodenního života společnosti bylo vyloučeno, a to částečně i s ideologic­kým zdůvodněním, všechno „mystické“, a tak byl nacionální socialismus jediným politickým směrem, který sliboval, že tyto tužby splní. Proto nás neudivuje, že například Hermann Rudolf, předseda Teozofické společ­nosti v Německu, v roce 1933 nadšeně uvítal převzetí moci nacistickou stranou. Věřil, že jeho hnutí bude společně s novými držiteli moci „hyb­nou silou“ v dalším vývoji národů. Stejně jako teozofie nahrávala ios­tatní ezoterická hnutí svým „zduchovněním světa“, vydávaným za ne­politické, více či méně do rukou nacistů.
Na základě této skutečnosti spatřuje Ernst Bloch ve vlně okultní fantas­tiky „fašistickou reakci, ba úplnou změnu fronty liberálního měšťanstva vzhledem k svému bývalému nepříteli“ . Další vývoj pak ukázal, že smír s bývalým nepřítelem nebyl trvalý, že to bylo jen účelové spojenectví. Do roku 1938 byla všechna ezoterická a okultní sdružení buď integrována nebo zrušena. Obětí politického boje se staly i áriozofické skupiny. Odsta­vením těchto uskupení se nacionální socialismus zřejmě snažil zakrýt své okultní kořeny, neboť pro svou vládu potřeboval udržet smír s katolickou i protestantskou církví.
Podle interních stranických dokumentů měly být německému lidu tyto kořeny odhaleny až po válce. Cílem nacionálního socialismu byla likvi­dace dosavadních náboženství. Hitler se hodlal prezentovat jako konečný vykupitel a boží člověk, jako uskutečnitel nábožensko-politické představy světa, která měla hluboce zasáhnout do lidských duší. K tvůrcům tohoto světa patřili kromě Hitlera, Rosenberga a v okultních oborech velice zběh­lého Heinricha Himmlera takové obskurní postavy, jako Karl Maria Wili­gut, alias Weisthor, alias Uralter (Prastarý), alias Lobesam (Úctyhodný), alias Jarl Widar. Tento pochybný badatel o „árijství“ je pokládán za muže, který měl velký vliv na Himmlera a vnukal mu své myšlenky, jakož i za šedou eminenci sdružení „Deutsches Ahnenerbe“ (Německé dědictví po předcích), založeného v roce 1935 holandským soukromým učencem Hermanem Wirthem. V roce 1937 se spolek změnil v „Ahnenerbe der SS“.
Tato organizace se snažila ovládnout celý německý kulturní a duchovní ži­vot a proměnit jej v germánsky mystickém duchu.18 V sedmdesátých le­tech dvacátého století udělal pak Wirth překvapivě velkou kariéru jako ideový rádce několika skupin hnutí New Age.
Tomu, aby se nacionální socialismus sblížil s jiným, v podstatě příbuz­ným hnutím, s italským fašismem, zabránil svým negativním hodnocením fašismu Wiligut. Sicilský baron Julius Evola, zakladatel „magického fa­šismu“, dospěl oklikou přes různé umělecké směry, například dadaismus, k patriarchální „tradici“, kterou jako spolubojovník Benita Mussoliniho prosadil jako linii strany. Jako člověk revoltující „proti modernímu světu“ nalezl Evola obdivovatele i v jiných politických táborech a stal se na­konec kultovním autorem několika směrů hnutí New Age.
V okruhu hnutí New Age osmdesátých let minulého století zažila pře­kvapivé znovu zrození i áriozofie. V roce 1969 se kolem idejí Guida Lis­ta nově zformovalo armánské bratrstvo, módními se staly meditace o ru­nách a také Jorg Lanz von Liebenfels se dočkal určité renesance. V téže době se stoupenci Ludendorffové široce prosadili v ekologickém hnutí a Sebottendorffovi stoupenci se na moderní okultní scéně uplatnili se svými „tajnými zednářskými cvičeními“. Daří se i Rahnovým bádáním o grálu a kalendářním průpovídkám Wiliguta-Weisthora. Obzvláštních uměleckých poct se konečně dočkal Julius Evola, kterého obšírně citu­jí stoupenci gotiky, směru, využívajícího tajemných a hrůzostrašných motivů.
Okultní scéna tedy žije a bují. Je sice možno vyloučit, že by si mohla podřídit vládnoucí systém, není však pochyby o tom, že by s ní naše de­mokratická společnost mohla zažít ještě mnohé velké překvapení.

Reklamy
komentářů 5 leave one →
  1. morgarath permalink
    Květen 24, 2014 00:44

    Jinak co se týká ekologie, byla to už Třetí říše, kdo prosadil zákony o ochraně přírody, zakazoval vivisekci a podporoval biopotraviny.
    Takže to, že moderní ns zařadili do svého programu i ekologii je opravdu fajn, ale rozhodně nebyli první, ani žádní smradlaví hipísáci, ani žádní jiní levičáci.

  2. Březen 1, 2014 00:33

    B.S.: Ano, nebylo by na škodu si tu občas tímto způsobem připomenout podobně zajímavé knihy. U čtenářů jsou např. známy Okultní kořeny nacismu, ale třeba na tohle téma toho v češtině už vyšlo více, tak je dobré na to upozornit.

  3. B.S. permalink
    Únor 28, 2014 00:41

    Osvěžující informativní článek + odkaz na knihu, díky za něj.

  4. Jaképak permalink
    Únor 27, 2014 00:09

    překvapení ? E.Gugenberger stojí přeci na stráži, připraven vždy upozornit na bujení okultní scény, takže naše demokratická společnost může klidně spát. Já su tedy klidný….

  5. Cj aka Elderofzyklons Blog permalink
    Únor 26, 2014 22:48

    Reblogged this on ElderofZyklon's Blog!.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: