Skip to content

Doby ledové a migrace, hybridizace a přežití

Květen 4, 2013
by

Severní polokouli vždy postihovaly doby ledové. Ve skutečnosti se vyskytovalo více chladných let než teplých, jak je shrnuto v grafu níže. Nyní se od doby před 10000 let nacházíme v očividně meziledovém (teplém) období. Doby ledové (které měly různá pojmenování v závislosti na jejich geografické lokaci , kde lze jejich znaky pozorovat, i když se jedná o stejný fenomén v celosvětovém měřítku) a meziledové jsou řízeny slunečními a astronomickými komplexními cykly a zapříčiňují prudké změny zemského klimatu, jak dokázal srbský astronom Milutin Milankovitć mezi lety 1920 a 1941.

http://www.cours.polymtl.ca/glq1100/milankovich/milankovich.html

Tyto gigantické klimatické cykly (80 000-120 000 let) i ty pozorované mají zcela podobnou formu, ale vykazují jisté rozdíly, které jsou z pohledu člověka významné. Jsou řízeny třemi hlavními parametry:
– Přesnost
– Nesouměrnost
– Výraznost

Doby ledové v pleistocénu

Doby ledové v pleistocénu

Sluneční záření a teploty

Sluneční záření a teploty

Srovnání křivky slunečního záření na 65° severní šířky (nahoře) a křivky teplot kalkulovaných z poměru 0-18/0-16 ledu v jezeře Vostok v Antarktidě (dole).

http://en.wikipedia.org/wiki/Milankovitch_cycles

Když se podíváme na tyto grafy, zjistíme několik věcí:

Dvě poslední doby ledové (Weichselská a Wolstonská) byly ještě chladnější než předcházející dvě. Wolstonská doba ledová téměř navazuje na předcházející dobu ledovou (Kansanskou) ,protože meziledové období , jež je odděluje, je velice krátké. Ledovce tají jen velice krátce a objem ledu nedosahuje obvyklého minima.

Při Wolstonské době ledové dosahují teploty svého minima třikrát (asi před190,000, 160,000 a 140,000 lety), naproti tomu jen jednou v předcházejících dvou (kolem  340,000 a 240,000 let př.n.l.) a dvakrát při Weischselské době ledové (asi před 70,000 a 20,000 lety).

Doby ledové a teploty

Doby ledové a teploty

b. Doby ledové a migrační reflex

Je důležité posoudit všechny tyto parametry , protože pak můžeme pochopit, jak absurdní je teorie o “africkém původu”. Tato teorie nikdy neuvádí příčinu exodu tzv. moderního člověka z Afriky. Tvrdí, jak to evolucionisté chtějí, že lidé z Afriky byli pravděpodobně natolik otřeseni takovou evoluční změnou (ale jakou?), že měli náhlé nutkání  migrovat před 50.000 lety, uprostřed doby ledové, na sever, zatímco klima ve Francii zhruba odpovídalo dnešní Sibiři, tundře a tajze, kdežto Střední východ a severní Afrika byla příjemnou oázou, pokrytou  zeleným listnatým lesem.

Doba ledová a krajina v Evropě

Doba ledová a krajina v Evropě

Věřit tomu je absolutně nesmyslné.

Neexistují žádné na africké klima adaptované druhy, které by provedly takový bláznivý plán. Existuje však mnoho druhů ze severní polokoule, které v sobě měly instinkt migrovat. Ať už v cyklech ročních období i cyklech větších. To je např. případ  mnoha stěhovavých ptáků z Evropy jako divokých hus a některých vlaštovek, které již nemigrují do Španělska či Afriky v zimě, protože se klima oteplilo a teplota je pro ně dostatečná i více na severu.

http://www.mnhn.fr/spn/docs/rapports/SPN%202009%20-%204%20-%20SPN_2009_-_4_-_oie_cendree.pdf

Instinkt migrovat je dobře znám – a docela pravděpodobně – se vyskytoval u neandrtálců, protože se předpokládá, že mj. následovali svou obvyklou kořist, jako byl sob či mamut,  v návaznosti na specifický pohyb druhého jmenovaného.

Na Středním východě bylo objeveno několik míst neandrtálského osídlení:

Šanidar v Iráku (60 000 až 80 000 př.n.l.)
http://en.wikipedia.org/wiki/Shanidar_Cave

Dederiyeh v Sýrii
http://www.persee.fr/web/revues/home/prescript/article/paleo_0153-9345_1995_num_21_2_4619

Osídlení v Izraeli:

Amud (85 000 až 55 000 př.n.l.)
http://archaeology.huji.ac.il/depart/prehistoric/erellah/1999_Valladas_et_al.pdf

Tabun (500 000 až 40,000 př.n.l.)
http://en.wikipedia.org/wiki/Tabun_Cave

Kébara (60 000 př.n.l.)
http://en.wikipedia.org/wiki/Kebara_Cave

Skhul a Qafzeh, o nichž budeme diskutovat později (viz mapa):

carteneandhs-2

 Je tudíž oprávněné se domnívat, že tyto druhy zde hledaly útočiště za nejchladnějších období, což není populární  domněnka, archeologové asi dávají přednost myšlení  čistě geografickému a kulturnímu. Evropská bariéra se nutně stává kulturní bariérou, přemýšlí jako nyní v našich moderních usedlých společnostech, ačkoliv každý ví, že lidé doby kamenné byli nomády.

J.J. Hublin tedy tvrdí, že neandrtálci zmizeli proto, že patrně žili na malém geografickém území a zemřeli chladem a hlady.

http://www.franceculture.fr/emission-neandertalensis-versus-sapiens-sapiens-2010-03-24.html
(Naneštěstí je tento program nyní zarchivovaný a již si jej nelze poslechnout.)

Takto se nechová  žádné stvoření na Zemi a mnoha se daří přizpůsobit se nevyzpytatelnému chování moderního člověka. Zdá se mimořádně nevhodné se domnívat, že by se neandrtálci náhle chovali takto, když již předtím přežili několik ledových období.
Všimněte si, že žili v Byzovaji (na nynější Sibiři) zrovna v době ledové (kolem -28,500) a pravděpodobně v zimním období (? Aktuálně o tom nejsou důkazy) dle Ludovika Slimaka, badatele v CNRS programu Le Salon Noir na francouzském rádiu France Culture (22.06.2011). Současné zimy (v meziledovém období, rovněž teplé) v této oblasti dosahují po čtyři měsíce pěkných -40 ° C.

Pro příklad jsem vykonala na Google Maps pěší cestu z Paříže na hranice Izraele, což mi při 4300km dává 35 dní a 15 hodin. Při průměrných 5km za den a nějakých  dnech klidu to bude trvat bratru tři roky.

Samozřejmě nikdo nepochoduje dnem i nocí. Potřebuje čas se uživit, jíst, bránit se v případě nutnosti, plodit děti atd.

Každopádně cílem nebylo dojít do Izraele nebo se přemisťovat co nejrychleji, ale posouvat se postupně v návaznosti na změny a klimatické podmínky po několik staletí. Uvádím tento příklad, abych odhalila očím motorizovaných a usedlých lidí, jimiž jsme, že toto je jasně a docela možné a že tvrdit opak (Hublin) je zcela absurdní.

Podívejme se nyní na naše grafy a zvláště krutou dobu ledovou, nazvanou Wolstonská či Wisconsinská (v Americe) a jí předcházející (Kansanské na grafu), protože jsou téměř jedním celkem. Za 200,000 lety dosáhly teploty v pleistocénu  minima čtyřikrát, což je významné. Zdá se jasné, že neandrtálci byli zvláště oslabeni. I kdyby neandrtálci dokázali žít v Byzovaji před 28500 lety zrovna v době ledové, není jisté, že se jednalo o příklad celé skupiny (muži, ženy, děti) *, a zřejmě je přitahovaly nejmírnější podmínky na jihu.Přesunuli se více na jih  do oblastí nynějšího Izraele, tehdy pokrytého stromy.* Pozn. Zmínim se o tom níže, nicméně otázka teploty není to jediné, co hraje roli v přemísťování populace. Zásadní je sluneční záření, jež není zcela svázáno s teplotou. Před  28 500 lety bylo sluneční záření dosti vysoké při takto nízkých teplotách a toto jistě hrálo pozitivní roli při osidlování dalekého severu.

c. Hybridizace jako mechanismus přežití druhů

Tuto situaci lze srovnat se současnou a dobře známou situací ledních medvědů.
Podmínky jejich životního protředí se (z jejich pohledu) dramaticky zhoršily.
Tento druh vstoupil do mechanismu přežití. Myslím si, že totéž platilo i pro neandrtálce, kdykoliv padla teplota příliš nízko, zvláště když bylo slabé i sluneční záření (přílišný nedostatek slunečního záření způsobuje křivici, nízký vzrůst a tudíž menší velikost, vzestup nemocí).
Tehdy se objevuje mechanismus přežití druhů, jenž je nejen podnítil k přesunu, který je znám také v teplejším počasí, ale také k hybridizaci s lidmi z jihu, jako v případě hybridizace ledního medvěda s medvědem hnědým. Čisté geny u hybrida ustupují a jsou připraveny se znovu vynořit, až je klima příhodné, pokud druh mezitím zanikne.

Lední medvědi a grizzlyové si jsou bližší než neandrtálci a Sapiens, ale porovnání je zajímavé.
Grizzly, pojmenovaný dle svého šedého  [gray] zbarvení, někdy hnědého a občas plavého, měli asi před 200 000 lety společného předka s ledním medvědem. 200 000 let je rovněž období, kdy byl objem ledu na severní polokouli dlouhodobě malý.

Dnes je jeho objem ještě nižší a tak tomu bylo pouze po 10 000 let, musíme však vzít do úvahy rovněž roli člověka vzhledem k domovu ledního medvěda, abychom pochopili, že  současná kritická situace, v níž se nalézá, se přibližně shoduje s tou, která trvala před 240,000 až 180,000 lety. Pizzly, hybrid grizzlyho a ledního medvěda, je téměř šedý. Je méně adaptováni na led, ale více adaptovaní na život na zemi. Hybridizace s grizzlym je intinktivní způsob, jak lední medvěd zachová geny svého druhu.
Je pravděpodobné, že bílé geny postupně vytváří “recesivní balík”, jak je to známo u mnoha druhů zvířat, včetně  medvěda Kermode (či « medvěd duch»), jehož američtí indiáni  považovali za památku na poslední dobu ledovou. 10% černých medvědů se rodí bílých (genetické rozbory prokázaly, že tento fenomén zapříčiňuje souhrn recesivních genů), a tato barva je pravděpodobně zachovaným pozůstatkem vyhynulého druhu, který tam žil v období poslední doby ledové. Tento medvěd díky tomuto mechanismu přežití hybridizoval se svým černým sousedem, aby “zmrazil” svůj druh až do příští doby ledové, v níž je bílá srst nutností.

http://en.wikipedia.org/wiki/Kermode_bear
http://www.isfoundation.com/news/creatures/spirit-bear

V dávných časech existovala legenda, že každý desátý medvěd zbělá v upomínku na strasti poslední doby ledové, jakožto vyhlášení toho, že medvěd duch bude žít navždy v míru.

Tento mechanismus je pro druhy nebezpečný, ale může být podstatný pro jeho přežití, a proto asi existuje.
Je pravděpodobné, že pokud by lední medvěd zmizel, tento “soubor bílých genů”, nazývaný leucismus či leucitismus, který se nachází v grizzlym/pizzlym by se příležitostně objevoval. Grizzly, jenž je poddruhem medvěda hnědého, je téměř jistě již  hybridem ledního medvěda/medvěda hnědého, jak naznačuje jeho domovina, kterou sdílí s ledním medvědem, jeho masivní velikost v porovnání s klasickým medvědem hnědým, tvar jeho hlavy a barva jeho srsti od plavé/šedé po temně hnědou.

http://en.wikipedia.org/wiki/Brown_bear

http://en.wikipedia.org/wiki/Grizzly_bear

Plavý medvěd grizzly

Plavý medvěd grizzly

http://hotnewshome.com/2011/12/06/animal-pictures-of-the-year-2010-feeding-and-fighting/4950/attachment/4993

Plavý medvěd grizzly při boji s běžně zbarveným. Fotograf Steven Kazlowski  fotil statná zvířata na Aljašském poloostrově, v Národním parku Katmai, USA

V tomto smyslu jde u ledního medvěda o genetickou rezervu, která umožňuje hybridizaci a omezuje poškození, které by zapříčinilo (genetickou nekompatibilitu, příliš rozdílnou velikost, atd…). Dokud lední medvěd žije a není vyhuben, je pravděpodobné, že smíšeniny  nejsou dostatečně sladěny či dostatečně staré, aby vytvořily tento «soubor bílých genů» či leucismus [bílé zbarvení] u dalšího druhu, jako u medvěda Kermode, bilých tygrů, bílých lvů, bílého jelena, bílého kosa, bílého páva a dalších zvířat s touto recesivní “anomálií” ,  jež je klasická u zvířat na severní polokouli či v hornatých oblastech, kde je sužují dramatické změny klimatu během dob ledových.

Všimněte si rovněž, že zvířata jsou často více leucistická, včetně tygra, což je zvhodňuje v chladném klimatu.

U lidí lze např. nalézt modrooké a plavovlasé Mongoly, aniž by měli nějaké modrooké či plavovlasé rodiče.

Pokud by leucistická populace, jako medvěda Kermode, schopná žít na severní polokouli či horských oblastech v dobách ledových, zmizela, kdykoliv se klima jejich domoviny změnilo, což je často tento případ, můžeme to chápat  tak, že by z těchto oblastí rychle vyprchal veškerý život a zůstaly by na dlouho prázdné. Tímto systémem zajišťují ochranu svých druhů, dokud znovu nenastane příhodné klima. Leucismus je znamením tohoto mechanismu přežití.

Je možné si představit, že tyto geny se mohou stát dominantní, pokud zeslábne sluneční záření, jako proměnlivá srst vrámci dlouhých cyklů. V souvislosti s těmito cykly si můžeme všimnout, že velikost jeskynního medvěda během dob ledových narostla a v meziledových (teplých) obdobích se zmenšila. (http://fr.wikipedia.org/wiki/Ours_des_cavernes); z lépe známých proměnlivých cyklů můžeme zmínit arktickou lišku, arktického vlka, bělokura, arktického zajíce či alpského zajíce atd… Zatímco bílá srst (či bílá kůže) může být znevýhodněním v meziledovém  období (a recesivním), je velice užitečná v době ledové (jako ochranné zbarvení; či zvláště u lidí dochází k menší filtraci velmi užitežného slunečního záření, když je ho méně) a může se stát převládající.

Jedná se o hypotézu, je však pravděpodobné, že tyto jedince či populace zvláštním způsobem přitahují severské oblasti a hory, aby je znovu osídlili, čehož jsou jednoduchým příkladem Skandinávci. Tudíž si zvolím zcela odlišný výklad antropologie a geografie. Skandinávci nejsou plaví proto, že žijí na severu, ale žijí na severu, protože jsou plaví. To proto, jste vždycky milovali lyžování a proč mnoho Evropanů má zvláštně blízký vztah ke sněhu, stýskají si, jakmile je zima trochu mírná.
Nevěřím psychologii a tomu, že nás sníh přitahuje, protože nám připomíná nostalgické chladné zimy našeho dětství. Za prvé, všechny zimy nebyly chladné a dětství nebylo vždy příjemné. Věřím v sílu DNA,  platónský thumos [oduševněnost] v duši, které nám diktuje, co je dobré, v závislosti na naše prostředí.

Je jasné, že taková mikroevoluce existuje, ale v případě toho, co se nazývá mutace, se nicméně často patrně jedná  o přímou hybridizaci či hybridizaci v minulosti, která zanechala své recesivní znaky, jež se dokážou znovu objevit.

Stále je nutné vyjasnit, že hybridizace medvěda se liší od hybridizace lidí, i když je srovnatelná.  Zatímco je lední medvěd dokonale adaptován na nejchladnější klima a meziledová období jej zabíjí, neandrtálec je adaptován  na chladné klima, ale chladné mírně. Příliš velký ledový příkrov ve vnitrozemí, příliš nízká teplota a příliš málo slunečního zářeního mu nesvědčí. Z důvodu “ohrožení” během nejchladnějších a méně slunečních období doby ledové se přesunul na jih.

Podivné je, že přemýšlíme zcela odlišně – a mnohem logičtěji –  pokud  přijde řeč na zvířata. Nikoho nepřekvapí, když chovatel psů samojedů řekne, že se z nich stávají jiní psi, když napadne první sníh a oni se radostně válí ve sněhu. Zde se nejedná o otázku psychologie a dětství, zdá se to zřejmé. Podobně vám nikdo neřekne, že koťata jsou žárlivá, jestliže bojují, nikdo vás nebude zatěžovat tímto nešťastným freudovským oidipovským komplexem, pokud vrčí před svou matkou či otcem, řeknou vám, že se učí lovit a v nejhorším, že se učí hierarchii v rámci svého druhu. Někdy je dobré pohlížet na lidskou bytost jako na zvíře.

Platí to do jisté míry. Člověk je zvířetem, ale zvláštním zvířetem. Tato jedinečnost je zbraní, kterou ho obdařila příroda. Člověk nemá dlouhé špičáky, není  moc velký, není moc rychlý, není moc tichý, nemá žádnou ulitu, ale má svou hlavu. Právě v ní se všechno mění, a proto má tato hybridizace velký význam pro neandrtálský druh či evropský druh, jímž jsme, alespoň v našem měřítku moderních lidí druhého tisíciletí.

d. Přežití neandrtálského druhu 

Víme, že neandrtálci měli těžký život. Předpokládá se, že žilo málo žen, a zdá se to logické, protože se dle všeho více či méně rovněž podílely na lovu (byly nalezeny neandrtálky s vážnými zlomeninami, jako např. žena z St. Cesaire, pojmenovaná “Pierrette” – asi z období před 36,000 lety – utrpěla vážnou frakturu lebky), a protože ženy byly oproti můžům ještě více znevýhodněny, protože jsou křehčí, musí projít obdobími tehotenství a porodu, které jsou zvláště nebezpečné, obzvláště v chladném klimatu.

Je pravděpodobné, že neandrtálci, kteří byli rovněž silnější než Sapiens Sapiens, si brali více žen. Opak je spíše nepravděpodobný, když vidíme nerovnost mezi dvěma druhy, a o těchto výsledcích studia mtDNA jsme již diskutovali dříve. Tyto hybridy se pravděpodobně objevily již dávno, asi vždy, když teplota nebo sluneční záření byly nízké a úroveň ledu vysoká. Neandrtálci migrovali na jih a vyhledávali vyšší teploty.

Tudíž již před 340 000  lety si můžeme představit hybridizaci. Byla pravděpodobně nepatrná a výsledný hybrid měl patrně nízkou fertilitu, zvláště muži, kteří mohli být sterilní, jak je tomu u mnoha zvířat (viz předchozí článek).

Potomstvo se stejně rodilo, pravděpodobně prostřednictvím ženských hybridů, a vytvářelo archaického “neandrtálského” Homo sapiens, o němž jsem se zmiňovala v předcházejícím  článku. Někteří zůstali v Africe a jejich krev se rozdředila v africké krvi na Středním východě a v Etiopii. Jiní odešli do Evropy, snad instinktivně, během oteplení, jež následovalo. To mohlo mírně modifikovat vzhled neandrtálce, avšak na této úrovni byl podíl hybridizace příliš malý, aby se stal významným, a většina hybridů patrně měla málo či žádné potomky.

Před  270 000 lety dosahuje teplota znovu minima a neandrtálec se znovu nachází ve vážném nebezpečí. Nová migrace, nová hybridizace, pravděpodobně o něco jednodušší, protože Sapiens v Etiopii a na Středním východě již měli trochu neandrtálské krve, ovšem stále velmi málo a téměř nepatrně. Poté se klima zcela  nezahřálo, ale nastává  mírná a odlišná meziledová doba, ledovce tají méně než obvykle, pak přichází doba ledová, se třemi obdobími velmi nízkých teplot, oproti obvyklému jednomu období, jedno po druhém, a slabému slunečnímu záření rovněž třikrát. Neandrálec je velice oslaben a je ohrožen celý druh. Neandrtálci, zvláště ženy, umírají mladí a znovu přichází ke slovu mechanismus přežití druhů: tři migrace, tři hybridizace, před 185 000, 160,000 a 140,000 lety.

Tzv. « moderní archaický Homo sapiens » se pomalu objevuje v Etiopii a na Středním východě. Jedná se vlastně o raný hybrid neandrtálce a Sapiens.Cromagnonce Wolstonské doby ledové.

Pak přichází klasická doba meziledová. Některé hybridy zůstávají v Asii/Africe, jiné se vrací na sever a neandrtálská krev je již pozměněna. Nová doba ledová přichází a teplota nebezpečne klesá kolem 120,000 př. n. l. a sluneční záření tehdy dosahuje znovu svého minima a pak znovu kolem 90 000 př. n. l., přičemž část neandrtálského druhu migruje na jih. Zde se z ní stává Tabun (před 120,000 lety ) a Skhul a Qafzeh (před 100 000 až 90 000 lety), dříve přisuzovaní k neandrtálcům, a pak se vrací bez vysvětlení –  pokud ne z nedostatku fyzických důkazů tzv. a slavné teorie o africkém původu – jako archaický Homo Sapiens.

Práve v Skhulu  a Qafzehu, na území dnešního Izraele, se nachází klíč k historii.  V Skhulu, Qafzehu, Amudu a Tabunu  spočívají první výjimečné skutečné hybridy, a ne první Homo sapiens, který se náhle objevil v Izraeli. K tomuto tématu se vrátíme a deailně probereme jejich charakteristiky v příštím článku.

Někteří z těchto hybridů se znovu přesunuli  kolem  60,000 př.n.l. na sever, kdy se klima trochu oteplilo a oni se tam smísili  s neandrtálci, kteří žili na hranici ledovců na severu jako v Byzovaji, na území dnešního Ruska.

Marie Cachet

26. září 2012

přeloženo z: www.atala.fr

Reklamy
One Comment leave one →
  1. Bor permalink
    Květen 5, 2013 20:57

    To je zajímavé. Např. vitiligo je dnes považováno za nemoc :-)
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Vitiligo

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: