Skip to content

Správný život

Červenec 13, 2012
tags:
by

„Každý člověk má v sobě vlastní Patmos. Má svobodu se odvážit či neodvážit vystoupit na onen děsivý útes myšlenek, z něhož může pohlédnout do stínů. Pokud to neudělá, žije dál všední život, s všedními myšlenkami, všedními ctnostmi, všední vírou a všedními pochybami — a tak by i měl. Je to pro vnitřní klid jeho duše jistě to nejlepší. Protože pokud se na tento výběžek odváží, je ztracen. Zahlédne mocné projevy podivuhodna —  a nikdo nemůže pohlédnout na tento oceán beztrestně…  Vytrvale hloubá nad touto svůdnou propastí za zkoumání neprobádaného, oddělen od pozemského života a snažíce se proniknout zapovězeným světem, aby se dotknul nedotknutelného, uzřel neviditelné, a znovu a znovu se vrací na okraj srázu, nahýbá se, činí jeden krok dolů a pak další – a takto proniká neproniknutelným a ztrácí se v bezmezném rozměru nekonečna.“

Victor Hugo

Již nemůžeme říci, že „člověk je měřítkem všech věcí“. Člověk se odcizil přírodě i světu, který vytvořil. Planeta Země se stala lodí potápějící se bez kapitána, plující do zapomnění. Lidé vědy nevědí, kam se ubírají, a nechávají se vést náhodou a přísnou dedukcí. Náboženští vůdci, kteří věnují všechnu svou pozornost příštímu životu a přehlíží realitu dneška, jsou pro pozemský život rakovinou, jako profitáři, kteří ho brutálně znásilňují a poskvrňují. Člověk svou cestu ztrácí, protože ztratil poznání sebe sama a božské podstaty svého bytí, jež je pro lidské přežití životně důležité. Lidský potenciál zcela vyhladit lidstvo a nevratné ničení, kterého se stále na planetě dopouštíme, jsou extrémními varováním, které nelze brát na lehkou váhu a jen ho tak zamést pod koberec. Zázračný fyzický svět, v němž žijeme, neslouží k tomu, abychom ho zneužívali a ničili. Naše současná fyzická úroveň existence je stejně nezbytná pro příští život, jako je základní škola nezbytná pro školu vysokou, a  tato je stejně božská jako každá jiná úroveň.

Úrovně existence nejsou otázkou bytí vyššího či nižšího, než je jiné, protože ta jsou navzájem závislá. Naší prací v minulých životech vytváříme do jisté míry podmínky, za nich žijeme a pracujeme nyní. Současnost formuluje podmínky našich životů příštích. S ohledem na naši minulost je naše možnost kontroly silně omezená, ale pokud jde o budoucí konání, máme kontrolu plnou, až do té míry, kdy jsme omezeni svými minulými skutky a nepředvídanými  živelnými pohromami. Postupně, jak se člověk učí, že je sám primární příčinou svého trápení i radosti, musí si uvědomovat, že je nutno směřovat svou životní zkušenost k většímu souznění s přírodou a božskými archetypy, jež nás vedou. Pozvednout se nad tyto zákony fyzického světa je rozsáhlejším úkolem, který je nazírán jako trojrozměrný pohyb ve spirále nahoru a dolů  vstříc úplnému naplnění lidského potenciálu, známému jako „Ubermensch“. V první řadě je důležité pochopit a pevně si vštípit do paměti, že smyslem života není jen štěstí a vytváření pohodlí, ale „zkušenost. Utrpení a bolest mohou být často našimi nejlepšími učiteli, kdežto radosti života jsou jen letmé pocity. Člověk nikdy nesmí ztratit ze zřetele smysl svého života zde v Midgardu a dle svých nejlepších schopností neustále usilovat o fyzickou a duchovní evoluci. Mistrem se však nestane pouze díky sobě… zahrnuje to i spojení s vyššími silami.

„Nebojte se chybovat. Je větší důvod litovat toho, co jste měli udělat a neudělali, než toho, co jste neměli udělat a udělali.“

Kevin Edwards

Protože neexistence je naším nevyhnutelným osudem, neměli bychom se však připravovat o rozkoše fyzického života. Jak říká staré přísloví: „V životě nynějším užívej si jetele, protože až zemřeš, tak už nic, nic nebude.“ Není důvod, aby se člověk kál či svou mysl zatěžoval nepřirozenou vinou. Takové konání jen brání rozvoji člověka je z větší části velmi nepřirozené. Skutečného prozření nelze dosáhnout prostřednictvím ješitné a sobecké motivace, ani prostřednictvím materiálních pohnutek. K naplnění dochází díky rovnováze v rodině, komunitě, kultuře a duchovnosti. Aristoteles odkazoval na životní rovnováhu jakožto na „Zlatou střední cestu“, což znamená, že ctnost je středem mezi dvěma extrémy, z nichž každý je neřestí. Tudíž šlechetnost je střední cesta mezi  rozmařilostí a lakomstvím,; odvaha mezi bláznivým riskováním a zbabělostí; sebeúcta mezi  ješitností a ponižováním se; slušnost mezi nestydatostí a plachostí. Cílem je se stát vyrovnanou osobností. Většina lidí je otrokem svých tužeb. Uspokojí jednu svou tužbu a už se objeví další, takže se stále nachází v neustáleném stavu, v němž se samotná existence stává zdrojem utrpení.

Člověk se mýlí ve své víře, že má moc nad světem, když ve skutečnosti má svět moc nad člověkem. Každý, kdo má nějaké hmotné zájmy, připustí ve chvílích větší příčetnosti, že jsou trvalým zdrojem starostí, že musí  neustále dělat machinace, aby si udržel svůj majetek a nebyl o něj připraven „nekalými praktikami“, když ví, že jiní dělají neustále tyto machinace, aby sami k tomuto vytouženému cíli dospěli.  Bezděčně ironicky je člověk otrokem toho, co nazývá „můj majetek“, kdežto ve skutečnosti je jeho majetkem sám. Co znamená vlastně dostatek? Kolik hmotných položek, kolik hraček a doplňků skutečně potřebujeme, abychom pocítili naplnění? Přirozeně jen velmi málo lidí zakouší pocit nedostatku základních hmotných potřeb, přesto by to bylo pro rozvíjejícího se ducha stejné, pokud ne ještě škodlivější, kdyby si dopřával nadbytek, což by ho jen vzdalovalo jeho podstatě. Proto je osvědčenou metodou si vzpomenout na Aristotelovu  „zlatou střední cestu“, pokud se taková křižovatka stane klíčovou otázkou – „rovnováhu ve všem“.  Tolik lidí přichází o základní a přirozené radosti života svou honbou za vyděláním peněz na nákup věcí, které vlastně ani nepotřebují, ani si nemohou dovolit.

„Život lze pochopit zpětně, ale žít se musí vpřed.“

Soren Kirkegaard

Kvůli transcendentnímu významu morálních ohledů je nejdůležitější lidskou aktivitou činění rozhodnutí. Prostřednictvím volby vytváříme svůj život a stáváme se sami sebou, jakož i národem a kulturou.  Tolik lidí činí  špatnou a bezmyšlenkovitou volbu impulsivně, což má trvalé dopady na jejich celý život a zajisté i na životy jejich potomků. Snad nejdůležitější volbou v životě je pro všechny jedince výběr jejich partnera. Nejen že tato volba má transcendentní význam od minulosti k přítomnosti, ale nezměnitelně předurčuje generace budoucích krevních pout rodiny.  Zdokonalení sebe sama je „velké dílo“, počátek i konec moudrosti; zdokonalené já je největší obětí a završením velkého díla. Ten, kdo se snaží zdokonalit se nad stádo, je pro druhé nejdokonalejším a nejefektivnějším užitkem, největším nástrojem sobě samému a nejpodporovanějším Bohy.

Jako existuje zlato v každém zrnku písku, ale neumí se projevit, pokud není stimulováno alchymistickými postupy, tak existuje sémě pravdy, krásy a vědění v temné půdě zvířecího organismu člověka. Růst a zdokonalování těchto vzácných ctností jsou stimulovány disciplínou a účel je převeden do cíle duševní síly.

Nejvyšší podstata myšlenky, bytí a vědomí sebe sama je to, co německý filosof Hegel nazývá jako „Geist“, tj,. prostředník mezi duchem a myslí. Obsah tohoto pojmu je více mentální, než zachycuje anglické slovo „duch“  (spirit) a více duchovní, než anglické slovo „mysl“ (mind). Pro Hegela je Geist samotná „hmota“ existence, nejvyšší existence bytosti a celý dějinný proces, který stanovuje, že skutečnost je rozvojem Geistu směrem k uvědomění sebe sama a vědění.

Hegel věřil, že protože změna je výsledkem působení dějinných sil, je jedinec chycen uvnitř a nemá skutečnou moc ho řídit. Směřuje v něm spolu s ním. I v otázkách individuální tvořivosti je osoba obklopena duchem své doby. K tomu Hegel vytvořil termín „Zeitgeist“. Jinými slovy, člověk by se měl vždy snažit žít v souladu se svou dobou. Pokud by se nějaký génius 21. století pokoušel psát literaturu ve stylu Shakespeara, nebo se pokoušel skládat hudbu jako Mozart, ať už by byl obdařen jakkoliv geniálně, nebyl by stále ničím jiným než neautentickou napodobeninou génia minulosti. Nemůžete vyskočit z dějin; tj. nemůžete se stát nezávislými na dialektickém procesu. Žijte v čase Vstřebávejte ho, plyňte s ním, projevujte své bytí v dnešku jakožto produkt své doby v dějinách. Buďte originální! Žijte v momentu a pracujte vstříc snu o větším dobru. Naše původní božstva a bohové se od nás neodtahují, stále nás povzbuzují k směřování vpřed, abychom se upírali k novým činům a horizontům.

„Z veškeré moci tohoto světa Člověk se vymaní, když získá sebekontrolu.“

Celá minulost rasy kultury je obsažena doslova v hemoglobinu krve. Pokud jedinci vstupují do manželství s někým, kdo není téže krve, dojde k zmatení fyzické genetiky. Jedná se o známé „zmatení kast“, které silně oslabuje, pokud zcela neničí, pokrevní paměť obou ras. Čím je bližší plození v rámci vlastní rasy, tím je větší síla rasového ducha a silnější pouta, která spojují jedince s kmenem, protože vitální síla člověka spočívá v krvi. Paměť je úzce spojena s krví, která je nejvyšším vyjádřením vitálního těla. Tisíce let rozvíjení ducha a vyvíjení genetiky druhů může být okamžitě zničeno míšením rasových protikladů.  Dále, potomstvo z takového svazku je ponecháno bez nějaké specifické identity či dědictví. Než někdo učiní takovou volbu, měl by nad tím velmi, velmi důkladně pouvažovat, ne jen kvůli sobě, ale hlavně kvůli dětem, které se narodí.

Pokud krev, duch a myšlení člověka nejsou v dobrém stavu, nemůže v něm být ani tělo. To přirozeně oslabuje náš potenciál a celkově bytí. Zde se znovu dokazuje důležitost činění rozhodnutí a mnoho  důsledků, která každá volba může přinést. Čím je silnější světlo, tím delší vrhá stín. Čím vyšší jsou naše ideály,  tím jasněji můžeme vidět své nedostatky.

„Dokud v rase zůstanou přítomny dědičné kvality, může v sobě současný člověk svou vůlí vzkřísit sílu a odvahu svých předků.“

Alexis Carrel

Naše rozvíjející se duše mají zde v Midgardu jiný účel. Tajemství Člověka a Přírody se všechna nachází za závojem mystérií. Ve chvíli smrti člověku odhalí nejniternější myšlenky celého jeho života, zda byl silný či slabý charakter. Básník Henry Wadsworth Longfellow v 19. století poznamenal, že „lidé, kteří dělají historii, zanechávají na písku času své otisky prstů““. Naprostá většina lidí prochází svým životem, aniž by zanechala nejmenší stopu své existence. I otisky prstů velikánů si případně najdou cestu k písku času. Zajímavé nejsou ani tak ony otisky, ale zápas. Svoboda odvážit se, žít svými sny,  usilovat o velikost a dosažení nejvyššího vrcholu, který život a bytí může nabídnout. Opravdový život je mnohem více než existence, každé zvíře či hmyz to dokáže. Lidstvo ještě víc než ostatní živočichové bylo ozdobeno jiskrou božskosti. Božskost má navíc schopnost  proniknout naší duší i tělem jako atmosférický kyslík nebo jako dusík z těla,  prostupuje naší tkání. Je na nás, abychom onen zázračný dar neopomíjeli, ale nechali jeho božské síly se v nás projevovat, a ze zářivého světa a vědění budeme vedeni domů, k zdroji našeho původu.  Toto je od pradávna známo jako „Velké dílo“.  Protože toto je význam a smysl lidského bytí a nejhlubší a nejpronikavější podstata životní zkušenosti a jejího tajemství.

„Sedmdesát procent všech lidí, které studuji na svých seminářích, neví, co chce. Když nevíte, co chcete, vkládáte do Kosmického zákona: ,Nevím, co chci,‘ a to odráží zpět: ,Poslouchej, kámo, jestli nemáš žádný vodítko, my ho teda nemáme taky.‘ Takže se na to podívejte a soustřeďte. Rozhodněte se, co chcete. A život vám to začne přinášet.“

Stuart Wilde

Autor: Ron McVan

Zdroj: http://allfatherwotan.org

 

Reklamy
komentáře 4 leave one →
  1. unaffected permalink
    Červenec 17, 2012 15:30

    Alexis Carrel – Toto tvrzení (neřeším pravdu či lež) se v mnoha případech dostane do konfliktu s láskou. Milují se dva lidé, ne jen dva stejné rasy. A jde li nějaké tvrzení proti lásce, jdu od něj dál, protože co není pro lásku to je vždy v konečném důsledku pro smrt.

  2. unaffected permalink
    Červenec 17, 2012 15:22

    Viktor Hugo…!!

  3. Červenec 14, 2012 10:35

    Ron McVan má pravdu. Je to člověk, který má tyto věci srovnané a ví, o čem píše.

  4. Isvar permalink
    Červenec 13, 2012 11:42

    Zajímavý, obohacující výběr. I když momentálně si od dění moderního světa držím větší odstup, než tito pánové radí. Avšak nespím. Pokud se něco opravdu bude dít, budu připravený.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: