Skip to content

My – pohané

Leden 13, 2013

Lidé, jste bohové, ale zapomněli jste na to.

Pro mnohé lidi je samozřejmostí mít rozličné názory na tak složitá (nebo tak jednoduchá ?) témata jako např. náboženství, duchovnost…. (stačí si jen připomenout, kolik se, v představách mnohých lidí, objevuje různých výkladů pojmu Bůh). Ale k tomu, aby pochopení jakékoliv myšlenky maximálně odpovídalo jejímu výkladu, je nutné mít jasnou představu o tom, jaký konkrétní smysl autoři vkládají do jimi užívaného termínu. Nebudeme se pouštět do spekulací na téma poznatelnosti světa jako takového či schopnosti pochopit druhého (nikoliv vlastní interpretace druhého) atd., apod. a hned přejdeme k věci.

 Čili pohanství. Předtím než pozitivně definujeme daný termín, předložíme negativní vymezení tj. zdůrazníme to, čím pohanství podle nás není (nebo čím se alespoň samo nevyčerpává).

 1)      Především pohanství– to není návrat k minulosti, chronologické navracení se zpět, ale obnovení mystického (a mytologického) vztahu se sakrálním počátkem (na základě cyklického pojetí dějin), věčný návrat k nadčasovému zdroji tradice, rozrývání „mizerné nekonečnosti“ profánní doby, opětovné sjednocení člověka s nadindividuální sakrální mytologickou realitou (sloučení s archetypem nebo s principem). Jinými slovy, pohanství– to není návrat k lidské minulosti, ale sjednocení s věčnou božskou přítomností, která původně nebyla odtržena od každého z nás, ale my jako bychom zapomněli na nezrušitelný svazek s ní (zde se v podstatě jedná o to, co advaita-védánta nazývá sanskrtským slovem avidjá čili nevědomost). Všichni jsme původně pohané, lidé tradice, v nás ve všech je– Bůh; i my jsme původně samotný On (ajam átmá brahma), ovšem časem jsme na to „zapomněli“.

 2)      Takže nelze ztotožňovat pohanství, původní integrální tradici vyvěrající ze samé podstaty věcí [1], s celou řadou lidových pověr vyvolaných neznalostí a omezeností lidského rozumu (a také ontologickou nevědomostí avidjá, absencí nezprostředkovaného poznání své skutečné, božské, povahy a též podstaty všeho jsoucího). Dá se říci, že se tradice ve světě projevuje v závislosti na úrovni uvědomění jejích nositelů. Proto člověk, který hlásá totožnost integrální tradice s primitivní lidovou pověrou, pouze potvrzuje „zamrznutí“ svého vědomí na určitém stupni rozvoje. Vskutku, kdo haní Boha, haní leda své omezené představy o něm.

 3)      Nelze souhlasit s tvrzením, že pohanství je produktem prvobytného (ve smyslu- primitivního) myšlení. V našem železném (temném) věku, v epoše maximálního vzdalování se od zlatého věku, věku triumfu ducha, jsou všechny sakrální (duchovní) hodnoty vystavovány monstróznímu znesvěcení, překroucení a degradaci, vše skutečně tradiční je prohlašováno za „prvobytné“ a „primitivní“ a totální degenerace je považována za evoluci. Proto se nelze divit, že posvátný dávnověk je moderními „filosofy“ (zamilovanými do „moudrosti našeho letopočtu“) prezentován jako stav nejhlubšího barbarství a divošství a vzápětí je moderní „civilizovaná nespoutanost“ vydávána za vrchol rozvoje. Ovšem i přes to všechno: tradice nemůže být zničena, nemůže definitivně degradovat, neboť k nám nepřichází po horizontále hmoty, ale po vertikále ducha. Jinými slovy, tradice od počátku stojí nad lidskými omyly, a proto jimi nemůže být zcela pohlcena. Pohanem, člověkem tradice, je možné být kdykoliv, v jakékoliv době, v jakýchkoliv historických (nebo jakýchkoliv jiných) podmínkách, neboť spjatost s tradicí není způsobována vnějšími faktory, ale vnitřními (tj. stupněm, jakým si tradici uvědomujeme).

 4)      Pohanství nerozděluje jedinou realitu na vzájemně se potlačující protiklady. Ano, zná dělení na „posvátné“ a „profánní“, ovšem toto dělení není ontologické, není esenciální, ale vztahuje se ke sféře omezeného lidského vnímání. Svět sám o sobě není rozdělen na „pravo“ a „levo“, na „dobro“ a „zlo“, na „nahoře“ a „dole“. Tato dělení stojí u zrodu vnímání zahaleného nevědomostí, oddělujícího člověka od světa, svět od Boha, Boha od pravé podstaty člověka a všeho jsoucího; tj. takového vnímání, které hodnotí svět výlučně z pozice svého podmíněného „“ (ego). V základech světa neleží dva protichůdné zdroje, nýbrž jednotný božský princip, který se skrze tyto zdroje projevuje [2].

 5)      Projevy pohanství ve světě jsou vždy národní, třebaže pohanství jako takové, jakožto princip, se neomezuje na jakoukoliv nacionální ideu. Pohanství- tato přirozená, původní, základní zbožnost člověka- nikdy nemůže být plně absorbováno národní svébytností a ohraničeností jakéhokoliv národa. Samozřejmě, různé národy a rasy různě ztělesňují principy integrální tradice ve svých národních kulturách, pohané různých národností však přesto najdou společnou řeč daleko snadněji nežli stoupenci rozličných „světových náboženství“ (založených ne až tak na původní jednotné tradici, jako spíše na soukromých názorech svých zakladatelů). Proto není náhodou, že původní pohanský svět neznal „náboženské války“; ty byly a do dnešní doby jsou vedeny přívrženci monoteistických náboženství.

 6)      Pohanství neodděluje tvůrce od tvořeného nepřekonatelnou propastí, chápe svět nikoliv jako „stvořený z ničeho“, ale jako manifestaci božského [3]. Jinými slovy, pohanství ustanovuje ideu nikoliv kreacionismu (tvoření), nýbrž manifestace (projevování); nikoliv stvoření světa Bohem, ale projevování Boha skrze svět (přitom Bůh není identifikován se světem ani jím není nijak omezen, ačkoliv se skutečná podstata všeho jsoucího, člověka nevyjímaje, uznává jako bezvýhradně božská). Proto v pohanství není člověk „služebníkem božím“ [4]. Člověk jest částí samotného Boha, částí shodnou s Celkem v jeho potenciálu- tat tvam así to (brahma) jsi ty (átma).

 7)      Pohanství ve své hluboké podstatě ruší každý rozpor mezi monoteismem a polyteismem, neboť ustanovuje myšlenku jediného principu projevovaného skrze mnohost. Tedy všichni pohanští bohové jsou opravdovou personifikací různých aspektů jediného principu, který zabraňuje světu v návratu do stavu prvotního chaosu, jenž by byl nevyhnutelný, pokud by svět řídilo množství v podstatě oddělených osobních bohů. Mnohé je možno říci o různých aspektech integrální tradice, jež se ve sféře bytí zmocňuje všeho bez výjimky; někteří myslitelé (ztrativší kontakt s tradicí) chybně identifikují ony aspekty s celkem v jeho úplnosti tj. absolutizují některou ze specifických podob tradice. Čili, vše výše vyjmenované není tradici cizí, avšak nanejvýš tvoří jen „neúplný seznam“ dílčích částí něčeho, co je kvalitativně složitější než všechna shora uvedená partikulární hlediska zjednodušující (a tím paradoxně i zamlžující) skutečný– božsky přirozený- stav věcí. Mimochodem, z toho pramení nesmírná shovívavost pohanství vůči svým kritikům – neboť jejich názory neoponují tradici, ale jsou pouze jednotlivými pohledy, kterými ten či onen pozorovatel vidí některé části tradice. Každá pozice je, jak známo, omezena určitým zorným úhlem a nezobrazuje ani tak samu totalitu, jako spíše dílčí náhled na ní z pohledu diváka. Ovšem skutečná autentická tradice –zahrnuje vše.

 

Nastal tedy čas poskytnout pozitivní definici pohanství. Pohanství je základní nad-konfesionální forma každé náboženské zkušenosti, forma vycházející nikoli z omezeného vědomí jakéhokoliv jednotlivého člověka, nýbrž vyplývající ze samé podstaty reality, z přirozené schopnosti přetrvávání božství, jež je příznačná pro všechno jsoucí. Proto libovolná náboženská a mystická tradice představuje nikoli cosi separovaného a samostatně existujícího, ale jednu z forem projevování jednotné věčné tradice (sanskrtská satja sanátana dharma– pravdivé věčné držmo).

Jakožto projev přirozené původní religiozity nemůže mít pohanství stejná dogmata pro všechny a užívat totožné formy, kterými by byli nuceni se řídit všichni pohané bez výjimky, nehledě na očividné rozdíly v úrovních myšlení.

Pohanství, jako jednotná věčná tradice, se v různých historických, rasových, etnických, geografických (atd., apod.) podmínkách projevuje v rozličných formách, přičemž zůstává tradicí ucelenou a neměnnou ve své podstatě, neboť se sice šíří po horizontále podmíněného lidského vědomí, svůj počátek však odvíjí od vertikály samého zjevení Ducha.

 Veleslav

Ukázka ze sborníku Мы-язычники, Moskva, 1998. Autor (občanským jménem Ilja Gennadijevič Čerkasov) je volchv rusko-slovanské občiny Rodoljubje.

Přeloženo dle:  http://www.paganism.ru/wepagans.htm

 

 

Poznámky:

 

[1] Tj. božské se samo odhaluje skrze podstatu všech věcí, která je tak, v konečném důsledku, jeho otevřenou manifestací.

[2] Např. slovanští Bělobog a Černobog jsou dvě ipostáze jednoho principu, Roda Všedržitele; a pohany uctívaní Velký Bůh Otec a Velká Matka Prarodička jsou též dvěma aspekty jednoho principu, ve sféře jeho projevování, ale nerozdělujícími jeho podstatu.

[3] Ostatně božské, jako v podstatě nedefinovatelné, může hypoteticky souviset nejen s absolutní úplností– se vším, neboť všechny věci pocházejí z něho, ale i s absolutní prázdnotou– s ničím, neboť ono není něco.

[4] Тo by bylo možné jen při plném ztotožnění člověka s prostou fyzickou formou, která se, na rozdíl od nesmrtelného ducha, ukazuje jen jeho (nesmrtelného ducha) nástrojem tj. zaujímá podřízené postavení; ale člověk nemůže být z hlediska pohanství nijak redukován pouze na tělesnou, energetickou, pocitovou a rozumovou slupku tj. na čtyři „mechanismy“ řízené duchem tj. samotným člověkem.

 

Advertisements
One Comment leave one →
  1. pepa permalink
    Březen 31, 2013 18:52

    Kdo je „pohan“. Pohan je ten, který zneužívá jiné pro své potřeby, který lže a krade, podvádí, ten, který zotročuje a vraždí. Jak se choval křesťan když například vstoupil na cizí území. Zapíchl meč a ve jménu kohosi zabral – ukradl zemi. Kdy katolíci zrušili otroctví – v roce 1996. Ano, v Irsku, dohledejte si to. Katolík je pohan, já jsem Véd a narodil jsem se svobodný. Mezi Bohem a mnou není prostředník, protože jsem dítě mého Otce.

    Ďáblové v černých sutanách, vydávájících se za služebníky Boží, to jsou kněží.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: