Skip to content

Zdravé jádro

Listopad 20, 2013
by

Občas se lze setkat při hovoru s lidmi, ale i čtení komentářů na internetu (tento web z toho nevyjímaje) s elitářskými názory, považujícími náš lid za tupé stádo, které si jen zaslouží mít vlády, které jim ustavičně lžou, samy se obohacují a kradou. Ti, co toto tvrdí, by si v první řadě měli uvědomit, že sami z tohoto lidu vzešli a svou podstatou nejsou o nic lepší, ale ani horší než ostatní. Svým nadřazováním se nad ostatními jen ukazují, nakolik jsou vzdáleni myšlence budování pospolitosti, tj. ideám, které každou skupinu lidí posilují.

Současnému systému se podařilo lid rozdělit na pravici a levici, na ty, tak říkajíc, pracující rukama a ty pracující hlavou, na mladé a staré, tedy na postavení jednotlivých příslušníků národa proti sobě.  Elitářské či nihilistické nálady k takovému rozštěpování společnosti jen přispívají a kromě posílení ega těch, co je hlásají, nikomu nic nepřináší. Stejně jako elitáři finanční mohou o své prostředky přijít a zařadit se zpět mezi méně movité, tak i u těchto elit myšlenkových může dojít k posunu a oni se vrátí do řad „stáda“, často při první pořádné konfrontaci se skutečným životem. Pokud jde o takové hlasatele elitářství z řad mládeže, tak doufejme, že z nich ještě vyrostou.

Lid je především pospolitost, na níž se každý z jejich příslušníků určitým způsobem podílí. Čím jsou vazby mezi jeho příslušníky četnější, pevnější a kvalitnější, tím má lid lepší  předpoklady, aby vzkvétal a byl schopen odolávat negativním vlivům zvnějšku. Toto ovšem platí na všech úrovních – v rodině, mezi sousedy, vztazích na pracovišti, mezi obyvateli jednoho města, kraje až po národ. V jednotě je síla, v tom se od dob Žižky nic nezměnilo. Díky geografické poloze naší země zdejší lid musel většinou čelit tlaku některého mocnějšího či silnějšího souseda, a tak se lidé naučili držet „hubu a krok“, aby přežili, což jim zůstalo v krvi dodnes. I když jsou však takoví, jsou to naši bližní. Sdílíme s nimi společnou identitu, k níž patří nejen původ, kultura, jazyk, ale i sdílení společné zkušenosti, potýkání se se stejnými či podobnými problémy, které jako obyvatelé tohoto státu zažíváme.

Za sebe musím říci, že osobně mám stále lepší pocit z reakcí  běžných občanů na současný stav společnosti. Při hovoru s lidmi i při čtení jejich komentářů na události na běžných informačních serverech, lze jasně vidět posun, který u nich nastal. Lidé se již nenechávají manipulovat jako dříve. Už jim došlo, že to, co se říká v televizi nebo píše v novinách, nemusí být pravda a také to často pravda nebývá. Že média nejsou od toho, aby lidi seznamovala s tím, co se kde stalo, ale aby vybírala určité události a prezentovala lidem, co si mají myslet, nejlépe za  současného vybuzení emocí (zda pozitivních či negativních už není důležité). Lidé si už uvědomili, že hodnoty jako lidský život, právo, spravedlnost se pro politiky staly jen frázemi, s nimiž volně nakládají tak, aby vyhovovaly jejich cílům. Že pokud politici mluví o demokracii a svobodě a o nutnosti prosazovat a hájit tyto principy  kdekoliv na světě, spočívají skutečné zájmy jinde a v mnohem přízemnějších hodnotách, jako jsou peníze, zisk, upevnění politické moci apod. A když nadejde čas voleb, takoví občané volí cestu nejmenšího zla, namísto volby strany, s jejímž programem se ztotožňují. Volí strany, v nichž se nachází aristokraté či movití podnikatelé, v naivní víře, že bohatí lidé přece nepotřebují krást a druhé krást nenechají. Nebo je jejich volba vedena omílaným heslem o potřebě změny, jako by cíl spočíval ve změně samotné. Pro každý režim je prvořadé, aby své oponenty udržoval izolované od zbytku společnosti a označené hanobící nálepkou. Dělal to režim komunistický u disidentů, dělá to i nyní u tzv. extremistů.

V této souvislosti krátce odbočím pro srovnání předlistopadového režimu a nynějšího. Tomu prvému se vyčítalo, že lidé nemají svobodu slova, že nemohou cestovat, že si nemohou koupit věci, co jsou v zahraničí běžné. Praxe dnešního systému je však taková, že lidé stejně nemohou říkat, co si skutečně myslí – v práci ani na veřejnosti – aniž by se tím vydávali v nebezpečí, že přijdou o práci nebo  dokonce o pobyt na svobodě. Necestují po světě, protože na to nemají dostatečné finanční prostředky a ze stejného důvodu si ani nekupují  věci, které si lidé na jejich úrovni v zahraničí mohou běžně dovolit. Lidé především přišli o své jistoty. A většina by jich jistě neváhala, vyměnit tyto v mnohdy nedosažitelné MOŽNOSTI nynějšího systému, za JISTOTU systému předešlého, že budou mít práci a uživí své děti. A v tomto, dle mého názoru, je stávající „kapitalismus“ drsnější než třeba prvorepublikový. Pro zajímavost, můj děda (ročník 1919) pocházel z dělnické rodiny a měl dalších pět bratrů, což tehdy nebylo nic zvláštního. Žili sice skromně, ale jejich  otec pracující v cihelně dokázal rodinu uživit, matka se starala doma o děti. Který dospělý běloch by si dnes u nás mohl dovolit vychovávat šest dětí a sám je uživit?

Ať už je režim jakýkoliv, nejhorším scénářem pro něj může být, pokud občané začnou s jeho oponenty sympatizovat, či dokonce s nimi souhlasit. Potvrzení platnosti této noční můry můžeme nalézt např. v pravidelné čtvrtletní zprávě BIS o extremismu: „Z dlouhodobější perspektivy by se protiromské nálady části veřejnosti mohly stát výraznějším problémem pro bezpečnost státu než sice extrémnější, ale méně početné a relativně dobře zmapované skupinky pravicových extremistů.“ Jinými slovy, režim má strach z toho, aby se běžní lidé nezapojili do demonstrací proti němu. Mezi to řadím i ony demonstrace protiromské, protože je to koneckonců stát, kdo tento stav umožnil a udržuje při životě, a jsou to také represivní složky státu, které proti demonstrantům používají  ne právě citlivé prostředky. Zatím se těmto složkám  úspěšně daří držet veřejnost stranou díky šikaně při demonstracích a hrozbám následných postihů. Ale jak dlouho bude silnější strach z policejní represe než naštvanost občanů ze současného neutěšeného stavu? Jak se ze všech stran každodenně valí zprávy o korupci, podvodech, hrozbě další krize, přičemž nic nenaznačuje, že by mělo dojít ke zmírnění situace či dokonce obratu k lepšímu, a jak se sociální podmínky lidí kontinuálně zhoršují, stále více jich nebude mít účastí na demonstracích co ztratit a tzv. extremisté se možná začnou veřejnosti jevit jako možná alternativa, jak řešit systémem stále neřešené problémy. Někteří jednotlivci i z řad známějších jmen se již nebojí takové sympatie projevit veřejně, z poslední doby zmíním např. herce Alaina Delona, který se vyjádřil, že růst vlivu krajní pravice ve Francii a Švýcarsku chápe a podporuje ho: „Souhlasím, podporuji a velmi dobře rozumím tomu, že Národní fronta a MCG získávají velký význam.“ Celá zpráva zde.

Pokud se tedy zvedne vlna nevole občanů, ať z důvodů sociálních či jiných, režim již nebude moci jejich hlas bagatelizovat tím, že se jedná o extremisty. Tedy naprosto stejně jako v dobách , kdy se takové události spláchly frázemi o Západem placených disidentech, než vyšli do ulic běžní občané. Už dnes zde máme lidi, kteří mají odvahu jít prezentovat svůj názor do ulic. Nechávají se kontrolovat, šacovat, fotit na štvavé prosystémové weby či jinak šikanovat. Přesto to dělají. Jde jim o myšlenku. Myšlenku, v jejímž jádru je posílení pospolitosti, takové, jaká se běžně podporuje pouze u menšin, zatímco u většiny se diskredituje a zadupává jako rasistická, neonacistická, xenofobní či kdovíjaká neřest. Oni činí pravý opak toho, co nám kážou elitáři, kteří chtějí rozdrobit to, co z přirozené pospolitosti ještě zbylo, a snahy o její budování eliminovat. V této souvislosti si pamatuji na záběr jednoho demonstranta, který ležel na zemi, zatímco mu policisté nasazovali pouta, a který na okolo stojící zakřičel: „Jsme tu kvůli vám!“  Ano, toto je apel. Na rozdíl od politiků, kteří své výroky či postoje přizpůsobují tak, jak je to pro ně zrovna vhodné, tito demonstranti zastáváním svého „extremismu“ veřejně nic nezískávají, spíše mohou ztratit, přesto do toho jdou.

Jsem tedy přesvědčen, že náš lid má zdravé jádro. Fanděme mu, podporujme jej a posilujme, protože tím vlastně posilujeme sami sebe. Aby se zbavil jařma, které na něj uvalili strůjci stávajícího systému – podstatou stejní elitáři jako ti, kteří lidem opovrhují vnitřně či v siláckých komentářích na internetu.

Reklamy
komentářů 9 leave one →
  1. Shaman permalink
    Listopad 24, 2013 16:32

    Atanor: Ne, vážně jsem to nemyslel, pouze jsem na základě Tvých slov:
    „Snaží se zbavit i jakýkoliv citů k tupému stádu, které se v článku nazývá lidem či národem“
    dospěl k názoru, že mě mezi takové řadíš Ty :-)
    Jestli lid pokládáš za to tupé stádo, pak onen pán Elita nebude k ničemu nikomu.

    Ale abych se nevyjadřoval zbytečně agresivně, to není cílem diskuze, řeknu to jinak. Podívejme se na takovou krávu. Nádherné a nepochybně velice inteligentní zvíře. Co se ale stane když stádo takových krásných a chytrých bytostí vylekáš? Splaší se a hlava-nehlava budou běžet do neznáma a pokud budou mít tu smůlu, že před nima bude propast, mnohé tam skončí. V takové chvíli můžou pastýři (elita) dělat cokoliv, výsledek jejich snažení bude často marný. Sice pomůže, že znají terén, umí odhadnout a předvídat nebezpečí, zkrátka, že jsou to profíci. Jenomže tady neplatí zákon zdravého rozumu, spíš zde nastupují Murphyho zákony, třeba ten o tom, že když se něco může pokazit…. A podobný osud mají i jiná, divoká stáda (bez pastýřů), jinak taky plná nádherných a inteligentních tvorů.
    Takže co s tím dělat?
    O tom je podle mě ten článek. Změnit myšlení, přístup, hodnoty. Opět uvedu příklad z přírody. Podívejme se třeba na sviště, divočáky… Žijou ve společenstvích, v souladu s přírodními cykly a v případě něčeho mají propracovaný systém jak reagovat na nejrůznější situace ve svém okolí. Spolupracují ve všech oblastech života.

    Příroda nám nabízí bezpočet modelů. Zrovna nedávno jsem obdivoval Japonce, jak pozorováním a pochopením pohybu mravenců, vyřešili některé problematické místa v dopravě. Dopravní zácpy u nich na mnoha místech zmizely. A ani k tomu nepotřebovali eko-teroristické organizace, jako je třeba Greenpeace :-)

  2. Atanor permalink
    Listopad 24, 2013 01:23

    „.. mě, členovi tupého stáda..“
    Shamane, pokud tohle myslíš vážně, tak ti můj elitář k ničemu nebude a patrně tedy nepatříš mezi skupinu lidí, kterým má upozornění byla určena. Jen dodávám, že nebyla myšlena jako popis ideálu či nějakého konečného stavu, spíš bych je umístil k začátku cesty.

  3. Č.S. permalink
    Listopad 23, 2013 13:27

    Souhlasím s tvrzením, že národ má vlastně zdravé jádro. Ale zatím asi největší problém vidím v tom co zmínil Tomáš. Většina lidí má rodiny a většina lidí má hypotéky i ten životní standart. Ono to vlastně dnes je běžné a je normální. Děti porovnávají s ostatními dětmi ve škole – jaký mají počítač, telefon, kde byly na dovolené atp. Vše dle ,,neviditelných,, instrukcí v televizi v reklamách a od okolí. Analogicky u dospělé populace. Životní standart a hodnoty,které člověk musí nebo chce mít se doplňují a tvoří tlak, který vytváří kleště a kolotoč problémů z něhož je těžko se vymanit.
    Obyčejný člověk, lapený v této pasti, nemá snahu ani energii řešit nic moc dalšího, než existenční starosti a problémy. Když nezmiňuji brumlání po nějakém tom pivě…
    V mém okolí jsou lidé, kteří toto pochopily a osvobodily se z ,,kleští,,, alespoň v mysli. A z toho vyvozují určitou nadřazenost, což znovu nepovažuji za špatnou vlastnost, protože každý stejně nakonec tak nějak ví, že jestli má dojít nějaké změně (sociální, politické, žebříčku lidských hodnot atd), ve větším měřítku, pak jediná reálná možnost je právě názor a činy toho stáda. A nejlepší způsob, jakým stádo vyvést z omylu bude stejně vlastní příklad. Vlastní životy jednotlivců, které budou na jiné úrovni a dotvoří obrázek toho, že to jde nějak,že nejde o další plané řeči….. že revoluce nejdřív musí proběhnout uvnitř, pak veřejně ve vztahu k rodině, přátelům a hlavně životu.. a pak je asi možnost mluvit o nějaké nadřazenosti, ale ne ve vlastní prospěch….

  4. Shaman permalink
    Listopad 22, 2013 22:12

    Tomas:
    Úplně přesně vím, čím si ten pán prošel a pořád prochází. Taky jsem zjistil, že mezi „nejlepší a nejúspěšnější lékaře“ patří ti z posudkových komisí.
    To se Ti takhle vemou tabulky, vyhledá se diagnoza, koukne se jak se dlouho dotyčný léčí a pak se řekne: podle tabulek by jste už měl být v pořádku. A nemocný se zeptá: Takže ať se cítím jakkoliv, podle tabulek jsem zdravý? A posudkový lékař odpoví: ano. A je to! Běžíš domů a oznámíš tu radostnou zprávu rodině. Společně pak pošlete celý systém někam. A ty si málem povzdechneš – jo, mít tak trochu jinou barvu pleti. Tohle jsem bohůmžel zažil taky. A nebýt pomoci od bohů a mé rodiny, skončil bych i s manželkou a dítětem na dlažbě.
    I proto chápu slová autora o nutnosti vzájemné spolupráce.

  5. Shaman permalink
    Listopad 22, 2013 21:43

    Atanor:
    „Bylo by prospěšné, kdyby nám takový elitář vyrostl (až už z řad mládeže nebo stářeže) a kdyby své elitářství, pro začátek, udělal neotřesitelným.“
    Tvrdíš (resp. vkládáš své tvrzení mezi názory svého ideálního elitáře), že s tupým stádem nic nevybuduje. K čemu mě, členovi tupého stáda, takvý elitář bude? Další náročný a hodně hladový krk? Děkuji pěkně. Nestačí že jako daňový poplatník už teď krmím bandu předražených šašků ve vládě, tlupu práci odmítajících „utiskovaných“, stovky prorežimních organizací a projektů….atd. atd.?
    Na jakého mesiáše to čekáš? Takového co za Tebe všechno vyřeší?
    Autor poukazuje na potřebu zapojení se každého člena společnosti. Zcela s ním souhlasím. „Mesiášů“ už tato splečnost měla a viděla dost. A už jich začíná mít po krk.

  6. Atanor permalink
    Listopad 22, 2013 02:17

    Elitář nepotřebuje své elitářství nikomu ukazovat ani si nepotřebuje stěžovat, že se k němu skoro nikdo nepřidá. Ani nepobrekává nad postoji těch, kteří jeho elitářství nechápou; ani vnitřně se těmito postoji nenechá vytočit. Snaží se zbavit i jakýkoliv citů k tupému stádu, které se v článku nazývá lidem či národem a o kterém tento elitář ví, že se na něj nemá spoléhat a že s ním žádnou pospolitost nevybuduje, protože toho prostě není schopno. Není nihilista, ale realista; nivelizace typu „vzešel jsi z lidu, tak nad ním neofrňuj“ pro něho už nic neznamená.

    Bylo by prospěšné, kdyby nám takový elitář vyrostl (až už z řad mládeže nebo stářeže) a kdyby své elitářství, pro začátek, udělal neotřesitelným.

  7. Tomas permalink
    Listopad 21, 2013 20:18

    Ohledně policajtů platí-„Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Ano mnohým z nich je to možná proti srsti, mlátit vlastní lidi ale mají prostě strach o místo. Také mají hypotéky, půjčky, určitý standart života, kterého se nechtějí vzdát atd. A „Stát“, ten má vlastní občany víceméně u prdele. Jsme dobří jen jako plátci daní a plátci dnes už v podstatě každého prdu. Platíme za vše ale stát se o tebe ve skutečné nouzi nepostará. Čímž nemíním nějaké starání se o každou prkotinu ale skutečnou nouzi. Uvedu příklad z reálného života. Dnes jsem mluvil s bývalým kolegou. Asi před rokem přežil tři infarkty za sebou a rok marodil, dnes mu roce ukončili pracovní neschopnost a dle posudkového lékaře je naprosto zdráv. Kolegovi je šestapadesát let a celý život docela těžce fyzicky pracoval v hutnickém a stavebním průmyslu. Dle lékařů je naprosto v pořádku. V reálu vyjde pár schodů a nemůže popadnout dech. Celý život nemarodil, platil daně, zdravotní pojištění a podobné sračky jen proto aby se na něj stát v okamžiku kdy skutečně potřebuje pomoct vysral! Podle nových tabulek a nařízení zřejmě nemá v tuto chvíli nárok na podporu a kdyby šel do předčasného důchodu bude brát necelých pět tisíc. Práci v našem regionu a ve svém stavu nesežene. Kdyby jej nepodporovaly děti, které sami mají rodiny a nepatří k horním desetitisícům, tak se dle jeho vlastních slov dávno oběsil, protože by mu asi skutečně nic jiného nezbylo. Takových případů začíná být stále víc a víc. Tento „národ“ má potenciál, určitě ano. Ale je potřeba více lidi stmelovat, na základě ať již třeba víry a názorů, tak na základě rodiny. Kdo má silnou a zdravou rodinu, či skupinu lidí, o, které se může skutečně opřít, ten má obrovskou devízu do budoucna. Bude možná hůř…

  8. Raimund z Patagonie permalink
    Listopad 21, 2013 17:00

    Tak elitářství je škodlivé, pokud se jedná o samoúčelnou pózu, která snahy o společnou akci spíše paralyzuje, než by vedla k řádnému rozdělení úloh. Ovšem lidé skutečně neuvažují, ani se nechovají moc samostatně, brblali a budou brblat vždy a jejich současná vyšší míra nespokojenosti a hněvu je spíše intuitivní, než nějak racionálně založená. Lidé sami ve smyslu mas nikdy žádnou změnu neudělají a nejspíš k ní ani moc nepřispějí. Je otázka, jesti to tak nemá být.
    Samozřejmě, že národ má zdravé jádro, jinak by vůbec nestálo za něj bojovat a takový národ by asi ani nepřežil do dnešní doby. Je ale stejně zajímavé, jak se tady lidé účastní protestů takříkajíc s křížkem po funuse, třeba když už nemohou vydržet soužití s menšinami v místě bydliště nebo nemají práci. V Polsku je naopak masová účast přímo v akcích s národní tématikou, které přitom preventivně směřují i k řešení těchto problémů. Podle nás má každý národ charakteristické vlastnosti, nebo spíše jejich ucelený soubor, daný jak mentalitou, tak kulturním vývojem a celkově prostředím. Nejde říci, že je ten který národ špatný, chyba je naopak na straně toho, kdo nesprávně analyzuje a špatně pochopí tyto národní rysy, případně se tím vůbec nezabývá a zajímají jej jen vlastní ambice.

  9. Shaman permalink
    Listopad 21, 2013 14:55

    Zcela souhlasím Wolfe, skvěle napsáno. Nedá mi nepřemýšlet o tom, jaký na tuhle problematiku mají názor policisté-pěšáci, mlátící „extrémisty“ na demostracích. Jak jsou asi motivováni? Penězma, hodnostma a medailema, nebo snad mají klasická předlistopadová školení jen jinak pojmenována (ale tomu bych moc nevěřil, tak hloupí a vygumovaní snad být nemůžou)? Anebo je drží pod krkem (tak jako zatím velkou část obyvatelstva) obyčejný strach o místo, výplatu a udržení životní úrovně? Uvědomují si vůbec, že to MY, daňoví poplatníci jsme jejich zaměstnavatelé, že vlastně MY je živíme? Dochází jim vůbec, že kdyby zničili nás, bude to i jejich konec? Absurdní situace – tak jako parazit postupně zahubí svého hostitele, tak i námi financována policie, postupně hubí nás. Je to tragédie, když stát bojuje proti vlastním občanům.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: