Skip to content

Männerbünde

Červenec 1, 2013
by

Často můžeme slýchat velmi negativní řeči o «stádní mentalitě » a  «následovatelích», ale podívejme se na skutečnosti v tomto kontextu. Nejprve; žijí lidé osamotě (řekněme jako medvědi), nebo žijeme v houfech (řekněme jako vlci)? Odpověď je jasná; nežijeme osamotě! Vyrůstáme, žijeme v houfech; se svými rodinami, přáteli a často rovněž obklopeni cizinci. Některé z těchto houfů jsou malé, jiné obrovské, ale stále jsou to houfy, ať se na to díváte jakkoli. Ti, co žijí osamotě, tak činí až dlouho poté, co dosáhli dospělosti, a většina z nich jsou vyvrženci, anebo extrémní výjimky (jako Unabomber). Běžný, normální, zdravý způsob života je pro lidské bytosti v houfu– jak jsem řekl, ve velkém či malém houfu, ale stále houfu.

Není přitažené za vlasy věřit tomu, že nedostatek kmenové sounáležitosti dnes vede k tomu, co nazýváme «stádní mentalitou». Muži a ženy jsou všichni tím či oním způsobem vábeni k jistému druhu skupiny. Zdá se, že potřebují pocit, že patří někam jinam, než jen do zatím (!) běžné rodiny. Tuto kmenovou potřebu identity bych prohlásil za zcela zdravou a normální, protože si nemůžete najít sexuálního partnera a rozmnožovat se v rámci rodiny. Nebo byste prostě neměli, a toto nežidovský (!) muž instinktivně chápe. Tudíž potřebujeme patřit alespoň ke dvěma různým skupinám, ačkoliv možná tu druhou skupinu hledáme jen proto, abychom posílili a zvětšili tu první; rodinu.

Jsme druhem zvířat, nazývající se lidé, a stejně jako jiná zvířata máme neprogramovanou DNA, jež nám říká, abychom se rozmnožovali, ale také svou DNA chránili. Když vidíme obrázky mrtvých afrických či asijských dětí, jejichž těla jsou navršena kdesi v Africe či Asii, pomyslíme si «ach, to bylo strašné » (dobře, někteří z nás…), ale když vidíme hromady plavých, modrookých a bílých evropských dětí, navršené úplně stejně, reagujeme mnohem silněji  protože nehledě na to, odkud pochází, jsou nám, biologicky řečeno, mnohem blíže než Afričané či Asijci. Tomu se říká «rasismus», a jde o samozřejmě zcela přirozený a zdravý instinkt ve všech živých bytostech. Toto je nám dalším důvodem k tomu, abychom měli «stádní mentalitu »: pro zdokonalení naší vlastní DNA. I když zemřete bezdětní v boji za svou rasu, stále si zajistíte přežité své DNA, protože DNA, za kterou bojujete, je ve skutečnosti do velmi, velmi velké míry vaše DNA. Jste součástí stáda, ale stádo není o nic méně součástí vás.

Ostatní rasy jsou v rámci téhož druhu pro vás rovněž v menší míře hodnotné. Pokud budou čelit hrozbě rasy jiného druhu, přirozeně se postavíte na stranu, jež je vám geneticky nejblíže. Je to zcela egoistické a zcela přirozené, a samozřejmě rovněž zcela zdravé a logické. Tudíž, v menší míře než ve vztahu ke své rase, máte rovněž  «stádní mentalitu»  ve vztahu ke svému druhu.

Co tu říkám, není nic revolučního či nového, toto všechno mnozí dobře znají, je to však samozřejmě velice «nezákonné» říci to nahlas, a co tu říkám, je rovněž oním důvodem, proč chtějí Židé tak zoufale zakrýt objev skutečného původu evropských druhů (!). Ano, ne evropská rasa, ale evropské druhy, protože nejsme vůbe potomky Homo sapiens, ale z 99,7% neandrtálců – druhu Homo neanderthelensis. To znamená, že ani nejsme týž druh jako Afričané a Asijci, ačkoliv také máme něco DNA Homo sapiens  (průměrně 0,3%). Takže… když všichni víme, že lidé mají stádní mentalitu, je to špatná zpráva pro Židy, kteří chtějí vymazat nás Evropany míšením s africkou a asijskou rasou. Náš druh není «lidstvem» jakožto «všemi lidmi na Zemi », ale naším vlastním evropským druhem. Ostatní lidské druhy jsou nám dokonce ještě vzdálenější, než jsme dříve věřili. S tímto věděním je spíše pravděpodobné, že se Evropané již nebudou tolik starat o jiné druhy, že se s nimi již nebudeme chtít mísit a že snad dokonce podnikneme kroky k ochraně našeho druhu před vymizením. Tudíž dělají co můžou, aby objev bagatelizovali, šířili v tomto kontextu falešné informace a, obecně řečeno, se  snažili dělat to, co dělali vždycky: lhát.

Vraťme se tedy k našemu stádu a prodiskutujme ještě trochu tuto «stádní mentalitu ». Abych neriskoval , že někoho urazím či po někom budu šlapat, vezmu jako příklad sebe samého. Vždycky jsem byl beznadějně individualistický, do té míry, že by to bylo možné označit až za sebezničující. Vždy jsem šel svou cestou, nebo jsem si zvolil nejít po cestě vůbec žádné a raději jsem šplhal stranou po nějakém útesu opačným směrem nebo jsem si prosekával cestu mačetou hustým lesem vstříc nepřekonatelné rokli. V jistém smyslu jsem na to hrdý, určitě jsem se naučil mnoho věcí, které jiní ne, ale jakkoli si mohu protiřečit a protivit se; chci také patřit ke stádu. Mám také «stádní mentalitu». Ne pouze  «rodinnou, kmenovou, rasovou a druhovou mentalitu », ale  ryzí «chci někam patřit mentalitu» metyfyzického původu. Nemluvím o přináležení k náboženství či té nebo oné národnosti. To již mám, ale o potřebě pocitu bezpečí v davu lidí, kteří jsou jako já. Ano, o warbandu, Männerbundu, či ještě lépe, celé vesnici tvořené lidmi jako já sám, kteří si přejí bojovat, zabíjet a umírat za mě, stejně jako si já přeji bojovat, zabíjet a umírat za ně. O místě, kde mohu odpočívat mezi ostatními, protože skutečně cítím, že jim mohu důvěřovat. Ano; o houfu. O stádu.

«Stádní mentalita» se často nazývá opakem «vůdcovské mentality», ale není tomu tak ; vůdcovství je schopnost, možná dovednost, ale nejedná se o opak přání někam patřit. Ti, co chtějí patřit do stáda – a to chceme všichni – dokonale mohou být excelentními vůdci a mít rovněž vůdcovskou mentalitu. Myšlenka stádní mentality versus vůdcovské mentality, propagovaná médii, je jen způsob, jak oklamat lidi, aby si mysleli, že by neměli chtít patřit nikam. Tedy, cui bono? Komu prospěje, že budeme mít takovou mentalitu? Komu prospěje, že budeme každý sedět na své malé hroudě a odmítat spolupráci s ostatními jen proto, že máme takový strach být označeni jako «ovce» se «stádní mentalitou»? Komu prospěje, že se Evropané nebudou chtít připojit k pohanským warbandům?  Komu prospěje, že Evropané budou odmítat spolupracovat a přijímat vedení druhých? Komu to prospěje? Funguje nějaká armáda bez vůdcovství? Kdo toho využije, když budeme odmítat spolupracovat?

Mám stádní mentalitu, ale i  mentalitu vůdcovskou. To však vůbec neznamená, že nebudu přijímat vůdcovství někoho jiného. Znamená to pouze, že bych byl schopen být dobrým vůdcem pod dalším vůdcem a že bychom oba konali dobro pro naši společnou věc. Znamená to, že bych byl schopen dobře vykonávat vůdcovy rozkazy.

Vlci jsou také skupinová zvířata. Stejně tak lvi. Mají jasnou hierarchii, ale na rozdíl od těchto šelem – jež mezi sebou bojují o roli alfa samce či alfa samice – my můžeme nalézt vůdce prostřednictvím procesů inteligentního výběru, a tímto budou i nejextrémnější typy vůdců mezi námi schopni přijmout a upřímně ocenit vůdcovství toho vybraného. Chci to zopakovat ještě jednou, abyste si to zapamatovali, ale já věřím, že si to stejně zapamatujete. Přečtěte si to znovu, pokud ne.

Upřímně věřím, že brzy budeme schopni vytvořit náš Männerbund či Männerbünde, a tímto být nejen stát lépe připraveni čelit budoucím strastem, ale rovněž uspokojit naši zcela přirozenou a zdravou stádní mentalitu a učinit náš život lepší. Zdravím svého budoucího vůdce a doufám, že ho brzy naleznu. HailaR WôðanaR!

Varg Vikernes

8. února 2013

přeloženo z: www.thuleanperspective.com

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. SSK permalink
    Červenec 14, 2013 11:17

    No, tenhle článek mně celkem oslovil. Něčím mě nadzvednul s něčím jsem se ztotožnil. Co mě u Varga vytáčí je přeceňování moci a vlivu žida. Příjde mi to jako identitní ideologická vycpávka, která ve finále poslouží právě Židovi a jeho ublíženě vyděračským manýrům.
    Nesnáším stádnost, stáda vytvářejí bezduchá zvířata a slabí jedinci neschopní samostatné nezávislé existence.To je jeden úhel pohledu, druhej je ten, že silnej samostatnej jedinec se neobejde bez kooperativní součinnosti dalších silných jedinců. Silní jedinci vytvoří i silné odolné stádo, které zpětně poskytne podmínky pro růst a posilování silného tj. individuálně vyhraněného jedince. Takovej typ stáda beru.
    Pokud bude stádo konstituováno tak, aby si individualitu silného jedince podřídilo vstřebalo a neutralizovalo ve jménu vlastních potřeb tak to ne, protože tím se stádo stane hordou nesamostatných zloutkovatělých podlidských zvířat.

  2. Slav permalink
    Červenec 11, 2013 00:30

    Wolf: Tak mám holt „smůlu“ v tom, že nejsem jako jiní :)
    Ale přečetl jsem si Kyvadlo i Vědu, přibral jsem i Skutečné rasisty. Neříkám, že se tam nedají najít citáty, které by mě zajímaly, ale Varg je nijak nerozvíjí a nenaplňuje je obsahem. „Uvědomělá láska“, kyvadlo dávající „život pro existenci“, židokřesťanstvím téměř vyhubení „nadlidé“- to vše by mě zajímalo, ale zůstává to buď nevyložené,nezdůvodněné nebo spletené s věcmi, které příslušejí právě jen k té nejzákladnější úrovni rasismu a nebo k podružné oblasti sociálního uspořádání dnešní norské společnosti. Víc tam není ani ň. Mám-li tedy hodnotit vývoj čistě úzce vymezené oblasti tj. Vargova rasismu, tak Lik zvládl, Vordr mu už ale drhne a Hugr občas zahlédne jen proto, že je hudebník. To mě, jako rasistu, mrzí.

  3. Červenec 10, 2013 17:17

    Slave, nevím sice, kolik jsi toho od Varga četl, nicméně bych byl dalek toho, vytýkat mu, že není schopen uvažovat na jiné než biologické úrovni. O duši, tělu i duchu psal už ve Vargsmalu v roce 1994 (např. kapitoly Kyvadlo, Věda) a i nyní se jeho tvorba těchto aspektů často dotýká.
    Pokud jsi si z tohoto článku pro sebe vzal jako hodnotnou jedinou větu, tak to nebude vina autora, jiní v něm našli podnětného více.

  4. Slav permalink
    Červenec 9, 2013 14:54

    lomikel: I na rasismus funguje posloupnost tělo-duše-duch. Víc k tomu nemám co dodávat. Je třeba nechat na každém, kdo je schopen býti autentickým rasistou, aby si to našel a nadefinoval sám.

  5. lomikel permalink
    Červenec 9, 2013 10:12

    Slav: a to je ?

  6. Slav permalink
    Červenec 2, 2013 09:00

    Vyjádření „já si přeji bojovat, zabíjet a umírat za ně“ je asi to jediné, co má v tomto článku jakousi hodnotu a čte se mi to daleko raději než „chci také patřit ke stádu“. Vargova tragédie spočívá v tom, že on zatím není schopen povznést svůj rasismus na vyšší úroveň. Zůstává stále na čistě biologicky orientovaném stupni a jen ho vylepšuje, zkrátka nehýbá se z místa. Je to škoda, protože rozvoj toho prvního mnou uvedeného citátu by mu otevřel prostor, který on sám zatím nevidí a možná by byl ohromen, jak velkou porci skutečné svobody by tím získal.
    Biologický rasismus mu ale nijak nevytýkám- je to nejzákladnější a nezbytný stupeň, který by ale měl být pociťován jaksi samozřejmě. Důležité je až to, co je mu v hierarchii hodnot nadřazeno a co ho zároveň nijak neomezuje.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: