Skip to content

Na hrubý pytel…

Leden 27, 2014
by

Nedávno jsem se bavil s člověkem, který mi popisoval, jak se mu bydlí na periferii jeho města. Z centra tam byli pro zklidnění situace přesunuti tzv. „nepřizpůsobiví“ občané a již záhy původní obyvatelé zjistili, jakou kvalitativní změnu života to bude znamenat. Konkrétně nedaleko od domu známého je autobusová zastávka, kterou tito „odsunutí“ ve večerních a nočních hodinách s oblibou používají jako svou „společenskou místnost“. Tato setkání obvykle poznamenává vysoká hlučnost, což lidé bydlící okolo, kteří na rozdíl od rámusících většinou ráno vstávají do zaměstnání, samozřejmě nesou s nelibostí, nicméně s nelibostí tichou a uzavřenou mezi zdmi jejich domovů. Protože známému nechybí kuráž, při venčení psa onu sešlost navštívil a důrazně přítomné upozornil, aby svou zvukovou prezentaci umírnili, zvláště v době nočního klidu. I přes neúspěšnost svého snažení toto učinil jindy ještě podruhé a potřetí.

Ptal se na možnosti řešení situace i svého souseda, mimochodem člena místní samosprávy, který však krčil rameny a nechtěl se právě z důvodu svého postavení a ožehavosti „nepřizpůsobivé otázky“ ve věci nijak angažovat. Pro ilustraci, místní policie se po setmění ve čtvrti neobjevuje a známý s ní má jen tu zkušenost, že jí byl upozorněn, aby nenechával běhat venku svého psa bez náhubku. Na to tehdy reagoval tím, že pes běhá po jeho pozemku, ale že pokud tedy chtějí skutečně pomáhat a chránit za peníze, které platí i on ze svých daní, ať k nim jezdí na ulici taky po setmění. Nato se však orgán zmohl jen na jakousi výhružku o urážce veřejného činitele a poroučel se.

Zlom v událostech nastal, když známý před svým domem jednoho dne našel injekční stříkačku s jehlou. Protože se samozřejmě bojí, aby jeho děti nedošli k újmě, došel k závěru, že je třeba změnit další postup v souladu se situací. Při další společenské akci na zastávce se tedy znovu odebral na místo, tentokrát s obuškem. Ani tentokrát oslavující na slova zklidnění nereagovali, jeden z nich dokonce vyzývavě povstal ke konfrontaci, ale rychle ho zase usadila rána obuškem do ramene. Známý skupinku varoval, že pokud to ještě nestačilo, může dojet na zastávku autobus – ale tentokrát plný jeho kamarádů, kteří už budou vědět, jak si nápravu zjednat. Stejnou informaci později směřoval ještě místnímu „nepřizpůsobivému“ baronovi, kterého potkal v místním pohostinském zařízení.  Kromě pár výhrůžek, kterých se známému dostalo, se dá se říct, že od té doby je na ulici klid.

Toto není pouze jeden z příkladů, jak minorita omezuje majoritu, jakých se vyskytuje bezpočet na mnoha místech republiky, ale především příklad toho, že i jedinec něco zmůže, když chce a je aktivní. Jen je třeba vylézt ze své ulity, do níž mnozí zalézají o to víc, když se objeví nějaký problém, a jednat. Jestliže se tu opakovaně bavíme o nutnosti posilování vazeb mezi lidmi na různých úrovních (rodina, sousedé, obyvatelé města, národ apod.,) jedná se o vnitřní vztahy. Všichni však přicházíme do interakce s jedinci mimo tyto naše pospolitosti, na úrovni vnějších vztahů, a někdy prostě jde i o nepříjemné situace, z nichž lidé raději vycouvají. Je to obranný reflex, kdy se jedinec raději vyhýbá hádce, rvačce či jiné podobě konfrontaci, která však může ČASTO znamenat řešení situace, jímž však útěk není NIKDY. V praxi tak slušnost ustupuje neomalenosti, spravedlnost diskriminaci a obecně zdravý rozum absurditě.

Představme si, jak by to asi vypadalo, kdyby v oné čtvrti fungovala pospolitost na sousedské úrovni –  kdyby si na výrostky nedošel jeden chlap, ale tři, pět, kdyby se místní spojili a po večerech obešli problematická místa své čtvrti, a pak si spolu třeba zašli pokecat na pivo. Kdyby místní věděli, že se na sebe prostě mohou vzájemně spolehnout. Věřím, že na mnoha místech by pak bylo možno účinně reagovat na neutěšenou situaci, kterou neumí či nechce řešit místa k tomu povolaná. Pospolitost totiž není jen něco samoúčelného, ale nese své ovoce zvláště tam, kde jednotlivec nezmůže nic, nebo toho zmůže výrazně méně či obtížněji než skupina. Ukazuje se to právě v podobných krizových situacích.

Oni problematičtí jedinci ze zastávky se oním posledním incidentem samozřejmě nenapravili, jen se patrně přesunuli fetovat jinam. Patrně tam, kde mají lidé více „tolerance“ k lidem jiné mentality a kde se proti nim nikdo neodváží vystoupit. Kdyby však aktivní pospolitost fungovala plošně, mohli by občané rejdy podobných elementů nakonec vyštípat mimo hranice jejich města či čtvrti.

Zlu nelze ustupovat, protože udělá krok vpřed tam, kde jste předtím stáli vy. Zlu možno čelit jen tak, že se proti němu postavíte. A pokud už nestačí dobře míněná slova, ke slovu musí přijít ruce – s jehlou (tentokrát na šití…) a záplatou, která na hrubý pytel patří stejně hrubá. A čím více bude těchto rukou, které se přidají ke společnému dílu, tím také vzroste šance na dosažení klidu a pořádku v našich ulicích.

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: