Skip to content

BalðuR – zářivý bílý bůh osvícení

Říjen 1, 2013
by

Nejprve trochu vhodné hudby, Ricochet od Tangerine Dream.

Asi před 29 lety, jsem prožil zkušenost, jež mne změnila. Sjížděl jsem na lyžích hodně rychle svah, když jsem náhle hned před sebou uviděl skokánek ze sněhu. Někdo jej tam postavil, aniž bych o tom věděl, a já jel tak rychle, že jsem neměl šanci se mu vyhnout. Raděj než být skokem vržen do vzduchu, jsem jím přímo projel – ale k mému překvapení bylo mé tělo vymrštěno do vzduchu. Ano, opustil jsem své tělo. balder_und_nanna_by_f_w_heine_sVstoupil jsem do zcela tichého a uklidňujícího světa. Viděl jsem své tělo letící vzduchem, točící se velice pomalu dokola, a pak letělo vzhůru do světla, které mě posléze zcela obklopilo. Bylo světlé, ale neoslepovalo. Nebylo hřejivé ani studené, jen dokonale uklidňující. Nevím, jak jsem tam byl dlouho, protože jsem se nacházel v říši bez času, nebo spíše mimo čas. Vím, že to zní hloupě, ale takto jsem to cítil; cítil jsem, jako by se na mě světlo usmívalo a objímalo mě. Cítil jsem se dokonale v bezpečí, neměl žáné starosti a byl jsem jednoduše šťastný. Zároveň jsem však chápal, že tam nebudu moci zůstat navždy, a pak jsem spadl. Náhle jsem seděl na svém těle, přímo na hlavě, a uvědomil si, že mé tělo vstalo ze sněhu a udělalo pár kroků, než znovu kleslo na kolena. Všechno se stále dělo zpomaleně, ale čas zrychlil a já v dálce slyšel bolestivé výkřiky. Tam dole křičelo mé vlastní tělo. Pak mé tělo sundalo helmu, a jak se zvuky stávaly jasnější a čas se zrychlil do normálu, všechno zrudlo – krví. Byl jsem zpátky ve svém těle a viděl jsem, jak vedle mě stojí bratr. Prohodil jsem k němu: «Ať mě takhle nevidí máma», protože jsem věděl, že jsem v pěkné bryndě a že by vyváděla, kdyby mě v tomto stavu viděla. Měl jsem rozdrcen pravý čelistní kloub, ale většina krve pocházela z rány, způsobené lyžařskou tyčkou, která mi probodla tvář (takže jsem vlastně mohl prostrčit jazyk velkou dírou ve tváři). Celé se to odehrálo, aniž bych cítil nějakou fyzickou bolest.

Přirozeně mne zajímalo, co měla tato zkušenost vlastně znamenat, a přečetl jsem o podobných zkušenostech několik knih, ale v jeden moment jsem se spokojil s nevědečtějším vysvětlením; mé tělo mne ochránilo před touto bolestivou zkušeností tím, že přesunulo mé vědomí do části mozku, kde žádnou bolest necítilo, a já jen viděl to, co byla v podstatě iluze – či spíše halucinace. Nikdy jsem své tělo neopustil. Ve skutečnosti jsem nic neviděl. Jednalo se jen o obranný mechanismus, aktivovaný proto, aby mne ochránil před bolestí.

Nad čím si však lámu hlavu, jsou svědectví těch, kteří měli podobnou zkušenost a kteří ve skutečnosti viděli věci, které jejich těla vidět nemohla, či dokonce slyšeli, co se říká v další místnosti. Jak by to mohl nějaký mozek dokázat? Další věc je skutečnost,  že po celé věky si lidé povídali pokud ne přesně stejný, tak alespoň velmi podobný příběh; opouští svá těla, vidí příjemné bílé světlo kolem svých těl, a vrací se znovu k životu změněnému navždy. Nejčastěji již nemají strach ze smrti.

Pokud nepodíváte na přechodový rituál, starý evropský zasvětitelský obřad, popsaný zde [česky] a zde [česky] a zde [česky], můžete jej rovněž velmi snadno přirovnat k těmto zkušenostem. Tělo (tj. oděv) je symbolicky zabito (tj. pověšeno na strom), či alespoň zraněno kopím, a osoba, která to provádí, opouští své «tělo» a vstupuje do duchovního světa v říši smrti. V této říši se dozvídá něco posvátného a důležitého od ženy a je pak «znovuzrozen » jako nový a lepší člověk.

Otázka tedy pochopitelně zní; co když naši předkové vlastně založili tento rituál na těchto, konec konců, docela běžných zkušenostech blízké smrti, které museli rovněž zažívat? Co když působí symbolický účinek rituálu na člověka stejně jako «opravdová» zkušenost blízké smrti? Zkušenost z tohoto rituálu mohla dokonale přinášet stejně posvátný a důležitý pocit jako skutečná zkušenost blízké smrti, a pak by přirozeně měla tentýž účinek!

Co je tedy onen účinek? Co asi mohla tato zkušenost osobě způsobit? Možná nic, jistě, ale proč by pak bylo pro naše předky tak důležité, aby lidé tento rituál podstoupili? Že by je tato zkušenost spojila s duchovním světem? Že by aktivovala schopnost či smysl, která dřímá ve všech Evropanech – smysl, který jsme všichni měli, když jsme byli čistými neandrtálci, který nyní musíme, abych tak řekl, znovu nakopnout? Možná zapnout intuici jako šestý smysl? Možná se jen zbavit strachu ze smrti? Možná umožnila modernímu Evropanovi, aby se stal více tím, za co je považován. Ať už to způsobilo cokoliv, cítilk jsem se tím přinejmenším osvícen a jistě se smrti nebojím – své ani druhých. Cítím požehnání; podporu, pomoc a vedení …. čímsi dobrým. Božskou sílu. Božstev. Bohů!

2083img750

Pokud nic jiného, tak nyní víte, proč jsem se (v Burzum) tolik zaměřoval na cestu do říše smrti, na Baldrovu smrt, na Baldra (=Bragiho) a Îðunn (=Nannu). Mám pocit,  že je to Baldr («zářivé bílé tělo », «koule»), co obklopovalo onoho jedenáctiletého kluka, a ten na něj udělal velký dojem! HailaR BalðuR! HailaR Îþund! HailaR WôðanaR! 

Varg Vikernes

16. února 2013

přeloženo z: www.thuleanperspective.com

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. B.S. permalink
    Říjen 7, 2013 23:15

    Ten přechodovej rituál v odkaze + vazby je zajímavej.

  2. Raimund z Patagonie permalink
    Říjen 4, 2013 01:31

    Přiznáváme, že naše připomínka byla trochu popichující, ale prostě jsme si už dříve uvědomili, že náš přístup k duchovnu (ne duševnu) je jiný, než u Varga. Děkujeme, že jste nám jej svým dodatkem ještě lépe přiblížil.

  3. contra permalink
    Říjen 3, 2013 19:51

    Snad je možné označit za pozitivní to, že Varg otevřeně přiznává, že tápe ?
    Ale používání argumentů ze spiritualismu, se vším tím hlukem, dohady a bordelem, kterými se tento směr podílí na zmatcích v hlavách dnešních lidí, to myslím, že Varg zapotřebí nemá. Někdy mám vážně chuť mu napsat, aby se držel „svého kopyta“ („ševcovského“ :-)

  4. Říjen 3, 2013 08:45

    Raimund z Patagonie: Z toho, co Varg píše jinde, vyplývá, že nevěří v bohy jakožto samostatně existující bytosti, ale jako součásti naší osobnosti.

  5. Raimund z Patagonie permalink
    Říjen 3, 2013 03:39

    No jo, ale když jde o stav vědomí a nikoliv o duchovní zážitek, tak je nadpis trochu zavádějící ne? Nebo to měl být záměr? :)

  6. morgarath permalink
    Říjen 1, 2013 19:39

    Vždycky jsem přemýšlel, odkud má Varg tu jizvu;-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: