Skip to content

O životě za smrtí

Listopad 6, 2013

Život vědomého lidského já jako subdoména vyššího nadčasového komplexu.    1.

Člověk má ohledně představ o duši a tělesné smrti, kterou má být tato duše vyvázána z vazby s fyzickým tělem, v podstatě naivní a domýšlivé představy. Vrcholným aktem této domýšlivosti je nahlížení duše jako entity, která je plně synchronní s dočasnou individuální personou – egem člověka, který tuto duši representuje. Jinými slovy, lidé mají takřka obecně zažitý sklon představovat si svoji Duši jako identitu, která je přímo úměrná jejich personálnímu sebepojetí reprezentovanému osobním jménem a současným tělesným já, které toto jméno – personu považuje za kompletní vyčerpávající souhrn vlastního bytí.

Duše je v tradičním dotazování na její podstatu vždy pojímána jako výhradní majetek – spolu komponenta lidského osobního já, které průkazně generováno fyzickým tělem je automaticky bráno jako spirituální substance, která má být nepodmíněná zánikem smrtelné schránky. Proti tomuto ideovému konceptu se staví řada faktorů jako nemoci, stárnutí atp., které lidskou osobnost – duši, nechávají ještě „zaživa“ vyhasnout a vyhořet během jejího pobytu v lidském těle, což působí dojmem, že mimo živého plně fungujícího lidského těla se žádná duše neodehrává a ani odehrávat nemůže. Pokud ještě zaživa člověk propadne stařecké demenci a dalším odduševňujícím procesům, tak jak by se dalo uvažovat o duši – osobnosti, která setrvá i po smrti, když již za živa není zjevně přítomná.

Zcestný náhled tohoto typu je podmíněn tím, že duše je striktně – předpojatě chápána jako personální entita, která se v lidském těle realizuje jako jedinečná biologickou schránkou generovaná osobnost. Tento v podstatě mimoděk předsudečný náhled na duši však opomíjí jeden zcela zásadní faktor, který je nutno při tázání se na charakter duše zohlednit.

A totiž ten, že biologické vědomé já může být – je reziduem seberealizačního procesu jsoucna, které na sobě toto já nese, obdobně jako kostra na sobě nese maso, avšak ono „maso“ – vědomé já je doplňkem, a nikoli zdrojem a příčinou sebe sama. Pochopíme-li, resp. připustíme – tuto zásadní okolnost nezbytnou pro objektivní vhled, tak pochopíme i naivitu vědomého já, které samo sebe nahlíží jako finální stav bytí, byť je v pozici nikoli finálního, ale sekundárního stavu (Vědomého) bytí.

Descartes hlásal – myslím tedy jsem, evidentně tedy vnímal své myšlení jako finální doklad existence sebe samého, jeho představa duše byla předem determinována jeho zkušeností s vlastním myslícím já, nicméně toto myslící já podružně předjímá alternativu, že tato jáská sebeidentifikace – sebereflexe je pod procesem komplexnějšího „metafyzického“ procesu, generovaného jsoucnem – duchem, jehož je individuální lidské já dočasnou průvodní manifestací, nikoli finálním završením, jak ovšem rádo sebe samo nahlíží.

K podezření, že vědomé lidské já je dočasným (v rámci současných fyziologických možností daných lidským tělem) sebevyjádřením nadosobní a též nadčasové entity, která stojí v pozadí lidského bytí přispívají i soudobé poznatky o podstatě nám známého vesmíru, jehož základní nosnou silou je gravitace a s ní temná hmota – energie, což jsou podle všeho komplexní (sub – fyzikální) nosné systémy principu duše, která je (druhotně) manifestována lidskou tělesnou schránkou a jí exponovanou vědomou myslí, která však není finálním produktem – cílem, ale spojovacím článkem, nástrojem.

Fenoménem, který mj. dokládá realitu nadosobní sub-fyzikální spirituální domény, z níž vyvěrá člověk, avšak která je individuální lidské existenci nadřazená, jsou záhadné vazby mezi identickými dvojčaty, která ačkoli jsou od sebe vzdálena i tisíce kilometrů často vykazují známky reálné synchronní rezonance mezi sebou. Jinými slovy sdílejí stejný osudový vzorec, který postihne-li jedno z dvojčat, paralelně se ve stejném okamžiku projeví i na druhém.

Racionálně lze tuto záhadu vysvětlit jen tak, že tato dvojčata sdílejí totožnou fyzikální matrici,  která je kořenovým sub – systémem jejich těl, a která má na svědomí nápadné synchronní vazby v jejich životech a zkušenostech. Dále je tato matrice evidentně tak rozsáhlá, že pro ni ani mnoha kilometrové vzdálenosti nic neznamenají, což znamená, že je minimálně planetárního rozsahu a její charakter v rámci tohoto konceptu, bude nepochybně též komplexně astrofyzikální – tj. provázaný s naším slunečním systémem a jeho komplexním kosmickým a podle všeho i za-kosmickým zázemím.

Průvodní silou vesmíru i naší sluneční soustavy je gravitace, všudypřítomná materie, která funguje jako kotvící a organizující síla všeho co je ve vesmíru obsaženo. Tuto elementární  kotvící sílu lze přirovnat k vodě v níž plavou ryby a je pro ně tak průzračně samozřejmá, že o ní ani nevědí. Stejně tak bytí člověka je tak nenápadně spjaté a prorostlé s gravitací, že ji  nebere na vědomí.

I lidské tělo jako vysoce organizovaná fyzikální entita vlastní osobní gravitační pole (relativně dočasné, prakticky však trvale oscilující v rámci tělo – sluneční soustava), v jehož rámci je uspořádán-organizován jedinečný osobní DNA vzorec a tento vzorec byl vygenerován jak rodičovskou interakcí, tak paralelním kosmicko gravitačním vlivem planet, které v okamžiku početí svázaly danou gravitačně prostoročasovou fyzikální konstantu s biologickou DNA, která reprezentuje jedinečně zosobněný náboj kosmických sil vtělený do lidské individuality.

Lidské vědomí je aktem interaktivní expozice kosmických sil. Sil, které soustředí svoji seberealizaci, své vlastní existenciální ambice, skrze sílu planet a Slunce do formy biologické entity – člověka, v níž coby sebereflektujícím a sebe prožívajícím nástroji zakoušejí vědomé bytí v dočasné „virtuální formě“ lidského těla. Lidské vědomí je v tomto náhledu vícevrstvou záležitostí.

 Pokračování.

Všechna práva vyhrazena.

Advertisements
One Comment leave one →
  1. Dév permalink
    Listopad 14, 2013 14:09

    Žvaníš blbě o něčem, čemu vůbec nerozumíš. Text je zcela v souladu se současným internetovým žvaněním. Nic o problému nevíš a tak to nahrazuješ rádoby akademickými bláboly jako je už sám nadpis. V životě jsi neviděl nikoho skutečně umírat, ale chceš všem radit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: