Skip to content

Postavení ženy

Červenec 27, 2013
by

muslimkyNedávno jsme se hned několikrát na tomto webu dotkli toho, jak mnohdy brutálním  způsobem se k evropským ženám chovají přistěhovalci z jiných světadílů. Někdo možná namítne, že se jedná o excesy, které páchají lidé bez rozdílu původu.  Jistě, ve všech končinách světa dochází k sexuálně motivovanému násilí. Přesto si však dovolím malé srovnání s Indií, aby si bylo možno jednoznačně uvědomit rozdíly.

Uvedu alespoň některé titulky článků, které se letos objevily v médiích, naposledy minulý týden: Odvlekli školačky z klášterní školy a hromadně je znásilnili, Na severu Indie hromadně znásilnili Američanku, Hromadná znásilnění v Indii neberou konce – další obětí je 14letá dívka, Indii rozzuřil další případ znásilnění – sedmiletou zneužili na toaletě ve škole, V Indii hromadně znásilnili další ženu, která jela autobusem, U Díllí hromadně znásilnili a zabili další dívku, Ze skupinového znásilnění a vraždy obžalovali v Indii pět mužů.

Závěr: Po celé Indii probíhá na 40 000 procesů týkajících se znásilnění. V Indii je znásilněna žena každých dvacet minut. Např. v Pákistánu je situace o něco „lepší“, tam je každé tři hodiny znásilněna jedna žena a jedna ze dvou obětí znásilnění je mladistvá. Situaci v těchto státech s Evropou tedy srovnávat rozhodně nelze.

Evidentní je, že v tamní kultuře se obecně žena vnímá jako něco méněcenného a toto se promítá i do vztahů mužů k ženám, již někdy od dob etických kodexů (tzv. dharmašástry) z období přelomu letopočtu a  prvního tisíciletí n.l. Dnešní Indie se sice vyznačuje množstvím vzdělaných žen ze střední třídy a žen političek, ovšem často příbuzných význačných mužů, tudíž zaujímajících svůj post z dynastických důvodů. Obecně, výdobytky rovnoprávnosti v Indii přišly až se sekularizací a vlivem Západu. A tak pro Indii zvláště specifický fenomén hromadných znásilnění nadále odráží pokřivené vnímání ženy v tamních končinách, jež se s Evropou nedá srovnávat. I v současnosti se tam tedy objevují šokující případy, kdy tradiční indické rodiny opouští či dokonce zabíjejí novorozence ženského pohlaví, protože upřednostňují pouze chlapce. O to víc mne tedy udivuje,  když potkám např. nějakou českou dívku v muslimském odění, protože tím nejen vyjadřuje, že před vlastní kulturou dává přednost cizí, ale zvláště že se dobrovolně rozhodla pro víru, která ji považuje za nižší druh bytosti a dle níž je vydána libovůli svého muže. Zájemce o detaily života žen v islámu odkazuji na svědectví jedné bývalé české muslimky.

Oproti tomu evropská kultura se vyznačovala vyrovnaným postojem k ženám již odpradávna. Ten se stejně jako v případě zmíněné indické, rovněž pojí s duchovními kořeny – se světonázorem původních Evropanů, s pohanstvím – nicméně důsledky má zcela opačné. Pohanské ženy často požívaly výlučného a privilegovaného postavení. Statut kněžky či čarodějky (strigy), rovnocenný pohanským kněžím či čarodějům (volchvům, druidům, žrecům apod.), potvrzoval jejich rovnoprávnost. Rovnocenné vnímání mužského a ženského aspektu lze např. rozeznat  i v samotné víře předkřesťanských náboženství, které vedle bohů vyznávala i bohyně. Samozřejmě že muž byl v tehdejší společnosti hlavou rodiny a žena mu byla podřízena. To však pochopitelně vyplývalo z rozdílných predispozic a vlastností, daných přírodou oběma pohlavím, jež se tak vzájemně doplňují. Žena však v předkřesťanských společnostech nebyla považována  za tělesně, duševně či morálně méněcennou, jak to lze vidět u jiných kultur ještě dnes.

Křesťanství naproti tomu přišlo s pojímáním ženy, které odráží jeho blízkovýchodní geografické kořeny, kde se žena pojímá jako služka mužů a nedosahující již od narození jeho úrovně. Citujme alespoň dva výroky významných představitelů křesťanství, které to dotváří. Pavel v Prvním listě Korintským píše: „Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou. Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži.“ Nejvýznamnější teolog středověku, sv. Tomáš Akvinský, ve svém díle Suma theologická praví: „Žena je nedokonalým a náhodným zjevem, neboť síla působící v mužském semeni směřuje k tomu, aby podle sebe zplodila něco dokonale podobného mužskému pohlaví. Zplození ženy je však ovlivněno špatným stavem látky nebo nějakou vnější změnou, např. kvůli vlhkému jižnímu větru.“

Zatímco mýty původních etnik mluví o současném stvoření muže a ženy bohy, tj. o jejich rovnocenném původu, blízkovýchodní mýty odvozují zrození ženy z muže, konkrétně z Adamova žebra, a tímto v ní spatřují jen jeho odvozeninu a bytost nižší kategorie. Pro co tedy ženy byly oceňovány předkřesťanskými civilizacemi, pro svou senzitivitu a ženskost, pro to je křesťanství démonizovalo a jako ďáblovy pomocnice upalovalo na hranicích. A zcela stejně jako jiná blízkovýchodní náboženství, ať už judaismus či islám, ženám ani neumožnilo, aby svému bohu sloužily jako kněžky rovnocenně po boku mužů. Pokud k tomu dáme do souvislosti mravní zkaženost, podnícenou nepřirozeným celibátem, celkový odpor k tělu a všemu tělesnému ve prospěch přehnaného velebení všeho duchovního, čímž vzniká přímo chorobná disharmonie, dostáváme tak znovu naprostý opak pohanských ideálů, jakým je např. kalokagathie antického Řecka – harmonický soulad a vyváženost těla a ducha. V plné kráse se tak vyjevuje  protipřírodní a člověku nepřirozená podstata těchto šovinistických náboženských ideologií, navíc přesvědčených o své vlastní jediné pravdě a z tohoto titulu nemilosrdně potírajících vše, co není v souladu s jejich dogmaty.

Pak ani tedy nepřekvapí, že jsou to znovu duchovní, kteří i dnes na ženách páchané násilí bagatelizují, přičemž uvedu opět Indii, a reakci duchovního vůdce svámí Asarama, který na adresu brutálně jedné znásilněné studentky uvedl: „Viníky není jen těch pět nebo šest lidí. Oběť je stejně vinna jako ti, co ji znásilňovali,“ řekl 71letý Bapu na náboženské konferenci. „Měla nazývat pachatele svými bratry a žadonit, aby toho nechali. Tak by si mohla uchovat důstojnost a spasit život,“ dodal. Podle něj mohla studentka zůstat naživu, kdyby opakovala mantry. „Ta šestice byla opilá. Kdyby vzývala bohyni Sarasvátí a soustředila se na mantru dikša (pro koncentraci před náboženskými úkony a meditací, která je i oslavou celibátu), pak by asi nenastoupila do autobusu,“ řekl duchovní na konferenci. Když už byla v autobusu, měla podle něj vyslovit svaté jméno, chytnout za ruku útočníka a říci mu: „Považuji tě za svého bratra.“ K tomu snad není co dodat. Celá zpráva zde. Podobný přístup duchovenstva však můžeme vidět i v Evropě, pokud jde o katolickou církev a její vlažný až přezíravý postoj k případům  sexuálního zneužívání dětí kněžími.

Jestliže jsem se tu v úvodu podrobně rozepsal o vnímání žen v Indi, ale může se jednat o jakýkoliv jiný Evropě kulturně/etnicky vzdálený světadíl, kde je žena považována za druhořadou bytost, ptám se, jakým způsobem se asi pak tito muži budou chovat k ženám, pokud přesídlí do Evropy? Zkušenosti z Evropy, jako např. tahle, či případy znásilnění přistěhovalci ve Skandinávii, jimiž jsou dle norské policejní statistiky z téměř 97% pachatelé „nezápadního vzhledu“, ukazují, že se tito lidé neasimilují. Zvyky své původní kultury si přinesou s sebou, setrvávají v nich a v tomto duchu i vychovávají své děti. Jejich vnímání je zakořeněno příliš hluboko, až v samotné podstatě jejich bytí, kterou vlastně jejich zvyky a kultura zrcadlí. Od jejich životních hodnot se pak odvíjí jejich chování, vztah k lidem, k zvířatům a světu jako celku. Pod vlivem probíhající  multikulturní propagandy možná někteří nebudou souhlasit s tím, že se jednotlivá etnika se od sebe liší, ale kdo by to popíral, jako by popíral rozdílnost kultur, které tyto etnika vytvořila. Rozdílnost lidí je právě potvrzována rozdílností kultur.

Pokud chceme zajistit existenci našich lidí a budoucnost našich dětí, je třeba tento přistěhovalecký příliv do Evropy zastavit. Domnívám se, že kdokoliv, komu není lhostejný osud jeho bližních, by se kdekoliv na světě logicky bránil přistěhování takových potenciálně výrazně nebezpečných jedinců do své země. Jak to že evropští politici takto nepřemýšlí a ten z nich, kdo řekne pravdu či se nechce držet multikulti úrovně, je zdiskreditován a umlčen? V tom smyslu vzpomeňme případ političky Marine Le Penové, jež si dovolila v roce 2010 přirovnat muslimy k nacistům okupujícím Francii, za což bude zbavena poslanecké imunity a souzena, více tato zpráva. Některé organizace jako Amnesty International však tvrdí, že jsou to naopak muslimové, kdo je ve Francii utiskován! (viz zde) Dle této  nadnárodní organizace (nadnárodní – hájící tedy zájmy čí?) jsou prý diskriminováni i čeští Romové.

Politikou evropských států rozhodně není hájení zájmů lidu své země, ale naopak politika rozrušování Evropy. Podporuje se vše to, co oslabuje jednotlivé národy, co přetrhává vazby mezi jejími původními obyvateli na všech úrovních od rodiny až po mezilidské vztahy obecně, a naopak to, co má tyto vazby upevňovat a rozvíjet, se diskredituje a potírá. To není žádná konspirační teorie, ale fakt, který každý z nás může pozorovat kolem sebe. Kdo však na tom může mít zájem? Rozhodně ne samotní Evropané, ale ti, kteří se je tímto způsobem snaží ovládnout, zatímco třeba sami důsledně lpí na zachování těchto etnických vazeb.

muslimská populace

Kde že to vlastně nemají problém s přistěhovalci? Jednak samozřejmě tam, kde žádní nejsou, a rovněž tam, kde je jejich etnická diverzita co nejnižší. Někde to velmi dobře vědí a v tomto smyslu mají velice přísnou, až rasistickou přistěhovaleckou politiku. Takovým státem je např. Izrael, který na základě svého „Zákona o návratu“ umožňuje komukoliv z celého světa se do Izraele přistěhovat a získat tím automaticky izraelskou státní příslušnost. Musí se však jednat o Žida, tj. potomka židovské matky nebo toho, kdo přestoupil k judaismu a není zároveň členem jiné církve. Osobně by mne zajímalo, jaký názor by na takovou jednoznačně diskriminační politiku měla právě Amnesty International, zvláště její zakladatel Peter Benenson (1921-2005), shodou okolností Angličan židovského původu.

V každém případě izraelská imigrační politika může být příkladem pro každý stát světa. Netěší mne příliš, že toto nemohu prohlásit o žádném státě evropském, nicméně alespoň mne nemůže nikdo označit oblíbenou antisemitskou nálepkou, pokud zde zcela zcela otevřeně dávám za příklad Židy a jejich stát Izrael. Čím dříve se tedy v přistěhovalecké politice poučí i Evropa, tím dříve také začne tolik potřebný obrodný proces. Zatím však můžeme vidět trend zcela opačný. Zatím.

Reklamy
komentářů 27 leave one →
  1. Weisthor permalink
    Září 23, 2013 00:47

    Co se týká domělého přehlížení sexuálních deliktů kněžími ve vztahu k nezletilým, nejde o přehlížení, ale o paralýzu katolické tradice. Církev je pevně v rukách židů a zednářů. Semináře jsou dnes plné buzerantů a pedofilů. Část pokoncilní církve se snaží o nápravu a potrestání viníků, snaží se o vyčištění seminářů od těch kreatur. Bohužel to je nemožné, dokud se círev nezbaví židozednářů. Např. v seminářích FSSPX(Kněžské bratrstvo Sv. Pia X.) se nic takového neděje. Katolická cirkev je v úpadku a vnitřně rozkládána. Toť důsledek II.Vatikánského koncilu a následných deforem..

  2. B.S. permalink
    Srpen 13, 2013 23:35

    Gaul: K postavení ženy. Wilhelm Reich měl brilantní postřehy o tom není sporu. Osobně mi jeho orgonová teorie přijde jako hobby – úlet. Stejně tak jeho reflexe orgasmu jako samospasitelného principu, který bude li náležitě praktikován vyléčí všechny duševní choroby a poruchy lidstva, se mi jeví jako zjednodušená a v podstatě zmechanizovaná ideologie. Mimoděk degraduje sexualitu do role léčivé techniky, která bude li správně aplikována vyprodukuje zdravé vyrovnané kreativní lidi, což je obávám se, při vší hloubce a citu jaký Reich pro věc měl, naivní nereálně dogmatickou konstrukcí muže posedlého sexem.

  3. Gaul permalink
    Srpen 9, 2013 10:32

    Pro B.S. Skvělé zpracování náboženství nacházím u Wilhelma Reicha v masové psychologii fašismu. Bůh není empiricky dokazatelný, existuje však v člověku „myšlenka na boha“. Reich se ptá co je tato myšlenka a odkud se bere síla, s jejíž pomocí pak náboženství ovládá člověka. Klade poměrně jednoduchou odpověď, když říká, že děti v boha nevěří, protože nemasturbují. Náboženská excitace je pro něho vlastně náhradní orgasmus, který ale nikdy nevede ke skutečnému uvolnění, relaxaci jako orgasmus, ale pouze k vegetativní napodobenině. Bůh je tak v podstatě jen genitální spasmus – křeč. Zajímavé je, že kniha je z třicátých let, kdy církev ještě hrála roli ve společnosti. To co pozoruji je, že sice byla odstraněna sekularizací náboženskost, ale ihned byla nahrazena konzumem. Genitální spasmus, dříve Hospodin je dnes Konzum a znovu si staví své chrámy. Tím se zároveň objasňuje moje teze o kastě Žen a Mužů. Jde v podstatě o lidi nikoliv bez tohoto genitálního spasmu ale o lidi bojující o skutečný orgasmus. Tvrdím také, že fiolsofie Tradice je nenáboženská a vlastně ateistická, ale jen z pohledu spastického vidění světa. Tradice totiž neřeší existenci boha, jelikož žije ve vědomí, že pokud existuje tak jedině mimo myšlenku na boha v totiž podstatě orgasmu.

  4. B.S. permalink
    Srpen 1, 2013 12:08

    Gaul: Náboženství jako akt loajality k Transcendeci resp. její autentické realizace v lidské bytosti v lidské civilizaci obávám se neexistuje.To co je obecně bráno a chápáno jako Náboženství je prázdná bezduchá masturbační taškařice ve prospěch imaginativní modly jediného pravého Boha. Viz odkaz:

    https://sarmatia.wordpress.com/2012/05/14/abrahamicke-nabozenstvi-versus-civilizace-pozehnani-nebo-prokleti-lek-nebo-nemoc/comment-page-2/

    https://sarmatia.wordpress.com/2012/06/27/tajemstvi-adamova-zebra-aneb-podstata-zenske-krasy-v-nadcasove-spiritualnim-kontextu/

  5. B.S. permalink
    Srpen 1, 2013 11:43

    Gaul: Díky za bližší výklad, tomu už rozumím lépe a téměř bez výhrad souhlasím.

  6. Gaul permalink
    Srpen 1, 2013 11:36

    Die zweite Aufklaerung and BS und Mahmud: Především si lze všimnout, že v reakcích vás obou je obsaženo nedorozumění. Lidská bytost je především androgynní. Manifestace lidské bytosti v řádu přírody však vyžaduje určitou specializaci, jež se projeví jako uspořádání žena nebo uspořádání muž. Jestliže jsem vyslovil cosi o hodnotě ženy/muže odvislé od jeho směřování a naplňování ideálu ženství/mužství, pak je třeba zamířit až k oné androgynní bytosti a principům RTA. Hovořím záměrně o „kastě“ žen (existuje i kasta mužů), protože výraz obsahuje latinské CASTITAS, čistota. BS má částečně pravdu se „starou pannou“, protože Panna je kosmické symbolum androgynity, který zároveň díky příbuznosti slov Werg – Virgo a Wirklichkeit vyjadřuje že panneství je jedinečný způsob uchopování (ergonomie) reality – skutečnosti. Ten vyžaduje právě CASTITAS, jež však není asexualitou, sexuální askezí. Naopak tato CASTITAS neredukuje sexualitu na bilogickou funkci určenou toliko k množení ale přiřazuje jí její skutečný význam a tím je hra. Tyto ženy samozřejmě znám osobně, ale neočekávejte nic na první pohled zvláštního, to objevíte až později a neočekávejte, že některá z těchto žen vás přijme jako partnera, jelikož tyto bytosti jsou partnery samy sobě, tím s epodobají Dianě, Afrodíté, Demeter, Kálí apod.

  7. Gaul permalink
    Srpen 1, 2013 11:20

    Die erste Aufklerung an den BS: Uvažoval jste někdy, že tzv. náboženství a onen slavný amerikou symbolizovaný materialismus je v podstatě jedno a totéž? Také Siegmund Freud v době války tvrdil, že jeho největším nepřítelem není Hitler, ale církev. Velmi příkře také odmítl sionistickou vlezlost svých soukmenovců. Co je to tedy náboženské dogma nebo tzv. vědecká hypotéza? |Je to pouhé mínění, názor? Byl to právě Freud, kdo nám umožnil nahlédnout do principů nevědomých částí mysli, jímž je dogma i hypotéza bytostně cizí a jímž je vlastní pouze hra vyjádřená hrou masturbace. Materialismus tak můžeme dobře pochopit jako atrofii základního precepčního orgánu lidské bytosti, ustrnutí jež se stalo genetickým rysem. Proto dnes můžeme mluvit o materiálně kompetentní rase lidí a to dnes sledujeme je krize nikoliv paradigmatu nebo postoje ale adaptability druhu. Takzvaný neoliberalismus, s ním však i takzvané směřování ke konzervativním hodnotám a tedy i tzv. forma chápán pohanství jako „náboženství“, vytváření dogmatu a hypotézy o něm spadají do této atrofie, ustrnutí a degenerativního rysu určitého početného a dominujícího lidského typu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: